Citadela
Antoine de Saint-Exupéry
Citadela je kniha od Antoina de Saint Exupéryho, kterou nikdy nedokončil. Byla vydána až posmrtně (ve Francii 1948), proto se můžou myšlenky v ní zdát neucelené a opakující se. V Čechách byla poprvé vydána v krácené verzi, až později se čeští čtenáři dočkali plné verze.
Přidat komentář
Citadelu mám už dlouhá léta v knihovně a vážně jsem se na ní těšila. Když na ni letos konečně došlo, po přečtení pár stránek jsem došla k závěru, že tohle fakt číst nechci. Asi tak, jak píše elfos níže. Málokdy se mi stane, že něco nedočtu, ale tady to vážně nešlo. Upřímně řečeno ani Malý princ mě nikdy neuchvátil a stále nechápu, co na něm všichni maji. Takže Exupery za mě zjevně ne.
Moc mě to mrzí. Roky jsem se na Citadelu strašně moc těšila, a letos jsem konečně měla možnost si ji přečíst. A.... dalo by se to vyjádřit jedním slovem: NE.
Záplava myšlenek a názorů/přesvědčení/přesvědčování, které ve mně budily silný pocit nesouhlasu. Řeči o chátře a lůze. O prosazování síly a tvrdosti, nadvlády a znásilňování. Jak nenávidí to a tamto, tyhle a tamty. Dehonestace žen a lásky. Fakt.... chvílemi mě jímala hrůza a velký smutek, že tohle napsal autor Malého prince a kreslíř beránka :-( .... Nezlepšily to ani občasné "hezké" obrazy a myšlenky, často o kus dál popřené.
Jediné hezké tam jsou cedry a ticho.
Moc mě to mrzí. :-(
Jeho nejcennějším filozofickým dílem bezpochyby zůstává Malý princ. Citadela je plná myšlenek, které jsou hluboké, přesto nijak jedinečné. K nalezení jsou i jinde, v knihách, jež si méně protiřečí. Už v Malém princi jsem nabyla dojmu, že podobenství o růží je odrazem autorova komplikovaného vztahu k ženám. Citadela tento dojem ještě posiluje. Zároveň se obtížné ztotožňuji s hrdinou, jenž trpí velikášstvím a mylnou představou, že on a jedině on může člověka přivést k opravdovému a naplněnému životu. I kdyby ho k tomu měl přimět přes slzy a bolest a navzdory tomu, zda o to stojí.
Ano, je zde řada krásných slov a poetických obratů. To ale nevyvažuje fakt, že jsou tato slova a myšlenky dokola recyklovány.
Pro mě je to jen plynulý proud v autorově rozjímání o smyslu a podstatě života, kterému by ovšem prospěl zásah editora.
Citadela se těžko hodnotí, v podstatě chybí příběh, jednotlivé kapitoly jsou kontemplací - vladař přemýšlí nebo rozmlouvá se svými poddanými o různých aspektech života a vlády, mnohdy se opakuje nebo protiřečí. Výsledek je poněkud rozporuplný - pro někoho se bude jednat o vrcholné dílo, někdo bude zklamán složitostí a nadmírou estetických prostředků.
Kniha ve mne vzbuzovala rozporuplné pocity. Je plná skvělých myšlenek, ale i zvláštních myšlenek se kterými nesouhlasím. Přijdou mi protikladné některé rady a při odstavcích znějící "Pohrdám..." jsem přemýšlela jestli to vůbec dočíst. Vypravěč je "vznešená a povýšená" osoba a podle toho i svět dělí, někdy staví všechny lidi na sobě rovné, ale většinou je jeho hierarchie: Král - vojáci - člověk a žena. Často lidské chování přirovnává k stromům, hlavně k cedru, někdy jsou přirovnání krásná někdy nesmyslná.
Prokousat se knihou byl oříšek, možná se k ní někdy vrátím, ale už ne jako k celku, ale jen k některým pasážím.
