Sedm zákonů: Jak civilizace vznikají, dosahují vrcholu a upadají
Miroslav Bárta
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/427563/bmid_sedm-zakonu-jak-civilizace-vznikaji-HIU-427563.jpg
4
220
220
Žijeme v epoše, která nemá obdoby? Je náš svět tak unikátní, jak si myslíme? A budeme první civilizací, která poroste věčně? Nebo je vše prostě jinak a jsme jen dalším kamínkem do mozaiky příběhů člověka na tomto světě? Správná odpověď je pravděpodobně ano i ne. Naše civilizace, úroveň technologií a znalostí obecně, vyspělost komunikací a lékařské péče i míra blahobytu mluví samy za sebe. Stejně tak ovšem můžeme pozorovat, že podobně jako v minulosti i dnes čelíme dobře známým výzvám, jakými jsou nárůst byrokracie, fungování či selhávání elit, role společenské smlouvy i lídrů, nadbytek nebo naopak chybějící zdroje energie, ekonomické krize nebo (ne)schopnost přizpůsobit se proměnám přírodního prostředí. Objevují se i zcela nové výzvy jako například svět zahalený do globální komunikace, sociální sítě, kvanta informací, rozpor mezi nashromážděnými poznatky a skutečným poznáním, lidská schopnost masivně měnit své přírodní prostředí a mnohé jiné. Kniha nabízí možnost podívat se na dnešní svět jako součást dlouhé časové řady dějin, procesů i dílčích událostí, jejichž charakteristiky prozrazují, že existuje sedm univerzálních zákonů, kterým podléhají všechny civilizace.... celý text
Přidat komentář
Bárta v knize žíká Australcům Aboriginálové - v češtině se užívá spíše Aboriginci/Aboridžinci. Vskutku nevím, proč si je Bárta tak idealizuje (vychází z dnes již zastaralých prací etnologů a antropologů (ale i amatérů) - Chaloupka, Jelínek), když se posíváte na australské domorodce, potýkají se stejnými problémy, jako kterákoli jiná civilizace na světě. Myslím, že v dnešní době je už trochu passé hýčkat si ideál "ušlechtilého divocha". Do jaké míry je jejich 60 000 let trvající civilizace optický klam? Pokud bychom na ni nahlédli detailněji, našli bychom rovněž různé přeryvy, vzlety a pády, jen asi ne tak "výrazné" v západním smyslu. A o čem svědčí dnešní nízká doba dožití, vysoká dětská úmrtnost u těchto domorodců a jejich sklon k alkoholismu a užívání omamných látek? Někdo by řekl, že je zničila právě Západní civilizace, ale neměly bychom to právě brát jako neschopnost se přizpůsbit? Celkově je mi Bártův sedmý zákon adaptace značně proti srsti, protože ono to nám důvěrně známé přehazování kabátů podle toho, jak zrovna politicky fouká, je také svého druhu adaptace a přizpůsobení se podmínkám.
Úsměvně působí zážitek se súdánským předákem (str. 285), který Bártu konfrontuje se světem lidí, co nemají potřebu za každou cenu vydělávat peníze. Pokud se tímto způsobem projeví saúdský předák, stává se v našich západních očích moudrým domorodcem, pokud by nám totéž řekl např. český traktorista, bude za hloupého joudu a lenocha. Udivuje mě, že Bártu překvapuje, že někdo prostě o peníze nestojí (zvlášť, když žije v africké vesnici daleko od civilizace, kde toho s penězi jako takovými opravdu moc nepořídí).
