Chudí lidé / Hráč

24.01.2022

Krásné vydání (Teissigovy ilustrace) dvou Dostojevského novel ukazuje autora ve dvou svých dosti odlišných tvůrčích etapách. Chudí lidé je prvotina, dílo napsáno předtím, než Dostojevskij čelil černé díře hlavně a rozsudku smrti. Přesto vše to nic neubírá na autenticitě a poctivosti textu, Dostojevskij nezjednodušuje sociální problematiku a neutíká ke klišé závěrům viz bohatý člověk špatný člověk, chudý člověk dobrý člověk. Nikoliv, ukazuje, že chudý člověk může být také špatným člověkem a chudost nespočívá jen na stavu konta, ale především na vnitřních (ne)hodnotách, kdy více než o rodinu jde člověku o svou egoistickou čest (viz postava Gorškova). Na druhou stranu i bohatí lidé dokážou být velkorysí a vidět za pozlátko svého kapitálu. To, jestli je člověk špatný nebo dobrý, prostě neurčuje jenom jeho sociální situace, ale především jeho osobní integrita a hodnotový žebříček. Nenávist ke kapitalistům není vždy oprávněná, protože i "obyčejný člověk" může být pěkná sviňa, to je dle mě hlavní myšlenka díla a určitá opozice vůči Marxovi.

Hráč je novela, která je z pozdějších let Dostojevského života, je psána pod velkým tlakem, přesněji Dostojevským diktována jeho druhé budoucí ženě. Pokud člověk ví, že sám Fjodor byl vášnivý hráč, není divu, že dílo je dodnes pro svou pravdivost zachycení této závislosti studováno nejen, co literární diamant, ale též i z hlediska psychologie a psychiatrie patologického hráčství. Vezmeme-li v potaz, jak Hráč vznikal, nelze než jenom smeknout klobouk a přiznat, že autor formátu Dostojevského tu od té doby snad už ani nebyl. A sice se může kdejaký dnešní literární kritik rozohňovat nad Dostojevským (jak se ostatně nedávno stalo v českém kontextu) a jeho nemorálností, ale přijde mi, že dochází k dezinterpretaci jeho díla. Dostojevský nebyl antisemita, podívejme se např. na roli židů právě v této novele. Vždyť tam vystupují docela v kladné roli. Jsou to právě židé, kteří velmi trefně varují hlavního vypravěče před jeho osudem. A že byl Dostojevský xenofob? Ano, Francouzové nevychází z Dostojevského Hráče zrovna vítězně, ale na druhou stranu komunismus do Ruska přišel ze Západu, a v Běsech to Dostojevský velmi "pěkně" předpověděl. A ne všechny Francouze házel Dostojevský do jednoho pytle, minimálně Balzaca si cenil, když ho překládal, ač jeho překlady nejsou zrovna považovány za nejkvalitnější.
Dostojevský byl komplikovaná osobnost, ale o to více je třeba v interpretaci jeho díla nezjednodušovat a nedívat se pouze perspektivou dnešních dní, ale chápat jeho dílo, znamená také vzít v potaz celou složitou a rozporuplnou ruskou historii. A to není malý úkol.

Pasáže, které mě oslovily:

Chudí lidé

"Ach byla to smutná i radostná doba – obojí zároveň. A je teď pro mne smutné i radostné vzpomínat na ni. Vzpomínky vždycky bolí, ať už jsou radostné nebo hořké. Alespoň se mnou je to tak. Ale i tato bolest je sladká. A když je těžko, bolestně, trýznivě a teskno u srdce, vzpomínky je osvěžují a živí, jako kapky rosy za vlahého večera po horkém dni osvěžují a živí ubost volitohý, povadlý kvítek, sžehnutý žárem dne." (s. 34)

"A literatura je pěkná věc, Variňko, velmi pěkná, to jsem se od nich dozvěděl předevčírem, hluboká věc! Posiluje lidská srdce, učí a ještě mnoho jiného, jak to mají všechno napsáno ve svých knížkách. A to velmi pěkně napsáno! Literatura je obraz, to jest v určitém slova smyslu obraz, ale také zrcadlo, výraz vášně, jemná kritika, pobídka k poučení a historický doklad." (s. 49)

"Řeknu Vám, má nejdražší, člověk žije a neví, že má na dosah ruky knížku, kde je celý jeho život jako na dlani. Když začne takovou knížku číst, na všechno, co předtím neuměl dobře domyslet, sám pomaloučku přijde, všechno rozváží a vyřeší." (s. 57)

"Vždyť na tom přece stojí svět, má nejdražší, že jeden druhému udáváme tón, že jeden druhému můžeme vynadat. Bez takového opatření by svět nestál a nebyl by žádný pořádek." (s. 60)

Hráč

"Ale vždyť rozkoš má vždycky cenu a krutá, bezmezná moc, třebas jen nad mouchou, je přece také svého druhu slast. Člověk je od přírody despota a rád je mučitelem." (s. 144)

"Možná že duše, když prožije tolik dojmů, se jimi nenasycuje, nýbrž se jimi jen rozdražďuje a žádá si nových, silnějších a silnějších dojmů, až do úplného vyčerpání." (s. 213)

"Máte pravdu, člověk bývá rád, když jeho nejlepší přítel je pod ním, na tom se často z velké části zakládá přátelství." (s. 234)