Vyvolení
Chaim Potok
https://www.databazeknih.cz/img/books/11_/116927/bmid_vyvoleni-gLr-116927.jpg
5
183
183
Vyvolení (Chaim Potok) série
1. díl >
Nebezpečný úraz ve škole spřátelí dva chlapce, z nichž jeden je z tolerantní židovské rodiny s moderním přístupem k náboženství a druhý je z rodiny ortodoxních Chasidů, jež lpí fanaticky na židovských tradicích. Jsme svědky vzpoury chlapce proti uzavřenému náboženskému a myšlenkovému světu, ale i zvláštní moudrosti jeho ortodoxního otce, pramenící z hlubin zkušeností jeho národa. Do příběhu zasahují politické reálie této doby, zvláště vznik státu Izrael. Druhý díl této knihy se jmenuje Slib. Působivý příběh o přátelství dvou chlapců se odehrává v exotickém prostředí ortodoxní židovské komunity New Yorku 40. let.... celý text
Přidat komentář
Má druhá kniha od Ch. Potoka. Jako první jsem četl Davítinu harfu. Dlouho jsem s pořízením a čtením této knihy váhal, protože jsem se obával toho, že po úžasné Davítině harfě bych mohl být zklamán. Leč nestalo se, naopak během čtení jsem byl knihou stále silněji přitahován, až jsem jí byl zcela pohlcen. Chasidé, ortodoxní Židé a různost v pojetí jejich víry je zde na příběhu dvou chlapců Dannyho a Reuvena velmi barvitě popsána. Potok má zcela jistě pochopení pro různost a pestrost různých náboženských přístupů v judaismu, ale to samo o sobě by k napsání dobrého románu jistě nestačilo. Nadto je Potok citlivým a poutavým vypravěčem se zaujetím pro své románové postavy. Dlouho po dočtení knihy jsem měl o čem přemýšlet.
Již nyní se těším se na další volné pokračování životních příběhů dvou židovských kluků Dannyho a Reuvena, kteří ale již stojí na prahu dospělosti. Jak se asi jejich víra bude proměňovat, jaké výzvy a nástrahy na ně čekají? Jsem velmi zvědav.
Skvělý... na knihu jsem přišla díky zmince v knize Unorthodox a stalo za to si ji precist! Tema ortodoxnich zidu je fascinujici, pribeh dvou chlapcu se snadno cte, zaroven se clocek dozvi i neco z historie chasidismu. Muzu jen doporucit.
Nadherny příběh o náhodně vzniklém přátelství dvou židovských teenagerů, moderně ortodoxního Reuvena a chasida Daniela na pozadí Druhé světové války až po vznik Státu Izrael. Jsem ráda, že jejich přátelství přežilo všechny otřesy. Za sebe mohu říci, že řeka Saunderse bych za jeho nesmiřitelný postoj vůči vzniku Státu Izrael, který se striktně neřídí halachou, s chutí nakopla do jeho pozadí.
Moc mě to bavilo, zajímalo mě to .... ti ortodoxní židé jsou tak složití, tak jiní, tak exotičtí.... vždycky mě příběhy z jejich komunity zajímají, lákají a vyloženě to prostředí nadšeně zkoumám. V knize mě fascinovalo, jak oba hoši ve věku 15let byli zodpovědní, rozumní a uvědomělí... mám doma jednoho, kterému bude 15 za pár týdnů... ale to se nedá srovnat :D moc se mi líbil vztah Reuvena se svým otcem. Takový vztah člověku může napovědět, jak je to myšleno v bibli, když se o Bohu mluví jako o otci...
Moc zajímavá knížka, která mě donutila doplnit si informace týkající se nejen judaismu, ale i historických okolností týkajících se vzniku státu Izrael.
Samotný příběh vypovídá o vnitřních rozporech v židovských komunitách vyznávajících různé směry této víry a zachovávaných po staletí díky nastavenému systému. Je to zvláštní v 21. století, ale dodržování striktních tradic je zřejmě pro mnohé nevyhnutelné. Na druhé straně je tu vidět snaha především mladé generace vymanit se ze svazujících přísných pravidel a žít život moderněji a otevřeněji...
Vyvolení jsou krásným (pomalým) příběhem přátelství dvou mladých hochů a vztahů otců a synů . Doporučuji.