K Defoeovu "Deníku morového roku" přistupuje Bárta poněkud naivně. Je třeba si uvědomit, že že Defoe byl ročník 1660 a v době epidemie byl malé dítě. Když knihu o mnoho desetiletí později psal, vycházel sice i z dobových dokumentů (patrně včetně záznamů svého strýce), ale ani tak přece nemůžeme jeho hodnocení chování tehdejších představitelů města brát vážně a srovnávat je s těmi dnešními, navíc uvážíme-li, že později přšel ještě velký požár Londýna, který opět zamával s vnímáním a hodnocením událostí předchozích (a pár let před morem byla zase občanská válka, lidé tak žili ve výjimečně vyhrocené situaci již léta). Přežijete-li druhou či třetí katastrofu, zdá se vám ta předchozí již ne tak strašná, navíc, když to popisujete s odstupem let či desetiletí. Navíc je třeba si uvědomit i to, že lidé tehdy měli zcela jiné požadavky na život než dnes a byly v tomto ohledu daleko skromnější, nechali si líbit i věci, proti kterým by se dnes okamžitě vykřikovalo a prstestovalo, zatímco oni byli často ještě vděčni, že to nedopadlo hůř. Bárta popisuje tehdejší situaci v Londýně poměrně idylicky, ale uvědomme si, že domy, v nichž se objevila nákaza, byly zatlučeny prkny a hlídány, aby z nich nikdo nevyšel ven. Hlídači byli prostředníky, kteří izolovaným zajišťovali potraviny a další nezvytné potřeby, ale je také třeba dodat, že zbytečně vymřel třeba celý dům, protože byl s ýjimkou této pomoci uvnitř odkázán často právě jen sám na sebe co se ošetřování týče a umírali v něm lidé, kteří by při zajištění pouze základní péče (uvařit, přinést vodu, nakrmit, vynést nočník,...) přežili.
Co mi však vyrazilo dech asi nejvíc, bylo použití pětidílného obrazového cyklu Thomase Colea Cesta impéria (str. 36-46) a Bártovo přesvědčení, že dobře ilustruje vznik, vývoj, vrchol a pád civilizací. Vždyť Coleův cyklus je typickým produktem romantismu a oné idealizace, které se 19. století dopouštělo ve vztahu k minulosti. Navíc sám Cole vložil do tohoto cyklu svou kritiku tehdejšího prezidenta, na to bychom neměli zapomínat a vnímat cyklus obrazů v kontextu doby vzniku a záměrů autora.
Značně mimoňsky na mě působí rovněž autorovo hodnocení dobrých a špatných lídrů za covidu. Vystoupení britského premiéra Borise Johnsona v březnu 2020 (str. 186) hodnotí Bárta kladně a shledává ho inspirativním, pro mě jsou však citovaná slova "lidé budou umírat, budeme ztrácet své bližní, ale Británie zítězí" pouze prázdnými, patetickými frázemi, srovnatelnými s tím, co zaznívalo tady u nás či jinde. A ironií osudu nedlouho po vydání této knihy vyplula na povrch agéra Partygate a Johnson se nakonec ukázal být stejně nedbalý opatření, jako například u nás Prymula. Takže, jaký je rozdíl mezi inspirativním západním a neschopným domácím lídrem? Možná ve schopnosti své prohřešky tutlat? Pokud jste prosím někdo zaznamenali, že by Bárta toto později nějak okomentoval, dejte mi vědět kde.
Doporučuji recenzi Ondřeje Hudečka na Bártovu knihu "Kolapsy a regenerace" a recenzi Jakuba Homolky na "Něco překrásného se končí" v časopise Dějiny-Teorie-Kritika z roku 2014, protože Bártova argumentace a způsob psaní, příklady a rétorika jsou zdá se v jeho knihách velmi podobné a většina věcí v recenzích sedí i na "Sedm zákonů". Za zmínku stojí i články Ondřeje Císaře ("Kolapsy z jedné i druhé kapsy", dohledatelné na Academia.edu) či Ondřeje Slačálka "Historikové a úpadek" v Dějiny-teorie-kritika č. 1/2023, s. 163-183, kde se autor zabývá právě i Bártovými Sedmi zákony, a článek téhož autora "Budeme se mít jako v pyramidě" zveřejněný v Alarmu (s výhradami k závěru článku, kde se autor až příliš odchyluje od pokusů o objektivní kritiku a popouští uzdu svým subjektivním politickým názorům).
