vendy246
komentáře u knih
Dítě prachu
Nguyễn Phan Quế Mai
Po přečtení Hory zpívají jsem chtěla jet do Vietnamu a Dítě prachu už jsem si brala s sebou na cestu:)
Kniha o tom, jak válka zamíchá s osudy lidí. Dívky nucené dělat společnice, vojáci poznamenaní hrůzami, u kterých byli přítomni a děti narozené neznámo komu, stigmatizované geny odlišné rasy.
Jak získávat přátele a působit na lidi
Dale Carnegie
Zajímavé a poučné čtení, souhrn nebo spíše zdroj toho, co známe z různých článků a školení. Přehledně rozčleněno s množstvím příkladů z praxe i ze života. Pravidla, která nestárnou, sepsaná v době, která mne zajímá.
"Lidem nemůžete prodávat, musíte je nechat koupit"
"Lidé nemají zájem o vás. Zajímají se jedině o sebe samé, a to ráno, v poledne i večer"
Obyčejné životy
Josef Škvorecký
Život jedné generace, která musela prožít hrůzu protektorátu, války a komunismu. Nejsi Němec? Jsi Žid? Nejsi Čech? Jsem komunista... Vyprávění o partě spolužáků a jejich setkání na třídních srazech v roce 1963 a 1993. Život za protektorátu a války, v totalitě a po revoluci. Strhující osudy sedmdesátníků té doby. Uff.
Štěstí (10 povídek)
Jiří Stránský
Deset povídek z pracovních lágrů. O podmínkách se čtenář dozvídá z kontextu, protože povídky jsou o "štěstí", které tito stateční, nevinní a neprávem odsouzení zažívali za ostnatými dráty. V nejlepší společnosti pod dozorem lůzy.
V letech 1948-63 bylo uvězněno v českých lágrech 250 000 tisíc neprávem odsouzených lidí, 2000 politických vězňů zde zahynulo a desetitisíce dalších zemřelo na následky...
"...snaž se uchovat alespoň jeden krychlovej centimetr mozku nezakalenej..."
Libůstka
Mariusz Szczygieł
MS mě baví. Přečetla jsem od něj snad všechno a ani Libůstky nezklamaly. Šest neobyčejných vyprávění zachycující život polských žen dvacátého století. Najdete zde povídku o ženě, která sepsala v letech 1943-2000 více jak 728 sešitů, ve kterých počítá všechny banality svého života a povídku o muži, který se snaží odhalit identitu 21 žen narozených 1929-36 ze seznamu nalezeného v kavárně. Nejvíc se mi líbila vyprávění o Terese a Henryce, které si napsaly za 52 let 1000 dopisů a o neuvěřitelném životě Idy Kamińské, oskarové herečce z Obchodu na korze.
"Milovala každého člověka, který měl aspoň jednu dobrou vlastnost"
Jak chutná moc
Ladislav Mňačko
Mňačko za jedna, kor v době vydání...
Vidíme to dnes a denně. Proč Ti schopní muži ve státní správě neuplatní svoje jedinečné dovednosti v soukromé sféře? Proč se tak klepou o svůj flek a po neúspěchu se zjevují na jiném stejně "nedoceněném" místě?
Moc chutná tak moc, že jí postižení obětují kamarády, rodinu, zdraví, svědomí a nakonec i život. Dobře jim tak a pán Bůh s námi.
Sedmiramenný svícen / Legenda Emöke
Josef Škvorecký
Před JŠ nelze než smeknout. Jeho přehled, schopnost pozorovat a sdělit, jeho vyjadřovací prostředky... dokonalé.
Sedmiramenný svícen zachycuje velice realisticky válečná léta a život dětskému vypravěči důvěrně známých lidí označených náhle jako Židé. Jejich omezování, vytlačování, útlak a nakonec i odchod na transport. Po válce vzácně navrátivší se (Rebeka) nemá kam se vrátit - byt je již zabrán a ukrytý majetek u přátel zapřen.
