Chyba
Marek Šindelka
Kryštof je pašerákem květin. Když přijme svou poslední zakázku, vše se zpočátku zdá snadné. Má převézt z Japonska do Evropy jedinou rostlinu – poslední živý exemplář oficiálně již dávno zaniklého parazitického druhu. Původní plán je však narušen. Muže, jenž od něj má květinu převzít, někdo zlikviduje. Kryštof zůstává sám s nejcennější rostlinou, s jakou se kdy setkal, a čím více se toho o ní dozvídá, tím vzrůstá jeho strach. Postupně začíná tušit, že se mu do rukou dostalo něco, co rozhodně mělo zůstat netknuto. Ale ani ve snu ho nenapadne, jaké síly svou krádeží uvedl do pohybu. Kdosi sleduje jeho stopu z Tokia do zaplavené Prahy. Kdosi se jako vraždící stín pohybuje za jeho zády. Chyba, prozaická prvotina Marka Šindelky, laureáta Ortenovy ceny (2006), je podivuhodným románem vzpírajícím se jednoduché interpretaci i jakémukoliv žánrovému zařazení. Příběh, komponovaný z několika časových rovin, nás zavede do oblasti postižené invazí bolševníků obrovských, do Prahy zničené povodní, do zapomenutých krajin dětství, do pralesů a letištních hal mezi překupníky kriticky ohrožených rostlinných druhů a v neposlední řadě do křehkého světa snů, na temnou, odvrácenou stranu lidských životů.... celý text
Přidat komentář
Je to v něčem skoro jako China Mieville a jeho new wierd. Kluk, co si nechává zarůst rostlinu do těla, a přitom ho pronásleduje Zabiják v podobě rituálního tetování (právě tenhle poslední motiv má Mieville v Krakenovi). Je to mnohovrstevné s odkazem k mýtům (lotofágové), ke sci-fi (Trifidi) i k dobrodružné literatuře o "lovcích rostlin". Šindelka vládne básnickým jazykem. Přes to přese všechno mě to rozhodně nenutí se ke knize někdy vrátit nebo sáhnout po jiných autorových knihách. Jen pár týdnů po přečtení ve mně zůstává jen obraz bobtnajících bolševníků. Jinak nic.
Líbí se mi námět i zpracování. Je to napínavé uvěřitelné, mystické /nic obskurního, spíš jakoby magický realismus/ a neobvyklé. Vlastně skvělý nápad typu trochu jako Urban ale bez hysterie. Jediná pro mne problematická věc je sklouzávání do jakési patologie, které je možno vnímat.
Ve světě není milo a není v něm radost pobejt, každý se živí, jak umí. Popis rostlinných vztahů a symbióz je snad doslova překlopený z Wohllebenova Tajného života stromů, akorát to v textu kdosi horečnatě deklamuje. Napínavé to chvilkami je, to zas ne že ne, akorát se z knihy postupně stane jakési stroboskopické blikavě zmatené psycho, kdy mě už bylo celkem jedno jak to dopadne a o co vlastně jde. V každém případě se to čte snadno.
Recenze autorem přepracovaného vydání z roku 2019. Chyba je velmi ambiciózní román, který v sobě mísí detektivní thriller, klimatickou dystopii a melancholickou lyriku. Ve všech rovinách se čte dobře, všechny se vhodně doplňují a fungují spolu. Jedinou výtkou na kráse pro mě bylo, že ke konci románu převládne určitá “zaumnost”, která mírně odsune některé předtím budované prvky románu - zejména ty detektivní a dystopické.
Četla jsem druhou, přepracovanou verzi, kterou Marek Šindelka vydal v roce 2019. Od prvního vydání se liší tak moc, že prý jde spíše už o nový román. Je to podle mě čtení pro náročnější, ač tím nechci žádný čtenářský vkus odsuzovat. Nicméně kniha má hodně rovin, není to text, který strávíte už během četby, vyžaduje odstup a reflexi. Ideálně se o něm s někým pobavit nebo si přečíst recenzi či rozhovor. Chyba se točí kolem botaniky, posledních žijících druhů orchidejí i tajemné rostliny, tematizuje naši lásku k přírodě ale i to, jak ji využíváme a ničíme. Nechybí napínavá zápletka a psychologická rovina. Některými motivy působí text až mytologicky, někdy trochu zlověstně. Mytologičnost, fantastičnost a někdy až zlověstnost spolu s originálním motivem pašování rostlin pro mne byly v knize tím nejpoutavějším.
Psychedelický text, který na mě působí, jako by ho autor psal pod vlivem nějakých halucinogenních látek.
Těžko se mi v tom orientovalo, mezi sjetou lyrikou jsem špatně chytala smysluplné pasáže.
Řekla bych, že koupě této audioknihy byla v mém případě chyba.