V zásadě lze souhlasit s tím, že civilizace se nějak tvoří, spějí k vrcholu, hroutí se a regenerují, lze v tom vysledovat i určité podobnosti, styčné body, ale celkově nad touto knihou žasnu. Žasnu nad tím, jak vysokého hodnocení se celospolečensky této Bártově knize a dalším jeho "civilizačním" názorům dostává. V úvodu píše, že tato kniha má být pojata jednoduše, aby byla pochopitelná pro široký okruh čtenářů. S jednoduchým psaním však nelze přejít také k jednoduchému myšlení - ale právě to se bohužel autorovi někdy stává. Bártovo tvrzení, že žijeme v unkátní, přelomové době, kdy se vše láme a máme jedinečnou šanci něco změnit, máme možnosti, které lidé nikdy předtím neměli a bla bla bla, je opravdu prastaré a myslím, že v každé době bychom našli více či méně lidí, co takový názor zastávali. Jen pro příklad - Kristus také věřil v brzký konec světa a království Boží na zemi, kolem roku 1000 (viz Duby: Rok tisíc) byli lidé přesvědčeni o zániku civlizace, podobně měli husité a různé jiné křesťanské sekty svůj chiliasmus, Shakespeare byl přesvědčen, že "vymknuta ze svých kloubů, doba šílí" a chiliastické myšlenky má i moderní doba, tedy nic nového pod sluncem, jen doklad toho, jak malou máme (spolu s Bártou) sebereflexi. Poměrně odpudivé (ale vlastně velmi výmluvné a symptomatické) mi připadá už jen to, že autor začíná svůj text v hospodě. Mluvení, plkání a žvanění, plané a bezobsažné, intelektuálně a hluboce se tvářící a přitom prázdné je morem dnešní doby (ale jistě i dob dřívějších). Bárta mluví o setkávání a debatování po restauracích a děkuje dlouhé řadě svých spoludiskutérů. Všimněte si, že čím delší poděkování a čím více superlativů v podobných případech zazní, tím horší kniha zpravidla je (Umberto Eco má v knize Jak cestovat s lososem krátkou parodickou glosu na téma těchto přebujelých děkovaček, vřele doporučuji).
Autor bohužel často sklouzává k frázím, zkreslujícím zjednodušením, vytrhává z kontextu a je vidět, že text je více programovou statí a obhajobou (asi na tom plánuje postavit svou politickou kariéru) než soukromým zamyšlením se nad civilizací dnešní a civilizacemi minulými. Např. hned na straně 15 mluví o "těch, kteří účelově hlásají, že je nás moc" (míněno vědců z oblasti společenských věd). Nevysvětluje však kdo by ti, co toto hlásají, podle něj měli být, v čem shledává účelovost jejich tvrzení a celá fráze zavání rovněž účelovým vytvářením nepřítele. Jistě, že občas zaznívají podobné názory, ale stejně tak jsou krytizovány i spousty jiných skupin, než jen humanitní vědci, tak proč hned tak paranoidně vyskakovat a nuceně obhajovat důležitost oboru? Podobně na str. 20 mluví o zemích, které zvládly pandemii covidu nejlépe. Ale co vlastně má být to "nejlepší zvládnutí covidu"? Že měli nejméně restrikcí? Že měli nejméně úmrtí? Že měli nejvíce úmrtí (vždyť planeta je přelidněná a eliminovat slabé kusy může být podle některých lidí přínosné)? To Bárta nevysvětlí.
Civilizační procesy dle něj probíhají opakovaně, stále znovu, jsou jasně popsatelné (str. 17) - opravdu? Myslím, že Bárta podobnými tvrzeními dokazuje, že není schopen opustit přebujelé ego člověka dnešní doby, který si myslí, že vše ví nejlíp, je na vrcholu, vše má v rukou, má jedinečnou šanci, atd. Vždyť již přes půl století přece v humanitních vědách zastáváme názor, že nelze poznat nějakou objektivní pravdu, že se nelze dobrat historie jako takové, pouze jejích střípků, že co píše historik je vlastně jen takový lepší román. Proč tedy žít v přesvědčení, že o mechanismu zrodu, vrcholu a zániku civilizací něco skutečně víme? Myslím, že kniha bude za pár (10, 20, 100,...) let velmi vtipným příkladem toho, jak na sebe počátkem 21. století lidé nahlíželi a bude to působit stejně úsměvně, jako podobné texty ze starší doby, nad nimiž se nyní bavíme my.
Podbným způsobem by se dala okomentovat celá kniha, ale na to tu není prostor. Zmíním tedy alespoň pár do očí bijících drobností.
