Co by můj syn měl vědět o světě
Fredrik Backman
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/532632/bmid_co-by-muj-syn-mel-vedet-o-svete-65d5e8a4aa7e4.png
4
927
927
Generace největších egoistů v dějinách lidstva si pořídila děti a uvědomila si, že je vlastně bezvýznamná. Jak jinak vyléčit všemožné úzkosti a nedostatky rodičů jednadvacátého století, než je shrnout do jedné výpovědi plné upřímných obav, prozrazených (či očekávaných) trapasů, rodinných i osobních historek a nepodmíněných vyznání lásky? Proč spolu lidé válčí? Jak vyrobit ideální „předjídlo“? Co je třeba vědět o fotbale? Za co může Google? Jak se to má s mužností? Co se stalo se zpívající plastovou žirafou? Jak je to vlastně s dobrem a zlem? A na co člověk potřebuje vlastní kapelu?... celý text
Literatura světová Fejetony, eseje Humor
Vydáno:
2017
,
OneHotBook
Originální název:
Saker min son behöver veta om världen, 2012
Interpreti: Lukáš Hejlík
více info...
Přidat komentář
Milý SynuFredrikaBackmanajehožjménozacelouknihuvůbecnepadne,
co bys měl vědět o světě? Měl bys vědět to, že Tvůj tatínek je skvělý spisovatel, který dokázal dojmout mnohem víc lidí, než se Ti kdy podaří poznat. Každopádně to ale moc neplatí pro tuhle knihu. Ta je osobní. Skoro jsem si místy říkala, že i osobní měla zůstat. Třeba si dokážu představit scénu, kdy už jsi dospělý, doma oznámíš, že se svojí partnerkou čekáte další Backmaňátko a bum, tatínek otevírá šuplík a dává Ti rukopis téhle knihy. Myslím, že by sis to mnohem víc užil, než takhle, kdy o tom, co bys měl vědět o světě, čteme i my, osobně nezainteresovaní...
Nicméně i v téhle knížce místy probleskne typický Backman a chytí nás, osobně nezainteresované, za srdce. A místy rozesměje. Co si přát víc? Milá oddechovka, vhodná obzvláště pro rodiče hodně malých dětí.
Moje prvotina od Backmana. A je možná dobře, že začínám touhle knihou, jelikož je to podle všeho ta z nejslabších.
Působí to na mě strašně uměle. Jako kdyby si autor řekl, pojďme napsat procítěnou a vtipnou sondu do duše čerstvého otce. To přece vždycky táhne. Jako literárně to je samozřejmě mnohem na vyšší úrovni než Landsmannův Deníček moderního fotra, nebo M.M.Cabicar (tam totiž ty umělě vytvořené a přikrášlené scénky křičí vyloženě do světa "jsme vymyšlené"), ale pořád je to umělotina. Ale taková hezká umělotina.
Je to milé, čtivé, úsměvné, zvládnete to do 3 hodin v klidu i s kafem a ten, kdo již nějaké to dítě má si připomene krásy rodičovství s nostalgickým výrazem ve tváři.
Backman navíc trefně popsal některé pocity
- "Dlouho jsme platili za největší egoisty v dějinách lidstva, dokud jsme se nestali rodiči a neuvědomili si, jak jsme vlastně bezvýznamní."
- "Jedním z mála způsobů, jak se utvrdit v tom, že jsme obstojní rodiče, je dělat z ostatních špatné rodiče"
..no a jak je známo, jakmile se s autorem trochu ztotožníte, začne vám být sympatický.
Začátek knihy mě moc neoslovil. Některé kapitoly (ty krátké) mi ani nepřišly zajímavé (to, že se autor přiznává, že neumí vyměnit žárovku, mi přišlo velmi bolestivé). Druhá půlka, ale již byla vtipná a povedená a autora jsem tam už víc poznávala. Přesto se u něj budu spíš vracet k jeho románům, než k tomuto vyznání. Ale samozřejmě musím uznat, že některé části byly hodně dojemné.
Ne tak úplně můj šálek kávy. Někdy je autorův humor příliš křečovitý, některé skutečnosti se mi zdají z mého pohledu spíše smutné než humorné. Nicméně párkrát jsem se zasmála a líbila se mi poslední kapitola.
Výborně popsané útrapy každého rodiče. Nejen otcové zažívají tyto situace, akorát ženy to asi moc nepřiznávají. A popis, že žena v I. trimestru těhotenství je jako koala na heroinu, je vše říkající. I tato kniha autora je naprosto skvělá.
Vtipná a čtivě napsaná kniha, ale i tak musím hodnotit jako průměr. Nic co by čtenáři bůhví co dalo, ideální kniha pro tatínky nebo maminky, pro pobavení na léto. trochu chaotické přeskakování, která má navodit uvolněnou atmosféru knihy mě osobně spíš překáželo.
...buď hodný kdykoliv budeš moc a tvrdý kdykoliv budeš muset .....
Všechny ty historky, zkušenosti a postřehy, které si každý rodič myslí, že si bude pamatovat celý život. Bohužel nebude, Backman to udělal dobře - všechny zapsal a tím my všichni rodiče můžeme vzpomínat na vlastní historky z vlastního rodičovství.
Ale posedlost hovínky je trochu bláznivá :-).
Jedním slovem nuda. Vtipné tam nebylo zhola nic. Sama mám děti, ale bohužel jsem nebyla sto knihu dočíst, což se mi už hodně dlouho nestalo.
