Všeobecné spiknutí přehled

02.08.2024

Egon Hostovský se prostě rozhodl, že napíše svůj nejdůležitější román. Je to patrné z jeho vzpomínkové knihy Literární dobrodružství českého spisovatele v cizině, kde se o Všeobecném spiknutí takto vyjadřuje. Je to ale patrné i z knihy samotné - je asi nejvíc autobiografická: hlavní hrdina je exmigrant z Československa, spisovatel, bývalý diplomat, který působil v Norsku a samozřejmě že do emigrace v USA si neodnesl jen svoji "tělesnou schránku", ale také svůj způsob uvažování, své představy o světě, svoji minulost. A protože všechny postavy Hostovského románů jsou trochu podezřívavé, zápasí se světem a nevědí, čemu mají věřit a čemu ne (a čtenář taky chvílemi neví), tak tady je tato motivická linie snad nejsilnější. Spisovatel Bareš, který se narodil v Náchodě, na oslavě svých šestačtyřicátých narozenin (1957) začne přátelům vyprávět příběh svého života, a vzápětí začne mít pocit, že se všichni proti němu spikli, každý jinak a zároveň všichni dohromady. Prochází různými nečekanými situacemi, které jsou mistrně vylíčeny, a jak Bareš, tak i čtenář začínají mít neodbytný pocit "všeobecného spiknutí", které tu nechci spoilerovat. Takže v této poslední své knize, mj. také nejdelší, se Hostovský vrhá otevřeně do polemiky se světem a jeho "normálností", "nenormálností", jak to dělal i před tím, ale tady neintenzivněji.
Je to skvělá kniha. Někdy mi přišlo, že je tam zbytečně moc dlouhých monologů, ale spletenec postav, vztahy, vývoj těchto vztahů je skutečně mimořádný. Ani nemám pocit nějaké skepse nebo zoufalství, je to podle mne kniha o hledání vnitřní síly v člověku a zároveň o otevřenosti k jiným světům, než je ten jakoby jeden materiálně-realistický. Nemožné se prolíná s možným, vůbec nic nevypadá nadpřirozeně, ačkoliv se vzápětí nějak ukáže, že se to fakticky stát nemohlo, a vždycky nějaká další verze hrdinova světa se zhroutí nebo posune ve své interpretaci. Ta nejednoznačnost jde Hostovskému skvěle a přitom je to kniha hluboká a ponoukavá. Nenechá Vás v klidu. Takže doporučuji a jsem šťastný, že jsme měli a máme takovéhle spisovatele.
Dva malé citáty:
1. "V té samotě živlů je orlí svoboda. Celá příroda už odmalička tě učí, jak zacházet se svobodou, aby tě nezalehla." (mluví o Norsku).
2. "Jenže, holenku, u nás (v USA) je to spíš dravčí volnost než lidská svoboda, taková krutá volnost, a přibývá jí s každým rokem a nakonec nás všechny zničí, protože učí sebepožíračnosti. Tu volnost, víme, vymýšlejí a upevňují především lidé nesvobodní. Bývalí otroci i otrokáři, lidé dávno či nedávno ještě pronásledovaní i pronásleující, odstrkávaní, ukřivdění i ukřivďující. Vždyť svobodný je právě tak člověk bičovaný, jako člověk bičující, víme? No a ti všichni začali budovat postupně svobodu jak pro neškodné a bezbranné holoubky, tak i pro převlečené vlky. Inu, jste u nás svobodný, copak o to! Můžete se modlit hebrejsky jako latinsky, můžete pracovat a nemusíte pracovat, můžete se stěhovat a nemusíte se stěhovat, můžete se bavit s kým chcete a nemusíte se bavit s nikým. Čím víc máte peněz, tím jste svobodnější pro nepřeberné radovánky života, čím jich máte méně, tím jste svobodnější pro nepřeberné způsoby sebevraždy..."
A poslední: "Každý má svou lež. Také vy. Ano, kadý má svou lež, která je mu nade vše drahá...."

19.07.2022

Špička. Vše a více, co od románu chcete. Napětí, původní zápletky a figury, filozofická jasnozřivost, vysoký vypravěčský talent. Už dlouho jsem nečetl tak skvělé dílo. Hostovský na Čechy nezapomněl, a my bychom neměli zapomenout na něj.