Chirurg
Petra Dvořáková
Před sebou neutečeš! „Nedokážu být ani rovnej, ani křivej. Můj život se rozlomil vejpůl a já už nečekám žádný pevný lano, který mě bude jistit,“ přemítá MUDr. Hynek Grábl, chirurg v příhraniční nemocnici, který už ani nedoufá, že by se jeho život ještě někdy mohl vyvíjet příznivěji. Kariéra špičkového odborníka na pražské klinice předčasně skončila kvůli jednomu karambolu s alkoholem a následky teď musí nést nejen on, ale i jeho věčně nespokojená žena a dospívající děti. Životní ani finanční účetnictví nevykazují příznivou bilanci a na horizontu zítřka se objevují všechny symptomy krize středního věku. Gráblova snaha nalézt východisko se však podobá spíš jízdě na horské dráze a často končí kocovinou. Pomůže mu milovaná profese, milenka nebo nová šance vrátit se k zajímavé operativě a kariérně růst? Na operačním sále i mimo něj se občas dá jen těžko poznat, kdo jakou hru hraje, kdo je vítěz a kdo poražený a kam povede další cesta. Hynkovi G. často nezbývá než věřit, že se nepotopí na úplné dno. –––– „Tak to zavřem, ne?“ uvažuju nahlas. „Co jinýho?“ říká Havlát. „Ukáže se na histologii.“ Zatímco šijeme, obíhačka chystá formaldehyd, do kterýho se tkáň naloží a odešle do labiny. Andrea sice podává šití, ale pořád obhlíží ten kus tkáně. „Andreo, jedeme,“ hukne na ni Havlát, když vidí, jak jí váznou ruce. „Pane doktore, víte, co se mi zdá? Jako by v tom byly nitky,“ pootočí útvarem. „Jaký nitky?“ hrne se k tomu hned Vincz. Čumíme na to znova, pak Havlát vezme skalpel a zkusí do toho říznout. Skrz naskrz mřížkatá struktura. A jsme doma! „No fakt, zapomenutej tampon z nějaký předchozí operace,“ koukám na Havláta. Ještě do toho pro jistotu dvakrát řízne, ale není pochyb. – ukázka z knihy... celý text
Přidat komentář
Přečetla jsem ji po Zahradě a Vránách a opět jsem byla nadšená. Autorka píše s takovou lehkostí, dokáže mě naprosto vtáhnout do děje i prostředí. Líbí se mi psychologie postav. Ačkoli zde někomu vadila hlavní postava lékaře, pro mě byl i navzdory někdy i vážným excesům spíš vzbuzující lítost.
Je to neskutečně čtivý. Což nakonec celkem úspěšně dovoluje zapomenout na to, že podobně depresivních příběhů už tu byly stovky a zrovna tenhle vlastně vůbec nic nového nepřináší - všem alkoholikům je zkrátka souzeno dostávat se do čím dál větších sraček (zvlášť když jim manželka nerozumí, že ano) a pokud autor není vyloženej psychopat, někde na konci nechá problesknout naději.
Zatim nejlepsi kniha, jakou jsem od autorky cetla. Byla jsem skepticka, protoze kniham z nemocnicniho prostredi se vetsinou radeji vyhybam. Mam strach, ze budou prilis smutne. Kniha me ale mile prekvapila. Je sice realisticka, ale vylozene depresivni mi neprisla. Asi k tomu prispel i fakt, ze nemocnicni prostredi se tady strida i s osobnim zivotem hlavniho hrdiny mimo nemocnici. Dejove me upoutala a hrozne jsem Hynkovi fandila.
Knihy z lékařského prostředí jsou mojí vášní, a když k tomu přidáte lehce sebedestruktivního doktora a literární um Petry Dvořákové, tak výsledek bude vždy stát za to. Chirurg je prostě vynikající kniha a pokud byste si z mých doporučení měli vybrat jen jednu, vyberte tuhle! Nejedná se sice o úplně odpočinkové čtení, rozhodně vás ale chytí a nepustí.
Chtěl jsem dát jen dvě hvězdy, ale přeci jenom cosi mě na té knížce bavilo ještě o trošku víc, když o ní přemýšlím zpětně. Vadil mi ten brutální negativismus, ale nevěra a chlast byly super :) Možná tyhle dva faktory zachránily ty tři hvězdičky.
Oproti ostatním komentářům musím říct, že i teď, s ročním odstupem od chvíle, co jsem knihu četla, se mi konec líbil. Mám ráda otevřené konce, protože mě nutí nad hrdiny a jejich dalšími osudy přemýšlet. Líbil se mi i nelichotivý vhled do lékařského prostředí.
(SPOILER)
Přečteno na základě čtenářské výzvy. Nebyla špatná, četla se dobře, děj byl hodně uvěřitelný. Jednu hvězdu dávám dolů za otevřený konec.
