vendy246 komentáře u knih

Samota, bída, hory, krutost a alkohol, Němci a Češi, zima na krku a jedna ještě stále malá holka, které umřela maminka. VK a jeho dar popsat velmi autenticky lidské osudy na pozadí šíleného poválečného období.

4 18.06.2024

Viktor se vrací po druhé světové z Anglie do českého pohraničí, kde odsouvají Němce. Viděl a zažil dost, aby netoužil po klidu a životě v míru. Rodiče už nemá, rodný statek zchátral. Byl umístěn na před pár lety Němci zkonfiskovaný zámek majitelům židovského původu. Slouží mu Adelheid, dcera z německé nacistické rodiny, jejíž otec byl popraven a o ní se nic nedozvíme... Dokonalý, neokázalý popis složitého poválečného období.
"Pořád se něčím trýzní a pak vlastně zjistí, jak je duševní utrpení nepatrné proti skutečné bolesti těla..."

4 18.06.2024

Dvacáté století ve Vietnamu. Japonci, Francouzi, hladomor po vzoru rudého bratra. Komunisti a jejich pozemková "reforma"a následná válka komunistického (socialistického) severu proti demokratickému (kapitalistickému) jihu podporovaného Američany. Osudy jedné rodiny, kde ani jedna generace nezůstala nezasažena. Mrtví, zabití, zavraždění, hladoví, okradení, znásilnění, tělesně a psychicky poznamenaní. Nekonečné útrapy způsobené opakovanou ztrátou majetku a rodinných příslušníků, přátel, rozvratem rodin. Vyprávění babičky Din Lan a vnučky Huong je přesto velmi citlivé a čtivé. Popisuje vietnamské zvyky a tradice a vietnamskou rodinu, která je místním nade vše. Kniha je také plná tamních přísloví a vaření domácích pokrmů.
Nemohla jsem se od knihy odtrhnout. Něco jiného, zajímavého a strašného...

9 26.05.2024

Krásné čtení s hlubokým posláním. Jako pohádka vyprávěná Eduardem Tomášem osobně. Pocit, že to sám prožil, že on sám je chlapec Topaga a osvícenec Milarepa. Přes reálie starověkkého Tibetu, tamní jazyk, zvyky a duchovní obsah to překvapivě není náročné čtení. A tak to má být. Jednoduše krása.
"Čas věru nestojí, leda snad v přítomnosti, jen přítomnost je věčná"
"Hromadit majetek znamená shromažďovat statky druhých. Vše nahromaděné je jen nepřítelovo zásobou"

2 26.05.2024

Kniha s jasnou cílovkou a zásahem na komoru. Jako pokec s kámoškama, kdyby jich ovšem bylo alespoň deset, byly upřímné a otevřené a z různých sociálních bublin, což nejsou.
Padesátka ve znamení memopauzy, ztrácení formy fyzické i psychické, počínajících nemocí a ztráty atraktivity, odchodu dětí, péče o rodiče i ztráty rodičů. Zároveň je zde mnoho výjimek, které potvrzují pravidlo. Zástup padesátiletých holek, které jsou na tom stejně a přece každá trochu jinak...
"Mami, v tvym věku už nikdo špeky neřeší"
" Jsem blbější, ale moudřejší"
"Mám přítele, který je nekompatibilní s většími skupinami lidí"

3 26.05.2024

To je TAK krásně napsané... JS vzpomíná především na své mládí a na životní události osobního rázu, které se odehrály převážně v první polovině jeho života, ohraničeného roky 1900-86. Autor znal Halase, Hálka, Biebla, Toyen, Nezvala, Čapka, Horu, Hořejšího, Wolkera, Tiegela, Vančuru a zajisté všechny z pozdějších let, z druhé poloviny svého života, o kterých se zde nezmiňuje. Žil v době Rakouska-uherska, velké války, anarchie, první republiky, Muchy, Haška, kubismu, Chaplina, Janáčka, druhé světové i komunismu... Krásné čtení o mládí, láskách, přátelství, ženách a o všech krásách světa...

