Co by můj syn měl vědět o světě
Fredrik Backman
https://www.databazeknih.cz/img/books/33_/332476/bmid_co-by-muj-syn-mel-vedet-o-svete-sXU-332476.jpg
4
922
922
Fredrik Backman vtipně stírá všechny úzkosti a nedostatky rodičů jednadvacátého století v půvabné knize plné upřímných obav a nepodmíněných vyznání lásky, která zasáhnou čtenářovo srdce. Mému synovi. Už teď se ti omlouvám. Za všechno, co udělám špatně. Za všechno, k čemu se nedostanu. Za minibus. Za kraťasy. Za tričko s nápisem „Správní chlapi váží přes 90 kilo“. Za snahu dát si „high five“ s tvými kamarády. Za tuto knihu. Knihu o věcech, které bys měl podle mě vědět o světě. O fotbalu, IKEA, o tom, jaké to je být mužem, o Bohu a smažené snickersové zmrzlině. O tom, jaké to je ztratit klíčky od auta a proč musel táta zabít zpívající plastovou žirafu. Tato kniha je především o snaze být dobrým rodičem. Protože chci, abys věděl, že jsem se vážně snažil úplně nejvíc, jak jsem uměl. Nikdo negooglil tolik jako já.... celý text
Literatura světová Fejetony, eseje Humor
Vydáno: 2017 , HostOriginální název:
Saker min son behöver veta om världen, 2012
více info...
Přidat komentář
Po knize jsem sáhla po Listování Lukáše Hejlíka. Bylo to takové jednoduché, místy přehnané vyprávění. Jako oddechovka dobré. Každopádně doporučuji Hejlíkovo Listování, ten tu knihu svým podáním pozvedl na vyšší úroveň.
Toto byla moje první kniha od Fredrika Backmana a jak jsem později pochopila, právě tato není jeho typická kniha, takže jsem asi měla začít jinou.
Kniha je pojata jako takový monolog otce k dítěti, který se snaží potomkovi předat "moudra" o životě. Některé části se dají brát jako svérázný recept, jak se nezbláznit při výchově dítěte.
Žádné výbuchy smíchu se u mě nekonaly, ale pár úsměvných míst se tu najde. Celé vyprávění je jednoduché, není tu nic objevného ani mimořádného, ale rozhodně je nadčasové v tématu každodenní starosti o malé dítko.
Vyprávění jsem poslouchala jako audioknihu a možná to nebyla úplně šťastná volba. Já jsem jim zatím na chuť nepřišla a vyhledávat je aktivně nebudu, ale uznávám, že poslech příběhu jako zpestření při vaření je fajn :-).
Autor rodinu miluje, ale některé názory jsou hodně omezené. Občas se sice objeví vtipný postřeh, ale celkově nuda, knihu jsem nedokázala dočíst.
Soubor krátkých úvah, mikropříběhů a zajímavých myšlenek vztahujících se k výchově a rodičovské odpovědnosti pro mě byl, řekněme, takový Landsmanův Deníček moderního fotra na úrovni. Nedá se říct, že by nebyl humorný, ale rozhodně není humorný prvoplánově. Kniha se několikrát dotýká opravdu ošemetných a vážných témat. Stejně jako zbytek Backamanovy tvorby i tento titul doporučuji.
Hejlík svým Listovaním knihu povznesl a převálcoval. Když jsem jí četla, všude jsem viděla Hejlíka. Začátek knihy:"Hejlík 2: Den zúčtování." Střed knihy: "Zachraňte vojína Hejlíka." Finiš knihy:" Pan Hejlík a poslední křížová výprava." :-)
"Mít dítě je v mnoha ohledech podobné, jako řídit bagr v obchodě s porcelánem. S nohou v sádře. S lyžařskou kuklou nasazenou obráceně. Opilí."
Velmi osobní sled autorových vzpomínek, úvah, názorů a v první řadě vyznání lásky svému synovi... v druhé řadě také manželce. Pochopila jsem, že “Muž jménem Ove” v určitých ohledech čerpal inspiraci z Backmanova života.
První dvě třetiny knížky jsem prochechtala se souhlasným přikyvováním, potom nastal poněkud útlum, ale pořád dobrý.
Některé věci jsou společné snad všem rodičům světa. A jiné musí řešit jen ti v civilizovaných zemích, kde míra byrokracie ruku v ruce s různými ideologiemi přebujela v rypákovitý nádor, co člověku nedopřeje svobodné nadechnutí ani při vyměšování.
Úryvky řeknou více než komentář.
“To byla jiná doba. Ale pak přišly všechny ty technologie. Internet a mobily a dotykové obrazovky a další srandičky, a to dostalo naši generaci pod hrozný tlak, jakmile jsme se stali rodiči, rozumíš? Všechny předchozí generace rodičů se mohly vymlouvat, že „nevěděly“... „Ale prosím tě, my jsme přece nic n-e-v-ě-d-ě-l-i. To bylo v sedmdesátých letech, však víš. Tehdy to vlastně ani nebylo nebezpečný!“
Ale moje generace ví, jasný? My víme VŠECHNO! Takže až v tvé výchově něco kiksne, budu za to moct já. Před právníky v životě neobstojím s tím, že jsem jednal v dobré víře. Mohl jsem si to přece vygooglit. Měl jsem si to vygooglit. Panebože, proč jsem si to nevygooglil?
Sakra.
Prostě jen nechceme udělat chybu. To je všechno. Z celé naší generace vyrostli specialisté na jednu nebo dvě věci. Máme e-shopy a daňové úlevy a konzultanty a osobní kouče a Apple Support. Nic nezkoušíme sami, zavoláme někomu, kdo se v tom vyzná.”