Asi nedokážu najít přesná slova, kterými popsat tuhle knihu. V recenzích ji někdo přirovnal k Bibli a mně vlastně svatou knihu vážně místy asociuje. Kniha je to dost náročná, plná podobenství, myšlenek, někdy životních pravd… Pokud je český překlad stejně tak dobrý jako originál, tak je to poetická kniha, jedna z nejčistších, jaké jsem potkala. Některé části mi nic neříkají, jiné byly tak obrazotvorné, že si je jako namluvené kapitoly uchovám. Není to na jedno přečtení. Není to na oddechové čtení. Kniha není dokončená, místy je tedy neučesaná a myšlenky se opakují. Mnoho z vás ji neocení a věřím, že i odloží, pro mnohé ale může být Citadela jedním z nejhezčích děl, se kterým se kdy setkají. Takže… zkuste ji.
Kniha sa spočiatku ťažko čítala a niekedy som nevedela prečítať viac ako 10 strán za deň. Postupne som sa však dostávala do štýlu písania autora a myslím si, že je to majstrovsky odvedená práca. Exupéry v diele odhalil svoje pre mňa dovtedy skryté zákutia duše, jeho myšlienky a postoje k rôznym veciam, no najväčší odkaz knihy vidím v tom, že človeka obohatí nie jeho cieľ, ale najmä cesta k nemu. Uznáva tiež, že človek je predovšetkým bytosť tvorivá, stvorená na využívanie svojich talentov, na skutočné prežitie života a nie len jeho prežívanie, živorenie. Ak človek dostane všetky veci pod nos, bez toho, aby vydal nejakú námahu, nebudú mať pre neho cenu a človek začne umierať.
Obdivujem Exupéryho štýl, ktorý bol v tomto diele ešte viac vyjadrený, než v Malom princovi a budem rada, ak si od neho prečítam viac.
Na střední škole nám pan učitel jazyka českého řekl, že tuto knihu máme otevřít až tak ve 30ti letech. Dřív to nemá smysl, a v pubertě už vůbec ne.
Třicet mi už dávno není, ale tak nějak nevím, co bych četla, tudíž jsem si ji v bazaru zakoupila a pustila se do ní.
Absolutně jsem nevěděla, co mám čekat, "o čem, že to je".
Spadla mi čelist a už tak zůstala.
Přínosnější, než čtení Bible.
Kdyby si člověk chtěl vypisovat zajímavé myšlenky, přepíše pomalu celou knihu. Nevím, zda psal a chtěl, aby ji četli čtenáři, nebo ji psal jen pro sebe. Ne vše je "líbivé" a rozhodně nemá snahu se čtenářům zavděčit, ne se vším souhlasím a něco mi i vadí, ale tak je to v pořádku. Navíc dnešní doba si silně žádá vyzvednout z popela podobnou literaturu, přestat číst bestsellery a severské návody na likvidaci lidí, a opravdu se zamyslet, je toto ten život, na kterém tak všichni lpějí? TOTO všechno kolem nás?
Za mě opravdu hodně těžká literatura, kniha plná moudrosti a myšlenek. Mám z ní celkem rozporuplné pocity, ovšem je to zcela jistě unikát, který si zaslouží náležitě ocenit.
3,5/5 Škoda, že je dílo nedokončené. Je znát, že by potřebovalo ještě nějaké uhlazení. Psáno je to velmi poeticky.
Není to mainstream. Nedivím se, že má vedle nadšených čtenářů i hodně takových, kteří to zcela nechápou, protože je jim to tak cizí až nepochopitelné. Nikde se tam nepíše o tom, že si má člověk užít, co může. A jako syn vládce by mohl. Stále se tam naopak opakuje motiv, že se má člověk směňovat za svůj cíl. Rozuměj usilovat o něj, snažit se, obětovat mu svůj čas a svou námahu... Nepopírá ale, že je mnoho takových, kteří to neřeší a nežijí tak. Nijak je neodsuzuje, jen je lituje. Trochu tam cítím vliv východu, povinnost je tam nadsazena právu, práva společenství jednotlivci.
Jazykově skvělé, pro mě i stylisticky. Četl jsem ji podruhé a to hlavně pro náladu a pocit, který to ve mně vyvolává. Hodně mi to připomíná Krylovu Děkuji.
