Chléb náš vezdejší / Mor v Aténách přehled
Jiří Kolář
https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/12421/chleb-nas-vezdejsi-mor-v-atenach-12421.jpg
3
9
9
Dvě divadelní hry z let 1958-1961 jsou posledními autorovými slovesnými díly. Obnažením života jako dění beze smyslu a groteskností dialogů souvisejí Kolářova dramata s divadlem absurdity. Poselství Kolářovy beznaděje má ve však srovnání s texty Beckettovými, jež v té době překládal, zřetelněji reálný základ. Kolářův groteskní dialog stojí jednak na reálném intimním životním zážitku, jednak na vyjádření společenské situace či problematiky obecné - někde je jejich přímou parafrází. Beznaděj Kolářových dramat má motivaci více společenskou a mravní než filosofickou. Při bližším pohledu na jejich text je zřetelná větší souvislost s Kolářovým básnickým dílem než s absurdním dramatem. Nejpodstatnější vlastností Kolářových divadelních her, jejichž kompozice je určena metodou literární koláže, je lyrické východisko, jež spojuje tato dramata s celým básníkovým dosavadním dílem a zároveň ukazuje na souvislost se soudobým světovým dramatem beckettovského typu.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Chléb náš vezdejší / Mor v Aténách. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (2)
Přemýšlím, co napsat. Samozřejmě nechápu všechno, ty "dramata" jsou tak napěchovaná symboly, které se dají jenom dost těžko rozklíčovat, tak důsledně rozkládají představu o klasickém dramatu, že čtenář nemůže být nezmaten. Ale zároveň z toho čiší tak děsivě silná, přesvědčivá a naléhavá výpověď, že nemůžu být nenadšen :D
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Chléb náš vezdejší / Mor v Aténách v seznamech
| v Právě čtených | 1x |
| v Přečtených | 11x |
| v Knihotéce | 6x |
| v Chystám se číst | 2x |
| v Chci si koupit | 2x |
Autorovy další knížky
| 1992 |  Enšpígl |
| 1990 |  Prométheova játra |
| 1957 | Básnický almanach 1956 |
| 1959 | Kocourkov |
| 1994 | Básně ticha |
Autorovy básně (omlouvám se, že odbočuji) byly plné humoru, ironie, ale taky na mě působily až jaksi axiomaticky a autor sám mi přišel téměř jako úctyhodný mudrc... V těchto dvou textech je to trošku problematičtější. V prvé řadě u těchto dramat nenajdeme (lineární) děj, což čtenáře (jako já) rozhodně mate. Začátky a konce těchto textů však jasně rámují celek a forma je tak vlastně dokonalá, ovšem obsah je, za mě, přece poněkud rozplizlý s občasným vynořením se autorových "axiomů", ale též např. jakýchsi "lehčích" a samoúčelnějších hrátek s jazykem. Tož tak.