Cizinec hledá byt
Egon Hostovský
https://www.databazeknih.cz/img/books/64_/64857/bmid_cizinec-hleda-byt-HCO-64857.jpg
4
173
173
Cizinec hledá byt začíná v prosinci 1945 v New Yorku, kde český emigrant, lékař Václav Marek, marně hledá byt, v němž by našel stůl a klid ke své práci, jíž chce dokončit. Avšak je neustále zatahován do osobních problémů jeho hostitelů. Svoji práci nemůže nikdy dokončit, protože je něčím, co je mimo naše možnosti, je symbolem bloudění a tudíž je hlavní postava na nekonečné pouti života, na které nenalezne to, co hledá. Je člověkem, který nikdy nezakotví, je Ashaverem (věčným poutníkem).... celý text
Přidat komentář
Pro mne je vrcholem Hostovského díla Nezvěstný. Je to skvělá psychologická sonda do poúnorové atmosféry u nás, kdy člověk neví, čí je, čím má být, kdo všechno ho ovládá a jestli je to spíš StB nebo KGB, nebo CIA. Po přečtení Sedmkrát v hlavní úloze jsem pochopil, že ten Nezvěstný je vlastně vyvrcholením Hostovského linie hledání ztracené individuality v systému, který se totalitarizuje.
A tato kniha je podle mne skvělá. Je totiž esencí Hostovského údělu, věčného Hosta (jako by to měl už v predestinaci svého přijímení), v tomto případě emigranta, který musí neustále měnit byty v cizí zemi a nikde nemůže najít klid a pokoj (i reálný pokoj) pro svou práci. Hlavní hrdina prochází co kapitola to jiným ubytováním a pokaždé z něj odchází jako psanec, a to aniž by se o to jakkoliv zasloužil. Jenom je sám docela tajemný (a to i čtenáři), jeho psychologie je vlastně nejméně rozehraná - za to ty jednotlivé situace, ti bytní a bytné, ti hostitelé, jsou rozehraní parádně. Je to takový průřez americkou a čecho-americkou společností té doby, tedy těsně po válce. Má to spoustu nuancí, v některých případech je to až karikatura. To jsem na tom ocenil velmi, protože v jiných románech Hostovský dost "mlží", kdežto tady je to na něj až dost realistické. Až na to základní - poslání samotné hlavní postavy je zahaleno tajemstvím celou dobu, resp. jeho neustálé telefonáty někam (které ho také ale uvádějí v podezření v očích ostatních postav) jsou přesahem do jiných světů. Nebudu spoilerovat, ale myslím, že Hostovský se musel cítit celoživotně nejen jako věčný emigrant a věčný host v různých bytech (a dvou emigracích), ale také v cizí zemi a možná i na tomto světě.
O cizím hostu a hostitelích. Jeden z vrcholů Hostovského tvroby – psychologický román o hledání vlastního smyslu života, boji s vnějším i vnitřním odcizením a s lidskou lhostejností, s mnohými autobiografickými prvky. Pozoruhodné a mistrné zpracování tématu, jež provázelo autora v podstatě celou jeho tvorbou, a jež ztvárňoval i v mnoha svých dalších dílech.