4 18.04.2024

Dopisy z planety Země a Proklaté lidské plemeno se mi líbilo moc. Mark Twain se zamýšlí nad Biblí a božími zákony a poukazuje na to, že tady něco dost nehraje. Také shledává lidstvo jako nejnižží druh, postižený nějakým permanentním a nezničitelným defektem. Neboť : na lovu zabije 72 bizonů a část jednoho sní, bohatý bez skurpulí okrádá bezmocné o jejich ubohý majeteček, muž si drží harém, ačkoli není schopen tolik žen uspokojit, zahaluje se - tak snadno se v něm probouzí neslušné myšlenky, jediný krutý tvor, který působí bolest pro potěšení, bojuje v organizovaných masách, ukrutných válkách,
jediný živočich, který za žold mašíruje, jediný loupí bezmocnému jeho zemi, jediný je otrokem a jediný zotročuje, opovrhuje jinými národy, drží si zástupy uniformovaných vrahů a uchvacuje cizí zemi, jediný zbožný živočich, miluje bližního a podřízne mu krk...

1 22.03.2024

Meditační čtení na téma štěstí. Jak nic nědělat, abychom byli v životě šťastní a nehledat smysl ničeho, natož života.

04.03.2024

Umění války je souhrnem 2500 let starých poznatků o úspěšném vedení války. Útlá knížka s vysvětlivkami, která se dobře čte i vojenskému laikovi. Přečetla jsem z důvodu častých citací a neuvěřitelnému stáří původního písma.
"Tónů není vice než pět, a přesto v jejich proměnách je více zvuků...
Barev není více než pět, a přesto v jejich proměnách je více barev...
Chutí není více než pět, a přesto v jejich proměnách je více chutí..."

2 04.03.2024

(SPOILER) Od první stránky něco, co nechceš. Frustrovaná babička, chladná naštvaná chlastající matka, otec neznámý a děda zalezlý v dílně. Nešťastné, peskované, nemilované dítě. Dokonalý popis toho, v jakém prostředí některé děti musí vyrůstat, dost hrozné i bez zneužívání, samoty, nepochopení, následků...
Čekala jsem, nějaké rozuzlení ohledně otce, nějaké stanovisko babičky a nečekala jsem, že nebude napravena křivda na Jakubovi. Snad, že to víc odpovídá reálnému životu. Ale za takovou nálož by se čtenář rád dočkal alespoň nějaké útěchy. Les v domě je jednoduché současné čtivo na těžké téma. Ženský, hlašte rodinné úchyly!

21 28.02.2024

Bezesporu velmi dobrý spisovatel. Jeho sdělovací schopnosti a dar slova se s dnešní instantní češtinou nedají srovnat. Už z toho důvodu byla četba zážitek.
Kniha je to tísnivá, o disidentových letech 68-79. Popisuje praktiky STB, útlak, sledování, výslechy, ale také bombu v autě a otráveného jezevčíka. Okrajově se zmiňuje o Václavu Havlovi, Martě Kubišové, Vlastě Chtamostové, Ivanu Klímovi, Pavlu Landovském a dalších chartistech a stíhaných režimem. Popisuje dobu bytových divadel, podpisu charty, setkání na Hrádečku, komunikace se zahraničím, vězení a emigrace.
Škoda, té pachuti z let roku 68 předcházejícím. Autor šel do všeho naplno, s jeho intelektem a silnou povahou. Po přečtení bych ho chtěla mít za hrdinu, ale ani před tím, ani potom nevěřím v jeho dobrý úmysl.

2 26.02.2024

Až teď jsem se dostala ke knize Miroslava Bárty, kterou jsem ani moc číst nechtěla, protože kam by asi civilizace mizely - buď vymřely na nemoce nebo je zabil nepřítel, ne? Ne.
Moc pěkná kniha a zajímavé čtení o různých aspektech lidské společnosti. Problémy pohledem vzdělaného člověka, který je schopen historického nadhledu. Všechny vyspělé civilizace prosperovaly díky levným zdrojům - voda, obilí, kolonie, lidské zdroje, energie. To, co společnosti zpočátku povznáší, je také postupem času začne mořit - zákony, průmysl, státní správa. Moc pěkné shrnutí covidu 19 a až strašidelné upozornění ohledně zdrojů, které se potvrdilo hned rok po napsání knihy, invazí Ruska... Sledováním dlouhých časových řad lze vypozorovat, že civilizace nezmizely, ale zchudly. Adaptovaly se na horší podmínky a skromější život. A my jsme v bodě, kdy o tom musíme přemýšlet a pokud ne, máme smůlu...

