Cit slečny Smilly pro sníh
Peter Høeg
https://www.databazeknih.cz/img/books/10_/104641/bmid_cit-slecny-smilly-pro-snih-rbK-104641.jpg
4
834
834
Román dánského autora, jehož základní osnovou jsou tajemné okolnosti smrti malého kamaráda hlavní hrdinky, grónského chlapce Izaiáše. Odhalování záhady vede přes tajné archivy pochybných společností a patologických ústavů, přes kodaňské podsvětí na loď, která odplouvá s tajemným posláním k ostrůvku u západního pobřeží Grónska.... celý text
Literatura světová Romány Thrillery
Vydáno: 1997 , ArgoOriginální název:
Frøken Smillas fornemmelse for sne, 1992
více info...
Přidat komentář
Říká se, že Eskymáci mají až 100 výrazů pro sníh. Nakonec je to prý jen pověra, ale v této knize se o strukturách sněhu a ledu ledacos dozvíte. Moje rozdělení sněhu se omezuje na krásný třpytivý, lepivý na sněhuláka, protivný tvrdý sajrajt a na břečku. Tady se však z nebe snáší qanik, který způsobuje laviny sesouvajicí se rychlostí až 200 km/h. Z šestihranných vloček se pak stávají staré rozpadlé vločky s nejasnými obrysy a z těch postupně zrnitý krystal, kompaktní sníh, firn, névé a velký hranatý ledovcový krystal. Příběh je jinak geniální, ale velmi špatně se čte, hlavně kvůli popisným pasážím, u kterých se musíte soustředit jak při čtení učebnice. Naopak krásné mi připadaly ty úryvky, ve kterých mechanik vaří. A ty o grónské kultuře. Není to úplně odpočinkové čtení, ale je to hodně zajímavé.
První polovina knihy mě moc bavila. Jiný pohled na Dánsko. Pro mě spousta nových informací o Grónsku... Po tom co se Smilla dostala na Cronos přestala jsem chápat děj, nedokázala jsem se orientovat ve jménech. Čekala jsem něco jiného.
nedočetl jsem - místama jsem vůbec nevěděl kdo na koho mluví a o co vlastně jde. zkoušel jsem se několikrát dostat zpět, ale bylo to trápení
půjčeno v knihovně. nedočteno, a to mi chybělo posledních 15 stránek, což považuji za zhovadilost. hrozně jsem se u Smilly trápila přitom nápad s druhy sněhu a grónské prostředí byla trefa do živého. i vykreslení postav se zdařilo, zdály se opravdu zajímavé. knihu jsem si vybrala na základě Čtenářské výzvy a skutečně se na detektivku těšila. byla to však nepřehledná změť vět. nevím, zda jsem byla v blbém rozpoložení či zkrátka nejsem detektivkový typ. halt to se někdy stává. i Tokarczukovou jsem chápala lépe. měl to někdo také tak? vzhledem k vysoce kladným komentářům a skvělým hodnocením si právě přijdu šíleně nepatřičně.
Škoda. Ten začátek byl tak slibný, tolik jsem hltala další a další lahůdku ve formě nádherných slovních spojení , která šla za sebou lehce jako nově napadaný prašan . A stejně křehká se mi zdála i Smilly. Ale proč se to muselo dostat do naprosto neuvěřitelného a nerealistického proudu, kdy je z hlavní hrdinky neohrožená Lara Croft? Nelogičností přibývalo a moje nadšení ubývalo. Nejspíš mě zaskočila ta náhlá změna žánru. Ta druhá půlka je možná něco jako magický realismus? Nejspíš si přečtu od autora i jinou knihu. Psát umí, chci ho zkusit v jiné knize více pochopit.
Originálny námet, záhadná a dobre vyprofilovaná hlavná postava, atraktívne prostredie, nahliadnutie do inej kultúry a mentality jej obyvateľov, prekvapivé rozuzlenie zápletky, zaujímavý štýl jazyka akým je kniha napísaná. To všetko sú prvky, ktoré ma v tejto knihe očarili a spríjemnili môj celkový čitateľský zážitok.
Kniha je to zvláštní, obtížně se hodnotí. Ústředním motivem tu není ani tak vyšetřování vraždy malého Izaiáše, ale led. Ta kniha je především o ledu a mráz z ní přímo čiší. Napsaná je hezky, chytře. Zajímavá je hlavně v momentech, v nichž přibližuje Grónsko a život Eskymáků. K některým myšlenkám se budu ráda vracet.
Smilla je chladná hrdinka, čtenář se s jejími emocemi příliš neztotožní. Někdy Smilla naopak mile překvapí svou cyničností, zapálením do vyšetřování a vášní pro módu.