Na str. 137 Bárta mluví o svém pobytu v Bretani (Carnacu a dalších lokalitách), hovoří o "prostředí z doby keltských druidů" - proboha, Keltové a druidi nemají s bretaňským Carnacem co dělat, to je projekce 19. století, kterou přebrali bretonští národní buditelé od Angličanů, kteří začali chybně spojovat druidy se Stonehenge a podobnými památkami již v 17. století. Leč stokrát opakovaná lež se stává pravdou a dneska tomu všichni věří, ač je Carnac z doby dávno před Kelty. Navíc je spousta kamenů uměle doplněná v moderní době, protože ty původní si místní odváželi, když potřebovali kámen na zdi domů, žlaby, patníky, dláždění, a podobně (stejný osud mají mnohé naše zříceniny hradů a tvrzí - po zpustnutí si je rozeberou lidé z okolí). Rovněž Bártovo rozplývání se nad domem, kde byl ubytován, "kde jako by se zastavil čas" je velmi vtipné v kontextu fungování cestovního ruchu. To je přece jeho účel. Nikdo vás neubytuje v zámku bez elektřiny a s nočníkem ani ve skutečné utentické selské usedlosti s hromadou hnoje hned za zápražím, ale udělají z nich pohodlné hnízdečko s puncem "starých, dobrých" časů. Je to hra na autenticitu, ne autenticita samotná. Myslím, že pan Bárta by si měl prostudovat něco k dějinám 19. století a fungování (původně národně orientované) turistiky, třeba "Vytváření národních identit v Evropě 18. až 20. století" od Anne-Marie Thiessové.
Pan Barta je muj oblibenec. Mam rad jeho vypravovani a prednes a proto asi nejsem schopny objektivne posoudit knihu. Libi se mi jeho myslenky a i ten, kdo se s nimi nedokaze ztotoznit by mel premyslet nad tim, proc...
Pres urcite dilci nedostatky a nevkusne graficke zpracovani knihy davam 5 hvezd z duvodu odvahy vyjadrit se otevrene i k nasi dnesni civilizaci a soucasnym ci nedavnym kolapsum a problemum typu korupce, nekompetence predstavitelu statu, covid a jeho "reseni" , o kterych oficialni kruhy, vcetne novinaru, dosud ostudne mlci. (Jak by ne, kdyz se sami na dezinformacich podileli).
Co myslite, co asi ceka pekneho na nasi skvelou civilizaci?
Až teď jsem se dostala ke knize Miroslava Bárty, kterou jsem ani moc číst nechtěla, protože kam by asi civilizace mizely - buď vymřely na nemoce nebo je zabil nepřítel, ne? Ne.
Moc pěkná kniha a zajímavé čtení o různých aspektech lidské společnosti. Problémy pohledem vzdělaného člověka, který je schopen historického nadhledu. Všechny vyspělé civilizace prosperovaly díky levným zdrojům - voda, obilí, kolonie, lidské zdroje, energie. To, co společnosti zpočátku povznáší, je také postupem času začne mořit - zákony, průmysl, státní správa. Moc pěkné shrnutí covidu 19 a až strašidelné upozornění ohledně zdrojů, které se potvrdilo hned rok po napsání knihy, invazí Ruska... Sledováním dlouhých časových řad lze vypozorovat, že civilizace nezmizely, ale zchudly. Adaptovaly se na horší podmínky a skromější život. A my jsme v bodě, kdy o tom musíme přemýšlet a pokud ne, máme smůlu...
Výborná studie na téma,,kolaps civilizace,,z péra vynikajícího vědce, archeologa, egyptologa. Poprvé jsem se s podobným tématem setkala a velmi mne zaujala šíře srovnávaných informací, hloubka víry v naši civilizaci, která má prostředky a schopnosti a informace dostatečné k tomu, aby kolaps přeměnila v restart.
Miroslava Bártu mám rád a na knihu jsem se moc těšil. O to více jsem po přečtení rozpačitý. Sice jsem dal čtyři hvězdy, ale počítal jsem, že jich bude pět. Ale na to to prostě nebylo. Začnu se samotným vzhledem knihy. Přiznám se, že jsem dlouho neměl tak negativní pocit, když jsem ji vzal do ruky. Podivný zlom, divné a špatně čitelné rastry a hlavně papír. Chápu, že křídový papír má evokovat něco luxusního, na mě to ale působí naopak. Přijde mi to nevkusné, kniha je zbytečně těžká, listy se lepí k sobě. Křída prostě patří do katalogů nebo obrazových publikací, ne do normální knihy.
