Chléb náš vezdejší / Mor v Aténách
Jiří Kolář
https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/12421/chleb-nas-vezdejsi-mor-v-atenach-12421.jpg
3
9
9
Dvě divadelní hry z let 1958-1961 jsou posledními autorovými slovesnými díly. Obnažením života jako dění beze smyslu a groteskností dialogů souvisejí Kolářova dramata s divadlem absurdity. Poselství Kolářovy beznaděje má ve však srovnání s texty Beckettovými, jež v té době překládal, zřetelněji reálný základ. Kolářův groteskní dialog stojí jednak na reálném intimním životním zážitku, jednak na vyjádření společenské situace či problematiky obecné - někde je jejich přímou parafrází. Beznaděj Kolářových dramat má motivaci více společenskou a mravní než filosofickou. Při bližším pohledu na jejich text je zřetelná větší souvislost s Kolářovým básnickým dílem než s absurdním dramatem. Nejpodstatnější vlastností Kolářových divadelních her, jejichž kompozice je určena metodou literární koláže, je lyrické východisko, jež spojuje tato dramata s celým básníkovým dosavadním dílem a zároveň ukazuje na souvislost se soudobým světovým dramatem beckettovského typu.... celý text
Přidat komentář
Přemýšlím, co napsat. Samozřejmě nechápu všechno, ty "dramata" jsou tak napěchovaná symboly, které se dají jenom dost těžko rozklíčovat, tak důsledně rozkládají představu o klasickém dramatu, že čtenář nemůže být nezmaten. Ale zároveň z toho čiší tak děsivě silná, přesvědčivá a naléhavá výpověď, že nemůžu být nenadšen :D
Autorovy další knížky
| 1992 |  Enšpígl |
| 1990 |  Prométheova játra |
| 1957 | Básnický almanach 1956 |
| 1959 | Kocourkov |
| 1994 | Básně ticha |
Autorovy básně (omlouvám se, že odbočuji) byly plné humoru, ironie, ale taky na mě působily až jaksi axiomaticky a autor sám mi přišel téměř jako úctyhodný mudrc... V těchto dvou textech je to trošku problematičtější. V prvé řadě u těchto dramat nenajdeme (lineární) děj, což čtenáře (jako já) rozhodně mate. Začátky a konce těchto textů však jasně rámují celek a forma je tak vlastně dokonalá, ovšem obsah je, za mě, přece poněkud rozplizlý s občasným vynořením se autorových "axiomů", ale též např. jakýchsi "lehčích" a samoúčelnějších hrátek s jazykem. Tož tak.