Kombinovala jsem střídavě četbu s poslechem a díky emocionálnímu nasazení L. Hejlíka u mě zase jednou vyhrála audiokniha. 80-85%
“Protože vás máme rádi.
Nic víc v tom není. Chceme, abyste byli lepší než my. Protože jestli naše děti nebudou lepší než my, jaký má vůbec všechno smysl? Chceme, abyste byli hodnější, chytřejší, pokornější, štědřejší a míň sobečtí než my. Chceme vám vytvořit ty nejlepší podmínky, na jaké se zmůžeme. A tak studujeme metody uspávání, chodíme na semináře, kupujeme ergonomické vaničky a tlačíme prodavače autosedaček ke zdi a řveme na ně: „Tu nejbezpečnější! Dejte mi tu NEJBEZPEČNĚJŠÍ, jasný?“
Beru to jako doplněk Backmanových knih. Není to vlastně kniha, jen takový vtipný a láskyplný dopis synovi do budoucnosti. Mně se líbila plastová "ijafa".
Pozitiva: Z knihy je evidentní, jak hluboce autor miluje svou ženu a své dítě. Taky Backmana obdivuju za otevřenost v jeho velmi osobních záležitostech. Pár fakt dobrých fórů a geniální popis nákupů v Ikea očima muže :) Poslední kapitola knihy byla velmi silná a zvedla mé hodnocení o jednu hvězdu navrch.
Negativa: Je mi to líto, ale značnou část knihy jsem se nudila. Místy mi vadila prvoplánovost jeho vtípků, které se jaksi nevyvedly.
Závěr: Jako čtení k vodě dobrý. Ale jen dobrý.
Bylo to úsměvné. Něco víc, něco méně. Předešlé knihy mě víc zasáhly, ale i tahle mě bavila. Taková super oddychovka, místy jsem se i smála. Je to přesně ten tip knihy, kterou si užívám pro její jednoduchost. Jen čtu, vypnu a užívám si písmenka.
Autor ve svých knihách již několikrát prokázal, že to umí vážně i nevážně. A na rozdíl od knih, které jsem od něj četla naposledy (Medvědín a My proti vám) je tohle příjemný svěží vánek a pohodička. Backmana mám moc ráda, jeho styl humoru miluji a u této knížky jsem se občas smála i nahlas.
Není to sice žádná "hoch Literatur", ale pokud od toho nečekáte nějaké povznesení do metafyzických výšin, ale chcete si jen oddychnout po dni s vlastním leckdy nespolupracujícícm dítětem, mohlo by vás to oslovit. A je krásné číst tak neotřelá vyznání lásky - manželce, synovi nebo třeba jídlu.
Tohle je milá a vtipná zpověď otce otce svému synovi o tom, co všechno by měl vědět o tom, jak vyrůstal, o tom, jací jsou jeho rodiče apod. Samozřejmě nechybí ani ,,vtipné scénky z natáčení". Je to útlá oddychová knížečka, která vás pobaví a vykouzlí úsměv na rtech.
Taková jednoduchá otcovská jednohubka s kapitolami, u kterých se člověk zasměje i nad kterými jen pokrčí rameny, že byly trochu zbytečné. Zpovědi ale nechybí hezký popis otcovské lásky, trochu mimo a uvězněné ve svých vlastních prioritách a zájmech. Celkově hezké dílko.
Teda, pokud to čtou třeba i něčí synové, bylo by podle mě lepší vynechat ty jakkoliv nevážně myšlený kecy o tom, že když syn nemá rád fotbal, tak kvůli tomu syn, otec či oba skončí jako osamocení podivíni. I když mi to třeba vadí jen proto, se tím možná vysvětluje proč si někdy připadám jako osamocený podivín.
Jinak to bylo miloučké a teda asi taky zavedu institut předjídla (= jídlo, které se jí před odchodem na společenskou akci pořádanou lidmi, kteří se domnívají, že polévka je jídlo a dokážou dvě a půl hodiny mluvit o své práci aniž by pozřeli víc než pár sušenek)
Ove neměl chybu, tohle bylo o hodně slabší, i když tam pár vtipných momentů je. To asi ocení jen ti, co sami mají už dospělé děti
Backman umí psát mnohem líp. Tato knížka se moc nepovedla, snaží se být tak strašně moc vtipná až to skoro bolí. Být jeho synem, tak by mě moc nepotěšila. Autor by měl zůstat u románů.
Panebože.
Ove byl pro mě utrpení.
Chtěla jsem dát panu B teda ještě šanci a přečíst si tohle, když čekám to dítě. Jenže jsem se zas napálila.
Backman se snaží být vtipný za každou cenu. Ale není tam žádná chemie. Vůbec. Jen ten pocit trapnosti ve mně. Opravdu je mi regulérně trapně za něj a jsem deprimovaná, že ve mně dokáže kniha vyvolat takovéhle pocity.
Autorovy další knížky
| 2014 |  Muž jménem Ove |
| 2017 | Medvědín |
| 2020 | Úzkosti a jejich lidé |
| 2015 | Babička pozdravuje a omlouvá se |
| 2016 | Tady byla Britt-Marie |
Útlá knížečka povídání a postřehů ze života. Párkrát jsem tam toho svého Backmana našla, ale není to ono. Není to prostě příběh, ve kterém si podivínské nebo protivné osoby postupně zamilujete a litujete, že knížka končí. Přečetla jsem ji jako odpočinkovou knihu mezi náročnějšími.