Zajímavé a čtivé nahlédnutí do života chasidské komunity skze přátelství dvou chlapců, z nichž jeden je chasid a druhý je z rodiny, kde pojetí židovství není tak ultraortodoxní. Na knize mi přijde hodnotné to, že opravdu nic nepopisuje jednostranně. Různé zvláštní fenomény a zvyklosti ze života chasidů si můžeme díky autorovu líčení prohlédnout z více stran a uvidět jak jejich potenciální problematičnost, tak i jejich pozitivní a z určitého pohledu i obdivuhodné stránky. Kniha tuto komunitu nedémonizuje, ani nutně neobhajuje, prostě dává možnost nahlédnout a trochu něčemu porozumět. Přesto, že chvílemi mi v knize přišly určitá místa zbytečně natahovaná a sem tam to působilo dojmem vaty, tak přečtení určitě nelituji. Moc se mi líbila psychologie vztahu synů k otcům a to, jak mezi chlapci vznikalo postupně moc pěkné přátelství. Zajímavé je také zpracovávání vzniku státu Izrael chasidskou komunitou
Nahlédnutí do života pravověrných Židů. Na to jak bylo téma nudné, tak se to dobře četlo....
Poslední kapitola mě nečekaně hodně dojala. Jakoby by se v ní (konkrétně v promluvě jedné z hlavních postav) potkaly myšlenky celé knihy, vztahů věřících s Bohem, rodičů a dětí, tradice, historie, pokory, odpuštění, bolesti...Každý si do toho možná přidá něco jiného. Je to krásné zamyšlení. Kniha mě donutila se znovu a lépe zajímat o dějiny Židů. Je to pozoruhodné.
Důvěrné nahlédnutí do světa židovské ortodoxie, jak chasidské, ultraotodoxní, tak té, které by se dnes řeklo moderní ortodoxie, v době, kdy se stoupenci všech proudů vyrovnávali se skutečností holokaustu a vzniku státu Izrael, přičemž druhé bylo pro některé stejně problematické jako první. Šíři postojů k okolnímu dění ilustrují dvě rodiny a chlapec, který se narodil v jiném světě, než pro který má vlohy, a pohybuje se proto po tenké hranici mezi dvěma druhy zatracení, ztrátou rodiny a ztrátou sebe sama. Pro Potoka typicky je kniha plná soucitných lidí (jakkoliv se jejich láska někdy projevuje prapodivně) a vposledku moudrých rozhodnutí, která smiřují obě tradice.
Od prvního čtení před lety jsem zapomněla, jak zvláštní strukturu Vyvolení mají: Reuven se něco dozví nebo udělá, řekne to otci, ten se vyjádří, Reuven jeho komentář přetlumočí někomu jinému a s odpovědí jde znovu za otcem. Reuvenův otec, v podstatě duchovní ideál člověka, je moudrý komentátor - ostatně komentáře Talmudu jsou důležité téma knihy a otec je jejich znalec. To ale neznamená, že by postavy jen pronášely repliky, naopak, Potokovo umění přibližovat prostředí a vytvářet životné lidi s realistickými vnitřními konflikty mě nepřestává okouzlovat.
Přečetla jsem se zvědavostí knihu i recenze zde. Tato tématika mě vždycky zajímala a taky jsem se obohatila o některé pojmy. Některé popisy ze života ortodoxních Židů jsou pro mě zarážející, rozhodně se s ní plně neztotožňuji, ale to je má věc. Za pro mě méně čtivá místa považuji začátek - pro mě zbytečně rozvleklý vznik přátelství a pak část týkající se vzniku Izraele (při obojím jsem přeskakovala). Jinak lze obdivovat oba hlavní hrdiny a vlastně pro mě je hrdinství žít v ortodoxní komunitě.
Z téhle knihy se cítím hlavně zmatený. Čtivá je. Myšlenky má hodnotné. A do toho židé. Snad je to umě popsaná rozporuplnost co mě tak mátlo.
Během krvavých událostí (WW2 a vznik státu Izrael) a sektářských konfliktů mezi chasidy a sionisty, sledujeme vývoj jednoho úžasného neobvyklého přátelství.
Uprostřed svobodomyslného amerického velkoměsta, v době nejhoršího válečného konfliktu, mohou příslušníci židovského národa po útěku z Evropy vydechnout a nebezpečí už nehrozí od Němců, Poláků, Ukrajinců a dalších evropských sousedů, omezení už si kladou sami. Naplno tu ožívají pojmy jako chasidismus, talmud, kabala, mizrachim, gematrie a spousta dalších, pro góje málo známých nebo přímo neznámých - požitek z četby je doplněn vydatným zdrojem poučení.
