Cizinec hledá byt přehled

O cizím hostu a hostitelích. Jeden z vrcholů Hostovského tvroby – psychologický román o hledání vlastního smyslu života, boji s vnějším i vnitřním odcizením a s lidskou lhostejností, s mnohými autobiografickými prvky. Pozoruhodné a mistrné zpracování tématu, které provázelo autora v podstatě celou jeho tvorbou, a jež ztvárňoval i v mnoha svých dalších dílech.

Hlavní postava románu, doktor Václav Marek, československý exulant za druhé světové války v Americe, pracuje na svém důležitém vědeckém díle o léčbě vysokého krevního tlaku, kterou zpracovává v rámci stipendia pro jednu významnou akademickou instituci. Povahou mírný a neprůbojný je odkázán na dobrozdání svých hostitelů a mecenášů z řad vyšší newyorské společnosti či zbohatlíků, kteří nemajetnému a idealistickému intelektuálovi poskytují pohostinství. Marek touží pouze po klidném místě, ve kterém by se mohl naplno věnovat své práci. Vlivem své povahy (uzavřenost a idealismus, neobratnost ve společenském vystupování, empatická zainteresovanost do mentálního rozpoložení svých hostitelů a snaha jim pomáhat jej pojmenovat a čelit mu) se však dr. Marek stále více zaplétá do traumat a vnitřních problémů svých hostitelů, jejich frustrací a zasutých křivd, a jejich problematických mezilidských vztahů. To v konečném důsledku znamená, že je svými hostiteli buď záhy vypuzen, nebo znechucen a psychicky vyčerpaný a zraněný odchází, v zoufalé snaze nalézt si pro sebe kýžené „klidné místo“. Dr. Marek se nevlastní vinou stává jakýmsi katalyzátorem frustrací a mentálních slabostí svých hostitelů, kteří se poté od něj vesměs odvrací. Psychicky i fyzicky stále více vyčerpáván, putuje od jednoho dočasného příbytku k druhému, v atmosféře všeobecné bezútěšnosti a bez nalezení vlastního klidu, bez náznaku jakékoliv další životní perspektivy a jistoty. Vyústěním této „odysey“ je doktorova smrt, předznamenána kontemplativním rozjímání o lidském údělu, touze po svobodě a štěstí a konci lidského života, jako symbolu vykoupení všech těchto strastí...

Leitmotivem díla, autorovým signaturním, je motiv věčného odcizení od ostatních lidí a vykořenění ze společnosti. Bloudění a pocit osamění, bez možnosti sjednání nápravy a nalezení pochopení jiných lidí, bez možnosti osobního „vykoupení“ z této mizérie, která obklopuje jakékoliv konání hlavní postavy a postupně ji v podstatě paralyzuje. Existencionální touha po nacházení svého „místa“ v životě naráží na hradbu nepochopení, lhostejnosti a odmítání. Řečeno s hlavní postavou: „Je dvojí dobrodružství života. Jedno vás provází, když žijete mezi lidmi v krunýři sobectví, a zcela jiné dobrodružství se vám věší na paty, jestliže ten krunýř shodíte“. Neschopnost přijmout jakousi vnucovanou společenskou konformitu, založenou na přetvářce. Věčné hledání a nenacházení hodnot lidskosti, porozumění a soucitu, je doprovázeno mistrným psychologickým zkoumáním jak postavy hlavního hrdiny, tak jeho hostitelů – zaměřujícím se na jejich touhy, nenaplněné naděje, slabosti i traumata. Smrt, vyobrazena jako „vykoupení“ z nekončících pozemských strastí, je symbolizována jako naplnění tužeb po klidu a usmíření. Tohle je velmi zajímavý psychologický román, dámy a pánové. A Egon Hostovský jeden z nejvýznamnějších československých spisovatelů 20. století. Toda raba, Egone. Za mnohé...