Nevím, jestli se mi někdy bezprostředně po dočtení knížky chtělo začít ji číst zase od začátku. Pro mě je "Citadela" jedna z nejkrásnějších a nejdůležitějších knížek a je mi jasné, že ji otevřu ještě mnohokrát a určitě se k ní vrátím. Zpočátku pro mě bylo sice poměrně těžké se začíst kvůli jazyku ("Citadela" rozhodně není psaná tím samým stylem jako "Malý princ" - jediná další kniha od Exupéryho, kterou jsem četl), ale na ten jsem si zvykl. Mám dojem, že právě díky tomu, jak je kniha náročná na čtení kvůli bohatému jazyku, čtenáři otevírá další možnosti rozebrání při dalším čtení. Líbí se mi na knize všechno: atmosféra, poučení, moudra,... Dlouho mi žádná kniha nesedla tolik jako tahle.
Jelikož miluji řád věcí a světa ,vrcholy i údolí duše, mám ráda i tuto knihu a když se mi zdá, že ztracim půdu pod nohama vracím se k ní stejně jako k Bibli.
"Pohrdám lidmi,,kteří se sami otupují, aby zapomněli, nebo se pro osobní klid sami zjednodušují a udusí v srdci některou z tužeb "
Říká se, že Citadela je na celý život.
Nemohu jinak než souhlasit. Pro jistotu jí nosím stále u sebe. Člověk přeci neví kolik času má na to jí dočíst a pochopit.
Citadela je kniha, ke které se vracím. Mám ráda její obraznost, neuzavřenost a nejednoznačnost, vždy mě osloví něco jiného. Nejde k ní přistupovat s čistou logikou. Je to jako bloudění pouští, kde více než o racionálno jde o smysly a hledání toho podstatného. Kniha vyžaduje trpělivost a otevřenost a já se s ní zkrátka v mnoha směrech potkávám.
Náročná kniha, v podstatě sled filosofických úvah, které čtenář potřebuje zpracovat, takže je potřeba udělat si na to čas. A náladu. A pak se může rozvinout jejich síla.
(SPOILER) Je těžké napsat něco nového, co by zároveň nezaznělo v některém z předchozích komentářů. Nesmírně náročná kniha, esence samotné podstaty Exupéryho coby celoživotního hledače smyslu života. Jedna z nejnáročnějších knih, které jsem kdy četl. Mnoho otázek, nekonečno odpovědí. Ke knize se pravidelně po pár letech opětovně vracím, znovu si ji čtu a s přibývajícím věkem rozumím Exupérymu vnitřnímu rozpoložení čím dál více. Život totiž nemá žádný smysl. Má takový smysl, jaký mu svým konáním a naplněním dáme. Je to prázdná nádoba, která čeká na naplnění čímkoliv od nás. Při každém dalším čtení v knize objevuji nové a nové věci, které v ní byly pochopitelně již předtím, s odstupem času je však vidím jinak. Snad je to věkem, zkušenostmi, prožitými událostmi. Bylo by zavádějící posuzovat Exupéryho myšlenky a názory v knize uvedené prizmatem dnešní doby, to jednoduše není možné. Musíme vycházet z kontextu doby, kdy si Exupéry tyto své myšlenky zaznamenával. Reálie 2. světové války vzaly veškeré iluze o lidskosti, humanitě či soucitu. Exupéry zanechal v mém čtenářském srdci velmi výraznou stopu a je až s podivem, jak nesmírně myšlenkově náročné dílo dokázal za svůj relativně krátký autorský život napsat. Hluboce před Vámi smekám, Mistře!!!
Štítky knihy
francouzská literaturaAutorovy další knížky
| 1962 |  Noční let |
| 1965 |  Země lidí |
| 1967 | Válečný pilot |
| 1976 | Moje planeta |
| 2009 | Malý princ (komiks) |
Extrémně náročná kniha, která staví autora do jiného světla, než jak ho známe (především) z Malého prince. Plynulý a neustále se opakující proud v autorově rozjímání o smyslu a podstatě života, kde si mnohdy protiřečí, ale to je v pořádku. Je zapotřebí si uvědomit, na jakém historickém období kniha vznikala - na pozadí druhé světové války. Veškeré iluze o bratrství lidstva, lásce, péči o druhé, přátelství... to vše vzalo za své.