Žádný rychlý střih, naopak pouze několik důkladně propracovaných scén, které nám dávají možnost vstoupit do tohoto tajemného světa a něco málo z jejich myšlení i pochopit. Nuda se nekoná, naopak, každá scéna, každé setkání je plné vnitřního napětí a přirozené gradace.
Jen se mi nezdá, že se ti patnáctiletí chovají jako by jim bylo třicet. Ale možná, že díky vážné době a důsledné výchově to tak tenkrát opravdu bylo…
95% (115 hodnotích generuje průměr 92%)
…
„Sakra,“ zabručel. „Samá smůla. Celej život.“ Položil kartu do jedné z řad na dece. „Vypadals, že si s tím tvým odstřelovačem nějak rozumíš, chlapče. Ty se s ním chceš skamarádit?“
„Je to příjemný člověk,“ řekl jsem.
„Jo? Hm, na takovýhle by sis měl dát bacha, chlapče. Dej si na ně opravdu pozor, slyšíš? Když tě jednou někdo sejme, tak má určitě něco za lubem. Starej Tony to zná. Buď opatrnej.“
„To byla vážně nehoda,“ řekl jsem.
„Jo?“
„Mohl jsem se tomu míči uhnout.“...
Pan Savo se na mě podíval. Tvář měl zarostlou tmavým strništěm a levé oko měl trochu oteklé a podlité krví. Černá páska, která mu zakrývala pravé oko, vypadala jako veliká krtčí kožešinka. „Když ti chce někdo jednu vrazit, tak nechce, aby ses mu uhejbal, chlapče. To znám.“
„Takhle to vážně nebylo, pane Savo.“
„Dobrá, chlapče. Dobrá. Starej Tony nemá rád fanatiky. To je všechno.“
„Myslím, že on není fanatik.“
„Ne? A proč chodí takhle oblečenej?“
„Oni se tak oblékají všichni. Patří to k jejich náboženství.“
„Dobrá, chlapče. Ale poslouchej. Ty seš hodnej kluk. Na tyhle fanatiky si dej pozor, to ti povídám. Ty sou nejhorší.“ Podíval se na kartu v ruce a zahodil ji. „Mizerná hra. Samá smůla.“ Sebral karty, sklepal je do balíčku a položil...
Fascinující obrázek o způsobu života rozdílných židovských komunit žijících vedle sebe v jedné čtvrti za období 2.světové války v New Yorku - jejich přístupu k judaismu i rodícímu se sionistickému hnutí, jejichž rozpory paradoxně jakžtakž setře vynořivší se krutá realita osudu evropských Židů. Fascinující nahlédnutí do podoby studia židovských chlapců, ve srovnání s nímž se dnešní systém výuky jeví jako směšně povrchní.
V druhém plánu (podobně jako v Ašeru Lvovi) o výjimečném nadání a vzpouře proti nalajnovanému předurčení daném otcem a celou komunitou, naštěstí s pozitivnějším závěrem, kdy otcovská představa o budoucnosti syna nepřevládne nad láskou k dítěti.
O směrech v judaismu, o vztazích otců a synů, o závazcích a svobodě. Opět zvolné odvíjení děje, kde nic tu nic a v závěru vás Potok rozseká a pohne k slzám. Krása a laskavost, pochopení, respekt a láska ke všem zúčastněným osobám, jejichž předlohy autor určitě poznal osobně.
Příběh o tom, co dovede - v dobrém i v zlém - ideový, náboženský fanatismus: vybudovat státy i cíleně ničit lidské vztahy, přátelství; vyburcovat k úžasným myšlenkovým výkonům, i nevratně poškozovat zdraví; myslet na spásu celého světa a současně ubližovat nejbližším ...
Chvílemi sem měla pocit, jako bych četla pomyslný předchozí díl této knihy:
https://www.databazeknih.cz/knihy/vzpominky-zidovskeho-extremisty-americky-pribeh-161996 , která mě před pár lety velmi zaujala.
