Cit slečny Smilly pro sníh
Peter Høeg
https://www.databazeknih.cz/img/books/10_/104641/bmid_cit-slecny-smilly-pro-snih-rbK-104641.jpg
4
834
834
Román dánského autora, jehož základní osnovou jsou tajemné okolnosti smrti malého kamaráda hlavní hrdinky, grónského chlapce Izaiáše. Odhalování záhady vede přes tajné archivy pochybných společností a patologických ústavů, přes kodaňské podsvětí na loď, která odplouvá s tajemným posláním k ostrůvku u západního pobřeží Grónska.... celý text
Literatura světová Romány Thrillery
Vydáno: 1997 , ArgoOriginální název:
Frøken Smillas fornemmelse for sne, 1992
více info...
Přidat komentář
Zvláštní knížka, velmi zvláštní, ale takové jsou knihy od severský autorů vždycky. Přesto je trochu jiná. Možná určitou mystičností, možná kontrastem původu hlavní hrdinky a západního světa, možná její určitou dysfunkčností.
V jádru je Smilla hodná ženská, schopná lásky, ale taky je studená jako led a odhodlaná a zarputilá jako buldok. Nebo spíš jako ledovec, který se pomalu, ale jistě sune pořád dál.
Velmi pěkné čtení.
"...je mi, jako kdyby ze mě někdo odšrouboval víčko a protáhl mě velkou štětkou na mytí lahví." (80)
Skvělý. Hlavní hrdinka, atmosféra, literární styl. První půlka teda lepší než druhá. Plusové body za nostalgický pocit vyvolaný všudypřítomností pevných telefonních linek.
Napřed to horší: nechápu, proč to řadit mezi severské thrillery, vlastně ta mystery line tam byla jaksi navíc a častokrát jsem i zapomněla, že on se vlastně pořád vyšetřuje zločin. Je tam na můj vkus příliš mnoho postav, které nejen že mají podobná jména, ale vůbec jsou od sebe těžko rozlišitelné. Příklad - stránka před koncem: "Bernard je mrtvý." Já: Omg, on tam byl nějaký Bernard???!!
Smilla, napůl Gróňanka (Grónka?), napůl Dánka, je jednou z těch asociálních hrdinek, které "nezapadají" (dneska je takových teda imho až moc, ale toto je román z roku 1992) a díky ní je román plný zajímavých postřehů o věcech, o kterých se normálně člověk moc nedozví, pokud se vyloženě nepídí, jako např. grónsko-dánské vztahy, asi tisíc druhů sněhu a ledu, a nebo běžný život v Grónsku ve 20. století. A sarkastické glosy navrch.
"Připadá mi, že už jsem ho někdy viděla. Tenhle pocit ve mně obličeje a místa vzbuzují stále častěji. Nevím, jestli jsem už toho viděla tolik, že se svět začal opakovat, nebo jestli to je předčasným opotřebením duševního aparátu." (121)
Na rozdíl od Smilly, která má cit pro sníh, můj cit pro tuto knížku se bohužel neprojevil....
Kniha je trochu zvláštní, ostatně mám podobný pocit téměř u všech knížek severských autorů. Jejich mentalita je jiná než naše. Ale protože jsem ji už před pár lety četl, neměl jsem až takový problém se začíst.
No, bylo to krapet utrpení. Nemohl jsem se vůbec začíst, a abych to dorazil, musel jsem se do čtení nutit. Slečna Smilla měla sice výborný cit pro sníh, ale mezi mne a knihu jakoby vystavěla stěnu tlustého ledu. Její postava mě ničím nezaujala, pro její iracionální činy jsem nenacházel motivaci. Opakující se zmínky o drsném životě v Grónsku mi postupně začaly lézt na nervy. Už jsem jen čekal, kdy se objeví Yeti, kterého vzápětí zakousne Smillina nezvěstná eskymácká matka. Téma výzvy mám splněno, ale asi si teď dám na čas od severské krimi přestávku. Příliš chladné, příliš odtažité.
