Cikánečka

27.03.2012

Cikánečka - kdo by si myslel, že telenovela je výtvorem konce dvacátého století, toho tato úsměvná romantická novela vyvede z omylu. Je ukázkou toho, odkud televizní tvůrci čerpali. Již ze sedmnáctého století. Je mi záhadou, že z tohohle díla ještě v jižní Americe nevznikl třistadílný seriál dolující slzy z romancechctivých duší. Asby jste mě špatně nepochopili, nijak Cikánečku nehaním, naopak, není to vůbec špatné čtení, na rozdíl od televizních nesmyslů to má hloubku, duši i obsah. Je tam humor, je tam nápad, počítá se samozřejmě tehdejší dobovost, hodně dělá (což se týká vlastně celé knihy) samotný překlad a rok vydání knihy u nás, já tu staročeštinu prostě zbožnuji. Celé je to v pohodě, jen když dojde na závěrečné rozuzlení, asi se nikdo nevyhne pousmání. (***). Roháčka a Střízka je opravdu zajímavé číst v době, kdy médii zrovna sviští aféra Roman Janoušek. Nedivil bych se, kdyby tato Cervantesova hodně realistická, zároveň však hodně humorná novela byla předobrazem Brechtova Krejcarového románu. Aneb Tarantino není jediný a ani ne první, kdo gangstery představuje jako obyčejné lidi s obyčejnými problémy (****). Žárlivý Estremadurec je hodně dobrý až takřka ad absurdum pohled na žárlivost jako špatnou lidskou vlastnost. Měl by si to přečíst každý, kdo tvrdí, že kdo nežárlí ten nemiluje. Naopak, podle mě je pravdou, a i tato novela to trochu odhaluje, že nemiluje ten, kdo žárlí. Je to stejně smutný, jako humorný příběh. Jen by mě zajímalo, jestli to je tak nadsazováno schválně, nebo se tehdy tak lidi opravdu chovali nebo mysleli. (*****) Je prostě skvělé číst příběhy napsané počátkem sedmnáctého století, přeložené mluvou přesné půlky dvacátého století. Asi to každého bavit nebude, ale já podobné věci hodně rád. Hlavně to je také skvělý důkaz přesvědčit se, že Cervantes není jen Don Quijote. Tohle mi např. připadá mnohem vyzrálejí.