Chlapec v pásikavom pyžame
John Boyne
https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/398336/bmid_chlapec-v-pasikavom-pyzame-2rY-398336.jpg
4
1947
1947
Príbehy nevinnosti existujú aj v tej najdesivejšej realite. Toto je príbeh dvoch chlapcov v časoch, ktoré nemôžu nijako ovplyvniť. Začína sa v Berlíne roku 1942. Jedného dňa sa Bruno vráti zo školy a nájde pobalené všetky veci. Jeho otec dostal nové miesto a rodina sa s ním musí odsťahovať ďaleko na zvláštne miesto, kde nemá čo robiť, kde sa nemá s kým hrať. Kam len oko dovidí sa tiahne plot, ktorý ho oddeľuje od čudných ľudí. Bruno je však prieskumník a nezmieri sa s tým, čo vidí. Pri prieskumných cestách pozdĺž plota stretne chlapca, ktorého život a podmienky sú úplne odlišné od jeho.... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno: 2014 , Slovart (SK)Originální název:
The Boy in the Striped Pyjamas, 2006
více info...
Přidat komentář
Zajímavý nápad, pohled na koncentrák očima chlapce. Vlastně dvou chlapců. Syn esesáka a syn Žida. Dva naprosto odlišné světy, které se nakonec potkají "tam za plotem"... Kniha se mi moc líbila, závěr mě celkem šokoval, ale doporučila bych ji určitě.
Tak nevím, tak vysoko hodnocená kniha, ale mně se zas tak výjimečná nezdála. Není mi ani jasné, jakému čtenáři je určena. Nakonec se přikláním k názoru, že spíš dospělému, protože dítě by bez potřebných znalostí nepochopilo, co Bruno svýma očima popisuje a nedošel by mu ani tragický závěr. Brunova neznalost a naivita se mi zdají naprosto nereálné a jakkoliv je příběh přátelství mezi dvěma chlapci silný, celkový dojem z knihy je spíše rozporuplný.
Velmi pěkná útlá knížečka, spíš jako povídka, ale po celou dobu jsem věděl, jak to skončí, takže žádný překvapivý závěr mě nečekal. Zdálo se mě to hodně naivní, nereálné. Jelikož jsem přečetl spoustu knih o holocaustu, tak mě toto přišlo hodně přitažené za vlasy. Ovšem jako dětská četba o přiblížení této hrůzy je to krásný příběh o přátelství se smutným koncem.
MŮŽE OBSAHOVAT SPOILERY
Achjo. Už zase tak strašně smutný příběh o holocaustu. V knihovně jsem na ni narazila jen tak náhodou, málem jsem si ji ani nevšimla. Prostě jsem se jen tak dívala, jestli je tam ještě něco zajímavého a najednou - vidím nenápadnou knížku - Chlapce v pruhovaném pyžamu! První mi ten název byl povědomý, ale potom jsem si vzpomněla, že to bylo napsáno v anotaci na knížce Kdysi a Potom. Tyhle knížky jsou také moc smutné a o holocaustu a myslela jsem si, že to bude taky z pohledu židovského chlapce. Ale bylo to jako kdyby naopak. Když jsem byla asi tak v povině, tak jsem se podívala tady na nějaké komentáře a už jsem věděla, jak to dopadne. Což mě dost naštvalo, ale pak mi to v průběhu četby už zase tak moc nevadilo. Bruno mi byl sympatický, je to hodný a ochotný kluk, ačkoliv mě v některých částech štval - třeba jak Kotlerovi řekl, že Šmuela nikdy v životě neviděl a že ho nezná. To mi od něj připadalo docela podrazácké, ale jinak byl hodný. Gretel byla typická protivná sestra, ale na konci se ukázalo, že Bruna má opravdu ráda. Brunova a Gretelina otce jsem neměla ráda. Prostě jsem ho neměla ráda za to, že je nacista. Jejich matka na mě působila tak nějak neutrálně, ale někdy mi přišlo, že si neumí moc sjednat pořádek. Ten konec - i když jsem už ho znala- byl prostě hrozný. Ale aspoň, že tam Bruno a Šmuel byli spolu. Lepší než série o Felixovi a Zeldě to pro mě nebylo, ale i tak to u mě má pět hvězdiček z pěti. Taky se chci určitě podívat na ten film, ale nevím, jestli bude tak dobrý jako kniha.
Moc hezky napsaná kniha z pohledu malého chlapce. Nějak jsem tušila, jak to celé skončí. Je to opravdu hrozné, když si člověk pomyslí, co se skutečně i takto malým dětem přihodilo a nemohly vůbec nic dělat.
Ani nevím, co vlastně napsat. Tento příběh Vám uvízne pod kůží. Hrůzná doba je zobrazena očima malého chlapce, který ji vidí s naivitou patřící k dětství. O to víc je to ale pro čtenáře působivější a pochybuji, že se ubráníte dojetí. Ach jo, jakou chuť jsem měla vložit se do děje a změnit ho...
Německo a otázka Židů z pohledu naivního devítiletého Bruna, který je synem velitele koncentračního tábora. Skamarádí se stejně starým Šmuelem, který však prožívá úplně jiný život než Bruno.
Velice krásná a smutná kniha, kterou všem doporučuji přečíst.