Jo, a Markéta je pěkná kráva
Knihu jsem poslouchala jako audio, která byla skvěle namluvená Pavlem Baťkem. Myslím, že celé knize dodal šmrnc. Sice knihy z lékařského prostředí téměř vůbec nevyhledávám, ale tohle se opravdu povedlo! Autorka se úžasně vžila do mužské role. Naprosto vše jsem jí to věřila. :-) Trochu by mě zajímalo, jak to prožívali ostatní postavy. Především Markéta, která byla vykreslena jako věčně naštvaná manželka.
Asi jsem čekala do knízky více, když měla tak dobré hodnocení, ale.. Četla se sice dobře, ale vlastně me nějak neupoutala, hlavní hrdina mi byl nesympatický a vlastně nějak nevím, co se tam tak nějak dělo.
Kniha se četla docela dobře, ALE... Sprostá slova používám a znám, ale do knihy podle mě patří jen málo. Tady byly na každé straně alespoň čtyři. Dost mě to rušilo. A potom ten hlavní hrdina. Ok, je to muž v nějaké osobní krizi, prochází těžkou životní situací, ale operovat ožralý, tak to je fakt za hranou.
První kniha, kterou jsem četla od této autorky a byla jsem spokojená.
Příběh chirurga, který je také jen obyčejný člověk, má svoje démony a problémy.
Dialogy takové obyčejné, jednoduché, ale právě tohle z této knihy dělá čtivé dílo.
Po vránách a dědině, další kniha této úžasné paní spisovatelky. Kniha je psaná z mužského úhlu pohledu, týká se něvěry, alhoholismu , kariérních vzletů a pádů . Krásně se četlo, klobouk dolů. Půjčeno z knihovny.
Dvořáková prostě nikdy nezklame. Velmi čtivé, ze života, místy jsem byla i napjatá a situace prožívala s postavami. Doporučuji jako nenáročné čtení, pro mě oddychovka, i když se příběh týkal alkoholu, dluhů a nevěry.
Překvapilo mne, že knihu napsala žena. Téma bylo hodně mužské a i ten postoj, přístup k životu, myšlenky mi přišly jako od muže. To oceňuji. Knihu jsem přečetla jedním dechem. Vůbec mi nepřišla temná a příběh mi připadal hodně reálný. Takových podobných může být. Líbilo se mi zakončení, takové vyrovnání s životem. Hynek Grábl mi byl hodně sympatický, líbila se mi jeho zodpovědnost i odvaha. Když má někdo problémy s alkoholem a není doktor, řidič...tak se to v ČR vždy nějak překlene a přehlédne, ale chirurg to má sám se sebou opravdu hodně náročné. Dle mého názoru, ale vyšel ze všeho se ctí.
(SPOILER) Kniha je napsána hovorovým jazykem, který možná ještě více vyzdvihuje beznadějnost situace. Hlavní hrdina si tu vyrobí během života dost problémů, ale místo toho, aby je řešil, od nich utíká k milence a alkoholu. Kniha se mi líbila. Akorát mi přijde, že během čtení se nám na sebe nabalí spoustu problémů, ale na konci se vyřeší jenom jeden. A kvůli tomu mám pocit, že příběh končí někde ve třech čtvrtinách. 4,5*
Musim říct, že takhle nesympatického hlavního hrdinu jsem dlouho nepotkala. Sobecký frajírek bez nejmenší špetky seberflexe. I tak ale máte pocit, že lidí jako je on máte kolem sebe nespočet a on tedy není výjimka.
Vytkla bych určitě skloňování jména Andrea (např. čuměl Andreji na kozy - to jako fakt?) a na můj vkus zbytečně sprostých slov. Chápu proč tam jsou, ale je jich nadbytek.
Vůbec to nebylo špatný. Velmi jednoduchý, přímý příběh člověka, který si s vlastním životem a problémy neví moc rady. Ale to vyprávění je krásně lidský a obyčejný a autentický a takové příběhy mám moc rád.
Vlastně je to hodně nepříjemný čtení. O chlápkovi, který si - jeho slovy - pos*al život a dělá vše pro to, aby si ho ničil dál a dál, a nejen sobě, ale všem okolo, a to velmi úspěšně. Nejvíc mě zlobily jeho výchovné metody, dost síla...
Ale tenhle nesympatický, cynický, přisprostlý chlápek, co má ale kupodivu moc šikovný chirurgický ruce, snad v sobě nakonec něco vykřeše, možná se díky okolnostem vzchopí, možná se i zachová správně... a nebo ne?
Pro mě minimálně jedna hvězda navíc za autentičnost, věcnost, věrohodnost, a za velmi syrově a předpokládám opravdově vylíčené nemocniční prostředí, i s tím cynickým a doufejme jen zdánlivě lhostejným přístupem k "pacošům".
Je to již moje čtvrtá knížka od autorky; věrohodnost a uvěřitelnost lidských osudů v jejích knihách je pro mě velké pozitivum.