Co by můj syn měl vědět o světě

11.12.2018

Sice jsem se občas zasmála, ale celkově mi to přišlo jako nedodělek. U tohoto autora jsem zvyklá na jinačí kvalitu.

09.12.2018

Mno... Kdyby to byla osobní kniha jen pro autorova syna, bylo by to určitě fajn, být tím synem a přečíst si ji, nejlépe po létech (třeba na tátově pohřbu, muhehe). Ale takhle... Sem tam jsem se zasmála, to zas jo, sendvič L'Oréal apod., ale jako celek jsou to takové ty postřehy novopečených rodičů o tom, že vám dítě změní život. Jéje. Kdo by to řek. :)

06.12.2018

Popravdě moc nechápu to nízké hodnocení a už vůbec jeho odůvodnění tím, že Ove byl lepší. Ove byl klasický román, tohle jsou prostě zkušenosti, zážitky a myšlenky novopečeného rodiče. Je tam znát Backmanův klasický humor, který nemusí sednout každému, ale já se smála nahlas. A to ne jednou... A párkrát jsem měla i knedlík v krku. Přijde mi, že vlastnosti některých lidí, které Fredrika obklopují vtisknul i svým knižním hrdinům. A být jeho manželkou nebo synem, tak za všechna ta vyznání, nadhled a oddanost slintám blahem ;-)

Za mne katastrofa. Čtení o bobku, plínkách a způsobu přebalování s dalšími nesmysli je silně nezáživné.

22.11.2018

Za den přečteno ale bohužel na muž jménem Ove která byla moje první od autora to nemá. Ale pobavila byla vtipná napsaná.

16.11.2018

Mohlo to být ca o třetinu kratší. Případně doporučuji nečíst jako román kapitolu za kapitolou - tenhle trochu naboostovaný styl čtenáře po pár kapitolách dost utahá... Proč se mi několikrát vybavil Ten Pán (hraje ho Z. Svěrák) z Na samotě u lesa, poučující své děti, jako by byly retardované?

15.11.2018

Fejetonky, podezřele poslepované do celku, hluboko pod úrovní autorovi obvyklou.

11.11.2018

První "pojednání" o hovínku mě pobavilo, říkal jsem si, že to bude fajn knížka u které se zasměju. No, vydrželo to tak do poloviny. Postupně to tak nějak upadalo do stereotypu až už ty "pokusy" o vtip ani nebyly vtipné a spíš to bylo takové jako být vtipný za každou cenu. Od půlky knížky už jsem tak nějak průběžně sledoval, kolik vlastně ještě zbývá stránek a kdy už teda bude konec. Krátké kapitoly jsem si užil, u těch dlouhých jsem stíhal přemýšlet i o něčem jiném a musel jsem se vracet, abych věděl o čem čtu. Tři * jen proto, že jsem se občas opravdu nahlas zasmál a úryvky pobavil zbytek rodiny.

07.11.2018

Fajn čtení, obzvlášť dojemná část s ručníky na zemi :)

Ač "Muž jménem Ove" mám zařazené mezi moje nejmilejší, tato kniha mě tedy naprosto zklamala. Mám ji jako audioknihu a ten přednes mi jde vysloveně na nervy. Zkusím ještě jako knížku, ale zatím odkládám.

31.10.2018

Tohle mě dostalo. Báječná kniha. Sebekritická, vtipná, lidská. Skoro každá kapitola mě rozesmála. Logistika hovínek, co tě fotbal může všechno naučit... Neustálé narážky na IKEA byly taky zábavné, nevím, co proti tomu obchodu autor má :-).
Převažují historky a vtipné povídání, sem tam se objeví i nějaké skutečné ponaučení. To je pak jednoduché, hezky podané... pod většinu z nich bych se podepsal. Tohle mi utkvělo:
„...na dvě věci v životě není nikdy pozdě. Na omluvu a na přidání majonézy.“
„... najdi si takovou dívku, která tě má ráda ne proto, jaký jsi, ale navzdory tomu, jaký jsi. A až s ní budeš stát ve Skříních a úložných prostorách (IKEA), nemysli tolik na nábytek. Mysli na to, že sis našel někoho, kdo je ochotný ukládat svůj bordel s tvým bordelem...“
„...takže si hraj, uč se, hoň se za svými vášněmi, najdi si někoho, koho budeš milovat, snaž se, jak nejlíp umíš, buď slušný kdykoli budeš moct a tvrdý kdykoli budeš muset...“
V některých situacích jsem se viděl (jako jeden z mnoha rodičů, kteří tápeme, ale přitom se snažíme dělat vše co možná nejlépe...) Z textu výslovně i mezi řádky neustále dýchá tolik lásky. Tak krásně a přitom tak nějak normálně, mile.
A ještě:
"Když chystá snídani manželka, v kuchyni to vypadá jako v reklamě. Když chystám snídani já, vypadá to tam jako v DOOMu 3. Tady mi někdo něco tají."