Přelouskala jsem ji během krátké dovolené, za mě super, mělo to vtip, bylo to osobité, vyjádření lásky k manželce wow:-)
Milá, úsměvná jednohubka, kterou pochopí asi jen rodiče. Některé věci byly vyloženě chlapskou záležitostí, jiné mě upřímně rozesmály.
Milé... Po Babiččce a Britt -Marii to bylo něco jiného, ale líbilo se mi, že je knížka tenoučká a kapitoly se četly samy.
"KDYŽ ONI K DĚTEM NEDÁVAJÍ MANUÁL...
Plivnout na ubrousek. Poté utřít dítěti obličej ubrouskem.
Neplivat přímo na dítě.
Moje chyba."
Fredrikova vtipná zpověď jak se učil být otcem jeho dvouletému synovi, také vyznání, jak moc miluje svoji ženu a také přiznání, jak moc miluje jídlo :-D
Není to žádný román, jsou to krátké příběhy z života Backmanových, které ukazují, že i pan spisovatel je (ne)obyčejný člověk, otec, manžel...
Prostě skvělé, ráda doporučuji!
Po delší době moje další audiokniha.
A musím říct, že povedená. Lukáš Hejlík má příjemný hlas a perfektně k příběhu sedí.
Je to oddechové čtení/poslouchání pro unavené rodiče, kteří stejně jako Backman vědí... fakt to bylo zábavné, chvílemi jsem se na procházkách s Emou spící v kočáru smála nahlas. Takže za mě dobrý :)
Trochu stereotypné názoru na súčasného otca , zabalené do miestami prekorenených prirovnaní , ale podané s Backmanovskou úprimnosťou . Po troch deťoch mi to príde ako prehnané chvastanie , čo ma však radí k tomu otcovi, ktorého deti sa hrajú s nožmi...
Jsem typ člověka, co je spíše cynik a nerada se dojímám, ale u knih Fredrika Backmana se spolehlivě rozpouštím a vlastně mi to vůbec není nepříjemné :-) Toto krátké dílo je rodičovská zpověď, která je silná, laskavá, vtipná, sentimentální a krutě upřímná. Autor zde jde ve všech směrech až na dřeň, čtenář mu vše žere i s navijákem a ještě si na tom pochutná. Výborné čtení, určitě doporučuji - a fanouškům Backmanových románů dvojnásob, jelikož ti už tuší, co mohou čekat a určitě nebudou zklamaní :-)
Autorovy další knížky
| 2014 |  Muž jménem Ove |
| 2017 | Medvědín |
| 2020 | Úzkosti a jejich lidé |
| 2015 | Babička pozdravuje a omlouvá se |
| 2016 | Tady byla Britt-Marie |
Tahle knížka by se měla jmenovat spíš "Slasti a strasti rodičovství, aneb jak zvládám být otcem". Je to takové humorné vyprávění z pohledu otce. Pokud ale nemáte rádi černý humor, nesedí vám peprné výrazy a ironie, či nemáte ještě vlastní zkušenosti se slastmi a strastmi rodičovství, tak se této knížce raději vyhněte. Knížka je totiž tím vším nabitá. Ale když vám takovýto styl sedí, budete se bavit a každou chvíli smát nahlas.
Já jsem nejdřív u první kapitoly vážně uvažovala, že ji odložím. Čekala jsem totiž něco jako Ove nebo Britt-Marie a ne úvodní kapitolu plnou ho.ínek :-). Naštěstí jsem to nevzdala a četla dál. A pak už jsem se někdy smála a to kolikrát i nahlas, občas jsem musela v duchu souhlasit, že má pravdu, a občas jsem zírala, jak se mladý tatík může cítit. Po začtení jsem začala poznávat Backmanovu schopnost popsat vše s tak velkou dávkou empatie, že se čtenář bez problému vžije do pocitů hrdiny. Jen to zkrátka bylo jiné, vzaté z úplně jiného úhlu.
V této knize vás nejvíc pobaví a vtáhne do děje to popisování historek, v kterých najdete podobnost s historkami ze života, ať už vlastními nebo okoukanými v sousedství či vyprávěnými známými. Popisování je to hodně nadnesené, přibarvené, trochu ironické, ale humorné a odlehčené. To je hlavní v celé knize. Některé pasáže sice působí trochu křečovitě, peprné výrazy nechybí snad v žádné větě, ale určitě vás kniha pobaví. Tedy, jak už jsem psala v úvodu, za předpokladu, že vám takovýto styl vyprávění nevadí. Kniha tedy nepatří k Backmanovým klasikám, některé pasáže už při příštím čtení přeskočím, ale některé si pro odreagování a pobavení určitě ještě někdy přečtu. Knížka se může klidně číst na přeskáčku, nejedná se totiž o souvislé vyprávění, ale je složena ze spousty krátkých i delších historek.
A malá ukázka humoru a stylu psaní:
JO. TÁTA VÍ
Ostatní tátové to určitě umí vysvětlit nějak pěkně, pedagogicky.
Že přiletí čáp a tak.
No, ale, víš… Tvůj táta se do toho vysvětlování trošku zamotal, abych tak řekl. Táta měl poněkud přehnané ambice. Chtěl to pojmout jako realistickou story.
Táta to měl radši vzít jednoduše.
Táta ví.
Problém je v tom, že pokud budeš ve školce vykládat, co táta prováděl s čápem, tak reálně hrozí, že tátu zavřou. Jasný?
Takže táta to radši vezme od začátku a po pravdě.
Jo?
Tak jo:
...