Člověk čte, aby se v knihách něčemu přiučil. Tady mi šla hlava kolem z množství zajímavých informací o sněhu a ledu. Konečně jsem pochopila, co jsou čísla reálná, racionální, celá...:-)))
Slečna Smilla, to ledové iracionální číslo, si mé sympatie nezískala.
Knihu jsem četla podruhé. Poprvé před 9 lety a skončila jsem asi v 1/3... Teď jsem jí četla znovu a doslova jsem se prokousala až do konce. Není to román, který by se dal přečíst jedním dechem, sama jsem jí četla až příliš dlouho a před koncem jsem asi na 14 dní "vysadila". Nemyslím si, že by kniha byla špatná, jsou v ní zajímavé pasáže o popisu ledu atd., děj mi přijde také hodně zajímavý, ale jsou místa, která se vlečou a připadala mi dost nudná. Každopádně si jí nejspíš přečtu ještě jednou, za pár let, protože mě neskutečně rozčiluje, že jsem toho tak málo pochopila po té filozofické stránce románu... Celkově mám z knihy rozpačité pocity.
Chvilku mi trvalo, než jsem se do způsobu, jak je knížka napsaná, doladila. Teprve, když jsem začala číst pomalu a ještě pomaleji, vstřebala jsem všechny ty obrazy a pocity. Smilla je studií osamělosti a její úporné pátrání po Izaiášově vrahovi je cestou, na které už nemá co ztratit. Izaiáš jako oběť je zranitelný, křehký, už před smrtí opuštěný tak, že nechybí nikomu než své sousedce. Mimochodem se dozvíte spoustu věcí o Grónsku, sněhu a ledu. Taky, jak se dá číselnou soustavou popsat lidský život a jak matematicky vyjádřit touhu. Ty detailní popisy mi přišly nejlepší, třeba jak si Smilla představuje chlapa bez košile, ve světle hořící kočky :-). Fakt dobrá kniha.
Kdyby bylo těch popisků méně, bylo by to podstatné asi zajímavější, zkrátka pro mě to šálek kávy té dobré nebyl, ale jinému se to může líbit, proč ne .....
Tak nějak zvláštní a specifické dílo, že pokud člověk jeho krásu neobjeví v průběhu čtení, tak na jeho konci ji nalezne určitě. Slečna Smilla mě celkově zaujala a to snad i mimo její cít pro sníh.
Zvláštní, jak jedna kniha může vyvolat tak různé reakce :-) Četla jsem jen pár komentářů, ale jsou velmi rozdílné. Já jsem knihu četla na doporučení a četla jsem ji velmi dlouho. Chtěla jsem vědět jak to dopadne. Ale je to velmi obtížné čtení. Potíž byla i v tom, že hlavní hrdinka mi byla nesympatická. S jakousi samozřejmostí využívala další lidi, aniž by si jejich pomoci vážila, nedejbože aby dala najevo díky.. Ale možná je to grónská povaha, nevím ... Na některých jejích akcích jsem nenašla logiku, jakoby se mohla už předem řídit tím, k čemu měla dojít až později, nebo by k tomu vůbec nedošla, kdyby si tak prozřetelně trefně netipla..
Kniha je psána neobvyklým stylem, je to každopádně zajímavá zkušenost, ale podruhé ji určitě číst nebudu.
Velice zvláštní knížka, v tom pozitivním smyslu slova. Zhruba do dvou třetin to bylo na hodnocení pět z pěti, pak se to, vlastně v souladu s žánrem (pokud je žánr detektivka / thriller) posunulo do obtížně uvěřitelné úrovně, takže nakonec hodnocení snižuji. Slečna Smilla je krásná postava, urputná, nesmiřitelná, náročná na sebe i na ostatní. Mechanik jako její protipól je rovnocenný, skoro až do konce (jakého?) Zajímavý je popis pohledu Dánů na Gróňany. A samozřejmě je zajímavý a neobvyklý popis různých druhů ledu a sněhu a života v nich. Pokud máte trpělivost při čtení thrilleru trochu zpomalit a ponořit se do neobvyklého - a někdy i trochu nesrozumitelného - světa, doporučuju.
