Co by můj syn měl vědět o světě
Fredrik Backman
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/532632/bmid_co-by-muj-syn-mel-vedet-o-svete-65d5e8a4aa7e4.png
4
927
927
Generace největších egoistů v dějinách lidstva si pořídila děti a uvědomila si, že je vlastně bezvýznamná. Jak jinak vyléčit všemožné úzkosti a nedostatky rodičů jednadvacátého století, než je shrnout do jedné výpovědi plné upřímných obav, prozrazených (či očekávaných) trapasů, rodinných i osobních historek a nepodmíněných vyznání lásky? Proč spolu lidé válčí? Jak vyrobit ideální „předjídlo“? Co je třeba vědět o fotbale? Za co může Google? Jak se to má s mužností? Co se stalo se zpívající plastovou žirafou? Jak je to vlastně s dobrem a zlem? A na co člověk potřebuje vlastní kapelu?... celý text
Literatura světová Fejetony, eseje Humor
Vydáno:
2017
,
OneHotBook
Originální název:
Saker min son behöver veta om världen, 2012
Interpreti: Lukáš Hejlík
více info...
Přidat komentář
Trochu se mi zdálo, jakoby chtěl někdo napodobit R. Fulghuma. Některé pasáže byly vtipné, některé nudné a některé až moc dlouhé. Za mě takový slabší průměr. Znovu už bych nečetla.
Nevím, tady jsem se nenašel. Chápu, že zde byla snaha o humorné pojetí rad, ale možná, kdybych sám neměl děti, tak bych to vnímal jinak.
Bylo to kraťounké a i tak jsem měl co dělat dostat se na konec knihy.
Backmana miluju a, přestože tuhle knížku zdaleka nevnímám jako jeho masterpiece, libilo se mi, jak je osobní a milá. A navíc se mi se svojí žlutou obálkou hodila k 17. bodu letošní výzvy.
Tak toto byla pohodová knížka, příjemná oddechovka, u které jsem se i několikrát zasmála. U Fredrika Backmana mám ráda to, jak dokáže popsat všechny ty nejistoty v nás, to že ukazuje, že má k dokonalosti daleko a klidně si ze sebe dělá legraci. Jeho knihy mi opravdu sedí.
Původně jsem si chtěla koupit audioknihu, po poslechu (s Lukášem Hejlíkem) jsem se ale rozhodla, že si koupím knihu. Přišlo mi to zábavné!
Musím říct, že Backman je u mě celkově tak na 4*, jednou dobrý, jednou nic moc.. ale tohle dílko se mi prostě líbilo. Krátké,výstižné a všeříkající kapitoly, kdy jsem se vlastně pořád smála, jsem si opravdu užila. Nejvíc se mi samozřejmě líbila kapitola o IKEE a pak taky o skladování a kupování krámů :D
Knihu už jsem samozřejmě stihla doporučit kamarádce mamince, snad se u toho bude bavit taky. :)
A samozřejmě, že jsem si to celou knihu "předčítala" s Hejlíkovým hlasem, jsem fakt nemožná! Takže si možná koupim i tu audioknihu.. :D
Jaaaj, veru už dlho som sa pri čítaní knižky takto nenasmiala. Backmanov typický láskavý humor a jeho typicky dojemné slová. V krátkych vetách povedané tak veľa, na pár stranách vyjadrenej toľkej lásky. V budúcom živote by som asi chcela byť jeho dcéra :)). Až raz civilizácia zanikne v tej obludnej apokalypse kvôli viete čomu :)).
"Co by můj syn měl vědět o světě" jsem nejprve viděla zinscenované jako Listování, před nedávnem jsem viděla "Deníček moderního fotra" a teď se dostala i k této knize kvůli žluté obálce do Čtenářské výzvy.
Chápu to jako oslavnou ódu na narození syna a zážitky s ním spojené od 0 do 2 let, ale stejně mi přijde že hlavní úlohu hraje tatíček a jeho vzpomínky a zážitky na svůj život.
Svoje děti už mám malinko odrostlejší, ale i tak jsem si zavzpomínala na plínky, lahvičky a kupu krámů, které člověk "potřebuje" k dítěti a zabírá mi ještě místo doma.
