Chlapec v pruhovaném pyžamu
John Boyne
https://www.databazeknih.cz/img/books/33_/335618/mid_chlapec-v-pruhovanem-pyzamu-yeX-335618.jpg
4
1942
1942
Brunovi se nechce opouštět starý dobrý pokojíček, školu a kamarády v Berlíně a stěhovat se do nového, osamělého a ponurého domu v tajemném místě jménem Aušic. Jenomže Fíra, nadřízený Brunova tatínka, tak rozhodl a devítileté děti do podobných záležitostí nemají co mluvit. S kým si tady ale Bruno bude hrát? Z okna vidí jen vysoký plot a za ním občas podivné lidi, kteří všichni nosí pyžamo – i přes den! A pak se jednoho dne seznámí se stejně velkým Šmuelem…... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno: 2017 , Slovart (ČR)Originální název:
The Boy in the Striped Pyjamas, 2006
více info...
Přidat komentář
Knihu jsem číst nechtěla, protože již dlouho znám její filmovou adaptaci. Nějak na mě ale vykoukla v knihovně, tak jsem si ji půjčit prostě musela. :-) A dobře jsem udělala! Byl to nádherný příběh vyprávěný jednoduchou, naivní formou. Ke konci příběhu bych snad řekla jen to, že se uplatnilo pořekadlo - Oko za oko, zub za zub.
Krásná, ale hodně smutná kniha.
Líbila se mi chlapcova laskavost, naivita... To, že ve svém věku nebyl ještě poznamenaný otcovou "prací".
Také jsem ocenila příběh z pohledu chlapce-jména a názvy tak, jak si je uložila dětská hlava. Dětská hlava nezatížená dogmaty a předsudky.
Určitě doporučuji k přečtení. Kdybych mohla, dám hvězdiček daleko více.
Smutný příběh, napsaný nádherně.
Líbilo se mi jak Bruno komolil některá slova, dodalo to na autentičnosti a dospělý čtenář si v tom najde odkaz na skutečná místa a události.
Vhodná i pro hodně mladé čtenáře, kterým nenásilnou formou ukáže kus této historie tak, aby z toho neměli trauma, ale zároveň pochopili, že to co se dělo nebylo v pořádku.
"Já prostě nerozumím tomu, proč nám není dovoleno jít za ten plot na druhou stranu. Co je na nás tak špatného, že si tam nemůžeme jít hrát?"
Velice silný příběh, který si zakládá na nevinnosti a do jisté míry naivitě devítiletého chlapce, který se ocitá v centru masakru a ani o tom neví.
Konec knihy je jen taková třešnička na dortu celé řezné rány na Vašem srdci, která je tak hluboká, že na ni nikdy nezapomenete...
Románů z 2. světové války, jejichž děj je zasazen do koncentračních táborů, je velmi hodně. Tato kniha je ojedinělá tím, že je vyprávěna z pohledu devítiletého chlapce Bruna. Časem se chlapec seznámí s chlapcem Šmuelem (Židem), který je v koncentračním táboru. Povídají si spolu přes plot. Zajímavostí je, že se narodili ve stejný den (datum, měsíc, rok narození).
Kniha se mi celkově líbila a myslím si, že může oslovit čtenáře různého věkového rozpětí, včetně dětí.
Závěr knihy je velmi dojemný, smutný a dostal mě.
Možná před tím, než napíšete knihu o koncentračním táboře, byste si měli přečíst alespoň Wikipedii. Můžete se tím tak vyvarovat neskutečným nesmyslům, které tvoří tuto knihu. Ačkoliv jsem si jista, že autor neplánoval znevažovat holocaust, přesně toho dosáhl. Není divu, že knihu kritizují samotní Židé.
Knížka se četla dobře, i když příběh, který se tam odehrává, je hodně smutný a konec je tragický. Je psána z pohledu devítiletého chlapce, který vůbec nemá tušení o tom, co válka obnáší a vše vidí ze svého pohledu jako jednu velkou hru. Přesto našel přítele, který mu byl opravdu přítelem na život a na smrt.
Kniha pojednávající o holocaustu z dětského úhlu pohledu devítiletého Bruna. Příběh je napsán jednoduchým jazykem, zdánlivě naivní, ale přesto těch pouhých 184 stran poměrně velkým písmem zajistí čtenáři velmi silný emotivní zážitek.
Závěr knihy je naprosto zničující..