Legenda Emoke je psána v dlouuuhatááánských souvětích, jako nepřetržité vyprávění. Zakoukaný mladík na dovolené na Slovensku touží po lásce Emoke. Snaží se ji chránit před spáry chlípného ženatého učitele. Slibuje jí lásku, dopisování, návštěvu... Po příjezdu do Prahy ho čeká žena a dítě a na dané sliby již ani nepomyslí.
Smrt si říká Engelchen
Ladislav Mňačko
Tak tohle byl pro mne objev. Strhující čtení. Můj snad první slovenský autor a velké překvapení. Kniha o partyzánech a odboji a o tragedii v Ploštině, o které jsem dosud neměla ponětí. Velice dobře napsané, autentické a poučné. Konec války v Beskydech, kde kluci bojovali s Němci, přežívali v lesích a čelili nesmírnému nebezpečí. Mezi partyzány se zapojovali ruští důstojníci, kteří si tím pomalu připravovali obsazení našeho území.
Autor pokládá zajímavou otázku: Kde byli tisíce českých důstojníků, které dvacet let kvůli obraně národ živil? Byli služebníky Němců, na kdejakém úřadě...
Konec nylonového věku
Josef Škvorecký
Pan spisovatel a literatura s velkým L - formou i obsahem. Zlatá mládež na jednom s posledních plesů, rok 1948. Staré časy a hodnoty končí, nové nastávají. Mladí, jejich lásky a budoucnost pod vládou bolševika. A všichni takňák cítí, že je něco špatně...
Z tiráže:
"Nový režim zneplatní osvědčené normy, zvrátí osudy rodin, ke kariérám vyzdvihne bezzásadové oportunisty a hlavním měřítkem lidských kvalit paradoxně učiní materialismus"
Soukromá vzpoura
Karel Hvížďala
Dlouho mě nic tak nezaujalo jako tato tenká, na mizerném papíře a blechama napsaná knížka z devadesátého roku. Četla jsem ji stejně zaujatě, jako děti poslouchají zakázané hovory dospělých. PL je dobrý vypravěč a má také o čem vyprávět. Poutavé historky o rodičích, kteří se vrátili z Ukrajiny, z dětství za války, o tom, co zažil po válce, a v padesátých a šedesátých letech a nakonec v době normalizace a osmdesátek v emigraci. Nespočet neslýchaných a vypointovaných příhod a názorů.
"manekýna na mundůry"
Stav beztíže
Woody Allen (p)
Vycizelované myšlenky, neotřelé slovní obraty a inteligentní humor. Autorův rozhled předpokládá též zasvěcenost čtenáře. Tady mi některé souvislosti unikaly, zejména narážky na známé osobnosti USA. O to víc potěšily odkazy na Čechy. Oceňuji velice překlad, tady se MŽ vyřádil:)
"... s tělem, které nezvratně dokazuje Boží existenci"
Polojasno
Václav Bartuška
Odpověď nejen na 17. listopad, ale i na to, proč dodnes nejsou známa jména - kdo, co a proč? Polojasno čtenáři umožní, udělat si alespoň představu. Komunisté plynule přešli do demokracie bez ztráty květinky. Šokující a nechutné informace na pozadí známých událostí. Moc státní bezpečnosti a zaběhnuté vazby pokračující dlouho po revoluci. Skartované spisy a nemožnost něčeho se dobrat. Nikdo nic neví, nic neřekl, nepamatuje se, nebyl zrovna v Praze, a dokažte mi to.
"... ten, kdo drží v hrsti několik vysoce postavených lidí... je ceněn víc, než člověk s čistým svědomím"
"Tenhle svět jezdí na informace a ne na charakter"
Život v Ječný
Vratislav Brabenec
Pěkně ztvárněné úvahy někdejšího "kolaboranta s androšem". Krištof Kintera vystihl autorovy nálady a kniha jako celek tak působí velmi povedeně. Asociace, úvahy, vzpomínky. Bavilo. A název nemá chybu.
