Chrám Matky božej v Paríži
Victor Hugo
https://www.databazeknih.cz/img/books/16_/161165/bmid_chram-matky-bozej-v-parizi-161165.jpg
4
1795
1795
"Kritika i literárna história, ale predovšetkým čitateľstvo už dávno vybojovalo boj o Hugov román Chrám Matky božej v Paríži proti rozpakom a mlčaniu oficiálnej tlače roku 1831, proti reakčným romantikom vtedajších čias, neskôr proti buržoáznej kritike, ktorá ho s Trestmi a s celým jeho dielom dramatickým odsúdila a pohŕdavo označila za "vhodný len pre domovníčky", no i proti cirkevným aj iným indexom zakázaných kníh. História dokázala malichernosť výhrad o autorovej poplatnosti Scottovmu "historickému románu", o "nemravnosti" a o tom, že niet v ňom "náboženstva", o "melodramatičnosti", na ktorú zahynul Dumasov historický román, a potvrdila správnosť slov Lamartinových, ktorý popri výhradách musel uznať, že je to "dielo kolosálne", že Hugov sen stať sa géniom nebol prázdnou romantickou ilúziou a že už v tomto diele dokázal, že je "Shakespearom románu" a román "veľkou, hlbokou, silnou a nesmiernou epopejou stredoveku". Chrám Matky božej začal Hugo písať 25. júla 1830 a júlová revolúcia mu vyrazila na čas pero z ruky. Nie na škodu nielen tohto románu, ale nie na škodu i celého Hugovho génia. Romantický dualizmus, tieto váhy medzi tmou a svetlom, reakciou a pokrokom, sa prevážili na misku pokroku. Do podstaty historického románu vstupuje realita najreálnejšia, ľud, tu parížska chudoba, ešte neuvedomelá, ale živelne sa búriaca a trhajúca okovy cirkevnej tyranie, nevedomosti, objavujúca svoje ušľachtilé jadro a lásku a ľudskosť uprostred stredovekej neľudskosti a tmy. Pierre Gringoire, Quasimodo, Esmeralda - to sú vpravde ľudoví hrdinovia, práve tak ako všetci ti sudcovia, šľachtici i meštiaci s kráľom a Claudom Frollom i celou biskupskou a pokryteckou suitou sú hrdinovia opaku, reprezentanti stredovekej temnoty, povery, pretvárky, obludnej moci a okov... A nad všetkým mohutná freska katedrály, výtvoru robotníka, vedeného géniom umelca... Čitateľ nielen nemá rád, ale ani nepotrebuje kľúče a návody. Domnievame sa však, že sociálny aspekt v našom románe nie je malicherný, práve ako ani aspekt slobody, drviacej okovy, a svetla prenikajúceho temnoty, aspekt pokroku... Tento kľúč nie je azda ten najzbytočnejší..." (Dobová anotácia na prebale, na tomto vydaní navyše s autorskými iniciálkami prekladateľa Michala Bartka.) Štvrté (hoci uvedené ako tretie - pravdepodobne nerátajúc obe vydania z roku 1965) slovenské vydanie v tomto preklade. Obsahuje bibliografické odkazy, poznámky a vysvetlivky. Vyšlo mimo edície.... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno: 1973 , Slovenský spisovateľOriginální název:
Notre-Dame de Paris, 1831
více info...
Přidat komentář
Takové to, když vám slíbí dramatický příběh plný emocí, zvratů a lidských osudů a místo toho dodají architektonické porno…
Při čtení první poloviny knihy jsem se nemohla ubránit pocitu, že by Francouzi udělali lépe, kdyby Huga zavřeli s balíkem architektonických časopisů někam na hodinový hotel a nechali ho tak týden být. Rozsáhlé, detailní a až extatické popisy Paříže a katedrály Notre-Dame možná mají cenu pro nadšence historického stavitelství, nikoliv však pro čtenáře obecného, protože s příběhem vlastně vůbec nesouvisí. Jen kulisy, které by se snadno daly vyměnit za jiné. Pokud vám tedy jde čistě jen o příběh a emoce, v první polovině se o nich nedozvíte nic. Jen jména a zaměstnání osob, které někde tam na konci budou snad možná sehrávat svou úlohu. Málem jsem to vzdala.
Pak se situace naštěstí zlepší. Hugův styl vyprávění je sice stále zbytečně obšírný a často uskakuje ke kdejaké věžičce či události kolem a dočkáme se naprosto nepřekvapivé osudovosti, ale emoce začínají fungovat, příběh začíná mít svou stavbu. Pokud jde o postavy, je těžké někomu fandit. Mým oblíbencem se nakonec stal Frollo. Byť nešlo o kladnou postavu, u něj jediného jsem chápala motivaci činů a neměla chuť třískat hlavou o stůl. Zbytek je naivní až na hranu idiocie, pramálo popsaný, nebetyčně užvaněný či značný plochý. Jediným významným bodem k dobru byl přechod od porna architektonického k tomu lidskému. Alespoň na poměry tehdejší doby. Chudák Esmeralda ukazovala prsa skoro stejně tak často, jako vzdychala.
Těšila jsem se na spoustu dalších příběhů z pera tohoto autora. Po zkušenostech se Zvoníkem si je ale asi nechám utéct. Dvě hvězdy prakticky jen za úroveň stylistiky.
Ačkoliv jsem k této knize přišla v rámci povinné četby ve škole, stala se mou oblbenou. Paříž, historie a krásný příběh, skvělé čtení a ráda se k ni vracím :)
Četbu této knihy jsem roky odkládala. Viktor Hugo je skvělý vypravěč, román byl srozumitelný. Dokonce i dvouhodinový popis Paříže se dal přežít.