Musím říct, že tato kniha mě naprosto dostala. Příběh je vyprávěn očima devítiletého chlapce, je psán jednoduše, ale i tak nutí k zamyšlení. Závěr knihy je naprosto hrozivý a určitě by se na toto období světových dějin nemělo zapomínat.
Ani neviem, čo mám povedať o tejto knihe. Nakoľko som predtým film nevidela, tak som nevedela, ako kniha skončí.. Aj keď mi bolo jasné, že nie šťastne. Toto som nečakala a úplne ma to zasiahlo. Naozaj, knihu som dočítala večer pred spaním a veľmi, veľmi ťaživý pocit vo mne zostal. Ja stále neviem pochopiť ako sa niečo také mohlo diať, ako je to vôbec možné a DÚFAM a verím, že niečo také sa už nebude opakovať.
Naozaj silná kniha, písaná z pohľadu 9-ročného dieťaťa, ktorá mala veľmi pekné myšlienky a ukazuje tú detskú naivitu a najmä čistotu detskej duše.
"Heil Hitler," vykríkol, čo podľa neho bol iný spôsob ako povedať: "Tak zatiaľ dovidenia, želám ti pekné popoludnie."
Napriek tomu, že na knihe je napísané vekové odporúčanie 8+, takým malým deťom by som ju čítať nedala, myslím, že niečo prinesie až trošku vyspelejším deťom. Určite knihu odporúčam. VŠETKÝM.
Vážné téma ve zpracování hlavně pro děti. Tomu odpovídá i slovní zásoba a stavba vět - jednodušší a nenáročná. Ovšem závěr je právě v rámci dětské knížky velmi neočekávaný...
Přátelství dvou kluků, tak čisté a bez předsudků, jak to dokáží snad jen děti. Žijí sobě na dohled, odděleni plotem a i když si nikdy spolu nemůžou doopravdy hrát, je to přátelství na život a na smrt. Nikdy člověk neví, kde najde ty opravdové přátele.
Síla této knihy vůbec nespočívá v tom do jakého období spadá, nebo že by přidaná hodnota právě tím, do jakého prostředí a kterých let je zasazená.
Její největší genialitou je to, že autor dokázal příběh převyprávět očima devítiletého chlapce a to vás pak nutí přemýšlet. O souboji mezi dobrem a zlem, výchovou a místo příběhu tak nechává pracovat při knize váš rozum, představivost a úvahy o tom, co byste udělali nebo mohli udělat lépe, nebo byste chtěli udělat jinak.
Dále jako bývalý filmový kritik a student kinematografie a přitom fanoušek dobré literatury se nevyhnu srovnat literární dílo s filmem. Ten druhý je bohužel oproti tomu, co se děje během knize (popsáno výše) hodně slabý odvar.
Dvě slova: TY VOLE. To jediné, co jsem ze sebe po dočtení dokázala dostat. Tohle mě totálně zlomilo, srazilo na kolena, vyrazilo mi to dech a ani za těch 8 měsíců, kdy jsem ji dočetla, jsem se z toho nevzpamatovala a mám pocit strašné ztráty a vyhoření, které, než aby se zmenšovalo, se ještě víc a víc stupňuje. Jeden z mých nejsilnějších, nejzlomovějších, nejbolestivějších a nejtěžších čtenářských i psychických zážitků. A to o to víc, že tomu nic nenasvědčuje, a pak mě to z ničeho nic a najednou smetlo a já absolutně nevěděla, co mám dělat, že jsem se i přistihla, jak zadržuju dech. Nestává se mi, že bych neměla slova pro moje myšlenky a pocity, ale tady ani po těch několika měsících prostě nemám slov, abych tu ránu uvnitř popsala, nedokážu to vstřebat a jenom se mi v hlavě přehrává ta poslední stránka.
Mám za sebou takových knih hodně, ale tahle mi opravdu, jako že opravdu vyrvala srdce z těla a stále to bolí. Víte... uvnitř. Je mi z toho fyzicky i psychicky špatně. Jsou knížky, které vám zlomí srdce, ale tahle mi ho vyrvala, rozřezala na kusy, rozstřílela na popel, zadupala pod zem a nechala po něm velkou, bolavou, otevřenou a živou ránu, která už se nikdy nezahojí. Přesně jsem věděla, že to mnou otřese a vlastně jsem i věděla, že to bude až tak silné, ale když to nakonec přišlo, nechtěla jsem to přijmout, nešlo se s tím smířit a bylo to nakonec ještě horší, než bych si dokázala představit. Něco mi stále říkalo ne, to není možné, to nejde, takhle to prostě nemůže skončit, já tomu nevěřím. Ale potom vám nezbyde nic, jen sedět a s vyděšeným výrazem, neschopni slova, tupě zírat před sebe. Ono to z té knihy sálá na metry daleko, ale bylo to mnohem, mnohem silnější a zdrcující. Ten pocit jsem měla zatím jenom jednou, u Zlodějky, a tady znovu, a ani u Zlodějky to nebylo až takové.
