Chlapec v pruhovaném pyžamu
John Boyne
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/544967/bmid_chlapec-v-pruhovanem-pyzamu.jpg
4
1947
1947
Dva malí kluci na opačných stranách velkého plotu Devítiletému Brunovi se nechce opouštět starý dobrý pokojíček, školu ani kamarády v Berlíně a stěhovat se do nového, osamělého a ponurého domu v tajemném místě, kterému říkají Oušic. Jenomže Fíra, nadřízený Brunova tatínka, tak rozhodl a děti do podobných záležitostí nemají co mluvit. S kým si tady ale Bruno bude hrát? Z okna vidí jen vysoký plot a za ním občas podivné lidi, kteří všichni nosí pyžamo – i přes den! A pak se jednoho dne seznámí se stejně starým Šmuelem…... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno:
2019
,
OneHotBook
Originální název:
The Boy in the Striped Pyjamas, 2006
Interpreti: Michal Zelenka
více info...
Přidat komentář
Úžasný příběh. Nejlepší způsob. jak dětem přiblížit krutost. Jak se tohle všechno může stát a proč. To děti nechápou.
Líbí se mi nápad, že je kniha napsaná z pohledu chlapce, který všechno bere jako hru, nechápe co se doopravdy děje.
Krásný a výstižný příběh, který je určen především pro mladší čtenáře. Hlavní hrdina Bruno je malý chlapec toužící po dobrodružství, který ale netuší co se děje za jeho zády a co se tedy děje za tím vysokým plotem... Už se moc těším až uvidím i filmovou podobu tohoto příběhu.
O téhle knížce jsem slýchala už roky, ale nikdy jsem neviděla ani film a ke knize se dostala až teď. Čekala jsem více, docela mě to zklamalo. Doufala jsem v rozbor emocí rodičů, když zjistili, co se stalo, případně jak to ovlivnilo jejich pohled na válku.
Kontroverzní dílo, které osciluje mezi dvěma protipóly - kýčovitý nelogický a holocaust překrucující na koleni napsaný brak a úderný originální příběh napsaný očima 9letého chlapce o lidskosti, bolesti a přátelství. Myslím, že kdyby autor námět důkladněji konzultoval s historiky, nesnesla by se na jeho hlavu tak velká kritika (podlézání plotu a Šmuelovo bezprizorní loudání se po Osvětimi vyznívá opravdu spíš jako blbý vtip) a dílo by se mohlo zařadit do povinné četby studentů základní a střední školy. Takto může i tak dobře posloužit, avšak s nutným kritickým komentářem, ke kterému však bohužel většina lidí stejně nedojde, tudíž tak dílo prokáže ve finále spíše medvědí službu ta křehkému a důležitému tématu, jakým je holocaust. Druhá hvězdička za nečekaný konec, který mě svou děsivou jednoduchostí dostal.
Od určité chvíle jsem prostě měla stažené hrdlo. Je to kniha silná, kdy najednou člověk cítí tu obrovskou stísněnost rodičů dítěte a snad si i představuje, že to především otcem pohne, že se zamyslí a třeba změní svět. Kdyby to jen bylo tak lehké! Kniha je cílena na starší děti a mládež a má ukázat obludnost systému, fašismu, nespravedlnosti a hrůz koncentračních táborů. Uvědomění si, že nikdo nemáme právo rozhodovat nad tím, kdo smí a naopak nesmí žít.
Je jasné, že Boyne cílí na dětského čtenáře, proto zvolil styl, jaký zvolil (každá další kapitola začíná rekapitulací co se stalo v té minulé, což, vzhledem k tomu, že vaše paměť už není, co bývala, vlastně ani moc nevadí :-). Ze začátku jsem s tím stylem měl trochu problém, přál jsem si děj o něco dramatičtější a zkrátka vyspělejší. Ale jak se dostanete na jeho vlnu, ponoříte se, ani nebudete vědět jak. Viděl jsem dřív filmovou předlohu, proto mě závěr už tolik nešokoval, ale stejně ve mně rezonoval. Silné, ve své naivitě.
Ke knize jsem se dostala díky dvanáctileté dceři, která si ji přinesla ze školy k přečtení. Nemám tohle téma ráda, ale tahle kniha je určena spíše pro dětské čtenáře, tak se to celkem snadno četlo. Příběh je sice zajímavý, ale je v něm spousta úplných nesmyslů. Plot, který se dá podlezt? Tak proč neprolezl Smuel ven, místo aby Bruno lezl do tábora. Některé pasáže mi díky tomu hodně vadily. Nic to ovšem nemění na tom, že knihu bez problémů přečtou i děti.
(SPOILER)
Autorovi nelze upřít jedno - umí napsat silnou knihu. Čtenář, který očekává "příběh založený na skutečných událostech" bude zklamán.
Děti 9 a 13 let mají za otce komandanta koncentračního tábora Osvětim a netuší, kdo to jsou židé či jak vypadá farma?! Myslím, že pokud nejsou mentálně zaostalé, asi je zasáhla německá protižidovská propaganda. Navštěvovat se s kamarádem Šmuelem u plotu KT (každý se své strany) a být hluchý k chřadnoucímu tělu i vyřčenému příkoří mi přijde také mimo.