Hlavní postava románu, doktor Václav Marek, československý exulant za druhé světové války v Americe, pracuje na svém důležitém vědeckém díle o léčbě vysokého krevního tlaku, kterou zpracovává v rámci stipendia pro jednu významnou akademickou instituci. Povahou mírný a neprůbojný je odkázán na dobrozdání svých hostitelů a mecenášů z řad vyšší newyorské společnosti či zbohatlíků, kteří nemajetnému a idealistickému intelektuálovi poskytují pohostinství. Marek touží pouze po klidném místě, ve kterém by se mohl naplno věnovat své práci. Vlivem své povahy (uzavřenost a idealismus, neobratnost ve společenském vystupování, empatická zainteresovanost do mentálního rozpoložení svých hostitelů a snaha jim pomáhat jej pojmenovat a čelit mu) se však dr. Marek stále více zaplétá do traumat a vnitřních problémů svých hostitelů, jejich frustrací a zasutých křivd, a jejich problematických mezilidských vztahů. To v konečném důsledku znamená, že je svými hostiteli buď záhy vypuzen, nebo znechucen a psychicky vyčerpaný a zraněný odchází, v zoufalé snaze nalézt si pro sebe kýžené „klidné místo“. Dr. Marek se nevlastní vinou stává jakýmsi katalyzátorem frustrací a mentálních slabostí svých hostitelů, kteří se poté od něj vesměs odvrací. Psychicky i fyzicky stále více vyčerpáván, putuje od jednoho dočasného příbytku k druhému, v atmosféře všeobecné bezútěšnosti a bez nalezení vlastního klidu, bez náznaku jakékoliv další životní perspektivy a jistoty. Vyústěním této „odysey“ je doktorova smrt, předznamenána kontemplativním rozjímání o lidském údělu, touze po svobodě a štěstí a konci lidského života, jako symbolu vykoupení všech těchto strastí...
Leitmotivem díla, autorovým signaturním, je motiv věčného odcizení od ostatních lidí a vykořenění ze společnosti. Bloudění a pocit osamění, bez možnosti sjednání nápravy a nalezení pochopení jiných lidí, bez možnosti osobního „vykoupení“ z této mizérie, která obklopuje jakékoliv konání hlavní postavy a postupně ji v podstatě paralyzuje. Existencionální touha po nacházení svého „místa“ v životě naráží na hradbu nepochopení, lhostejnosti a odmítání. Řečeno s hlavní postavou: „Je dvojí dobrodružství života. Jedno vás provází, když žijete mezi lidmi v krunýři sobectví, a zcela jiné dobrodružství se vám věší na paty, jestliže ten krunýř shodíte“. Neschopnost přijmout jakousi vnucovanou společenskou konformitu, založenou na přetvářce. Věčné hledání a nenacházení hodnot lidskosti, porozumění a soucitu, je doprovázeno mistrným psychologickým zkoumáním jak postavy hlavního hrdiny, tak jeho hostitelů – zaměřujícím se na jejich touhy, nenaplněné naděje, slabosti i traumata. Smrt, vyobrazena jako „vykoupení“ z nekončících pozemských strastí, je symbolizována jako naplnění tužeb po klidu a usmíření. Tohle je velmi zajímavý psychologický román, dámy a pánové. A Egon Hostovský jeden z nejvýznamnějších československých spisovatelů 20. století. Toda raba, Egone. Za mnohé...
Jakoby se Hostovský pokusil o svou verzi Krakatitu - také vědec, zde lékař, také nemůže najít pokoje, také nenaplněná láska, také tajemný vynález, zde lék proti vysokému tlaku. Tím sice paralely končí, nicméně pocit zůstává velmi podobný. Hlavní je ale Hostovského osobní téma: vykořenění, přes všechnu pomoc světa, vykořenění.
Útlá kniha, která se přečíst určitě dala .. Jen mi připadala trochu absurdní - Čech (lékař) v Americe nedokáže zůstat nikde, protože nikdo od něj nechce peníze za zapůjčený pokoj ....
Skvělý příběh který má spád. Děj jsem neodhadla, takže jsem byla nakonec i překvapena. Ze slov přímo tryskají emoce a napětí. Přečteno jedním dechem.
Mladý český lékař Václav Marek se v Americe, kam emigroval před nacisty, pokouší sepsat knihu, která má být průlomem v léčbě vysokého tlaku. K tomu potřebuje jen dvě věci: stůl a klid na psaní. Jenže to se ukáže jako problém. A nejen proto, že je těsně po válce a o byty je nouze. Doktor je nedružný, tichý až submisivní, ohnutý a trochu ošuntělý, je samé prosím a děkuji, má jakousi jasnozřivou schopnost vidět do lidí a až asociální upřímnost, když odmítá utrousit byť i malinký kompliment či milosrdnou lež. To mu způsobuje jednu nepříjemnost za druhou a z každého bytu se musí pakovat, on ale ve své dětské naivitě vůbec nechápe co a proč způsobil. A k tomu ty jeho záhadné telefonáty s nadpozemskou ženou....