Oči malého Bruna sledují, zkoumají, co se to tam za tím plotem na druhé straně děje, proč a co tam ti lidé v pruhovaných pyžamech dělají, proč je tam tolik dětí, co si spolu mohou hrát, kdežto on je odkázán sám na sebe, případně na Beznadějný případ - svou sestru. Brunova zvědavost a absence odpovědí na jeho zvídavé otázky ho od jeho naivních představ dovedou až ke kruté realitě, kterou si do posledních vteřin neuvědomí, protože jeho dětské oči jsou sto vidět jen dobro a spravedlnost.
Lehce předvídatelný konec, který ovšem ani v nejmenším neubírají na kvalitě a síle tohoto díla.
velmi rozporuplná kniha, ale jsem naprosto ráda, že jsem si jí přečetla. Naivita chlapce ve srovnání s tím, co dneska víme je místy až mrazivá.
Devítiletí kluci nejsou takto hloupí a natvrdlí. Fakt ne. A dřív taky nebyli.
Téma je super, zápletka a vyvrcholení taky, ale zásadní problém je v obou hlavních hrdinech - hlavně v Brunovi.
Ten kluk vyrůstal ve válce, ale nevěděl, že nějaká válka probíhá, žil v Berlíně a na večeři k nim chodil Hitler, a v životě neslyšel nic o Židech, za ostnatým plotem viděl strádající lidi v hnusném pruhovaném oblečení a nedošlo mu, že tam nebyli dobrovolně, a tak dále...
Dětská naivita by šla, ale tohle je prostě nesmysl.
Naprosto jiný pohled na nacistické Neměcko a holocaust z pohledu 9ti letého Bruna. Pokud by knihu četlo také dítě tak se mu kniha bude také líbit, a nic drastického tam nenajde. Ovšem pro někoho kdo ví... je to něco jiného. Moc se mi líbí myšlenka, že stačí málo a nikdo nepozná rozdíl mezi němcem a židem.
Originální nápad, popsat události odsunu židů do koncentračního táboru z pohledu devítileté syna německého vysoce postaveného vojáka. Chlapec vůbec neví, o co jde, a nikdo z dospělých se moc nemá k tomu, aby mu něco vysvětlil. A tak se není čemu divit, že to dopadlo tak, jak to dopadlo... Pokud se vám nechce pouštět do takovéhoto těžkého tématu, nebojte, v knize se nic drastického nepopisuje. Hrůzu ve čtenáři vyvolá jen to, když srovná své vědomosti s těmi Brunovými, to se totiž ukáže ten propastný rozdíl, který není chlapci dovoleno vidět.
Je nutné se vcítit do 9 letého chlapce, potom se kniha čte sama, je to silný příběh.
Proč jsou mezi námi hlupáci, kteří jsou schopni popírat, či zlehčovat koncentrační tábory?
Děkuji Bruno, děkuji Šmueli.
Kniha se mi líbila, je to nádherný ale zároveň hrozné smutný příběh. Nádherně autor John Boyne vystihl Brunovu nechápavost a naivitu vůči tomu proč se musí stěhovat z Berlína kde mají kamarády a dům, do hnusného domu někde v “Aušicu” kde si není ani s kým hrát. Bruno si najde kamaráda Šmuela na druhé straně plotu. Kluci se postupně skamarádí až se jednou dohodnou že si půjdou hrát. Kniha byla výtečná náramné bylo jak autor vykreslit prostředí a postavy. Pro mne není co řešit 5/5 všem doporučuji.
Původně jsem knize chtěla dát "jen" 4*, protože jsem ji četla neskutečně dlouho, ovšem konec mě dostal natolik, abych své hodnocení okamžitě přehodnotila. Výborná kniha s tím nejhorším možným koncem. Zpětně se mi vybavovaly okamžiky, kdy jsem se školou procházela Auschwitzem a představovala si, kde přesně nejspíš Bruno seděl...
PŘEČTĚTE SI JI VŠICHNI!
Nečekala jsem, že se mi bude knížka tak dobře číst, když jde o téma holokaustu. Smutný příběh, ale doporučuji.
,,V čem ale spočíval ten rozdíl? Dále, kdo rozhoduje o tom, kdo má mít na sobě pruhované pyžamo a kdo uniformu?"
Velmi smutná, ale nádherná kniha - zločin a trest v nejryzejší podobě. Přečetla jsem jedním dechem.
Štítky knihy
koncentrační tábory Židé druhá světová válka (1939–1945) Osvětim (koncentrační tábor) přátelství děti zfilmováno děti a válka holokaust, holocaust pro děti od 10 letAutorovy další knížky
| 2017 |  Chlapec na vrcholu hory |
| 2020 |  Můj brácha se jmenuje Jessica |
| 2020 | Chlapec v pruhovaném pyžamu |
| 2019 | Skrytá zuřivost srdce |
| 2017 | Kromobyčejná pouť Barnabyho Brocketa |
Knihu jsem přečetla hloubavě. Tento příběh lze brát jako podobenství. Nedokážu si technicky představit,že by bylo možné ,aby dítě esesáka mohlo nepozorovaně kamarádit s židovským dítětem v Osvětimi a tak dlouhou dobu.
Ale podobenství je to úžasné. Když posloucháme rozhovory těchto chlapcu , jsou pro nas poselstvím a úvahou o nas samých. Není to jen o holocaustu, je to i o nas a dnesku.
Konec knihy je smutný.