Co by můj syn měl vědět o světě
Fredrik Backman
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/352897/bmid_co-by-muj-syn-mel-vedet-o-svete-XbS-352897.jpg
4
924
924
Fredrik Backman vtipně stírá všechny úzkosti a nedostatky rodičů jednadvacátého století v půvabné knize plné upřímných obav a nepodmíněných vyznání lásky, která zasáhnou čtenářovo srdce. Mému synovi. Už teď se ti omlouvám. Za všechno, co udělám špatně. Za všechno, k čemu se nedostanu. Za minibus. Za kraťasy. Za tričko s nápisem „Správní chlapi váží přes 90 kilo“. Za snahu dát si „high five“ s tvými kamarády. Za tuto knihu. Knihu o věcech, které bys měl podle mě vědět o světě. O fotbalu, IKEA, o tom, jaké to je být mužem, o Bohu a smažené snickersové zmrzlině. O tom, jaké to je ztratit klíčky od auta a proč musel táta zabít zpívající plastovou žirafu. Tato kniha je především o snaze být dobrým rodičem. Protože chci, abys věděl, že jsem se vážně snažil úplně nejvíc, jak jsem uměl. Nikdo negooglil tolik jako já.... celý text
Literatura světová Fejetony, eseje Humor
Vydáno:
2017
,
Host
Originální název:
Saker min son behöver veta om världen, 2012
více info...
Přidat komentář
Začátek knihy mě moc neoslovil. Některé kapitoly (ty krátké) mi ani nepřišly zajímavé (to, že se autor přiznává, že neumí vyměnit žárovku, mi přišlo velmi bolestivé). Druhá půlka, ale již byla vtipná a povedená a autora jsem tam už víc poznávala. Přesto se u něj budu spíš vracet k jeho románům, než k tomuto vyznání. Ale samozřejmě musím uznat, že některé části byly hodně dojemné.
Ne tak úplně můj šálek kávy. Někdy je autorův humor příliš křečovitý, některé skutečnosti se mi zdají z mého pohledu spíše smutné než humorné. Nicméně párkrát jsem se zasmála a líbila se mi poslední kapitola.
Výborně popsané útrapy každého rodiče. Nejen otcové zažívají tyto situace, akorát ženy to asi moc nepřiznávají. A popis, že žena v I. trimestru těhotenství je jako koala na heroinu, je vše říkající. I tato kniha autora je naprosto skvělá.
Vtipná a čtivě napsaná kniha, ale i tak musím hodnotit jako průměr. Nic co by čtenáři bůhví co dalo, ideální kniha pro tatínky nebo maminky, pro pobavení na léto. trochu chaotické přeskakování, která má navodit uvolněnou atmosféru knihy mě osobně spíš překáželo.
...buď hodný kdykoliv budeš moc a tvrdý kdykoliv budeš muset .....
Všechny ty historky, zkušenosti a postřehy, které si každý rodič myslí, že si bude pamatovat celý život. Bohužel nebude, Backman to udělal dobře - všechny zapsal a tím my všichni rodiče můžeme vzpomínat na vlastní historky z vlastního rodičovství.
Ale posedlost hovínky je trochu bláznivá :-).
Jedním slovem nuda. Vtipné tam nebylo zhola nic. Sama mám děti, ale bohužel jsem nebyla sto knihu dočíst, což se mi už hodně dlouho nestalo.
Přelouskala jsem ji během krátké dovolené, za mě super, mělo to vtip, bylo to osobité, vyjádření lásky k manželce wow:-)
Milá, úsměvná jednohubka, kterou pochopí asi jen rodiče. Některé věci byly vyloženě chlapskou záležitostí, jiné mě upřímně rozesmály.
Milé... Po Babiččce a Britt -Marii to bylo něco jiného, ale líbilo se mi, že je knížka tenoučká a kapitoly se četly samy.
"KDYŽ ONI K DĚTEM NEDÁVAJÍ MANUÁL...
Plivnout na ubrousek. Poté utřít dítěti obličej ubrouskem.
Neplivat přímo na dítě.
Moje chyba."
Fredrikova vtipná zpověď jak se učil být otcem jeho dvouletému synovi, také vyznání, jak moc miluje svoji ženu a také přiznání, jak moc miluje jídlo :-D
Není to žádný román, jsou to krátké příběhy z života Backmanových, které ukazují, že i pan spisovatel je (ne)obyčejný člověk, otec, manžel...
Prostě skvělé, ráda doporučuji!
Po delší době moje další audiokniha.
A musím říct, že povedená. Lukáš Hejlík má příjemný hlas a perfektně k příběhu sedí.
