Couchsurfing v Rusku - Aneb jak jsem málem začal rozumět Putinovi
Stephan Orth
https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/391422/mid_couchsurfing-v-rusku-aneb-jak-jsem--h9E-391422.jpg
4
77
77
PRVNI KNIHA O RUSKU BEZ MEDVĚDŮ A BALALAJEK! Co je propaganda a co je skutečnost? O žádné části zeměkoule nepanují tak zmatené a rozporuplné informace jako o Rusku. V tom případě pomůže jediné: vyrazit na cestu a udělat si svůj vlastní obrázek. Po deset týdnu sbírá autor bestselleru Stephan Orth mezi Moskvou a Vladivostokem malé i velké postřehy. A od jednoho gauče ke druhému objevuje na své cestě zemi, v níž se za strohou fasádou skrývá nekonečná srdečnost.... celý text
Literatura světová Cestopisy a místopisy Příběhy
Vydáno: 2018 , KazdaOriginální název:
Couchsurfing in Russland: Wie ich fast zum Putin-Versteher wurde, 2017
více info...
Přidat komentář
Nějak jsem čekal, že to bude hlavně o doporučeních o couchsurfingu. Stephan Orth se ubytovává u zajímavých couchsurferů a určitě se tak dostává blíž k lidem, kteří v oblasti žijí. Rusko je obrovské a je v něm snad 80 území, s různou mírou atonomie. Stephanovi se podaří v relativně krátkém čase podívat nejen do Moskvy a Kavkazu ale i k hranicím s Mongolskem nebo třeba na Sibiř a dálný východ. Líbí se mi, že je kniha hodně koncentrovaná a naplněná spoustou zajímavostí. Třeba ukázkou jak vypadá pravá Ruská sekta, nebo jak se žije ve městě, vedle kterého je největší díra na zemi vyhloubená lidmi. Stephan píše s lehkostí a se snahou lidem porozumět bez toho, aby je odsuzoval. Co se mi taky líbilo, že veškeré události a místa zasazuje do kontextu, až mě překvapilo jak velké má literární, historické a politické znalosti.
Couchsurfing je určitě jeden z nejlepších způsobů, jak nahlédnout pod pokličku Ruského tajemna. Autor, jakožto zkušený novinář a cestovatel, dokázal z výletu vytěžit maximum, skvěle rozebíral ruskou propagandu a rozporuplné informace, kterým se úspěšně snažil přijít na kloub a co se týče samotného Putina, na něm nenechal nit suchou. Fotografie na tom byly kvalitou o něco hůře, ale s tím se už nedá nic dělat. Nicméně se těším, až se s Orthem vydám i do jiných lokalit :).
Jsem moc ráda, že autor za mne zvládl to, co já bych nedokázala zcela jistě! Zvládl to s přehledem a vtipně, což mi umožnilo v pohodlí si užít Rusko jeho očima. Něco mne překvapilo, něco rozesmálo, něco rozšířilo mé peciválské obzory. Ocenila jsem i zajímavé fotky. Za to vše vřelé díky a pětku k tomu. A už se těším, až spolu vyrazíme do Číny!
Vychutnávala jsem si každou stránku tohoto baťůžkářského cestopisu z méně známých oblastí Ruska ,napsaného s bystrým postřehem a novinářskou úsporností. Vtipné postřehy, zajímavé myšlenky.
Hodně se mi líbila jedna z výstižných glos, uvedených jako jeden z postřehů:" Básník z 19. století Ťutčev se stal nesmrtelným díky čtyřem řádkům: Rusko nelze pochopit, ani rozumem změřit, má svou tvář. Na tu se dá jen věřit."
Dozvěděl jsem se něco nového o Rusku a klidně bych se z knihy rád dozvěděl i více.
