Co by můj syn měl vědět o světě
Fredrik Backman
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/532632/bmid_co-by-muj-syn-mel-vedet-o-svete-65d5e8a4aa7e4.png
4
927
927
Generace největších egoistů v dějinách lidstva si pořídila děti a uvědomila si, že je vlastně bezvýznamná. Jak jinak vyléčit všemožné úzkosti a nedostatky rodičů jednadvacátého století, než je shrnout do jedné výpovědi plné upřímných obav, prozrazených (či očekávaných) trapasů, rodinných i osobních historek a nepodmíněných vyznání lásky? Proč spolu lidé válčí? Jak vyrobit ideální „předjídlo“? Co je třeba vědět o fotbale? Za co může Google? Jak se to má s mužností? Co se stalo se zpívající plastovou žirafou? Jak je to vlastně s dobrem a zlem? A na co člověk potřebuje vlastní kapelu?... celý text
Literatura světová Fejetony, eseje Humor
Vydáno:
2017
,
OneHotBook
Originální název:
Saker min son behöver veta om världen, 2012
Interpreti: Lukáš Hejlík
více info...
Přidat komentář
Mít děti, ocením tuhle knížku možná mnohem víc. Takhle můžu jen říct, že se mi skvěle četla. A jsem rád, že ji mám doma v knihovně.
Výborné oddechové čtení se stopou humoru. Asi víc ocení lidé, kteří mají doma taky malého kluka, dá se do toho hezky stilizovat.
Moudrost a humor, který je autorovi vlastní, v útlé knížečce věnovaný synovi. Pěkné, oddechové.
Takové pohodové čtení, pro mě ale o ničem. Nic moc nového, překvapivého, zajímavého a že bych se zasmála? Taky ne. Je to prostě průměr průměru. Ani nevím, co bych k tomu řekla.
Hodnotím to se zpožděním asi týdne a už teď pořádně nevím, o čem to bylo.
Je to za mě, jako projíždět děsně "vtipná" videa o rodičovství. Meh... Nuda, raději kočky, jak padaj.
Prima knížka na nedělní den. Vrátila mě do vzpomínek, kdy byla děcka ještě malá :)
Velmi vtipná čtivá knížka. Milý humor, sprostými slovy šlo více šetřit. Jako oddechové čtení rodičům doporučuji.
Miluji autorovi knížky a i tato mě moc pobavila.
Protože:
"Je těžké být dobrým rodičem. Všechno je pokus a omyl. V mém případě hlavně to druhé."
"Rodičovství není zase taková sranda, jak to vypadá. Musíš toho spoustu řešit."
"Hovínka. Hovínka především. Šílenou spoustu hovínek musíš řešit. Aspoň v prvním roce, to se ti fakt komplet celý život točí kolem hovínek."
"A taky světla s fotobuňkou na záchodech v nákupním centru. Světla, která se zhasnou po třiceti vteřinách. A tak tu stojíme. Ty a já. A hovínko. Potmě."
A taky proto, že:
"Ty a tvoje máma jste moje největší dobrodružství. Den co den se divím, že mě na něj pořád ještě berete s sebou."
Opět jsem to zkusila, ale je to marné. Takže stačilo, autor u mě boduje asi takto:
1. přečtená kniha - nadšení, *****, přečetla jsem ji i podruhé (A každé ráno...), postupně zjišťuji, že to byl asi nějaký jeho omyl.
2. - nedočteno (Ove) *
3. - klišé nad klišé (Životní terno) *
a tahle byla posledním pokusem: totální ztráta času, takže i když je to krátké, nedočítám.
-------
Celkem autor a jeho styl je s mým stylem a smyslem pro humor asi nekompatibilní. Končím s dalšími pokusy.
autor je vtipný a má trefné příměry a komenty. Jako třeba : "Nikdy není pozdě na omluvu a na přidání extra majonézy" :-) bavilo mě to
Velmi příjemné čtení, příběhy a situace jsou zde brány s nadhledem, který dnes mnohým při výchově moc a moc chybí.
