vendy246 komentáře u knih
Kniha se mi četla dobře, líbilo se mi zachycení myšlenek strohými větami, tak jak člověka opravdu napadají. Samé myšlenky, až jsem měla pocit, že se kniha vleče, přitom se tam toho tolik událo. Anglické věty do textu přirozeně zapadaly. Silný příběh, který špatně začal a taky špatně skončil... Muž, který žil svou prací a vzpomínal na první lásku, v 50 potkal druhou.
Čirá hrůza. Vzpomínky na cokoli pěkného nemají cenu, stejně jako peníze nebo zlato. Zásoby jsou snězeny, zvířata taky. Přes šílené klimatické podmínky jsou si lidé největší hrozbou. Jsou vrahy nebo potravou. Opravdu se, kdyby bylo nejhůř, sežerem navzájem? Jak moc je lidskost závislá na blahobytu?
Žádná kniha mě nezasáhla jako tato. Přesto nevím, zda by nebylo lepší ji nikdy nečít. Nezbavím se toho.
Kniha opět dost ujetá na to, aby mne bavila číst. Plno myšlenek, názorů a pocitů, tak jak člověka přepadají. Myslím, že o děj knihy ani tak nejde. Super styl psaní a zajisté nejeden překladatelský oříšek.
"Egil Hegel ... nepřiměřeně veselý. Jako pes."
"Jestliže se člověk vystříhá alkoholu a pije pouze mléko, mají čas a kreativita dveře dokořán"
Tato kniha mi kdysi nejspíš zachránila život. Nedám na ni dopustit. Otázky, které si klademe někdy všichni a odpovědi, které dávají životu smysl.
Knížka nic moc. Téma výborné, příběh slabý.
Bylo depresivní číst, jak někdo škodí nevinným. Navíc profesor filozofie...
Poučné shrnutí jak učinit lesní národ nešťastným - když je naučíte žít, jak žijeme my. Zvyklí se poměřovat, soutěžit, obchodovat, žít odděleně, nekomunikovat, dělit vše na dobré a špatné. Navyklí na sladké a na léky...
Bavilo moc. Napsáno vtipně a ironicky. Mnoho zajímavých úvah a formulaci. Nepěkné události 20.stoleti v souvislostech, pohledem jedné (dosti sečtělé) ženy.
Je to hnus, super napsaný. Kniha bez jediné přímé řeči. Nahlédnutí do světa vůní a strašidelný poznatek, že ujetého jedince neodhadneš...
Já mám Erlenda ráda... Náklaďáky byly jiné než Doppler ale také mě bavily. Líbí se mi ty úvahy - např: Pokud člověk píše každý den, může napsat maximálně dva vykřičníky za život:)
Ta doba byla tak strašná, že jsem se knížku bála číst. Pro někoho byla kniha příliš povrchní, ale já jsem za to vděčná. Myslím, že větší ponor by mohl být k nečtení. Stačila ta pasáž o zacházení s (prvně březí) krávou těmi, kdo zabavovali statky. Oni neměli vztah ke zvířatům, k půdě... Sedlákům záviděli majetek, ale těžkou práci ne. Přečetla jsem knížku ze soboty na neděli, hluboce mne zasáhla.