Musím však také přiznat, že ne vždy se mi knížka četla snadno. První část odehrávající se v Dánsku ještě ano, ale dobrodružství na lodi Kronos mě bavilo o něco méně. Popisy prostor pro mě byly mnohdy obtížně představitelné a v knize vystupuje spoustu postav s podobně znějícími jmény, takže jsem si je musela začít vypisovat, abych se v nich vyznala. Nedořečený konec mi až tolik nevadil, jako spíše nejistota, jestli jsem všechno pochopila správně. Smilla totiž čtenáři ke konci několikrát dává najevo, že ona ví, ale polopaticky to nesdělí. Po přečtení pořád zůstávají otazníky, z nich největší nad celkovým zapletením Mechanika do příběhu o Izaiášově smrti.
Myslím, že kdo se těšil na moment překvapení a čekal na mysteriózní odhalení případu, ten byl asi zklamaný a to zejména proto, že kniha není příliš obrazotvorná. Je snadné ztratit se v geo a biologických popisech i v postavách. Co se mi ale moc líbilo byly myšlenky prostupující knihou a líčení vztahu majoritní společnosti k Eskymákům. Dá se v ní najít spousta jednoduchých, ale materiálně založenou společností zapomenutých pravd. Jazyk, kterým ke mně kniha hovořila byl příliš pěkný, než abych knihu odsoudila po technické stránce - kvůli závěru.
Začátek se mi líbil moc, pak to trochu ztrácelo na napínavosti a už jsem jen čekala, jak to dopadne. Ale vlastně to ani nedopadlo...
01/2021 Podivný komplikovaný název skrývá srovnatelně komplikovanou severskou detektivku (což je žánr, se kterým fakt nemám moc zkušeností kromě jedné či dvou knih Jo Nesba), takže nemůžu moc srovnávat.
Ve své době byla kniha fenomén, uvažovalo se o nominaci autora na nobelovku za literaturu, přeložili to snad do 30 jazyků či co, okamžitě vznikla filmová adaptace, šlo to obřím nákladem, celosvětově asi 20 milionů, takže dneska knihu seženete v libovolném antiku do 100 Kč, a obecně vedla ke vzrůstu popularity severské detektivky jakožto samostatného žánru..
Na knize z roku 1992 je pozoruhodné to, že protagonistkou je žena - taková ta silná nebojácná hrdinka, kterou si člověk v minulosti (před vznikem seriálu Bron/Broen) s tímhle žánrem asi moc nespojoval. Smilla přitom působí jako dokonalý předobraz Sagy Noren. Ale není to policajtka - pracuje na vlastní pěst. A v pátrání jí pomáhá její "cit pro sníh" - vyrůstala obklopená sněhem a ledem, protože je poloviční Eskymačka. Což to je na kniha právě to zajímavý.
Jedná se sice o detektivku / thriller, ale kniha je výjimečná tím, že pojednává o Grónsku, Eskymácích, o vztazích Dánů a Gróňanů, postkolonialismu atd. A jak jsem pochopil po nastudování hesla "Nordic Noir" na Wikipedii, tak je to právě tato kombinace detektivní zápletky s nějakou kritikou sociálních poměrů, s tematikou rasismu, mysogynie apod, co tvoří základní kámen té true Severské detektivky.
Zároveň mám pocit, že samotná ta detektivní zápletka už dneska působí trošku zastarale, hodně devadesátkově, ale to nevadí. Rozhodně doporučuju 9/10.
Kniha, do které se těžko začítalo, ale která svou mrazivostí vzbudila zájem a závěr jsem zhltala prakticky naráz. Idea toho, co by mělo potenciál zlikvidovat tolik životů, byla dost mrazivá - zvlášť teď, ale i tak jsem na příběh nahlížela spíš z hlediska psychologie. Je ale fakt, že kniha nabízí spoustu úhlů pohledu, jeden zajímavější než druhý...
Celkem zajímavá knížka. Z některých pasáží jsem vypadával, jiné mě zcela pohltily.
Veľmi zaujímavá a zvláštne napísaná kniha alebo príbeh. Začne pádom zo strechy malého chlapca. Ale nesledujeme príbeh vyšetrovania detektívom, ale dospelej osoby, ktorá bola priateľka chlapca. Áno boli pasáže, že som sa musela zastaviť a rozmýšľať, či vrátiť sa späť, ale podaktoré sa úplne hltali ....
Komplikované, dlouhé, místy napínavé, místy děsivé, přírodovědecké, matematické, psychologické a velmi grónské. Po několika knihách autora (už jsem tedy trochu věděla, do čeho jdu) jsem se natěšeně konečně dostala ke slečně usmívající se (jen podle jména, jinak mi připadala povětšinou poněkud jako ledový rampouch, a stejně houževnatá). Hned mne ale dost odradily výkřiky na obálce o tom, že se hodlám pustit do nejlepšího severského thrilleru všech dob. A to nám jaksi určili již v roce 1992... - tak proč od té doby vůbec nějaké severské thrillery vycházejí???
