vendy246 komentáře u knih

Čtení Zelené míle jsem odkládala, bála jsem se ji číst, a pak jsem ji přečetla za čtyři dny. Perfektně napsaná kniha. Měla jsem pocit, že ji jen otevřu a už slyším vyprávět Paula Edgecomba. Popis charakterů, pocitů, situací, otázky ohledně stáří, dobra a zla, smyslu života a věcí, které nás přesahují... Úplně mě to dostalo, dokonalé dílo.
"Byl jako špetka arzenu přisypaná do svatebního dortu... Byl neštěstí na čekané"
"... vzpomínky jsou příšerné, ale cítím, jak mi ostří mysl a vědomí stejně jak nůž ostří tužku, a ta bolest za to stojí"
"někdy mám pocit, že jsem zestárl jakoby za svými zády"

6 05.03.2019

Země žen, je celkem do detailu propracovaná fikce a je z ní cítit doba, kdy vznikla. Autor nemusel chodit pro inspiraci daleko. Zároveň je div, že kniha vyšla dva roky před revolucí. Oceňuji popis nástupu totalitního zřízení, kdy už to jede samospádem a každý, kdo si jen trochu může čímkoli pomoct, tu hrůzu ještě prohlubuje. Pěkný a nadčasový popis světa žen a mužů. Trochu mi vadila absence "byl, je, byli, jsou". Na každé stránce aspoň 1x něco jako "Nejhezčí, protože jeho", ale to je holt Páral...

"Nevečeřel: po čtyřicítce je to daleko nejlepší způsob večeření"

"Pane Bože, za co a proč?... Já ti ani sám nevim, člověče, ale ty mě prostě ňák se*eš"

3 28.02.2019

Četlo se to dobře, skvělý koncept a to je tak vše. Jestli autor vymýšlel knihu deset let, tak tomu měl dát ještě dalších deset. Je mi líto, pro mě to byla ztráta času.

2 20.02.2019

Bezvadná do posledního detailu, mohu-li (svým omezeným:) intelektem posoudit. Jedna z nejlepších knih, které jsem kdy četla a ke které jsem se po 20-ti letech vrátila. Dojemný příběh, sonda do lidské duše. Nahlédnutí do pocitů mentálně omezeného Charlieho, do hlavy Charlieho coby genia i do hlav lidí, kteří byli více či měně konfrontováni s oběma póly lidského potenciálu. Uvědomění si, že se nás to v podstatě věkem týká všech. První symptomy opotřebování - citová nestabilita a zapomnětlivost...

Obal knihy naprosto matoucí, nové vydání je moc pěkné.

12 12.02.2019

Četla jsem na základě hodnocení zde, ale jsem zklamaná. Musela jsem se do toho nutit, málem jsem knihu několikrát odložila. Celé mi to přišlo vyumělkované, nepravděpodobné. Je z toho až příliš cítit, že autor chtěl zakomponovat své myšlenky do příběhu. Malé dítě debatující o Bohu na každém kroku a mladý kluk, kterého to ze všeho nejvíc zajímá. Ty úvahy mohou být zajímavé, pro někoho možná objevné. Pro duchovně založeného člověka nic nového pod sluncem.

3 05.02.2019

Krásná knížka, čte se jako pohádka. Obraz pracovitého muže, sedláka, člověka spjatého s přírodou. Den za dnem se dře a lopotí a přesto - a právě proto, je nejspokojenější ze všech. A nakonec i nejbohatším. Nesnaží se nad životem vyzrát, cesta je mu cílem. Věci mají cenu jen takovou, jakou jsou za ně lidé ochotni zaplatit, oproti tomu půda a úroda z ní vzešlá má pravou hodnotu.

"Roky že míjejí rychle? Ano, pro toho kdo je starý"
"V pustině s nedá žít samým besedováním. Radost není zábava"
"Dobré se na světě beze stop ztrácí, zlé naopak za sebou pokaždé vleče následky"

3 28.01.2019

Čte se jedním dechem. Zajímavé, dobře napsané.