Tyjo, tak to už se mi ultra dlouho nestalo, že bych nedočetla knížku a myslím, že to, že bych nedoposlouchala audioknihu, se mi nestalo ještě nikdy. Tady se stalo obé. Všechny aspekty, pro které je kniha vychvalována - magično, surrealismus, komplikovaná slovní spojení, atmosféra a další - ke mně nějak nedoputovaly a já jsem prostě měla pocit, že se autor i já plácáme na místě. Objektivně je Chyba určitě dobrá kniha, velmi zajímavé je už jen to, že ji Šindelka přepsal a znovu vydal, já se s ní ale absolutně nepotkala a zanechám ji tak odloženou v půlce, aniž bych měla pocit, že bych se k ní někdy chtěla vrátit a pochopit ji. No, ale nikdy neříkej nikdy, že...
Skvělý nápad, skvělá atmosféra a skvěle napsané. Vadily mi některé zbytečné nelogičnosti, myslím, že je šlo vychytat.
První verze knihy vznikla v roce 2008, následovalo komiksové zpracování a nakonec nové, pozměněné vydání v roce 2019. Já četla tu druhou verzi a kniha mě okouzlila. Zvlášní tajemnost říše rostlin se prolíná dramaticky i do příběhu. Ten rozhodně není jednoznačný. Chvíli se zaobíráme vztahem zvláštního milostného trojúhelníku tvořeného Kryštofem, Andrejem a NInou, abychom se v zápětí ponořili do detektivky s až hororovými prvky. Kniha je expresivní až naturalistická, přesto s lyrickými pasážemi, které nezapřou, že autor je také básník. Realita je prodchnuta magickými prvky. Velkou roli zde hraje svět rostlin a kdo si pamatuje obrovské nebezpečné bolševníky, kniha ho na chvíli vrátí do dětství. Dusné, těžce dýchající město se vyrovnává s vedrem a povodněmi v roce 2002 a dává vyniknout tělesným pachům a úzkostem. Motiv sněhu jako by byl symbolem úlevy a spásy . Není to jednoduché čtení, ale jsem přesvědčená o tom, že je to úžasná kniha od velmi talentovaného autora. Už se chystám na Mapu Anny.
Jsem opravdu ráda, že jsem se k autorovi dostala, jelikož českou tvorbu příliš nevyhledávám. U pana Šindelky si ale říkám s každou další knihou "to je ono". Chyba má v sobě spoustu zvláštností, na které si jako čtenář potrpím. Perfektní metaforické dění, snovost, krása obratů čistě slovních, obrazových i dramatických, tajemno. Příběh není prvoplánový, není ani lehce pochopitelný, spíše mi to přijde jakoby "rozjeté" do všech stran, možná až trošičku příliš (na můj vkus). Čtení jsem si užila a jsem si jistá, že nikoli naposledy, a jsem si také jistá, že napodruhé to bude jako číst jinou knihu, jelikož ve mně příběh zakoření hlouběji.
Nečekala bych, že mě příběh tak zaujme.
Částečně sice trochu psychedelický zážitek, ale místy zamrazí z toho, co se z představ vynoří.
Zajímavý, trochu poetický způsob podání vůbec není na škodu, naopak.
Audio příjemně načetl Jan Zadražil.
Jak popsat tuhle knihu? Postapokalyptický (nebo spíše intraapokalyptický?) román říznutý mystikou, magickým realismem a kombinovaný s detektivkou a s trochou sci-fi. Je těžké popsat knihu, kde napětí a dějové zvraty jsou proloženy dlouhými pasážemi přírodní lyriky nebo kde třeba botanická pojednání tvoří pozadí milostného trojúhelníku.
Autor skvěle navozuje dusivou atmosféru města stiženého katastrofálními povodněmi, dobu změny počasí, horka, vytrvalých lijáků. Období, kdy se "zkazil růst", prosperují lesy bolševníků a v pražských ulicích hejna cikád v korunách stromů. V těchto kulisách, ale také v deštných pralesích Amazonie, v pozůstatcích sudetských vesnic opuštěného pohraničí "kde se mění jazyk" i v temném japonském lese se odehrává příběh vzácné a nesmírně drahé rostliny, která má být objevena a doručena. Děj postupně zalidňuje vícero zvláštních postav a autor ochotně vypráví jejich příběhy jako retrospektivy nebo jako vedlejší dějové linky, které se možná v nějakém okamžiku protnou, možná ne. Hlavní hrdina - kurýr - jakož i většina postav a koneckonců celá kniha končí tragicky, jak se dá od začátku očekávat. Vlastně ne, nějaký happyend se přece jen koná.
Měl bych si dát Chybu ještě jednou. Snad zjistím, zda je příběh záměrně neuchopitelný a rozháraný, nebo se jedná o dokonale promyšlenou konstrukci, kde každý detail zapadá na své místo.