První půle zajímavá a detektivní, ale pak se to komplikovalo, včetně vztahu s mechanikem, až mě to skoro přestalo bavit. Odložila jsem a vrátila se po několika jiných knihách (jedné shodou okolností z Grónska), abych klopotně příliš dlouhý thriller! dočetla. Nadšení se nekonalo. Pár myšlenek až varování se našlo, jako v každé autorově knize, zajímavostí o Grónsku tam taky pár bylo, ale celková zápletka a především rozuzlení ani hlavní hrdinka mne neuchvátily. (Slečna Smilla měla cit spíš pro led, nevím, proč to autor poněkud posunul.) 65%
Pár dílčích postřehů:
-nechápu, jak mohla Smilla vyrůstat v Grónsku a bát se vody...(jinde než u vody se tam nedá žít a nežije)
-Grónsko se zde prezentovalo spíš ve vzpomínkách Smilly v kontrastech jednání a myšlení s dánským, o samotném životě a geografii krom drobných zmínek o cestách měřených přespáními apod. tam byla jen kopa jmen, nejasno zda úplně všechna místa skutečně existují - mapa by byla víc než příhodnou součástí knihy
-nahlédla jsem do dřívějších komentářů a stejně tak, jak jsou rozpolcené, je i moje vnímání knihy - rozhodně pro mne není nejlepším severským thrillerem, pokud bych ji vůbec chtěla nazvat thrillerem, což snad ani nechci
Začalo to pádem malého chlapce ze střechy domu a skončilo krvavou lázní v ledových hlubinách Grónska. Mezitím nám Petr Høeg servíruje hodně netradiční dobrodružnou krimi, v níž ani tak nejde o detektivy, vinu a zločince, ale spíš o sníh a led… a také o životní filozofii jedné ženy. Na tradiční vyšetřování zločinu a protřelé kriminální živly rovnou zapomeňte, setkáte se nanejvýš s jedním nepříliš aktivním vyšetřovatelem státní správy, obstarožní dámou na penzi, žoviálním rejdařem s dlouhými prsty, zatrpklým námořním kapitánem se sklonem k hazardu, námořníky s chutí zabíjet, nejrůznějšími vědeckými kapacitami a samozřejmě s neortodoxní a nezávislou Smilly Jaspersenovou, specialistkou na morfologii ledovců. Ona je tou postavou, na níž leží tíha celého příběhu a o níž se říká, že je hlavní kladnou hrdinkou knihy. O tom, jak nahlížet na pozici kladného hrdiny, je však v jejím případě možné dlouze diskutovat. Každopádně díky jejímu naturelu a živelnosti má kniha spád a dramatickými momenty se nešetří, především v druhé polovině Høegova vyprávění. Přesto jsem občas při čtení vypadl z tempa, podivně škobrtal a některé pasáže si musel dát znovu, protože jsem na poprvé nepochopil souvislosti. I s tímto handicapem bych Cit slečny Smilly pro sníh označil jako docela zajímavou knihu.
Mám ráda severské autory, ty popisy krajiny, žádný spěch. Toto bylo někdy až moc zdlouhavé, ale zajímavé, dozvěděla jsem se spoustu věcí o životě v Grónsku. To sepětí s přírodou, vlastní životní rytmus a tím pádem pocit ztracenost v "moderním" světě. Moře, ledovce, sníh - pro mne neznámá témata, ale děkuji za ně. Číselné obory v matematice propojené s vývojovou psychologií v úvodní kapitole - to mě dostalo! A samozřejmě nečekaný závěr a rozuzlení. Bylo to dlouhé, ale dočetla jsem.
Štítky knihy
detektivní a krimi romány Grónsko zfilmováno dánská literatura Eskymáci, Inuité sníh, vločky glaciologie
Autorovy další knížky
| 2006 |  Cit slečny Smilly pro sníh |
| 2012 | Děti chovatelů slonů |
| 2009 | Tichá dívka |
| 1999 | Příběhy jedné noci |
| 2003 | Představy o dvacátém století |
Mysteriózní dánský román, který začíná záhadnou smrtí malého grónského chlapce, čemuž se hlavní hrdinka Smilla snaží přijít na kloub. Toto nesnadné odhalování tajemných okolností nás zavede do tajných archivů národních společností a nakonec až na loď-ledoborec, která vyplouvá s tajemným posláním do mrazivého Grónska.
Dozvíme se toho také hodně o ledu. A o Eskymácích.
Ideální čtení na zimu, perfektně se mi kniha strefila do nálady a ze čtení jsem byla nadšená. Doporučuji všem, kteří vyhledávají mrazivou zimní atmosféru a příběhové tajemno!