Kniha je písaná sviežo, tvoria ju krátke epizódy. Ako celok však nedrží až tak dobre pohromade, nakoľko príhody okrem hlavnej postavy veľa nespája. Čitateľ nevie, kam sa bude príbeh a cestovateľ ďalej uberať, chýba nejaký nosný motív. Posolstvá sa vynárajú viac menej náhodne. Niekedy je za názvom kapitoly príhoda z destinácie, inokedy politicko-spoločenské zamyslenie. Platí to staré známe "cesta je cieľ". Zaujímavých príhod je samozrejme dosť, časom však prestanú prekvapovať tak, ako na začiatku. Ako však autor sám priznáva, aj keď nebol bežným turistom a nešiel do krajiny s predsudkami, vzorka hostiteľov couchsurfingu je stále dosť špecifická skupina ľudí. Väčšinou mladších, otvorených novým kultúram a skúsenostiam... Kniha si teda nekladie za cieľ byť sondou do života priemerného občana Ruska. Ale napriek tomu mi kniha rozšírila obzory a môžem povedať, že Rusko a Rusov chápem o niečo viac, hoci celkom sa táto krajina pochopiť nedá - to zaznie v knihe tiež:-)
Tahle knížka mě zklamala. Přečetla jsem nějakých 100 stránek a pak knížku zavřela. Nevím, čím to bylo, nějak mě vůbec nezaujala, Nepochybně autor zažil spoustu zajímavího v Rusku, nějaké pasáže byly zajímavé. Určitě do budoucna budu nadále podporovat tento žánr, ale tahle knížka mě prostě nebavila..
Kniha má skvělé tempo, je vidět, že je autor novinář. Je zábavné sledovat jeho putování po různých zapadlých regionech Ruska a vidět ten střet kultur, který zákonitě nastává. Autor si ovšem jako své průvodce nevybírá typické představitele zdejšího etnika, ale spíš excentrické, někdy extrémně vzdělané a vyhraněné osobnosti. Takže o normálním životě Rusů se toho moc nedozvíme.
Od půlky už tam na mě bylo nějak moc politiky a propagandy.
Velmi dobré, i když jsem si dlouho říkala, že Írán a Čína, jako země nenavštívené a prakticky pro mne neznámé, se mi líbily v autorově podání víc. Ale postupně jsem přišla i Rusku na chuť, přes silně politický nádech (vysvětlující i podtitul knihy).
Nejvíce mne dostaly naprosto nečekané lokality jako evropský buddhistický chrám (kalmycká Elista), ohromná ohavná díra v zemi alias diamantový mega-důl (Mirnyj; čtvrtina světové diamantové "produkce") a tichý ostrov na Bajkale.
Jakkoli si neumím představit coachsurfing praktikovat, číst o něm (spíše o jeho výsledcích) z autorova pera, s jeho vcelku vtipným, střízlivým až neutrálním chápáním místa a lidí i sebe sama se mi líbí moc.
Sama mám s couchsurfingem zkušenost, je to kolikrát opravdu dobrodružné, na téhle výpravě po Rusku jsem se bavila, teším se na Irán. Čtivé, vtipné, zajímavé.
Kniha je to zajímavá, je to takové letmé seznámení s několika lokalitami v Rusku prokládané kapitolami se zamyšlením nad současnou informační společností (je vidět, že autor je novinář). Co mi na knížce chybí je rozmanitost. Jakkoli jsou jednotlivé lokace specifické, jsou zároveň i stejné, samozřejmě to částečně vyplývá ze způsobu cestování a okruhu lidí poskytujících ubytování, a podle mne se autorovi moc nepodařilo zpracovat téma chytlavěji (srov. např. Zibura nebo Dominika Gawliczková). Je to spíš takový strohý reportážní způsob psaní, stručně co zažil, doplnění pár fakt a šup dál, nevyhne se určité monotónnosti. Knížka mne nebavila tak, jak jsem si od ní sliboval. Je třeba ocenit práci překladatele a jeho upřesňující poznámky v textu.
Pro mě je tato kniha skvostem. Cestování miluju, ale ne takové to tupé - vyfotit se u památek, dát to na Instagram a jet zase domů. Miluju komunikovat s místními, dozvídat se více o zdejší historii, toulat se zapadlými uličkami a poznávat místa, která nejsou tak "profláknutá". Couchsurfing v Rusku mi přesně tento typ zážitků zprostředkovává, a tak mohu být jen nadšená. Navíc musím uznat, že nakladatelství Kazda si s překladem neskutečně pohrálo a doplnilo knihu o několik důležitých upřesňujících poznámek. Autor mě naprosto dostal a inspiroval k tomu, abych se taky tímto způsobem někam vydala. A já už pomaličku plánuji kam to bude. Jediné, co mě trošku mrzí je, že knihy tohoto žánru čtu pomalu a mnohokrát se musím v textu vracet zpět. