Co by můj syn měl vědět o světě
Fredrik Backman
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/352897/bmid_co-by-muj-syn-mel-vedet-o-svete-XbS-352897.jpg
4
922
922
Fredrik Backman vtipně stírá všechny úzkosti a nedostatky rodičů jednadvacátého století v půvabné knize plné upřímných obav a nepodmíněných vyznání lásky, která zasáhnou čtenářovo srdce. Mému synovi. Už teď se ti omlouvám. Za všechno, co udělám špatně. Za všechno, k čemu se nedostanu. Za minibus. Za kraťasy. Za tričko s nápisem „Správní chlapi váží přes 90 kilo“. Za snahu dát si „high five“ s tvými kamarády. Za tuto knihu. Knihu o věcech, které bys měl podle mě vědět o světě. O fotbalu, IKEA, o tom, jaké to je být mužem, o Bohu a smažené snickersové zmrzlině. O tom, jaké to je ztratit klíčky od auta a proč musel táta zabít zpívající plastovou žirafu. Tato kniha je především o snaze být dobrým rodičem. Protože chci, abys věděl, že jsem se vážně snažil úplně nejvíc, jak jsem uměl. Nikdo negooglil tolik jako já.... celý text
Literatura světová Fejetony, eseje Humor
Vydáno:
2017
,
Host
Originální název:
Saker min son behöver veta om världen, 2012
více info...
Přidat komentář
Pokud čekáte příběh, samozřejmě že jste/budete zklamaní.
Pokud vám stačí perfektně vypointované střípky, ve kterých Backman nešetří humorem, ironií, sebeironií (tou zejména), velkými slovy a emocemi, se kterými se - zvlášt my chlapi - nesvěřujeme úplně rádi, budete dost možná nadšení.
A až vám na konci bude líto, že to končí, projděte si Backmanův Instagram - najdete tam zhruba totéž a spoustu historek o jeho psu jménem Donkey* navíc.
(*Je vůbec možný toho chlapa nemilovat?!)
Toto je moje pátá kniha od autora a za mě je to obrovské zklamání. U předchozích jsem měla problém se od knihy odtrhnout, byly zábavné a zajímavé, ale tato nešla dočíst....ani vtipná, ani ničím zajímavá....
Obdivuji autora za ten nespočet originálních přirovnání a fórků. Až na to, že.. já se nezasmála od srdce ani jednou. Mám prostě jiný typ smyslu pro humor, a taky možná, že mám dceru. :-D
Je to taková milá oddechová knížka na jedno odpoledne, ale taková, na kterou pozítří zapomenu.
Kniha Co by můj syn měl vědět o světě mě velmi zklamala. Nebyla ani vtipná, ani přínosná jak jsem očekávala od tohoto autora, neboť Muž jménem Ove mě moc bavil. No, stává se, že i dobrému autorovi se občas kniha nepovede.
Hlavní je totiž, že není vždycky správné oplácet rány. Občas se to smí, když bráníš někoho slabšího.
Nikdy si nepleť slušnost se slabostí.
Člověk musí mít v životě něco, co se nikdy nemění.
Nechápu, proč má tahle kniha tak nízký hodnocení. Je naprosto boží!
Mně tenhle autor prostě nesedí. Chtěla jsem mu dát šanci, když ho teď všichni tak adorují, takže jsem přečetla tři jeho knihy. Tohle byla ta nejotravnější ubulená limonáda.
Za dob těžkého covidu jsem tohle viděla jako online představení v podání Lukáše Hejlíka v rámci Listování. Přiznám se ale, že jsem si to tolik nepamatovala, a tak jsem se rozhodla pro opakování v podobě audioknihy, kterou taktéž namluvil Lukáše Hejlík.
A nakonec je mé hodnocení spíše průměrné. Pan interpret se narace zhostil skvěle, proti tomu nemohu říct jediné slovo. Nicméně obsah mne trochu míjel. To si ale vysvětluju tím, že nemám děti, a tak mne některé životní situace, kterým se tu autor věnuje, trochu míjí a já jim neumím na 100 % porozumět.
Co se dětí týká, mám toho dost zprostředkovaného přes známé, příbuzné či kolegy z práce, co děti mají. Tak jsem se v některých místech této knihy pousmála, trochu se dojala a tak. Ale nebyl to pro mne tak intenzivní zážitek, jak to asi mají jiní čtenáři.
Uvidíme. Pokud někdy děti mít budu, třeba na tuto knihu ještě změním názor.
Knížku jsem začala číst v loňském roce do výzvy "žlutá obálka", ale moc mě to nebavilo a to mám autorovy knížky ráda. Možná, že to bylo víc klučičích rad, které my holky nechápeme.
Listování s touto knížkou bylo super, ale taky čtení stálo za to! Bylo to vtipné, milé a dokonce se mi orosily oči.
Myslím, že by si knížku měli přečíst nastávající rodiče, protože knížka otevírá oči, co je důležité po narození potomka.
Opravdu je život jako fotbal, vždy jde o ty "správné couly" :).
Super oddechovka. V hodně situacích jsem se opravdu viděl a je vidět, že knihu psal sám život. A pamatujte: před utíráním pusy plivnout na kapesník, ne na dítě :)
S Backmanem se nám vztah nedaří. Skoro bych řekla, že už "žijeme odloučeně", ale díky pár hezkým stránkám, které se nám přece podařilo v minulosti sdílet, úplný rozchod zatím neřeším. :)
(I když - do této knížky s milou obálkou jsem se pustila spíš proto, že plánuju navštívit setkání s Lukášem Hejlíkem, interpretem audioknihy, kterou tak s gustem načetl).
Myslím, že se nad obsahem nachechtají hlavně čerství prvorodiče, kteří jsou daleko víc aktuálně "v obraze" a také ledasco v textu zmíněné je jim generačně bližší.
Já mám raději vtipně napsané knížky, kde humorné líčení čehokoliv není tak bez oddechu a trochu "přes koleno". Přiléhavý komentář korunovaný nadsázkou, který příjde znenadání, mě odbourá víc.
Konec je backmanovský způsobem, který ráda nemám.
Mých 65% je většinově za definici mužství a apokalypsu. A za interpretaci.
A na besedu jsem zvědavá.
Kvůli čtenářské výzvě jsem oprášila knihu od Fredrika Backmana. A jako matka sice již odrostlého syna, opět smekám před laskavostí a lidskostí, kterou ve svých knihách autor fakt nešetří. A navrch humor, který mě vážně baví.
Takové pohodové čtení. Jsou to autorovy pocity a rady svému dvouletému synovi, jak funguje svět. A předem se mu omlouvá za všechno co udělá špatně, co nepochopí, atd.... Některé se mi líbily víc, některé míň. Raději mám od autora celý příběh, než tyhle jeho myšlenky
Nic moc neočekávat a stejně být zklamaná
To se naposledy povedlo (nerada to říkám, ale je to tak) mému nejoblíbenějšímu Backmanovi
Co by můj syn měl vědět o světě jsou krátké kapitoly pro syna s radami do života. Nic co by mě lákalo, pokud by to nebyl Backman. Ale bohužel šlo to mimo mě, i když to Backman byl
Mělo to být vtipné, nebylo.
Myslela jsem, že to bude milé a lidské možná bylo, ale prostě mě to nebavilo číst.
Zkrátka domluvme se, že budeme dělat, že tohle Backman nikdy nenapsal!
Ano, radikální přínos světové literatuře toto dílo asi nemá, ale božínku, jak já se u toho nasmál!
U první kapitoly o hovínkách si sice řeknete, že laťka začala opravdu hodně odspodu, ale už druhá kapitola o IKEE mě zcela dostala - ten chlap mi mluvil z duše. To bylo souznění na vyšší úrovní bytí, fakt! A pak už samé perly! U kapitoly o šůrování koupelny a Feliciině matce jsem doslova brečel smíchy, opravdu, nepřeháním! Konec (kapela) byl trochu slabší, ale to bylo spíše tím, že tam už jsem se nenašel.
Celkově vzato mi ale kniha ukázala, že nedokonalé otcovství (a to mé zcela jistě nedokonalé je, cenu za otce roku bych rozhodně nevyhrál) neprožívám sám, že nás je víc a že se mohu alespoň na chvíli zase cítit zcela normálně. Díky Fredriku!
Štítky knihy
eseje švédská literatura výchova
Autorovy další knížky
| 2014 |  Muž jménem Ove |
| 2017 | Medvědín |
| 2020 | Úzkosti a jejich lidé |
| 2015 | Babička pozdravuje a omlouvá se |
| 2016 | Tady byla Britt-Marie |
Za mne nejslabší, co jsem od autora četl.
Ale asi to bylo spíše ve mně. Já věřím, že mnoha lidem se to bude líbit, že se v tom někteří otcové najdou a zasmějí se tomu. Jinde zase ženy, které (poněkud nespravedlivě) řeknou: Celý ten můj moula!
Já jsem se u tohoto dílka moc nenasmál, protože jsem si připadal až tlačen k tomu, abych se smál. A snad i proto, že své otcovství jsem vnímal a vnímám zcela jinak a přec humorněji. Jen o tom nikam nepíšu.
Ale jak říkám, to je asi o mně. A i kdyby ne, autorovi to rád odpustím, protože si to mnohonásobně vyžehlil svými dalšími literárními počiny.