Je to oddechové čtení/poslouchání pro unavené rodiče, kteří stejně jako Backman vědí... fakt to bylo zábavné, chvílemi jsem se na procházkách s Emou spící v kočáru smála nahlas. Takže za mě dobrý :)
Trochu stereotypné názoru na súčasného otca , zabalené do miestami prekorenených prirovnaní , ale podané s Backmanovskou úprimnosťou . Po troch deťoch mi to príde ako prehnané chvastanie , čo ma však radí k tomu otcovi, ktorého deti sa hrajú s nožmi...
Jsem typ člověka, co je spíše cynik a nerada se dojímám, ale u knih Fredrika Backmana se spolehlivě rozpouštím a vlastně mi to vůbec není nepříjemné :-) Toto krátké dílo je rodičovská zpověď, která je silná, laskavá, vtipná, sentimentální a krutě upřímná. Autor zde jde ve všech směrech až na dřeň, čtenář mu vše žere i s navijákem a ještě si na tom pochutná. Výborné čtení, určitě doporučuji - a fanouškům Backmanových románů dvojnásob, jelikož ti už tuší, co mohou čekat a určitě nebudou zklamaní :-)
Mít malé dítě (děti) je záhul, makačka a šílenost, ze které se únavou a nevyspáním málem zblázníte. Samozřejmě je to ta nejkrásnější věc na světě. Tvrdím obojí - a obojí se stejnou vahou. Jenže moje děti jsou dospělé, to se mi to píše s nadhledem! Fredrik Backman to dokázal očividně mnohem dřív - propojil bezmeznou lásku k synovi se smyslem pro humor a zapsal to tak, že ho mám zase o něco víc ráda.
Ani se mi nechce rozebírat to nějak vážně, takže jen pár postřehů:
- láska k synovi je řekněme samozřejmá, ale autorovo vyznání lásky manželce, to je nádhera
- úplně se netěším na dobu, až k nám do Česka dojde několik "vylepšení", hlavně hyperkorektnost: např. v tom, že jsou témata, o kterých se nesmí vtipkovat (výchova dětí se dá přežít se zdravým rozumem jedině tak, že si z ní občas děláte legraci!)
- "Ležela na zemi, svině." (řečeno o neoblíbenější synově hračce před její "vraždou")
- nejlepší kamarád je Samvěd Křepelka? - no jasně, konečně na to někdo kápnul
- určitě vás při čtení taky napadlo, jako mě: "To nic není, to můj syn řekl, udělal ... - a to byla teprve legrace!"
Ale víte co? Ani náhodou.
Doufám, že Fredrik B. bude mít další děti.
Správná dávka humoru, nadhledu, lásky a originality, aneb příjemné čtivo, ke kterému se člověk může kdykoli vrátit, jelikož je jisté, že obsah bude stále stejně výstižný. Vzhledem ke struktuře knihy dokonce není potřeba číst vždy od začátku, takže si prostě vyberete část, která vás v dané chvíli potěší nejvíce a už jste naladěni na parádní "Backmanovskou" vlnu.
Štítky knihy
eseje švédská literatura výchova
Autorovy další knížky
| 2014 |  Muž jménem Ove |
| 2017 | Medvědín |
| 2020 | Úzkosti a jejich lidé |
| 2015 | Babička pozdravuje a omlouvá se |
| 2016 | Tady byla Britt-Marie |
Moje prvotina od Backmana. A je možná dobře, že začínám touhle knihou, jelikož je to podle všeho ta z nejslabších.
Působí to na mě strašně uměle. Jako kdyby si autor řekl, pojďme napsat procítěnou a vtipnou sondu do duše čerstvého otce. To přece vždycky táhne. Jako literárně to je samozřejmě mnohem na vyšší úrovni než Landsmannův Deníček moderního fotra, nebo M.M.Cabicar (tam totiž ty umělě vytvořené a přikrášlené scénky křičí vyloženě do světa "jsme vymyšlené"), ale pořád je to umělotina. Ale taková hezká umělotina.
Je to milé, čtivé, úsměvné, zvládnete to do 3 hodin v klidu i s kafem a ten, kdo již nějaké to dítě má si připomene krásy rodičovství s nostalgickým výrazem ve tváři.
Backman navíc trefně popsal některé pocity
- "Dlouho jsme platili za největší egoisty v dějinách lidstva, dokud jsme se nestali rodiči a neuvědomili si, jak jsme vlastně bezvýznamní."
- "Jedním z mála způsobů, jak se utvrdit v tom, že jsme obstojní rodiče, je dělat z ostatních špatné rodiče"
..no a jak je známo, jakmile se s autorem trochu ztotožníte, začne vám být sympatický.