4 14.02.2024

Místy těžko srozumitelné, ale přesto krásné čtení. Přestala jsem se snažit chápat každou větu a nechala se unášet obrazy ponurých a krutých počátků našich dějin. Mokřiny, ohně, lesy, přežívající pohanské zvyky a bezcitný svět stále ještě babarbarských mužů. Pudové chování silných. Znásilnění, vraždy a lov slovanských otroků. Všudypřítomná smrt, strach ze smrti, vykoupení smrtí.... Vršovci, Slavníkovci a Přemyslovci za života svatého Vojtěcha, rodem Slavníkovce.

1 10.02.2024

Jednoduchý styl, hutný obsah. Osudy čechů s židovskou národností v období kolem druhé světové války. Stěhování z pohraničí do Prahy, útěky z Rakouska sem a odtud na západ. Mladí podniknou cestu lodí z Bratislavy do Palestiny. Lodě jsou vraky, posádka pochybná, kapacita lodě mnohonásobně převýšená a zásoby dochází. Němci nalézají odpověď na židovskou otázku a Britové nechtějí do Palestiny pouštět další uprchlíky, zejména německy mluvící... Propracovaná kniha, napsaná pro současného čtenáře, tedy nenáročně. Našinec ocení reálie Prahy a Karlových Varů té doby. Nepředstavitelné osudy lidí, ale nesvádějme nic na osud...

2 28.01.2024

Nádherná knížka o životě na slovanském venkově za časů ranného křesťanství, kdy ještě pohanské zvyky a pověry prostupovaly každým pórem. Krutý řád křižáků bojujících o spásu duše, která chce být volná a žít a příběh, ve kterém se tyto dva světy střetávají.
"Nejkratší cesta je cestou nejzrádnější, příliš láká k cíli"
"Včely jsou jako lidé ... také se bojí neštěstí"

4 24.01.2024

Tento typ literatury - dějiny v kontextu - mě moc baví (Ouředník, Szczygieł) V tomto případě se zajímavé úvahy, o našich vládcích, skladatelích, spisovatelích, zvycích a umění, doslova utápěly v pro mne v ne zcela srozumitelném textu. Vhodné pro intelektuály a značně sečtělé, německy mluvící čtenáře. Věty jako "Není to syntéza, jak nám to vštěpovala dialektika, ale koincidence opozit" vystihují asi dokonale autorovu myšlenku, ale pro čtenáře mého druhu je to fakt moc. Ale i tak dobré. Velmi dobré.

22.01.2024

Přečteno jedním dechem. Pro mne překvapivý pohled na svět v otázkách KH a odpovědích rabína Karola Sidona. Povídání o historii a střetu civilizací, o Tóře, Talmudu a víře a o smyslu života a smrti.
"Na začátku chybí informace, proč do toho světa jdu, k čemu je to dobré..."
"Máme zadání, abychom došli k prostotě"

14.01.2024

Tak to bylo... krásné.
První věc od LA a velmi milé překvapení. Děti si hrají na maminku a tatínka a stačí jim k tomu fantazie a chování odkoukané od dospělých. Dokonale zmáknuté role.
"Tatínku, copak děláš?" zeptala se s velkou něhou.
"Hovno", řekl tatínek, a bůhví, kde k tomu slovu přišel:)

14.01.2024

Krásná literatura - forma i obsah. Hned na první stránce pochopíte, proč je dílo na seznamu doporučené četby. Autor s obdivuhodným talentem popsal na pár stránkách niterné pocity dospívání a první lásky, ale také třídní rozdíly, válečnou Paříž a všudypřítomnou hrůzu.
"Přihlíželi tomu zběsilému počínání podobně, jako když se střízlivý dívá na opilce"

14 11.01.2024

Knihu mi doporučit masér, hezký, tichý muž, žijící tak trochu v jiné dimenzi. Jinak bych ji něčetla. Nelíbí se mi název ani obal knihy, není mi sypatické převzaté jméno autora. Kniha je velmi špatně napsaná a ani překlad nepomohl. Příběh nepřesvědčivý, autor nedůveryhodný (diskuse na youtube). Přesto jsem tu slátaninu za dva večery přečetla. A pro pár dobrých námětů k zamyšlení, z toho mám nakonec dobrý pocit. Popřemýšlím o cedrech, přístupu k dětem a o pěstování rostlin.

1 07.01.2024