-

Egon Hostovský

Přidat do oblíbených Koupit knihy

česká, 1908 - 1973

Populární knihy

/ všech 29 knih
Případ profesora Körnera
Případ profesora Körnera
Žhář
Žhář
Cizinec hledá byt
Cizinec hledá byt
Tři noci / Epidemie
Tři noci / Epidemie

Nové komentáře u knih Egon Hostovský

Všeobecné spiknutí Všeobecné spiknutí

„Egon Hostovský se prostě rozhodl, že napíše svůj nejdůležitější román. Je to patrné z jeho vzpomínkové knihy Literární dobrodružství českého spisovatele v cizině, kde se o Všeobecném spiknutí takto vyjadřuje. Je to ale patrné i z knihy samotné - je asi nejvíc autobiografická: hlavní hrdina je exmigrant z Československa, spisovatel, bývalý diplomat, který působil v Norsku a samozřejmě že do emigrace v USA si neodnesl jen svoji "tělesnou schránku", ale také svůj způsob uvažování, své představy o světě, svoji minulost. A protože všechny postavy Hostovského románů jsou trochu podezřívavé, zápasí se světem a nevědí, čemu mají věřit a čemu ne (a čtenář taky chvílemi neví), tak tady je tato motivická linie snad nejsilnější. Spisovatel Bareš, který se narodil v Náchodě, na oslavě svých šestačtyřicátých narozenin (1957) začne přátelům vyprávět příběh svého života, a vzápětí začne mít pocit, že se všichni proti němu spikli, každý jinak a zároveň všichni dohromady. Prochází různými nečekanými situacemi, které jsou mistrně vylíčeny, a jak Bareš, tak i čtenář začínají mít neodbytný pocit "všeobecného spiknutí", které tu nechci spoilerovat. Takže v této poslední své knize, mj. také nejdelší, se Hostovský vrhá otevřeně do polemiky se světem a jeho "normálností", "nenormálností", jak to dělal i před tím, ale tady neintenzivněji. Je to skvělá kniha. Někdy mi přišlo, že je tam zbytečně moc dlouhých monologů, ale spletenec postav, vztahy, vývoj těchto vztahů je skutečně mimořádný. Ani nemám pocit nějaké skepse nebo zoufalství, je to podle mne kniha o hledání vnitřní síly v člověku a zároveň o otevřenosti k jiným světům, než je ten jakoby jeden materiálně-realistický. Nemožné se prolíná s možným, vůbec nic nevypadá nadpřirozeně, ačkoliv se vzápětí nějak ukáže, že se to fakticky stát nemohlo, a vždycky nějaká další verze hrdinova světa se zhroutí nebo posune ve své interpretaci. Ta nejednoznačnost jde Hostovskému skvěle a přitom je to kniha hluboká a ponoukavá. Nenechá Vás v klidu. Takže doporučuji a jsem šťastný, že jsme měli a máme takovéhle spisovatele. Dva malé citáty: 1. "V té samotě živlů je orlí svoboda. Celá příroda už odmalička tě učí, jak zacházet se svobodou, aby tě nezalehla." (mluví o Norsku). 2. "Jenže, holenku, u nás (v USA) je to spíš dravčí volnost než lidská svoboda, taková krutá volnost, a přibývá jí s každým rokem a nakonec nás všechny zničí, protože učí sebepožíračnosti. Tu volnost, víme, vymýšlejí a upevňují především lidé nesvobodní. Bývalí otroci i otrokáři, lidé dávno či nedávno ještě pronásledovaní i pronásleující, odstrkávaní, ukřivdění i ukřivďující. Vždyť svobodný je právě tak člověk bičovaný, jako člověk bičující, víme? No a ti všichni začali budovat postupně svobodu jak pro neškodné a bezbranné holoubky, tak i pro převlečené vlky. Inu, jste u nás svobodný, copak o to! Můžete se modlit hebrejsky jako latinsky, můžete pracovat a nemusíte pracovat, můžete se stěhovat a nemusíte se stěhovat, můžete se bavit s kým chcete a nemusíte se bavit s nikým. Čím víc máte peněz, tím jste svobodnější pro nepřeberné radovánky života, čím jich máte méně, tím jste svobodnější pro nepřeberné způsoby sebevraždy..." A poslední: "Každý má svou lež. Také vy. Ano, kadý má svou lež, která je mu nade vše drahá...."“... celý text
— Apo73

