Deníky 1942—1945
Victor Klemperer
https://www.databazeknih.cz/img/books/31_/31730/chci-vydat-svedectvi-deniky-1942-19-31730.jpg
5
10
10
Chci vydat svědectví série
< 2. díl
Kronikářem století, zachycujícím drama německé rozpolcenosti a německých katastrof, tak je nazýván Victor Klemperer (1881–1960), německý romanista a humanista, jehož deníky vznikaly během celého autorova pohnutého života, stráveného převážně v Drážďanech, a jsou jak svým rozsahem (9 dílů, dohromady cca 5 000 stran, všechny vyšly v berlínském nakladatelství Aufbau teprve v 90. letech), tak svým obsahem unikátním a autentickým svědectvím německé reality několika generací a dvou světových válek. Dva díly nazvané „Chci vydat svědectví“ zachycují přesným a výmluvným způsobem pronásledování Židů v Německu za nacistické krutovlády v letech 1933–45 z pohledu oběti. Deníky měly nebývalý ohlas a staly se přímo literárním šlágrem (mj. byl podle nich natočen dvanáctidílný seriál televize ARD).... celý text
Literatura naučná Biografie a memoáry
Vydáno: 2004 , PasekaOriginální název:
Tagebucher 1942—1945
více info...
Přidat komentář
Panu profesorovi se podařilo podat velice cenné svědectví o životě lidí v Německu během války a v jejím závěru. Frontovým zážitkům, popisu bitev a vojenským hrdinům druhé světové války je věnováno hodně knih, ovšem o každodenních strastech obyvatel země, která konflikt vyvolala, se mnoho neví. Pan profesor i jeho manželka Eva si zaslouží obdiv, jak všechny peripetie zvládli a přežili. Nejdramatičtější závěrečná část po vybombardování Drážďan pak ukazuje nesmyslost nadřazování jedné rasy nad druhou. V extrémních situacích se projevuje pravý charakter lidí, který je určen přirozeným mravním základem, nezávislým na národnosti.
Štítky knihy
Židé deníky Německo romanisté perzekuce
Autorovy další knížky
| 2003 |  Jazyk Třetí říše – LTI: poznámky filologovy |
| 2002 | Deníky 1933—1941 |
| 2004 | Deníky 1942—1945 |
Oba díly téhle knihy jsou četbou skutečně mimořádnou. Čas na mnoha stech stránkách plyne jen pozvolna a díky tomu si člověk lépe uvědomuje ono postupné, pomalé ale neustálé propadávání se do stále větší a větší tmy hrůzy a beznaděje. Den za dnem, týden za týdnem, sledujeme narůstající nejistotu a strach, sledujeme vzrůstající nenávist vůči židům, uvědomujeme si všechna ta omezení pro ně, omezení, která jsou stále drastičtější a drastičtější. A čas plyne - pomalu, ale neúprosně a my jsme svědky, jak autorovi přátelé a spolubydlící mizí v transportech a nidko neví dne ani hodiny, kdy bude následovat i on. A to vše za naprostého nedostatku slušného jídla, za mrazů, kdy není čím topit...Autor i jeho žena nakonec, jakoby zázrakem, přežívají...
A jsem rád, že pan Klemperer o téhle velice ostudné části německých dějin podal své svědectví.