Libůstka
Mariusz Szczygieł
Nejnovější kniha autora bestsellerů Gottland a Udělej si ráj má jednoho velkého jmenovatele: žena. Jsou to příběhy o obyčejných Polkách, jen dvě jsou u nás známé (reportérka Hanna Krallová a herečka z filmu Obchod na korze Ida Kamińská), příběhy všední, a přesto strhující. Příběh o ženě, která je celý život posedlá podrobnými zápisy o své každodennosti. O jiné, která se svými pohlednicovými fotografiemi-libůstkami snaží zastavit plynoucí čas. O dvou ambiciózních ženách, které celá desetiletí udržují přátelství jen pomocí korespondence. O záhadných jménech 21 žen z padesátých let, sepsaných na lístku nalezeném autorem ve varšavské kavárně. O ženě, které se dostalo nezvyklého vyznání lásky. A příběh herečky, jež dostala Oscara, a přesto o jejím osudu víme jen málo. Ačkoliv jsou to příběhy zdánlivě banální, každý je ohromující, nepředvídatelný a tajemný, svědčící o tom, jak těžké je pochopit jiného člověka.... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 2011 , Dokořán , Jaroslava Jiskrová - MájOriginální název:
Kaprysik, 2009
více info...
Přidat komentář
6 příběhů o ženách, kterým autor jen naslouchal… Přináší čtenářům pohled na obyčejný - neobyčejný život, často opředen tajemnem a nepředvídatelností. Nabízí pohled do nitra žen, polských žen (jelikož je p. Szczygieł polský žurnalista a spisovatel).
Knížku jsem si koupila po osobním setkání s autorem v rámci festivalu ČteFest 2024.
Čtivá knížečka zdatně napsaných příběhů několika nesmírně pozoruhodných žen. Autor zde tradičně prokázal nejen svou geniální schopnost nevtíravě se protagonistek "zmocnit" a s nefalšovaným zájmem a empatií popsat jejich osudy, aniž by hodnotil či soudil. Ale uplatnil zde opět i svou velkolepou schopnost obsahové kompozice včetně brilantního ovládání "literárního střihu". To je mimochodem charakteristika a dovednost, díky níž se díla autorů polské školy reportáže tak skvěle čtou. Nejlepšími texty z Libůstky jsou podle mě Lístek a Zavazadla paní K. Velmi oceňuju i fotografický doprovod, který leccos zpřítomní a vykreslí v jiném, nečekaném světle.
Milá kniha mého oblíbeného autora, ale například Gottland mě oslovil daleko víc.
Mariusze Szczygieła zná většina z nás nejspíš díky jeho mezinárodnímu bestselleru Gottland.
Libůstka - Dámské příběhy se ke mně dostaly náhodou. Poslala mi je k přečtení moje teta, vlastně ani nevím proč...
Při čtení ve mně nejvíce rezonovala myšlenka, jak se 20. století, století plné neblahých zvratů, dokázalo podepsat na životech obyčejných lidí. Nejvíce to vynikne v posledním příběhu, který sleduje životní osud vynikající polské herečky, Idy Kamińské (znáte ji z Obchodu na korze).
Každý příběh je zpracován jinou formou a každý je originální. Pokud na knížku někde narazíte, dejte jí šanci...
Má první zkušenost s tímto autorem a nevím, zda to byla úplně šťastná volba. Soubor šesti povídek o ženách - mající nějakým způsobem charakterizovat Polsko. Asi jsem čekala něco jiného, ale první povídka mne nijak moc nezaujala, pak jsem však zjistila, že je z nich asi nejlepší. Jsou zde příběhy různé - záhadná, veselá, milá, dojemná i vyprávějící celý život. Nenadchlo mne to tak, jak bych si asi přála, ale chtěla jsem se s autorem seznámit, než se pustím do knihy Není. Uznávám, že je dobrým a bystrým posluchačem i pozorovatelem okolí, umí se orientovat a také skvěle povyprávět. I přesto mi tato kniha (kromě víc informací o Idě Kamińské) nic moc nedala a nejspíš na ni brzy zapomenu. I když kdo ví? Možná mne ovlivnila více než si připouštím...