Nejvíc se mi líbila kapitolka "Co bys měl vědět o IKEA" a "Co bys měl vědět o fotbale" a ten úryvek z knihy v příspěvku od Andulino je prostě nejlepší :) :) :)
Za mě asi nejslabší kniha od Backmana. Trochu to sklouzávalo do takových klišé, genderu a dalších poznámek, až jsem přecházela k porovnávání a zařazení do stylu Deníčku moderního fotra.
Velmi příjemná oddechovka od mého oblíbeného autora. Samozřejmě nemůže být srovnávána s jeho ostatními příběhovými knihami, zde se přece jen jedná o krátké úsměvné příběhy a eseje. Bavily mě, některé byly dojemné, některé plné odkazů na současný svět, ale všechny měly jedno společné: pověstný Backmanův laskavý homor a jasně viditelnou obrovskou lásku ke svému synovi.
Připojuji mou nejoblíbenější část knihy, u které jsem se nemohla přestat smát:
"Takže krámy. Všude. Brutální většina z nich nejsou ani kvalitní krámy. Jsou to krámy na hovno. A jakmile má člověk děti, potřebuje krámy na všechno. Potřebuje speciální krámy, aby byly kompatibilní s krámy, které už má. Krámy do auta. Krámy na kuchyňský stůl. Krámy do koupelny. Kdybys jenom věděl, jaké nepochopitelné množství krámů je potřeba na hovínka. Tehdy poprvé jsem přišel domů a tvoje máma povídá "koupil jsi plínky?" a já na to "jasně že jsem koupil plínky" a ona je vyndala z tašky, zatvářila se šíleně skepticky a přečetla z obalu: "pro děti od 6 do 9 měsíců?" A já na to "ále, to je jenom takový doporučení.." a ona na to "je mu devět dní!" a já na to "myslíš, že to nevím!?" a ona na to "no zjevně ne!!!". A podívala se zase do tašky a povídá "ty vlhčený ubrousky jsou parfémovaný" a já na to "nejsou" a ona na to "ale jsou" a já na to "nejsou" a ona na to "vždyť je tady napsaný parfémované" a já na to "přesně to CHTĚJÍ, aby sis myslela!". A ona se zase podívala do tašky a povídá "co je tohle?" a já na to "myslím, že plachta na kulatý gril". A ona na to "proč jsi sakra koupil plachtu na kulatý gr..." a já na to "PROTOŽE JSEM ZPANIKAŘIL!!! JASNÝ???".
A ona na to "áááha..." a obrátila oči v sloup a já na to "jen si obracej oči v sloup! Ty nechápeš, jaký to tam venku je! Jenom pitomejch plínek je pět set druhů! Dětský oddělení je velký jako letištní hangár, já jsem hledal ten druh, cos chtěla, ale je jich úplně nekonečno! Parfémovaný, neparfémovaný, s medvídkem Pú, bez medvídka Pú, na suchej zip, s gumičkou, kalhotový, nekalhotový, nějaký proti alergiím, nějaký, ke kterým dávají počítačovou hru, nějaký, ke kterým dávají bonusy na lety s SAS... KURVA!!". A ona na to "uklidni se" a já na to "TY se uklidni" a ona na. to "proč se tak vztekáš?" a já na to "protože tam byla spousta dalších tatínků! A všichni jenom chmát-chmát-chmát, přesně věděli, který vzít. Buch s tím do košíku! A já jsem tam stál jako šašek a váhal a váhal a váhal a cítila jsem, jak se na mě všichni koukají, tak jsem nakonec prostě NĚCO VZAL!".
Tvoje máma neví, jaké to je. Ta sedí doma na kojícím polštáři jako byrokrat a udílí rozkazy, ale venku v terénu jde o kejhák! V džungli máš na správný rozhodnutí jenom pár vteřin!
Úžasná kniha! Pan Backman prostě umí psát a mi nezbývá, než obdivovat. Možná bych snesla trochu méně o fekáliích, ale asi to k dětem prostě patří.
Tato kniha spolu s kombinací návštěvy známých s dvěma malými dětmi či i obecně rodinami s malými dětmi v okolí, poslouží jako velmi dobrá antikoncepce. A až/jestli budu jednou děti chtít, tak si knihu přečtu znovu. Pokud i po přečtení budu toužit po vlastním potomkovi, tak si jej s klidným srdcem pořídím, neb v takovém případě rodičovství pravděpodobně zvládnu.
