Couchsurfing v Íránu: Moje cesta do země za zavřenými dveřmi

31.10.2023

Stephan je „vypsaný“, umí epizodkám dát hlavu a patu, má i fajn postřehy (což dává smysl, když je novinář) + Írán je destinace stojící za objevování. Úplně top to podle mě nebylo.

Četlo se to svižně, nebyly tam moc plytkosti. Jenže po chvíli to u mě zhruba naplnilo představu, jaké by to bylo, kdyby se tam vydal člověk sám (což byl možná účel?), takový glimpse, letmý pohled turisty. Není to kniha o tom poznat Írán, na to by musel člověk být v Íránu dýl než několik týdnů, musel by umět persky apod. Je to kniha o tom, jaký je Írán pohledem turisty, jak se mu bude zdát. Tady by se komentář dal vztáhnout asi na mnoho podobných titulů, ale Stephan má holt „smůlu“, že mi přišla jeho knížka do ruky.

Chybí tomu podle mě trochu i nějaká vztahová hloubka. Stephan cestuje víceméně sám, nikde se moc nezdrží, nikde nenaváže nějaký trvalejší vztah, takže postavy se jen tak míhají. Není v tom ani taková kerouacovská dychtivost. Stephan to sice někde vynahrazuje osobními prožitky a popisem tamějších reálií, jenomže je do velké míry limitovaný krátkodobým pobytem a tím, že Írán prostě až tak nezná.

Z toho, co měl ale Stephan k dispozici, vytěžil relativně hodně, po formální stránce není moc co vytknout. Jako prvotní seznámení s Íránem může sloužit velice dobře. Rozmýšlel jsem se i nad 4 hvězdami, ale nakonec jsem ubral.

15.09.2023

Moje třetí kniha od Stephana Ortha. Platí, co jsem psal o předchozích dílech. Stephan procestoval Írán opravdu křížem krážem, i když v omezeném čase. A bydlel u mnoha zajímavých lidí. Je zajímavé vidět zemi trochu zevnitř. Tzn. i když se země tváří hodně konzervativně se spousty zákazů, tak ve skutečnosti pod oficiálním světem existuje ten opravdový, kde se tolik pravidel zdaleka nedodržuje. Hodně to na mě působilo, že Íránci a možná většina lidí na světě, vlastně chtějí tu samou svobodu. Jenom mají smůlu v tom, že se narodili v prostředí, které to aktuálně neumožňuje.

31.12.2022

Po Rusku máme další skvělou zemi Štěpán nás provede po netradičních místech Iráku. Jako u každého cestopisu, i zde platí, že člověk nikdy neví, na co, nebo koho narazí. Tato dovolená byla celkem zajímavá a místy mi přišlo, že se autor dostal k velmi podivným lidem. To ale dává smysl, neboť cestuje způsobem, který pro Írán není typický a díky tomu tuto zemi pozná z netradičních pohledů. Bavilo mě to. :)

02.01.2022

Tato kniha mě určitě hodně překvapila a to v dobrém, protože o Íránu jsem toho zatím moc nevěděla. O tom jak žijí místní lidé, jak jsou omezováni v kultuře, společenském životě, utajeně se scházejí s přáteli, ale i přesto jsou dle autora výbornými a milými hostiteli, kteří rádi pomohou.

16.08.2020

Pro mě osobně docela zklamání.
Předchozí díl: Couchsurfing v Rusku se mi líbil podstatně více. Byla jsem nadšená autorovým střízlivým popisem a rozmanitostí hostitelů, kteří i přes svou jedinečnost dokázali svými postřehy a reakcemi knize vdechnout chuť a vůni Ruska.
Kniha o Íránu mi připadá taková plochá a zamotaná, chybí jí nadhled. Nebavilo mě neustálé omílání neexistujících ženských práv, opakované popisy portrétů politických špiček, policejní kontroly a rádoby snaha nezpůsobit svým hostitelům problémy. Přesto, že chce působit nenápadně, troufne si v této zemi předstírat sňatek s jednou svou průvodkyní, jen proto, aby spolu mohli cestovat. Je to trochu přitažené za vlasy, stejně jako schůzka tajného SM klubu a jiné extrémy.