A samotný obsah? Bohužel spoustu toho člověk zná, protože témata Bárta recykluje ve svých newsletterech, které čtu. Celkově je to zajímavý český pohled na kolapsy civilizací, ale přijde mi to nedodělané. Jakoby autor chtěl knihu rychle vydat, přitom to chtělo ještě hodně práce. Takhle je to sbírka zajímavých událostí a anekdot, ale chybí tomu nějaká nadstavba. A to je velká škoda. Pro mne trošku zklamání.
Před několika týdny jsem se zúčastnil besedy s panem profesorem Bártou, která mě motivovala k přečtení této knihy. Kniha se mi líbila a mnohé myšlenky v ní obsažené jsou inspirující. Je napsaná velmi srozumitelně, populárně naučným stylem, osobně bych přivítal, kdyby obsahovala trochu více faktů a šla více do hloubky. Nejvíce si mi líbila VII. kapitola - zákon adaptace.
K autorovi jsem přišel přes video rozhovory s ním. Do značné míry máme kompatibilní povšechný pohled na svět. Jeho názory mě zajímají, protože k nim má co říct z pohledu vědce-archeologa, egyptologa, který není až tak neznámý i za hranicemi. Dávné zaniklé civilizace, které jsou od nás na jedné straně strašně vzdáleni (já osobně bych nechtěl být králem ani před pouhými sto lety, máme se většina mnohem lépe než tehdejší králové), na druhé straně lze se od nich inspirovat věcmi, které nemáme, jsme ztratili a poučit se na jejich chybách. Některé chyby jsou totiž takovými zákony, které se opakují a jsme v nich svým způsobem nepoučitelní. Autor právě takových sedm zákonů popisuje. Mohl by je sepsat stručněji a srozumitelněji, ale srozumitelné i čtivé jsou i v této formě. Navíc tato kniha je relativně stručná oproti jiným dílům. Nicméně nečekejte od autora nějaké souhrnné ponaučení z nich, ty se musíte víceméně najít sami, nechává to na čtenářích. Za mě kniha stojí za přečtení.
Myšlenkově bohaté, ale asi by knize přispěla trochu větší porce redaktorské práce. Takhle mi v některých místech přišla poněkud chaotická a neuspořádaná.
Na druhou stranu takhle široce uvažujících lidí se nevydává moc, takže s ohledem na tématický rozsah a hloubku předkládaných úvah je moc dobře, že kniha svého nakladatele našla.
To, co autor předestřel, dává smysl. Snad jen jsem čekal, že pojednání bude obsahovat kapitolu, kde budou všechny "zákony" syntetizovány. Ale nakonec proč ne - každý si z toho vezme podle svého.
Myšlenky dobré, ale působilo to na mě jako nedokončené, neuspořádané, jako by byl zájem knihu co nejdříve vydat, dokud trvá společenská poptávka po tomto tématu, bez ohledu na kvalitu. Kvůli této roztříštěnosti se to špatně četlo.
Já naopak s posledními komentáři nesouhlasím. Myslím si, že kniha Miroslava Bárty snese srovnání s dalšími podobnými. Mě bavily časté odbočky a epizodnost kapitol. Autor si nehraje na vědeckou publikaci se vším všudy, sám v úvodu upozorňuje, že jde o text přístupný širší veřejnosti a to doslova plní. Srozumitelné, bez přílišného zjednodušování, dostatečně propojené na zdroje. Osvěžující pohled na historii, současnost i možnou budoucnost.
Souhlasím s předchozími komentáři, celé je to takové rozházené, Bárta poskakuje od jednoho tématu k druhému a to nejen v rámci kapitoly ale i odstavců. Čekala jsem, vzhledem k jeho zaměření, nějaký souhrn vývoje egyptské civilizace a následné srovnání s naší civilizací na základě stanovení nějakých zákonitostí. Asi budu muset příště poctivěji číst anotace.