Postřehy:
-Chasidé byli proti vzniku Izraele
-od dětství se stále bavili jen o Talmudu, žili tím
-hned na začátku jsem se těžko orientovala ve hře baseballu, protože neznám pravidla. Později už o něm nebyla zmínka. Už nehráli? A kde se Danny naučil tak odpalovat a proč? Čekala jsem nějakou návaznost.
-obrovská zátěž z minulosti a nově hrůzy válečných událostí v Evropě
-příběh o dvou rodinách - ženy doma, chlapci od rána do večera ve škole, otcove rabíni. Čím se všichni živili? Navíc po odchodu z Evropy? Kde brali prostředky na podporu vzniku Izraele? Musím si ještě něco přečíst...

Citát:
Talmud říká, že člověk by měl pro sebe udělat dvě věci. Najít si učitele a vybrat si přítele.

3 21.01.2019

Tolik osudů a myšlenek v necelých 400 stránkách! Každá vydá za pět. Snad ještě nikdy jsem nečetla tak hutný text. O vzdělaných a nevzdělaných lidech, o černých a bílých, o Vietnamu, zneužívání, boxu, školství, Clintonovi. O lidských touhách a smyslu bytí... Úžas nad autorovým potenciálem.

8 16.01.2019

Knížka mne moc nebavila. Do čtení jsem se musela nutit i přesto, že obsahovala pro mne mnoho nových informací o mravencích i zajímavé myšlenky. Nekonečné bitvy mne ubíjely... Informace bych se raději dozvěděla z pár stránek vědecko-přírodopisného časopisu. Zklamání.
Včely od Laline Paullo jsou pecka.

2 03.01.2019

Pěkně napsaná kniha, která se čte sama.
Tolik paralel s politickým světem!
Chlapci zvolený správný kluk Ralph se pokouší o demokratické uspořádání party. Neobstojí však proti agresivnímu egoistovi Jackovi a jeho znamenitě fungující diktatuře. Ralph se radí a nastoluje pravidla, která však nikdo nedodržuje. Nejen prckové chtějí jíst a spát pod přístřešky, ale když mají pracovat, jdou se raději koupat. Oproti tomu pod Jackovým vedením fungují všichni dokonale - ze strachu.
(Nejen) v přírodě silnější vyhrává, i když to není fér.

10 27.12.2018

Budhistický pohled na svět očima Její svátosti himalájské kočky.
Ze začátku trochu nuda, ale postupně, s přibývajícími zkušenostmi praktikujících, mě to začalo bavit. Hezký nápad, jak dostat do příběhu všudypřítomného vypravěče:)

Kéž jsou všechny bytosti šťastny!

6 20.12.2018

Pět hvězd. Naprosto dokonalá knížka. Do detailu promyšlená. Ponor do mysli postav, které jsou zasaženy ranou osudu. Jak moc člověka poznamenají události, které nemůže ovlivnit? Niterný prožitek, tak opravdový, že jsem si až na konci uvědomila, že vlastně nikdo nebyl "normální" a "šťastný". Kolik takových lidí zanechalo každé spáchané zlo? A jsme my normální a šťastní? A jakou káru za sebou táhneme?

2 10.12.2018

Zvláštní "pomalá" kniha. Dobře se čte, ačkoli se v ní moc neděje a to co se děje, je zmíněno spíš mimochodem. Nahlédnutí do života britského majordoma v 1. pol. 20 století, který řeší jen své povolání a důstojnost. Chová se jako robot, který si nic nemyslí, necítí a říká jen to, co se od něj očekává. Odvádí práci na 100% a provaří tím celý svůj život.

4 28.11.2018

Pohled z nitra člověka, který je v každém příběhu v jiné mezní situaci. Pocity, vnímání, myšlenky a jistota, že jsi v tom definitivně sám.

2 21.11.2018

Obdivuji Kateřinu Tučkovou, za mě je to nejlepší současná česká spisovatelka. Nepřestává mě fascinovat svým talentem, inteligencí, vzděláním a odvahou se přes svůj nízký věk pustit do tak těžkých témat.
Dílo krásně napsané, zajímavé, hluboké a opravdové. Měla jsem pocit, že to autorka sama zažila, že to vypráví stará žena. Přečetla jsem za 4 dny.
Co říci k tématu. Nabízí se: zlo plodí zlo, zub za zub, pomsta je sladká, když se kácí les, létají třísky, účel světí prostředky, ale…
Neřešila bych jenom německou otázku. Poselstvím myslím je, že každé zlo a nespravedlivost, plodí zase jen zlo a nespravedlivost. Že nejhorší věci si dělají lidi navzájem. Oproti tomu s úrazem, nemocí, přírodní katastrofou se lze nějak vyrovnat.
Ti, kteří jsou zrovna „na vlně“ a okolnosti jim přejí, neberou ohledy, užívají si výhod, zneužívají situace a profitují. Na oběti nehledí.
Co kdybychom označili komunisty páskou, zabrali jim majetek a poslali je dělat do kravína? Kolikrát jsem slyšela - táta byl u komunistů, ale nikomu nic neudělal, nebo on byl ten hodnej (… ?) Vykládejte to někomu, komu vystěhovali rodiče a zabrali veškerý majetek. Komu rozkradli sousedi, co se dalo, zatímco byl v lágru a jeho žena zavřená a nadopovaná v blázinci. Těm lidem, jejichž rodiče se nedožili ani vlastních vnoučat a děti vychovali v takovém strachu, že pochopíte spisovatelčinu Gertu. A nakonec i Barboru.

17 16.11.2018

Tak to byl pro mne dokonalý posun v čase, protože jsem také vyrůstala na vesnici. Zahrada, zahrádka, domácí zvířata a nikdy nekončící práce. Poměry mezi lidmi, kteří se znají odjakživa. Znali se už jejich předci a všichni o vás a vaší rodině všechno ví a často víc než vy sami...
Pouto k rodné hroudě - půdě a domu, které není jen vztahem k majetku, jak ho často vnímáme dnes, ale smysl života děděný po generace. Protože půda nás živí a každý člověk by měl mít své místo, někam patřit.
Kniha podněcuje k úvaze, do jaké míry jsou naše životy ovlivněny osudem a rozhodnutím druhých a do jaké míry vlastním konáním.
Hvězda dolů za "taneční zábavu", "vatovaný kabát", stáj pro krávy a pohrabáč. Chodili jsme na zábavy, nosili vaťáky a krávy jsou ve chlívě nebo v kravíně, kde se používá skopováč nebo skopáč (takové ty ohnuté vidle).

8 09.11.2018

Pěkně napsaná kniha plná skvostných příměrů. Popisuje osud malé Čijo, pocházející z malé vesničky a chudé rybářské rodiny. Kruté dětství, vyčerpávající intriky a vypočítavost v době dospívání, pak válka a nakonec poznání, že přes všechny útrapy se hlavní hrdinka neměla nikdy zas tak úplně zle. Svědectví o Japonsku minulého století a popis života gejš o kterém jsem neměla ani ponětí.

5 05.11.2018

Přečetla jsem za týden, úplně mě to pohltilo. Nestačila jsem se divit, žasnout a být ohromená. To autor chtěl... Hlava ani srdce nebere, proč lidé, jejichž náboženství je nosným pilířem křesťanství i islámu, museli po tisíce let tolik trpět. Byli nuceni opustit svou vlast, živořit všude možně po světě, trpět ústrky, bezpráví a vraždění. Ti co přežili pogromy a koncentráky se neměli kam vrátit, nikomu nechyběli a nikdo se jich nezastal. Neměli jak a za co se dostat do Palestiny a když už tam skoro byli, drželi je Britové v dalších táborech na Kypru. Nakonec je v zemi zaslíbené čekala jen poušť a nekončící boj s Araby, kteří měli zbraně a byli v obrovské přesile. To mohli zvládnout jen Bohem vyvolení...

11 25.10.2018

Události popsané pohledem malého dítěte, kdyby mělo sdělovací schopnosti spisovatele. Krásná knížka o vztahu vnučky a babičky, dcery a matky, rozvedených rodičů a dítěte. O osudech lidí žijících v jednom domě. Dojatá k slzám, nejen proto, že jsem taky měla babičku...

9 17.10.2018

Stařík mě bavil moc. Analfabetka je tak plná vtipu, akce a politických souvislostí, že mě to unavovalo. Autora obdivuju, ale přečetla jsem jen silou vůle.

2 05.10.2018