Do/Z Osvětimi se rozhodně nešlo dostat prolezením nějakého plotu - to by všichni utekli. Komandant, který je vlastně moc čestný a milý člověk, ale "Fýra" ho pověřil důležitou prací, kterou musí dělat....Ukažte mi jediného komandanta, který byl milý a čestný člověk?
Omlouvám se, ale myslím, že jsou daleko lepší knihy o této problematice a to, že umře nevinný hošík německého vojáka trhá čtenářovi srdce, ale co třeba Šmuel a další zavraždění?!
Kniha, která zanechá hluboký dojem a nutí vás o ní přemýšlet ještě dlouho poté ...
Koncentrační tábor očima nevinného devítiletého chlapce, syna německého komandanta, který je nešťastný a hledá přátelství, které najde u židovského chlapce na druhé straně plotu. Závěr knihy je velmi dojemný, smutný, dostal mě.
O holocaustu, zase trochu jinak, dalo by se říci. Někdy mnohem menší dotací stránek dokáže autor říci mnohem více, a to je případ této knížky. To nejdůležitější je vždy mezi řádky. Myslím, že tato knížka má své kouzlo a mohla by fungovat jako takový vstup do problematiky pro nečtenáře. Je tak poutavá, tak svižná, tak úsporná ve svém vyprávění, přitom přináší tak mnoho emocí, že si to zaslouží opravdu veliké doporučení. Ostatně, asi ne náhodou se dočkala zfilmování. Citace ze str. 100: "Díval se doprava, kam až dohlédl, a zdálo se mu, že v tom prudkém slunečním světle ten vysokánský plot ubíhá až do nekonečna, a to se mu moc zamlouvalo."
(SPOILER) Jednoznačně doporučuji k přečtení. Kniha je psána z pohledu devítiletého chlapce. Ta dětská nevědomost, nevinnost a naivita mě dostávala. Bruno se pořád snažil si ujasnit, co je správné a co ne, proč jsou vlastně nějaké dvě strany plotu, proč jsou dva “druhy” lidí, proč jedni ke druhým nesmějí přijít na návštěvu a hrát si spolu… Co vlastně dělá jeho otec, proč by dělal něco zlého, když je tak hodný a má ho rád? Přesto tušil, že by se na Bruna zlobil, kdyby věděl o jeho novém příteli, který “bydlel” na druhé straně plotu… O smutném konci ani nemluvím, ten jsem obrečela. Čtenáři této knihy prostě budou truchlit při čtení a nejspíš i dlouho potom…
Být devítiletým chlapcem...
Co všechno tenkrát člověk věděl o světě?
Tento příběh nám jeden takový pohled do dětského světa nabízí...
Válečné stigma, které je velkým varováním zpupnosti a neomalenosti jedné generace Němců.
A ač se kniha tváří jako dětská, rozhodně nepatří do rukou těmto teprve začínajícím životům. Budete se u knihy časem prodýchávat a vnímat bezútěšný svět, nejen hlavního hrdiny, ale i ostatních, kteří v knize nalezli své místo.
Do knihy jsou vměstnáni i reální představitelé Říše a jejich úloha spočívá v pochopení neskutečné bizarnosti chování dospělých. Dětství by mělo mít přesah, pokračovat v mužích a ženách, aby nikdy nepropadli touze v domýšlivosti a fanatismu.
Nikdy nemělo vzniknout takové místo jakým byla Osvětim.
V nepřímém vyprávění o tomto koncentračním táboře vnímáte příběh ojedinělý, bolestivý a smutný. Příběh o dětském přátelství, upřímnosti a strachu. Nikdy nezapomenete.
Je šílený, logický a spravedlivý.
Spravedlnost bez vynesení trestu soudem.
...
Tři tečky.
Úplně jako komentář postačí. Neboť tady není co komentovat.
Čtenář truchlí. A nikdy truchlit nepřestane.
Nikdy, ale opravdu nikdy nezapomene.
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Přiznám se, že poprvé jsem se s chlapcem v pruhovaném pyžamu poznala ve filmu. Konec tohoto příběhu považuji za něco, co se do mě hluboce otisklo. Co všechno přežije. Je to přesně ten druh konce - je to TEN příběh, který nikdy neupadne v zapomnění.
Během závěrečných titulků jsem brečela, nevěděla, jak mluvit se sestrou a potřebovala si hodinu povídat se svou klávesnicí, abych si to dokázala srovnat, znovu prožít a stejně… nepochopit. Je zbytečné psát, že jsem tu noc nezavřela oči - ze strachu, že se prostřednictvím snu znovu setkám s Brunem a Šmuelem a nedokážu změnit konec příběhu...
Ta bolest nikdy nezmizela.
Pak nastal čas na knihu. Ne náhodou v týdnu, kdy jedna britská studie uvedla důvody, proč je kniha pro mladší čtenáře naprosto nevhodná.