"My ty studny votrávili. A tak si to vypijem"
Lhář a kráva
Milan Tesař
Dobře napsané, pěkně se četlo. Autor nezapře znalost médií, zejména divadla a redakce, ve kterých se hlavní postavy pohybují. Ví, jak napsat knihu, aby zaujala, o názvu nemluvě. Nebojí se těžkých témat jako je rozvod, alkoholismus, kariérismus, vztahy s dětmi a pustil se s přehledem i na tenký led minulosti Lháře a jeho spolupráce s STB. Za ten závěr, pane autore, plný počet, protože tu stále máme plno tatínků, kteří "nikomu neublížili". S některými lidmi se prostě neka. Pěkné současné čtení.
"Vina není obezita, nelze ji schodit"
Trdliště
Vratislav Brabenec
Bavilo. Krátké kapitolky na různé téma. Úvahy, vzpomínky, názory. S myšlenkami VB není někdy jednoduché udržet krok, ale každopádně to stojí za to. Líbí se mi, že je zahradník, dává to jeho postřehům nečekaný rozměr. Zajímavé, zábavné, jiné...
Lanďák
Pavel Landovský
Vyprávění solitéra Pavla Landovského o životě, době a souvislostech. Totalita, ženy, přátelé, divadlo, psaní, exil a návrat do svobodné vlasti. Strašidelná realita sledovaná zkušeným, nebojácným a bystrým mužem. Na jeho hry bych rozhodně ráda šla, kdyby je ovšem někde hráli.
"Mám chuť se spojit s panem Cibulkou, jestli by mě za nějaký obolus nezařadil do svých seznamů. Abych měl zase nějaký kamarády a kšefty, protože jak koukám, tak všichni, který tam jsou, už zase jedou"
"... měli prostě máslo na hlavě, a když jsem se zjevil zvova doma, tak se začali stydět, a jak se to máslo vohřálo, tak jim teklo po držce"
Když v ráji pršelo
Jan Otčenášek
Hvězda za pěkný název. Jinak blbý, že to ani doba vzniku nemlouvá. Nevěrohodné deníkové zápisky, nepřirozené až trapné dialogy, nepravděpodobný děj - ani zmínka o těhotenství při krocení trkavé kozy, zamlčení svému muži proč přišla o dítě. Všudepřítomné vykřičníky. To co zde někteří čtenáři mají za krásný jazyk na mne působilo přímo odpudivě (efektivní kyndání, přebývání v herberku, sezení na panimandě, komické důstojenství, ranné skřečení, měchýř přiboudlého žalu, z ryze pedagogických zřetelů, podjala se péče o žaludky, příšerné prndání, trhání lopatkou a vykecávání díry do břicha).
Ale mohla to být pěkná knížka.
Dobročinný večírek
Egon Hostovský
Dobročinný večírek je dobře napsaný, dobře se četl a přes to mě moc nebavil. Osudy lidí jen v náznacích, vlastně jako v životě, kdy jen něco zaslechneme a zbytek si můžeme leda domýšlet. Zajímalo by mne, co ti lidé prožili. Takhle z toho čiší jen marnost, nespokojenost, zatížení minulostí...
"a čím jsem kdy byl, byl jsem nerad a nedobrovolně"
Ohníčky všude kolem
Celeste Ng
Současné čtivo na téma mateřství a dospívání. Pěkně napsaná a super přeložená kniha. Autorka vykreslila bravurně povahy jednotlivých postav, z nichž nejmilejší nejsou ti úspěšní a bohatí. V životě se všechno naplánovat zkrátka nedá.
"Vymřeli. Nevěřili na sex."
České snění
Pavel Kosatík
Vše o čem PK píše v Českém snění mě zajímá. Bezvadné čtení nejen o nás Češích. Také o Slovanech, o Rusech, o absenci moře, o komunistech a bolševismu, o Přemyslu Otakaru II., o Bohu a náboženství, o českém jazyku a nových Jungmannových slovech, o Sokolech a Spartakiádách, o Němcích, o Žižkovi a o migraci do Ameriky i jinam. O Masarykovi a bratiach Slovácích, jejichž jazyk mohl být jen dialektem...
" Národ je umělý výtvor, křehký a dočasný"
