Chléb mladých let

20.02.2022

Autor, jako německý kluk, který dospíval před válkou, musel na frontu ve Francii a v Rusku, padl do zajetí, byl 4x zraněn a po válce se snaží žít...
Jeho povídky jsou subjektivní výpovědí z bezčasí, kdy měřítkem všeho je kus chleba. Nejsilnější za mne byla hned první Vlak dojel přesně. Aniž by HB přímo zmiňoval konkrétní hrůzy války, vyplouvají samy mezi řádky.
"...nešťastné oči, mnoho zvířecího v nich a všechno lidské"
"...jako buvol, který už celá desetiletí nežral nic jiného než povinnost"

13.09.2018

Tímto přejmenovávám Heinricha Bölla na Heinricha Chlebaře, protože jsem si uvědomil, že vlastně píše jen o chlebu. Kdyby to býval Francouz, zcela určitě by skončil jako pekař. To ostatně dokládá i fakt (zdroj: francouzské ministerstvo pekáren), že Francouzi, na počest jeho nadužívání symboliky chleba pro utrpení během války a po válce, začali pro chleba používat slovíčko PAIN.

Jak již jsem tedy zmínil na začátku své eseje Není všechno chleba co se třpytí, Böll i v tomto souboru povídek přivede čtenáře do post-traumatického, klausfrofobního stavu a tam jej zanechá, aby sledoval, jak v prdeli všichni jsou a budou po srandě jménem válka. Umírání, beznaděj, touha po žrádle a jizvy na duši. Už chyběl jen maratón sledování Sexu ve městě a měli bychom všechny hrůzy světa pohromadě.

Titulní povídka/novela je vskutku asi nejsilnější, páč Chlebař s počtem stránek roste. Mile mě překvapilo, že jsou tu i tři, čtyři povídky, které byly velmi kafkovské (muž, který byl zatčen protože se nesměje, potom co byl už předtím zavřen za to, že se smál) a až poťouchle Quieanoaeoavseooevské (snad jsem to napsal dobře).

8/10