Ďalší výborný titul severskej knižnej produkcie. Tento titul som čítal na etapy. Nie je to knižka, ktorá sa dá "zhltnúť" na jeden krát. Postupne, pomaly a treba pri nej aj premýšľať. Príbeh nás zavedie Dánska do chladného prostredia Grónska. Hlavná hrdinka je odhodlaná vyšetriť smrť svojho malého eskimáckeho priateľa, ktorý spadne zo strechy. Polícia to vidí ako nešťastnú udalosť, ale ona nie. Cit a intuícia hovoria slečne Smille niečo iné. Príbeh je ťažko vyrozprávať, kniha však je jeden skvelý celok. Napísané s chladnou hlavou v štýle NOIR. Poctivo vás knižka v tiahne do deja od začiatku. Román však nie je svižný, je to pomaly sa rozbiehajúce ťažké mlynské koleso, ktorého otáčky lopatiek sa budú pomaly stupňovať. Hĺbavá a poctivá kniha. Priaznivcom takéhoto severského štýlu, knihu odporúčam. Budete z nej cítiť ľadový chlad. Kniha bola aj sfilmovaná, kniha však film predčí.
Druhé čtení samozřejmě - jak jinak - zcela jiné než první. Hýčkala jsem si vzpomínku na úžasný čtenářský zážitek, teď jsem ho hledala marně. V příběhu samé náznaky, nejasnosti, vypravěčka ví, ale já netuším, co se vlastně děje. Vědecké vsuvky jsou jistě obdivuhodné, ale nedokážu je docenit (a někdy hanebně přeskakuji). Rozčiluje mě, že Smilla umanutě pořád někam leze, přičemž ji pokaždé prakticky přizabijí a ona potom počítá modřiny a řezné rány, aniž by bylo jasné, jak to, že ještě žije. Jediné, co na mě i podruhé zapůsobilo velice silně, byla konfrontace grónského a dánského a nemožnost tyto dvě zkušenosti nějak produktivně propojit. Fakt je, že kdybych se nedozvěděla nic jiného než střípky o tom, jak vypadalo Smillino dětství v Grónsku a o tom, jak západní civilizace devastovala její svět, i to by bylo dost. Takže ve výsledku by možná neškodilo trochu škrtat. No a v době koronavirní najednou úplně jiný dojem z motivu ohrožení lidstva neuváženým a chamtivým jednáním lidí, kteří nevidí dál, než sahá jejich prospěch.
Kniha ako keby z inej planéty - studená,neuveriteľná a aj smutná.Často som sa v nej strácala - je to asi detektívka ale je to možné ?Teda aj sci -fi ? A či čo ? Asi som jej nerozumela celkom.Aj keď rozuzlenie ma zasiahlo.
Nooo, po dočtení knihy nemůžu než souhlasit s komentáři níže- krásné popisy sněhu,ledu, větru.... Po dočtení vlastně nějak nevím jak to skončilo.... Nevím , jestli to bylo formátem e-knihy,ale text byl často nepřehledný a plynulost děje tak vázla ..
Štítky knihy
detektivní a krimi romány Grónsko zfilmováno dánská literatura Eskymáci, Inuité sníh, vločky glaciologie
Autorovy další knížky
| 2006 |  Cit slečny Smilly pro sníh |
| 2012 | Děti chovatelů slonů |
| 2009 | Tichá dívka |
| 1999 | Příběhy jedné noci |
| 2003 | Představy o dvacátém století |
Tak tohle opravdu nebyla kniha pro mě! Nejzajímavější mi na ni přišel její název. Za ten hvězdička navic. Musela jsem se jí donutit dočíst, protože si vždy říkám, že tomu dám ještě šanci a třeba budu překvapená. Tady se však překvapení bohužel nekonalo. Byly tam i dobré pasáže, ale celkově jsem to celé nějak nepochopila...