Jsem spíše milovnicí velkých příběhů, ale občas chci číst i realitu. Szczygiełův styl psaní mě baví , přiznávám, že jsem od knížečky až tak nečekala, Gottland je Gottland.... a on mi nasadí takové brouky do hlavy! Pro mě nejsilnější Seriál pro dvě propisky.
Pro mě osobně trochu zklamání - čekala jsem neobyčejný soubor povídek o obyčejných polských ženách a místo toho jsem dostala prostě "jen" soubor povídek o obyčejných (?) polských ženách a jejich (ne)normálních osudech. Některé části mě potěšily nebo překvapily (Lístek, Důkaz lásky, Zavazadla paní K.), některé spíš už trochu otravovaly (Žena, která špehovala sama sebe, Libůstka, Seriál pro dvě propisky), což tedy u knihy s rozsahem necelých 200 malých stran zarazí. Ovšem přiznám se: Szczygielův (to je nenapsatelné jméno - snad v něm nemám chybu...) styl mi příliš nesedl (jeho vsuvky o tom, jak ho jeho praxe neovináře naučila se ptát a neptat) a ocenila bych spíš příběhy samotné, bez nakukování autora.
Od Mariusze Szczygieła už jsem četl docela hodně knih. Mám z nich pocit, že se autor zaměřuje hodně na vypravěčskou zkratku. Úplně si představuji, že napíše odstavec, a potom z něj vyškrtá všechno, co není důležité. V knize Libůstka tohle dovedl možná až do extrému. Kniha je sama o sobě útlá, malá a obsahuje hodně fotografií, takže textu tam moc není. Což může někomu vadit. Obsahuje příběhy několika polských žen, které jsou vždy něčím velice zajímavé. Nevím jestli je všechno, co autor napsal pravda, ale příběhy by měly být o skutečných ženách. Je vidět, že autor ženám rozumí. Myslím, že kniha bude bavit hlavně ženy, protože mi přišla napsaná takovým až ženským způsobem. Pro muže se jedná spíš o zajímavé nahlédnutí do ženského světa.
Od autora jsem přečetla několik knih, které mi námětem i stylizačně téměř vždy velmi sedly a něco mi daly včetně připojených podařených fotografických snímků (Gottland, Udělej si ráj, Láska nebeská), ale tato Libůstka mne bohužel zklamala (podobně už částečně i kniha Projekt: pravda). Jako by nebylo kde brát. "Povídky" mi evokují "zchudlé polské šlechtičny".
Budu se opakovat, Marius Szczygiel je výborný pozorovatel a i z naprosté drobnosti dokáže vytvořit pěkný příběh, číslům a neznámým jménům vdechne osobnost, nevyhýbá se mírné dávce nostalgie - ale to vůbec nevadí. Myslím, že jeho největší přínos je v tom, že čtenářům předává schopnost dívat se kolem sebe podobně a aspoň na chvíli vidět příběhy v lidech, kteří nás míjejí. Já to tak alespoň mám.
Zvláštní dílo - soubor příběhů ze života žen...
A sepsal je muž, který s citem líčí jejich "libůstky"...
"Jak známo, mají toho ženy na srdci víc, než muži. Myslím si, že lidstvo toho nedokáže dostatečně využít."
Je to komorní čtení, a co z příběhů vyplývá ?
Možná to, že nejsme schopni plně pochopit odlišnost jiného člověka....
A ještě tu nechám odkaz na další knihu autora
"Udělej si ráj" - týká se subjektivních záznamů jeho návštěv v současném Česku...
Tahle drobná knížka s (pro mne) prapodivným názvem, vzývajícím mne spíše k úprku než ke čtení, mne překvapila a to velmi, velmi mile. Skrývá se v ní malý klenot, který jsem nakonec jen hodně nerada dávala z ruky.