Něco ve stylu sapiens, ale méně promyšlené. Těch 7 zákonů se dost ztrácí, spíš je to takový souhrn zajímavostí z historie, autorových komentářů k současnosti a souvislostí trochu na sílu vybraných z různých zdrojů, aby to dohromady dávalo 7 zákonů.
Jde z toho hodně cítit autorův trochu anarchistický pohled na řízení státu, jeho výhrady k sociálním médiím a nesouhlas s tvrzením, že člověk je jednou z hlavních příčin změn klimatu. K tomu občas utrousí nějaké wannabe deep moudro jako "podívejte se na oblohu", "největší nepřátelé jsme my sami" atd.
Abych jenom neskuhral - líbila se mi kapitola o leaderech a historické odbočky. Velmi zajímavá kapitola, co by snesla delší obsah byla o vertikalitě.
Kolem a kolem určitě četby nelituju, bylo tam spoustu zajímavých myšlenek, ale pokud od autora budu dál něco číct, asi spíš jeho ryze historické knihy.
Stylem průměrná bakalářská práce: spousta citací, grafů, již vyslovených myšlenek, domněnek a možná i vizí...někoho jiného. Ale i na takovou úroveň (by) tomu chyběla analýza nastudovaného a následně samozřejmě syntéza toho, na co autor tedy nakonec vlastně přišel. Za nesystematičnost by si asi taková práce rozhodně hvězdičku nezasloužila...
Nedalo mi to nic (a to jsem ani neměla valná očekávání), protože mne to hrubě nebavilo a pro ten styl vlastně odrazovalo. Nedávno jsem měla v ruce o chlup novějšího Tutanchamona, se zřejmě ještě větší mediální bublinou, a už ten mne hrubě zklamal (velmi podobný styl, jinými slovy nic nového pod sluncem, ale hlavně ať je tam řádná hromada více či méně souvisejících témat). Měla jsem dát na svůj dojem a autora už raději dál ani nezkoušet.
Zajímavé čtení, které popisuje kolaps civilizací. Autor čerpá z minulosti a snaží se nastínit podobu s dneškem ,a co nás může potkat ,pokud si nevezmeme poučení z minulosti. Jsou tam i části ,se kterými jsem nenašel s autorem shodu ,ale celkově se mi kniha líbila.
Neni to spatne, ale vetsinu jsem uz cetl nekde jinde - Diamond, Ridley, Smil, Chatwin, Tainter, ...
A diky tomu desnemu chaosu a neustalemu odbihani (Muska uz jsem mel fakt plne zuby) ani nedokazu rict, co bylo temi sedmi zakony mysleno - shrnuti, ci pripomenuti na zaver by vyrazne pomohlo ctenari ujasnit si, co vlastne autor chtel rict. Ale to by byl dost zasadni posun od souboru eseji k ucebnicovemu formatu (ktery by mi nevadil).
Za me takove pekne pripomenuti mych oblibenych autoru. Od Barty jsem nic jineho necetl a momentalne ani nevidim duvod to menit.
Autorovy další knížky
| 2021 |  Sedm zákonů: Jak civilizace vznikají, dosahují vrcholu a upadají |
| 2011 |  Kolaps a regenerace: Cesty civilizací a kultur |
| 2016 | Na rozhraní - Krize a proměny současného světa |
| 2013 | Kolaps neznamená konec |
| 2016 | Příběh civilizace - Vzestup a pád stavitelů pyramid |
Na knížku jsem se těšil a byl jsem poměrně zklamán. Od archeologa a egyptologa bych čekal především odbornou knížku na téma, které slibuje její název. Místo toho jsem ovšem dostal poněkud nesourodou sbírku takových rozmluv a skoro až kázání, která sice byla zajímavá, ale dost utíkala z tématu. MB si to na můj vkus až příliš vyřizuje se současností a místy jsem měl pocit, jako bych snad četl nějaký volební program či co. Viz např. detailní kritika kovidové situace u nás.
Občas jsem měl pocit, že autor skáče z tématu na téma, jak ho zrovna napadne.
Se spoustou jeho názorů víceméně souhlasím, ale potíž je v tom, že jsem spíš než názory očekával více příkladů či důkazů k daným tvrzením.