Naprosto pohodové čtení na dovolenou, pokud nechcete číst nic, nad čím si budete lámat hlavu a v tomto případě to není vůbec špatné. Délka je k žánru knihy akorát. Delší už by mě to ale nejspíš nebavilo. Často jsem se u knihy musela nahlas smát a myslím si, že daleko víc ji ocení ti, co už mají děti. Naprosto to splnilo mé očekávání!
(Audiokniha)
No ale toto je výborné dílko! Bavila jsem se od začátku do konce, Lukáš Hejlík naprosto skvěle tuto knihu načetl a opravdu doporučuji všem rodičům :-)
Miluji Backmana, všechny jeho knihy, jeho humor i hloubku myšlenek. Ale tahle mi prostě nesedi. Asi to bude ťím, že nejsem muž a mám dceru :-)
Tohle mi vyloženě nesedlo. Backmana mám ráda, ale být tohle první kniha, která se mi od autora dostala do ruky, byla by rozhodně poslední.
Přestože to bylo krátké a možná místy úsměvné, měla jsem s knihou problém a vyloženě mě nebavila, nic mi nedala. Doposloucháno jako audiokniha.
Celé to na mě působilo strašně komerčně, uměle a nesympaticky. Za mě ne, ani jako oddechovka, přestože mám Backmana mezi oblíbenými autory.
Krátké, ale prďácké, spousta čtenářů neoceni poznámky ke sportům, filmům.. , kterým to nic nebude říkat a jen to přejdou pohledem,ale např zjistíte, že Backman je fanoušek Man Utd.
Kniha, která potěší rodiče bez rozdílu, zda doma mají syna nebo dceru. Milé, vtipné, místy až dojemné čtení, kde se leckterý rodič najde.
Už první omluva synovi v úvodu knížky mi ukázala holý rodičovský fakt, že se za nás bude naše dcera během jejího dospívání mnohokrát stydět, bude na nás naštvaná, bude se cítit nepochopená, bude naše chování považovat za trapné…ano, jsem si toho již teď naplno vědoma. Ale současně, stejně jako autor, za tím vším stojí naše snaha být ten nejlepší rodič.
Rady otce doprovázené vtipnými historkami ukáží, že ne vždy je rodičovství růžové. Ale ten pocit, kdy stejné nesnáze mají rodiče na celém světě, povzbudí i ty, kteří jsou v některých momentech zrovna na dně svých sil. I proto jsem mnoho pasáží četla současně nahlas svému partnerovi.
Kniha je prošpikována milými moudry, je jich tam mnoho, abych je tady všechny vypisovala, ale jedno si v tomto příspěvku uložím.
„Protože, jednoho krásného dne se podívám na dvě vteřiny jinam, a až se otočím zpátky, budeš dospělý.“
Nesedlo mi to. Nedařilo se mi to dlouho dokončit. Humor je hodně o povaze a věku čtenáře. Nemohu doporučit.
Autorovy další knížky
| 2014 |  Muž jménem Ove |
| 2017 | Medvědín |
| 2020 | Úzkosti a jejich lidé |
| 2015 | Babička pozdravuje a omlouvá se |
| 2016 | Tady byla Britt-Marie |
Ano, radikální přínos světové literatuře toto dílo asi nemá, ale božínku, jak já se u toho nasmál!
U první kapitoly o hovínkách si sice řeknete, že laťka začala opravdu hodně odspodu, ale už druhá kapitola o IKEE mě zcela dostala - ten chlap mi mluvil z duše. To bylo souznění na vyšší úrovní bytí, fakt! A pak už samé perly! U kapitoly o šůrování koupelny a Feliciině matce jsem doslova brečel smíchy, opravdu, nepřeháním! Konec (kapela) byl trochu slabší, ale to bylo spíše tím, že tam už jsem se nenašel.
Celkově vzato mi ale kniha ukázala, že nedokonalé otcovství (a to mé zcela jistě nedokonalé je, cenu za otce roku bych rozhodně nevyhrál) neprožívám sám, že nás je víc a že se mohu alespoň na chvíli zase cítit zcela normálně. Díky Fredriku!