Můj oblíbený polský autor nám tentokrát představuje šest příběhů (ne)obyčejných žen. A to neobyčejně jemně, citlivě a přitom skvostně. Jednotlivé příběhy jsou doplněny autentickými fotografiemi, což společně s mistrovskou schopností zachytit to podstatné, tvoří neskutečně ŽIVÝ obraz. Jiné slovo mne prostě nenapadá. Při čtení příběhů jsem ty ženy vnímala skoro nadosah ruky, jejich blízkost byla takřka hmatatelná. Možná tímto je ta kniha tak (alespoň pro mne) výjimečná. Protože samotné příběhy ani jejich protagonistky nejsou (snad až na Idu Kaminskou) žádné hvězdy plnící stránky lesklých časopisů. A přesto toho mají tolik co říct.
Asi nejvíc se mi k srdci prodral "Seriál pro dvě propisky". V dopisech, jež si vyměňovaly dvě přítelkyně, je zachycen celý jejich život, načrtnutý jako by lehkým tahem impresionistického malíře a znehybněn v obraze. Nelze se v tu chvíli ubránit myšlence - jak by vypadal takto zachycen můj život? Jaké by měl barvy?
"Libůstka" - kniha, která nepromluví ke všem čtenářům, ale to ani není jeho cílem. Někomu stačí být veden, jiný má předpoklady pro vedení jiných... Přála bych si, abychom už nikdy nemuseli být svědky „škrábání smaltu z hrnců“ a plivání na lidi, kterým jen nerozumíme. Dokud se tak nestane, potřebujeme my, co nechceme být bezduše manipulováni, autory jako je Mariusz Szczygieł.
Četba knih pana Szczygiela je pro mě svátkem. Pro jeho styl psaní je typické, že jen tak nenápadně popisuje něco obyčejného nebo divného, ale dělá to tak chytře a vede čtenáře k objevu něčeho velkolepého, co se skrývá v člověku. Moc milé, díky.
Útlá knížka šesti příběhů o ženách nebo se ženami spjatých je podle mě velmi silná. Už první reportáž je fascinující, melancholická a dojímavá. Jakoby se hrdinka tím, že si vede statistiky svého života, trestala za to, že ho nežila jinak.
Druhá Libůstka, která dala sbírce jméno, je podle mě nejslabší. Trochu je cítit trapností.
Lístek je prostě rozkošný a bizarní.
Důkaz lásky je hezký, obsahuje všeobecně platné pravdy, ale zdá se mi mělký a trochu prvoplánovitý.
Seriál pro dvě propisky obsahuje tajemství a je spojen s osudy země. Uvědomila jsem si, jak málo o svých polských sousedech víme.
Poslední povídka navazuje na to nejlepší z Gottlandu. Temné, strhující, silný osud mimořádné osobnosti.
tak pro me to bylo zklamani, nektere pribehy me doslova nudily, nicmene spolecne maji to, ze myslenka je skvela, bohuzel za me vysledne provedeni tak u poloviny nebylo dostacujici. Za vse mluvi to, ze jsem si parkrat zamikrospankovala.
Štítky knihy
Část díla
Důkaz lásky
2002
Libůstka
2001
Lístek
2003
Seriál pro dvě propisky
2004
Zavazadla paní K.
2004
Autorovy další knížky
| 2007 | Gottland |
| 2011 | Udělej si ráj |
| 2012 | Láska nebeská |
| 2019 | Není |
| 2011 | Libůstka |
MS mě baví. Přečetla jsem od něj snad všechno a ani Libůstky nezklamaly. Šest neobyčejných vyprávění zachycující život polských žen dvacátého století. Najdete zde povídku o ženě, která sepsala v letech 1943-2000 více jak 728 sešitů, ve kterých počítá všechny banality svého života a povídku o muži, který se snaží odhalit identitu 21 žen narozených 1929-36 ze seznamu nalezeného v kavárně. Nejvíc se mi líbila vyprávění o Terese a Henryce, které si napsaly za 52 let 1000 dopisů a o neuvěřitelném životě Idy Kamińské, oskarové herečce z Obchodu na korze.
"Milovala každého člověka, který měl aspoň jednu dobrou vlastnost"