Literární dobrodružství českého spisovatele v cizině Literární dobrodružství českého spisovatele v cizině

„Začínám mít Hostovského čím dál tím raději. Po skvělém Nezvěstném, dobrém Cizinec hledá byt a odvážném Sedmkrát v hlavní úloze jsem sáhl po jeho literárních "pamětech", jakkoliv on sám to takto nenazývá. Důsledně odděluje to, co se týká literatury a soukromého života (což tedy odpovídá názvu), což někdy samozřejmě úplně nejde. Ale je to kniha, která se fakticky vyhýbá drbům a je to poctivé líčení - vyprávění o lidech, které Hostovský za život potkal a kterří mu nějak pomohli, ať už reálně, nebo třeba svým vzorem. Za "povinnou" kapitolu jsem považoval tu o jeho bratranci Stefanu Zweigovi, která mne vlastně velmi rozesmutnila, protože mám Zweiga velmi rád. Ale rozumím, že každý génius má své manýry a v osobním životě může být nesnesitelný. A pak mne velmi zaujalo, jakou roli v jeho životě (přes dvě emigrace do USA) hraje Norsko, což mi je také velmi sympatické, protože severské země velmi ctím. Ve vyprávění se mi potvrdilo, že Hostovský (nejen svým židovským původem) svojí povahou byl trochu bázlivý a neprůbojný, i když měl okamžiky, kdy překonal sám sebe (postavit se za svého otce v hospodě, kterého sousedi ponižují; dokázal napsat Zweigovi i po jeho "laskavém" odmítnutí, zajel rovnou za francouzským nakladatelem, rezignoval na svoji pozici na československém velvyslanectví v Norsku v únoru 1948 a znovu emigroval apod.). Dál to vypadá, že trpěl malinko stihomamem, že se na něj snáží neblahý osud, že ač se snaží jak se snaží, tak ne a ne prorazit. A myslím, že taková ta představa, že všechno je trochu spiknutí, je hlavním leitmotivem jeho románů, nakonec i jeho hlavní a poslední román se jmenuje Všeobecné spiknutí. A tu mašinerii neviditelné moci jako nějaký mechanismus má trochu společný s Kafkou, což ti západní nakladatelé docela dobře odhadli. Myslím, že je to zcela neprávem polozapomenutý český autor, který má smysl pro cynismus, jemný humor, tajemství, velmi vypracovanou psychologii postav a dokýže rozehrávat velké příběhy. Beru do ruky Všeobecné spiknutí a tuto knížku jako bonbónek pro milovníky literárně-kulturních memoáru vřele doporučuji. Ten pohled z exilu a možností v exilu není tak častý.“... celý text
— Apo73

Cizinec hledá byt Cizinec hledá byt

„Tak jsem tu knihu opět našla na půdě, tak jsem se pustila do čtení . No střet s intelektuálem a realistou v podobě emigrantem Nováka má něco do sebe. To, že pan doktor Marek bloudí po nájmech a nemůže najít vytoužený klid na práci to bylo zajímavé a on nepochopen co vlastně chce. Při přečtení jsem si vlastně říkala, že hlavní postava je to co se říká ,, Kam vstoupí, tam sedm let tráva neroste. Ani nevím , zda se toto přísloví na to hodí.“... celý text
— maryzka

Dobročinný večírek Dobročinný večírek

„Dobročinný večírek je dobře napsaný, dobře se četl a přes to mě moc nebavil. Osudy lidí jen v náznacích, vlastně jako v životě, kdy jen něco zaslechneme a zbytek si můžeme leda domýšlet. Zajímalo by mne, co ti lidé prožili. Takhle z toho čiší jen marnost, nespokojenost, zatížení minulostí... "a čím jsem kdy byl, byl jsem nerad a nedobrovolně"“... celý text
— vendy246

Půlnoční pacient Půlnoční pacient

„Špionáž sovětská oproti americké je téma v aknize, která dějově spadá do 50-tých let minulého století. Prostředníkem je psychiatr doktor Malík. Hrozná doba...netřeba dalšího komentáře.... Doporučuji hlavně mladší generaci, aby věděli.....“... celý text
— Naďa2411

Přejít na knížky autora