Četní hrdinové detektivek a thrillerů louskají záhady a zločiny pomocí vědeckých metod, autoři pak hrdě předvádějí rádoby vědecká, populárně-naučná moudra. U Šindelky to není amatérský zájem. Je to vášeň, nadšení, láska k fascinujícímu světu rostlin všeho druhu. Přírodopisné pasáže nenudí, naopak dodávají knize další rozměr. A pak jsou tu četné šťavnaté popisy prostředí a nitra postav - v přeneseném i doslovném smyslu, přízračná líčení vlhké a rozkládající se přírody. Ty dodávají celé knize chmurnou, hodně temnou náladu.
Jedna z nejlepších knih za poslední roky. Kdyby to šlo, dávám šest hvězd.
Melancholicky dekadentní.
Opravdu mám velmi ráda, když si při čtení knihy chrochtám blahem, protože je prostě poznat z každý věty a slova, že autor miluje češtinu a umí vymyslet příběh. Při vzpomínce na popis letní horký Prahy a příchodu do staříkovy zahrady mám husí kůži ještě teď.
Pana Šindelku si přestávám půjčovat v knihovně a odteď zásadně kupuju. Protože takovej talent se musí podporovat.
(stejně jako Rudiš, Urban, Hájíček, Štifler....ta hrdost na český kluky!....:D )
neskutečně obrazotvorný jazyk plný metafor, bohatý a tak krásný, oproti tíživému tématu, po kterém ne člověku zvláštně smutno a bolavo. konstantně na pokraji snu a skutečnosti, přičemž samotná hranice je velmi mlhavá.
Běžně u audioknihy pracuji, ale u této knihy jsem nedokázala, ani loupat oříšky. Vyžaduje maximální soustředění. Ale i přes značné soustředění na poslech, se mi nepodařilo všechno správně pochopit. Je to proto, že se zde bez varování zcela nečekaně místí lyrika s prózou. Děj navíc cestuje časem, ale co je ještě horší, také se přesouvá z osoby na osobu. Ještě nikdy jsem něco tak zvláštního nečetla. Mysteriozní, tajemné s hororovými prvky. Vyjádřeno jedním slovem, úchvatné. Audioknihu čte Jan Zadražil. Vím, že knihy číst umí. Načetl jich hodně a všechny moc dobře. Ale pro tuto audioknihu, bych vybrala úplně někoho jiného. Zazdil tu poetiku. Asi to chtělo dva hlasy. To by zároveň moc pomohlo při orientaci v příběhu.
Skvělé čtení. Mělo se to jmenovat Klimatický žal - což je pro tuto "ekologickou noirovou detektivku" název přesnější, i když méně atraktivní. Smutek nad světem, který odchází, bažení za modrou orchidejí těly prorůstající, pět postav, potácejících se na hranici reality a mystické zkušenosti, zástupy parazitů od bolševníku po lidi a stesk po sněhu. Více než příběh je v tomto případě jazyk - obrazivý, metaforický, přecházející z lyriky do dramatu třeba třikrát během jednoho odstavce. Cestu naší omezenou budoucností jsem si užila.
Z knihy padne na člověka skoro fyzická úzkost. Což osobně jako čtenář nevyhledávám. Co mě udrželo až do poslední strany, byl bohatý, výrazně obrazotvorný jazyk, díky němuž jsem se těšil ne na každou další stranu, ale na každé další slovo - obraz.
Bohužel já tuto knihu neocením, dočetla jsem ji s vypětím sil a už se k ní nikdy nevrátím.
Štítky knihy
česká literatura květiny krimi fantaskní
Autorovy další knížky
| 2016 |  Únava materiálu |
| 2014 | Mapa Anny |
| 2018 |  Svatá Barbora |
| 2008 | Chyba |
| 2011 | Zůstaňte s námi |
(SPOILER) Na knize mě zaujala botanická tématika. A tak jsem si ji ve výprodeji pořídila a teď, během letních veder, i přečetla, aniž bych dopředu tušila, jak moc se knihou bude prolínat klimatická linka (vedra, povodně, šíření nepůvodních druhů atd.). Mělo to dost děsivý nádech, nejen kvůli prapodivné rostlině z Japonska, což měla být Kryštofova poslední zakázka. Ano, byla skutečně poslední...
Z knihy mám rozporuplné pocity. Autor bezesporu dokonale vystihl apatii a beznaděj světa, který se utápí v globálních problémech. Nelítostnost několika vyvolených, kteří jsou ochotni dát cokoli, mohou-li se pochlubit nějakou raritou (a vlastně je jedno, jestli je to mimořádně vzácná orchidej, zvíře nebo drahé auto). Popisy jsou plné neotřelých metafor. Ale někdy už to na mě bylo trochu moc a četla jsem rychle, abych se posunula k nějakému ději a zjistila, jak to celé dopadne. Básně, které jsou vloženy do některých kapitol, mně připadaly, že mají jen navýšit počet stránek. Ale to je jen můj momentální pocit, bezesporu ovlivněný tropickým vedrem posledních dní a nocí. Možná bych byla méně kritická, kdyby bylo o pár stupňů míň. Anebo taky ne :-).