V románu Vyvolení mě zas zaujalo, že když se američtí Židé dozvěděli, co se dělo s jejich blízkými za holocaustu v Evropě, končívali každý proslov přáním, které znělo asi takto: "nechť je prokleto a navždy zapomenuto Hitlerovo jméno, ať je jeho památka vymazána z povrchu země ..." - a pak to srovnám s dnešní situací, kdy není jediného dne, aby alespoň jedna nebo i tři čtyři televizní stanice nevysílaly nějaký dokument věnovaný Hitlerovi, kdy na této Databázi knih jsou zveřejňované nadšené komentáře k Hitlerovým knihám, a tedy propagované jeho myšlenky ... - co by asi autor Vyvolených, knihy napsané před více než 50 lety, k tomu napsal dnes?
Když se nějaká kniha drží v žebříčku best-sellerů The New York Times devětatřicet týdnů a celosvětově se jí prodá téměř tři a půl milionu (!) výtisků, něco to naznačuje.
Chaim Potok opět poodkrývá zavěs halící svět pro mě naprosto neznámý. Svět newyorské židovské komunity ve 40. letech minulého století. Svět, který by bylo snadné strčit do jednoho pytle. Jenže když dojde na víru, nic jako jeden pytel neexistuje, ani judaismus totiž není monolit.
Ale všichni jsou vyvolení. Chasidé s pejzy, progresivně studující židovští učenci a jejich děti, jejich synové, jejich pokračovatelé, kteří se snaží najít svou vlastní cestu, své vlastní místo a zároveň dostát všemu, co od nich jejich rodiny a komunity očekávají. A nakonec v tom uspějí, i když to bude cesta plná bolesti a nakonec i zcela nevyhnutelného zklamání. To vše v době, kdy v dálce za oceánem končí válka, koncentrační tábory vydávají své otřesné svědectví a ještě o kus dál se rodí nový stát Izrael.
Vyvolení jsou pro mě příběhem o tom, jak se věci v jednom okamžiku důležité (třeba takový baseball), mohou během času stát naprosto nepodstatnými, o tom, že věci, jež nám jsou přirozené, nejsou samozřejmé a jakou tragédií by pro nás bylo, kdybychom o ně přišli (třeba takový zrak). Je to příběh o nesmírné píli, síle, vůli, lásce, oddanosti a přátelství. A taky o pochopení a o tom, jak těžké, ba nemožné je nesoudit
a porozumět.
Čte se jedním dechem. Zajímavé, dobře napsané.
Postřehy:
-Chasidé byli proti vzniku Izraele
-od dětství se stále bavili jen o Talmudu, žili tím
-hned na začátku jsem se těžko orientovala ve hře baseballu, protože neznám pravidla. Později už o něm nebyla zmínka. Už nehráli? A kde se Danny naučil tak odpalovat a proč? Čekala jsem nějakou návaznost.
-obrovská zátěž z minulosti a nově hrůzy válečných událostí v Evropě
-příběh o dvou rodinách - ženy doma, chlapci od rána do večera ve škole, otcove rabíni. Čím se všichni živili? Navíc po odchodu z Evropy? Kde brali prostředky na podporu vzniku Izraele? Musím si ještě něco přečíst...
Citát:
Talmud říká, že člověk by měl pro sebe udělat dvě věci. Najít si učitele a vybrat si přítele.
Štítky knihy
Židé prvotina americká literatura chasidismus židovská literatura chasidská tradice přátelství z dětství rodiče a děti
Autorovy další knížky
| 1996 |  Jmenuji se Ašer Lev |
| 1993 | Vyvolení |
| 2003 | Slib |
| 2003 | Dar Ašera Leva |
| 2004 | Davitina harfa |
Lépe to už napsat nešlo. Pro mě je vždy něco, co se týká židovství, lehce mystické. A jinak to nebylo i v tomto románu známého amerického židovského spisovatele. Přátelství dvou chlapců, kdy každý je z jiné skupiny Židů. Jeden, který je vypravěčem knihy, z konzervativní rodiny, a druhý je synem duchovního vůdce místních chasidů, který má podle tradice převzít jeho místo. Román, který trvá cca deset let od začátku jejich střední školy po konec vysoké školy, sleduje nejen příběh chlapců a způsob jejich výchovy daný buď konzervativním nebo ortodoxním způsobem, ale i rozdílný pohled samotných Židů v USA na vznik státu Izrael po druhé světové válce, který zatřese i samotným přátelstvím hrdinů našeho románu. Závěrečná kapitola je vynikající svým svým vysvětlením a rozmluvou, kterou vede otec chasidského chlapce se synem i vypravěčem knihy.