Kniha je to vynikající a vskutku zvláštní. Čtenář musí zapojit své šedé buňky a řadu věcí si promyslet-domyslet, protože tady se nevysvětluje po lopatě. A to je velmi příjemné osvěžení.
---
„Ten posel se opravdu dostavil. (...) Nevyřkl hledanou poučku ani zaklínadlo. Vyslovil hádanku.“
PS. A ještě jedna nezamýšlená metafora se tu dá najít: kniha vyšla v roce 1947 a její čeština je sice srozumitelná, nicméně každý si všimne, že zní jinak - stejně jako angličtina českého emigranta; jazyk knihy jako by sám čtenáři navozoval pocit odcizení člověka, který se odlišuje.
Myslím, že v Hostovském jsem našel svého nového oblíbeného autora, tato kniha je po románu Sedmkrát v hlavní úloze druhá, kterou jsem od něj přečetl. Je skvěle napsaná a poutavá, hlavní postava doktora Marka je sympatická, ale přitom pořád záhadná.
Překvapivě velmi dobrá a čtivá kniha, od které se nelze odtrhnout. Strasti cizince doktora Marka v Americe a potkávání se se zvláštními lidmi, kteří ho u sebe nechávají bydlet je opravdu velmi zajímavé. Jako vhled do tehdejší poválečné americké společnosti a do života emigranta je kniha ideální.
Jak už je v komntářích níže, knihu napsal autor svým osobitým stylem, ve kterém si na nich nehraje. Chce jen popsat pravdu a je mu jedno, koho s ní zaujme. Pro autora je typická jistá neurčitost. Která je v tomhle díle více než patrná. Nic není přímo řečeno, mnoho věcí si musíme domýšlet a jen se dohadovat, jak by to mohlo být. Dokonce i konec je neurčitý a nejasný.
Absolutně úžasná kniha, výtečné dílo Egona Hostovského. Je to první dílo, které jsem od něj četla. Nadchly a oslovily mě mnohé úvahy, pohledy, myšlenky. Geniálně napsané, skvělý jazyk, výborné skloubení češtiny a angličtiny. Knihu doporučuji všem, kteří hledají knihu, která není jen prázdné tlachání , aby zaujala co nejvíce čtenářů, ale ani si uměle a křečovitě nehraje na extra uměleckou "nadliteraturu". Nemusí si to nijak dokazovat. Ona totiž výborná je! :)
Kousek první kapitoly jsem slyšel jako čtení na pokračování na rádiu Vltava a kniha mě zaujala tak, že jsem si ji hned přečetl. Styl autora mi dost připomíná pana Fukse. Hlavní postava dr. Marek se po vyhazovu z podnájmu snaží nalézt bydlení a klidné místo pro dokončení své práce. Ovšem pokud odstraníme tuto primární vrstvu příběhu, nechá nás autor nahlédnout pod pokličku životů dalších lidí, se kterými se dr. Marek setká při své strastiplné pouti. Uvidíme osudy různých lidí, z různé společenské vrstvy, jejich trable, ať očividné, nebo hluboko ukryté a zjistíme, že někdy stačí skutečně jen málo, aby se člověku ulevilo, aby se ručička kompasu jeho života pootočila tím správným směrem, ale je potom jen na něm, jak s touto změnou naloží. Zjistíme také, že nic na světě není zadarmo. Že tato fatamorgána v samotném důsledku stojí mnohem víc, třeba svobodu, že je svazující a pokořující...
Dílko je to opravdu povedené a hodně mě bavilo. Jediné, co od knihy nečekejte, jsou světlé zítřky...