Četla jsem to dlouho, knihu jsem musela stále odkládat, protože jinak bych se z toho množství popisů zbláznila, ale dočetla jsem ji. A zpětně jsem za to nesmírně ráda.
Postavy jsou zajímavé a mají krásně propracované charaktery. Děj je poutavý, i když kdykoliv, když ho někomu popisuji, zní to jako špatný nekonečný seriál. Ta miluje toho, ale ten je zasnoubený s tou, která ho miluje, a ten miluje tuhle, ale ta ho nechce... Jenže dílo Victora Huga má prostě mnohem větší hodnotu, než jakýkoliv televizní pořad, a i když je někdy na čtení obtížné, nechybí tam vtip, nadsázka a humor.
Popisy jsou někdy opravdu zdlouhavé, ale to už k té knize prostě patří. Právě kvůli nim nakonec dávám jen tři hvězdy, protože vracet se k dílu asi nebudu.
Příběh bych hodnotila kladně, ale kvůli tolika popisování okolí mě kniha moc nebavila a nezaujala....
Při čtení Huga jsem měla problémy s jeho popisy míst (celá kapitola popisující chrám apod.) Vím, že je to umění popsat vše takto do detailů a když si to čtenář opravdu důkladně přečte, tak potom ví, kam jednotlivé postavy směřují, když někam utíkají, ale já jsem ty popisy četla jen velmi zběžně, protože mě víc zajímal osud jednotlivých postav. Hlavně Quasimodo je mým oblíbencem.
Je to klasika. Hugo a jeho láska k architektuře, hlavně té v Paříži, je podle mě více důležitá než příběh hlavních postav. Líbilo se mi to.
Kdybych měl vypudit popis Paříže a části nesouvisející s dějem, tak 5, ale nemůžu. Ostatní části knihy jsou krásně posloupně, děj je strhující a postavy atypické
Tato kniha mne, na rozdíl od většiny povinné četby, kterou jsem přečetla, naprosto ničím nezaujala. Mimo jiné se mi velice špatně četla a děj byl poměrně zdlouhavý. Na druhou stranu má však kniha poměrně zajímavý, chytlavý a dojímavý příběh.
Dlouho mi trvalo, než jsem tuto knihu začala číst..... ani nevím, proč se mi do ní nechtělo.
Dnes hodnotím jako jedno z mých letošních nekrásnějších knižních požitků! Nebudu probírat děj, nebo pointu - líbí se mi i postava kněze Frolla - důkaz, jak může chlap zblbnout
kvůli ženě, i když je kněz. Láska, naivita, nenávist, zoufalství - cokoli je libo. V jakékoli dávce.
Quasimodo, ať byl, jaký byl, byl tím nejmoudřejším člověkem ze všech !!!
A máme tady další povinnou četbu. Nevím, tato kniha mě prostě nezaujala. Slyšela jsem o tom vyprávět spoustu lidí, tak jsem si knihu vypůjčila, ale nelíbila se mi.
Krásný , smutný příběh. Příběh o Esmeraldě a Quasimodovi miluju už od mala. Filmy o nich, francouzský muzikál a knížku taktéž. Určitě se k ni ještě někdy vrátím - je to moje srdcová záležitost. Při posledních větách knihy jsem si i pobrečela a to obvykle nemám ve zvyku.
Měla jsem obavy, jaká kniha bude. Jak obtížná bude. Nakonec nebyla. Líbila se mi, a to hodně. Jen bych vymazala zdlouhavé popisy. Ty byly opravdu nudné. Ale když si je odmyslíte… Skvělý příběh.
Ano, je potřeba se nejdříve prolouskat příliš detailními a kolikrát zdlouhavými popisy, ale pro mě se tato kniha stala srdeční záležitostí už za školních let, kdy byla povinnou četbou a kdy jsem na ní vlastně poprvé narazila. Tragický a bolestný příběh Quasimoda, který pod ošklivou slupkou svého vzhledu skrývá dobré a laskavé srdce, které touží aspoň po kapce lásky, porozumění a dobrém slovu s protikladem v podobě fanatického kněze Frolla, mě prostě dostává i dnes a rozhodně doporučuji k přečtení..
Když jsem knihu četla poprvé na střední, nudily mě dlouhé popisy - všeho. Takže jsem knihu prolistovala, abych věděla, jaký je děj a rychle zase vrátila do knihovny.
Po deseti letech jsem se k ní vrátila a byly to právě popisy, které mě bavily nejvíce. Ta hra s představivostí. Tenkrát neměli televize jako mi dnes, takže hra se slovy byla o to důležitější. Děj je také překvapující a plynulý a doslova jsem se od knihy nemohla odpoutat. Dávám jí tedy plný počet hvězd. Na druhou stranu si myslím, že pro žáky středních škol je to stále ještě složitější literatura. Měla by se číst později.
Chtěla bych se dožít dne, kdy tuto knihu konečně dočtu. Vždy mě přestanou bavit dlouhé popisy. Je zajímavé, že u jiných, i delších knih, mi nijak nevadí. Snad se mi to jednou povede...
Štítky knihy
zfilmováno Francie romantismus 15. století francouzská literatura upalování čarodějnic krása gotické romány tělesné postižení filozofie a náboženství klasická literaturaAutorovy další knížky
| 2014 |  Chrám Matky Boží v Paříži |
| 1928 |  Bídníci |
| 2000 | Muž, který se směje |
| 1975 | Bídníci I. |
| 1967 | Devadesát tři |
Klasická kniha.