Zprvu se to tváří jako nevinný až naivní dětský příběh, a nejdřív to tak opravdu je, ale nakonec vás to srazí na zem, otevře místa, o kterých jste ani nevěděli, že je máte, vezme veškerou naději, zlomí na několik kousků, a o to víc je to nečekané a děsivé. Je jasné, že to nemohlo dopadnout dobře, ale sakra, tohle jsem fakt nezvládla. Poslední stránky mi doslova bušilo srdce a četla jsem to, co bylo už tak zřejmé a nevyhnutelné, ale mně to pořád nějak nedocházelo, protože jsem se proti tomu snažila obrnit, tekly mi slzy a pomalu jsem se nemohla nadechnout.
A jestli by tohle téma snad mělo být ohrané, s čímž nesouhlasím, tak tohle… to je masakr. Je mi jedno, že ten příběh je možná naivní a samozřejmě by se to nemohlo stát, neřeším, mě to rozervalo až na dřeň.
Opět se potvrdilo, že pohled dětskýma očima z toho dělá něco významného a silnějšího. Ať jsem říkala kdykoliv cokoliv o nejlepších knihách tohoto typu, po přečtení Chlapce měním svůj názor. Tohle bylo… vyčerpávající. Doslova. Říká se, že kdyby existoval Bůh, nic takového by se nikdy nestalo. A ač v Boha nevěřím, s tímhle souhlasím a tahle kniha to potvrzuje.
Nezačalo to plynovými komorami, začalo to bezúhonností a nevědomostí ve světě ignorance právě takových, jako Bruno. Začalo to dělením lidí na MY a ONI, nesnášenlivostí a slepostí vůči okolním situacím. A nejhorší, což nesmíme zapomenout, všechno, co Hitler v Německu udělal, bylo legální.
A to měla ta kniha ukázat. Nezapomínejte, neřešte nepodstatné, čtěte.
Někdo se mě v té době ptal, jakou knihu by si podle mě měl přečíst každý. A já říkám tuhle.
Ach Bruno...
Příběh je silný díky prostředí, ve kterém se děj odehrává. Kniha je psaná lehce, jednoduše - očima malého chlapce. Zajímavý náhled na tehdejší situaci, pohledem dítěte, což musí být opravdu nelehký úkol a autorovi se to i přesto povedlo. Na jejich nevědomost a naivitu, kdy vůbec netuší, jaké hrůzy kolem se odehrávají za plotem, kde se dva chlapci seznamují. Naprosto nečekaný konec, který se nezdá být takovým jakým skutečně je, jen díky tomu, že je to vyprávěno očima dítěte...stojí za přečtení.
Kniha, kterou jsem si v knihovně půjčila z dětského oddělení.
Kdo jí však nestihl přečíst jako dítě, musí jako dospělý.
Celou dobu čtete příběh, který je zastřen dětským nevědomím, které vás ale svírá u srdce a víte, že příjde něco hrozivého.. a ono doopravdy příjde.
Kniha se čte velice rychle, a o to víc Vás zasáhne, že je i Brunovi tak rychle konec.
Autor prý tuto knihu psal pouze dva dny - vy ji za dva dny ( ani ne ) přečtete a budete si myslet, že jste celou dobu byli s rodinou a Brunem v "Oušicu" a věděli, že za plotem je malý Šmuel...
Štítky knihy
koncentrační tábory Židé druhá světová válka (1939–1945) Osvětim (koncentrační tábor) přátelství děti zfilmováno děti a válka holokaust, holocaust pro děti od 10 let
Autorovy další knížky
| 2017 |  Chlapec na vrcholu hory |
| 2020 |  Můj brácha se jmenuje Jessica |
| 2020 | Chlapec v pruhovaném pyžamu |
| 2019 | Skrytá zuřivost srdce |
| 2017 | Kromobyčejná pouť Barnabyho Brocketa |
Velmi smutný příběh. Kniha mě zasáhla. Doporučuji.