Jednoznačně *****. Všem doporučuji !

P.S.: A vysvětlení synovi, proč jsou na světě války, jak s tím souvisí Bůh a letiště... no to prostě nevymyslíte. A přitom je to tak přesné!

25.10.2018

Pěkná kniha, vtipná, pobaví.

23.10.2018

Slibné a nosné téma utopené v sentimentu a neustále se omílajícím citovém vyznání k synovi - což je, samozřejmě, pěkné, ale po chvíli docela otravné. Několik málo opravdu vtipných pasáží a pěkně vypointovaných příběhů, zbytek jakási vycpávka knihy. Navíc psáno stylem, na který já nejsem stavěná.
Abych ale jen nekritizovala, tak dodávám, že se Backman téma snažil podat opravdu něžně a citlivě a v tomhle smyslu slaví vcelku úspěch.

18.10.2018

Moc milý koktejl. Moderní i staromódní, jemný i drsně vtipný. Často milá ironie. Chlapský svět, ve kterém holky nemají vždy místo a je to správně.
Občas láskyplný a něžný - vůči synkovi i mamince. Má hodně co do sebe a každý si v něm může najít to své. Občas kapitola, co jsem přeskočila - Ikea například, ale celek spíš pobaví, je-li bráno s nadhledem. Ten je důležitý. Nesmí se vše brát příliš vážně:) Asi nejvíc mě dostala kapitola Co bys měl vědět o mužství. O vztahu otce k dědečkům synka a vůbec vztahu a nadhledu mezi generacemi.
Syn čeká syna každým dnem - těším se až mu něco přečtu a společně se zasmějeme :o)

Představte si, čistě hypoteticky... tím začínají nejlepší povídky :)

Čekala jsem teda daleko víc, podle reakcí tady. Některé pasáže byly vtipné ale že bych se celou knížku válela smíchy to fakt ne.

02.10.2018

Mam Backmana moc rad (Ove, Babicka, Britt-Marie) a "Syna" jsem zacal poslouchat jako audioknihu. Dost me to otravilo, vubec me to nebavilo.... :( (Ac muz, nejsem zrovna zastance fekalniho humoru a prvni kapitola mi zase tak vtipna neprisla.)
Nejaky cas jsem to nechal ulezet a ted si knihu precetl sam. A nelituji!!
Backman je niterny a opravdovy. Na rozdil od predchozich knih tato nema pribeh, ale jedna se o radu zamysleni nad podstatnymi vecmi v zivote. I proto si myslim, ze vlastni cteni s vlastnim tempem, pauzami na premysleni a konfrontaci s vlastnimi nazory je tu hodne dulezite.
Nedokazu (po)soudit, ale nedivil bych se, kdyby nekteri ctenari s relativne prikrymi komentari byli bezdetni... ci nezamilovani... :)

S ohledem na tema se primo nabizi srovnani Dominika Landsmana (Denicek moderniho fotra atd.) s Fredrikem Backmanem. Oba se snazi zpracovat totez, oba jsou vtipni, ale kazdy je uplne jiny. Zatimco u Landsmana jsem se chechtal o 106, Backmanuv humor je mily, dojimavy. Pritom jsou oba sebeironicti, inteligentni a zaujimaji stejny (ci hodne podobny) postoj. Coby otec si nachazim svoje u obou autoru :)

25.09.2018

Dobře napsané (tj. žádné omílání, Fredrik to s textem umí, jde rovnou na věc). Dále od autora jako vždy nápadité a vtipné. Nepraktické a nepoužitelné rady a postřehy mi tolik nevadily, jsou tu pro zasmání. Jen krátké roztříštěné pohledy na svět bez souvislého příběhu mě už tolik nebraly. Přiznám se, raději jsem zavzpomínal na Oveho a babičku, která se omlouvala.

20.09.2018

Tahle kniha je dle mého spíš návod jak vysvětlit synovi, že muži jsou neschopní a maminka vše zvládne. Něco jako Prasátko Pepa pro dospělé. Přijde mi, že tato kniha je spíše než pro muže psaná pro ženy, ostatně to ony většinou kupují tento druh knih, takže chápu proč je tak úspěšná. Já ji bohužel musela odložit, protože nechci, aby si můj syn myslel, že nejlepší věc, kterou muž dokáže, je že si najde ženu, která to vyřeší za něj.