Příběh na mne dýchal poněkud úzkostným dojmem, zdálo se mi, že ústředním motivem příběhu byla přetvářka. Hlavní hrdina, doktor Václav Marek, se setkával s mnoha lidmi, kteří v sobě často nosili jakousi zášť a strach a zdálo se, že doktor Marek se zde jeví jako jediná čistá entita, je skromný, snaží se konat dobro, pomáhat a přemýšlí o míru pro všechny ostatní lidi. Poměrně bolestně působí, jak se tento dobrý člověk protlouká světem, jak je jím zametáno, jak mu lidé nerozumějí, přestože on hledá jen pokoj a mír, aby mohl pracovat.
Tento příběh v sobě nese mnoho zajímavých detailů, které zde nebudu blíže rozebírat, abych předešla spoilerům. Velmi zajímavá mi ale přišla například myšlenka obrácení člověka naruby.
Opravdu zajímavé dílo.
Přiznám se, že z této knihy mi bylo při čtení dost úzko a bylo mi líto hlavního hrdiny, který se okolnostmi ocitl v nelehké situaci. A přitom jediné, co potřeboval, bylo nějaké klidné místo, kde by mohl přebývat a pracovat na svém pojednání. To však nenachází a místo toho je zatahován do událostí a situací, které mu nejsou moc příjemné. Není to utěšené čtení a mně je smutno ještě teď, když si na tu knihu vzpomenu. Ten pocit lítosti a bezmoci z toho dost výrazně sálá a dotkne se každého vnímavějšího, citlivějšího člověka.
Dr. Marek, poutník, který touží jen po jediném - najít byt se stolem a klidem na práci.
Vytyčil si zdánlivě jednoduchý cíl, ale jeho dosažení mu komplikují lidé, na které během své cesty narazí; postavy s lidskou tváří, které se neumí vypořádat se svou malostí a prázdnotu jinak, než že ji naplňují životy jiných (cizích) lidí.
Výborná kniha s příměsí Kafky a francouzských existencialistů, ale pořád dostatečně unikátní.
Pro mě asi nejlepší z Hostovského děl. S nepopiratelnou vnitřní hloubkou, plné rozporu snové touhy a syrové skutečnosti...
Existenciální román s autobiografickými prvky. Určitá nezakotvenost, kterou zde autor naznačuje, stojí za zamyšlení...Odráží se zde i rozdílná mentalita Američanů a Evropanů...
Existenciální román, hlavní hrdinou je postava představující ,,cizince mezi lidmi“. Najdeme zde symboly věčného poutnictví, nesdělitelnosti, pocity osamocení, vykořeněnosti...
Kniha je velice čtivě a poutavě napsaná, je vidět, že v ní Hostovský zúročil své osobní zkušenosti. V popisu dokáže jednoduše a prostě popsat prostředí i postavy, že si je čtenář dokáže představit. Jen ten příběh samotný, nakolik mi vadí, jak z něj kape neředěná deprese, ale to je můj problém, se posléze stane stereotypním opakováním. Chápu, ano, jde o účel zaseknuté desky, aby byl osvětlen konec, ale přece jenom to začne po pár podobných stránkách nudit.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 1935 |  Žhář |
| 1947 | Cizinec hledá byt |
| 2011 | Nezvěstný |
| 1933 |  Případ profesora Körnera |
| 1985 | Dobročinný večírek |
Tak jsem tu knihu opět našla na půdě, tak jsem se pustila do čtení . No střet s intelektuálem a realistou v podobě emigrantem Nováka má něco do sebe. To, že pan doktor Marek bloudí po nájmech a nemůže najít vytoužený klid na práci to bylo zajímavé a on nepochopen co vlastně chce. Při přečtení jsem si vlastně říkala, že hlavní postava je to co se říká ,, Kam vstoupí, tam sedm let tráva neroste. Ani nevím , zda se toto přísloví na to hodí.