Zranilo mě to dřív, než jsem knihu přečetla.
Chlapec v pruhovaném pyžamu není příběh, který by měl dokládat historická fakta. Vzdělává jinak… Skýtá mnohá ponaučení, rozvíjí emoční inteligenci, hladí po duši a obrací nás jakoby dovnitř. Z dospělých jsou rázem děti. Děti, které neví nic o zlu, které je obklopuje.
Tato knížka je něžná, nevinná, laskavá a nesmírně krutá zároveň. Moje láska k ní je pozoruhodně intimní. Nemám pocit, že bych ji vůbec dokázala vyjádřit. A nesmírně se mě dotýká, že by chtěl někdo tento příběh nějakému dítěti odepřít.
Přeji si, aby měl každý ve svém srdci svého chlapce v pruhovaném pyžamu. A nikdy si ho nenechal nikým vzít.
Osobně nemám ráda příběhy s touto tématikou. Ale myslím si, že občas si to přečíst by měl opravdu každý. Kniha je psaná z pohledu dítěte. Libí se mi tam ta nevědomost dítěte, co se vlastně ve skutečnosti v té době děje. Jak se snaží přemýšlet o tom, co je správné a co není a pochopit celou tu situaci. O závěru příběhu vůbec nebudu mluvit, to jsem obrečela.
Kniha je o nacistické německé rodině za druhé světové války, konkrétně o nejmladším členovy rodiny, o devítiletém chlapci jménem Bruno. Brunův otec, jenž je německým vojákem, jednoho dne dostane vysoké povýšení, což obnáší to, že celá rodina se musí odstěhovat do velitelské vily ve vyhlazovacím táboře Auswitsch. Nikomu kromě Brunova otce se to nelíbí a nechtějí se odstěhovat, nemají ale na vybranou. Bruno se v táboře zprvu hodně nudí, ale také si všimne jedné zvláštní věci. z okna se dívá na nízké domky, ve kterých bydlí lidé v pruhovaných pyžamech a všechno to je před ním schováno za vysokým plotem.
Jednoho dne Bruno potká u plotu jednoho z těch lidí v pruhovaných pyžamech. Jmenuje se Šmuel a je přesně na den stejně starý jako Bruno. Šmuel se stane Brunovým nejlepším přítelem a zažívají spolu velmi neobvyklá dobrodružství, pokud se tomu tak dá říkat. Příběh je vyprávěn pohledem Bruna, což je podle mě trochu škoda, rád bych totiž někdy věděl co se honí v hlavě ostatním postavám. Kniha se mi docela dost líbila, ale není to nic pro slabší povahy. Knize dávám čtyři, pokud by šlo čtyři a půl hvězdiček z pěti.
Štítky knihy
koncentrační tábory Židé druhá světová válka (1939–1945) Osvětim (koncentrační tábor) přátelství děti zfilmováno děti a válka holokaust, holocaust pro děti od 10 letAutorovy další knížky
| 2017 |  Chlapec na vrcholu hory |
| 2020 |  Můj brácha se jmenuje Jessica |
| 2020 | Chlapec v pruhovaném pyžamu |
| 2019 | Skrytá zuřivost srdce |
| 2017 | Kromobyčejná pouť Barnabyho Brocketa |
Velmi nesnadná kniha a věřím, že primárně pro rodiče. Knihu bych doporučila i dětem školního věku, jedná se o velmi zajímavě pojaté dílo, které by jim krutost tehdejší segregace, diskriminace a v poslední fázi vraždění mohlo přiblížit citlivým způsobem. Kniha je velice krátká, je možné ji přečíst během jednoho dopoledne. V porovnání s velkým množstvím jiných příběhů, které pojednávají o hrůzách koncentračních táborů je kniha relativně citlivě vyprávěná. K příběhu - děj je velmi známý, popisuje stěhování rodiny německého důstojníka do domu, který je v bezprostřední blízkosti koncentračnímu táboru. Rodinu tvoří čtyři členové, přičemž naším nejdůležitějším protagonistou je dobrodružný a zvídavý Bruno, kterému v novém příbytku začne velmi brzy chybět kamarád. I z toho důvodu začne bloudit po zdejší krajině, kde nachází velmi zvláštně vypadající plot a za ním velmi zvláštně vypadajícího hocha. A tak se zrodí přátelství. Kniha nám vysvětluje pojetí války dětskýma očima, krutost, kterou v sobě děti nemají a jejich neschopnost segregace na základě vnitřního rozdílu. Jejich mentalita v rámci diskriminace připomíná spíše nabarvené ptáče, které potřebuje patrný rozdíl proto, aby si našlo omluvu svého jednání. Bruno tak ve své čistotě naváže přátelství s židovským chlapcem a společně poznají skutečnou pravdu o světě, v němž žijí. Závěr je dle mého názoru nedokončený jelikož emoce si má čtenář představit sám - respektive se o to pokusit. Knihu doporučuji, stejně tak i dětem 10+.