Líbí se mi postřeh, že naši rodiče chyby dělat mohly, protože si správné řešení situací nemohly zjistit. My ale máme google a tedy už na žádné chyby nárok nemáme, protože to správné řešení si můžeme kdykoliv vygooglit :-)
Jo, a pozor na světla na záchodech :-)
Hmmm, celou dobu jsem měla tendence to srovnávat s Landsmanem a jeho Deníčky. Na základě toho musím říct, že z tohoto nejsem nijak odvázaná. Landsman za mě lepší. Ale i tak to nebylo špatné. Vadlo mi, že některé kapitoly byly na dané téma příliš dlouhé a byly celkově mimo mísu. Například kapitola o fotobuňkách pro mě naprosto nedávala smysl, ale to je asi jen můj problém. Za mě zlatý střed a musím říct, že Backman má lepší knížky, než je tahle.
12x „Co bys měl vědět o ….“ Otec v duchu rozmlouvá se svým synem od jeho zrození až asi do 2 let. Z jeho samomluvy je cítit veliká láska nejen k synovi (snad mu vydrží), ale i k manželce (kterou bych za její rádoby vtipy a komentáře před jejich známými kopla do zadku, Backman ji však obdivuje. Snad mu to vydrží).
Možná ještě víc než otcovy rady do života mě překvapil švédský rodičovský systém. Zdá se normální, že je otec s malinkým dítětem na mateřské. Že se iks dní nevyspí, přesto žádá synka, aby byl tiše a hlavně nevzbudil unavenou maminku, která spánek miluje. Poněkud rozdílné od českého zažitého modelu.
Popravdě – pro mě nic moc. V pár postřezích jsem s autorem souhlasila, ale spíš to na mě působilo křečovitě a za každou cenu rádoby vtipně.
Poslechnuto jako audiokniha. Ačkoliv mi je Lukáš Hejlík nesympatický, tak tuto knihu namluvil bravurně. Ještě jsem nečetl Deníček moderního fotra (mám to v plánu), ale takhle nějak si knihu představuji. U knihy jsem se mnohokrát nahlas rozesmál a ve většině případů se (jakožto otec půlročního a tříleté) často viděl. Asi mám nového oblíbeného autora. Trochu mi však vadila přemíra sprostých výrazů, kdy se často daly jednoduše nahradit a na vtipnosti by knize neubralo.
Byť kniha byla místy zábavná, místy milá a místy něžná, nakonec na mě působila jako takový lepší Deníček moderního fotra a to teda podle mě není výkvět literatury.
Na knihu jsem narazil v kavárně a při zběžném přečtení několika mouder jsem se rozhodl dát ji šanci. Při plném čtení ale vlastně nevím, proč jsem si ji vybral.
Uvažuji nad dvěma možnostmi:
1) Autor si to vymyslel, aby pobavil čtenáře. Bohužel výsledek není moc vtipný.
2) Autor píše své reálné zážitky. Z toho mi plyne, že autor (a zde ho dokonce cituji) je prvotřídní blbec.
Autor si jen neustále stěžuje, jak je rodičovství složité a jak to má zvládat (s jedním (!) dítětem). Zajímavá pro mě byla pouze poslední kapitola, což je nějakých deset stran z celé knihy. A to se ona kapitola ani netýká tématu knihy.
Veľmi príjemná oddychovka. Často ma rozosmiala, niekdy dojala, najviac kapitolka o tom, čo znamená byť muž.
Za mňa áno.
Autorovy další knížky
| 2014 |  Muž jménem Ove |
| 2017 | Medvědín |
| 2020 | Úzkosti a jejich lidé |
| 2015 | Babička pozdravuje a omlouvá se |
| 2016 | Tady byla Britt-Marie |
Life is game of inches.
Kruciální kniha pro mileniály, kteří se chystají nebo už dokonce nějakým omylem přistoupili k reprodukci. Plná popkulturních narážek, odkazů a pomrknutí a typických backmanovských přepálených přirovnání, ale také krásných vět a myšlenek, vyznání lásky a strachu a naděje. Za mne je to lepší než Muž jménem Ove i Medvědín, nic jiného jsem zatím nečetl (neposlouchal). Lukáš Hejlík to namluvil s chutí a necuknul ani před občasným vulgarismem. Určitě stojí za přečtení a asi ji svému synovi (13) dám k Vánocům.
PS: Pokud je to autobiografie, tak už víme, kde se v Muži jménem Ove vzala Íránka
Parvaneh a proč Soňa milovala tanec.
PS2: Na knize je nejsmutnější, že až syn vyroste, nebude jí rozumět nebo mu bude připadat trapná. Narážky na CS, WOW, filmy, komiksy a další mu už za deset let budou připadat uncool. Takže spíš kniha pro vnuka. To už by mohlo být zase retro v kurzu.