24.01.2020

Novinář, nomád s batohem na zádech putoval po zemi spoutané příkazy a zákazy, s policisty na každém rohu. Prostřednictvím společenství couchsurferů poznával život běžných lidí, nikoliv vládnoucích, ale ovládaných, žijících svůj rodinný a společenský život za staženými roletami.Přespával u hostitelů, většinou na perském koberci na zemi, účastnil se s nimi společenského života, který zvládají s mistrovskými úniky před všudypřítomnou policií. Autor čtenáři předkládá vtipnou, humornou i vážnou formou reportáž o obrazu země a jejích pohostinných a srdečných obyvatel daleko výmluvněji než poskytují běžné novinářské zprávy a komentáře. Škoda, že nelze dát vyšší počet hvězdiček.

16.01.2020

Zajímá vás, co se děje v této zemi za zavřenými dveřmi? Jak žijí místní, jestli dodržují zdejší přísné zákony? Pak si rozhodně přečtěte Couchsurfing v Íránu! Více v mojí recenzi zde v záložkách - Veru, Knihy na cestách

24.12.2019

Tohle bylo opačným extrémem cestování, než které jsem si teď užila v 80 vlacích kolem světa. Je to skvělý průvodce "couchsurfingem", tedy ne válením se na gauči s občasnou změnou polohy (nebo gauče), ale přespáváním místo v hotelích/ubytovnách/stanech/vlacích u zcela cizích lidí, kteří prostě chtějí někoho u sebe nechat přespat - zřejmě jen za cenu malého dárku, ale hlavně zábavy s cizincem. Takhle nocovat a vlastně cestovat, neustále mezi cizími lidmi, ještě v jejich soukromí, není jistě pro každého (já jako introvert bych se z toho zbláznila už předem - neustálý pobyt u cizích lidí by ze mě vysál veškeré síly k cestování potřebné), takže je zajímavé si o zkušenostech Němce, nota bene v současném Íránu aspoň přečíst. "Jedna nevýhoda couchsurfingu - že člověk nemá pořádně čas sám pro sebe a že se neustále musí řídit podle druhých."

Překvapilo mě, jak je vlastně režim Íránské islámské republiky, zejména v oblastech dál od hlavního města, už mnohem volnější. Nemluvě o tom, co lidé dělají doma, za zavřenými dveřmi, nebo skupinově poněkud potají. Ale aby nedošlo k mýlce: "V šíitském Íránu skutečně hrozí trest smrti každému, kdo by se státního náboženství zřekl."
Irán má nesporně stále orientální a exotický nádech pro západní turisty, spoustu zajímavých památek, a hlavně místní, jak se zdá, jsou k cizincům mimořádně příjemní. A není tam zvlášť draho, ovšem domluva je při běžném cestování ještě pořád ohromný oříšek. A samozřejmě vše za ozdobnou (nebo černočernou, podle toho) oponou nefunguje stejně jako všude jinde, např. západní banky nejsou přítomny, a tak ani bankomaty na naše karty zřejmě fungovat nebudou.

Informace jsou poplatné době vzniku/vydání knihy, jak často připodotýká (poznámka překl.), ale už jaksi nesděluje, o jaký rok se to tedy jedná (ale ono je to patrné z úvodních slov: autor přibyl do země jejich roku 1393, tedy 2014 "našeho letopočtu"). Stejně tak mi chyběl aspoň stručný úvod o Íránu jako celku (mj. kdy přestal být Persií), zatímco u jednotlivých navštívených měst máme jejich označení na mapě a počet obyvatel, celkovou současnou populaci jsem si musela najít jinde: 18. nejrozlehlejší země světa a 19. nejlidnatější s 83 milióny obyvatel. Suma sumarum, Írán je děsivě velký a procestovat ty velké a často nehostinné vzdálenosti není zrovna snadné.

"Nejlepší na cestování autostopem je, že člověk přitom pozná lidi, jací v dané zemi skutečně jsou. Bohatí i chudí, konzervativní i moderní. Při couchsurfingu potká člověk oproti tomu jen tu stejnou skupinu. Jsou vzdělaní, umí dobře anglicky, hodně moderní a nadšení Internetem." - austostop vůbec nefungoval, couchsurfing v zemi, kde je 60% lidí mladších 30 let fungoval náramně (ovšem na koberci na zemi, nikoli na gauči).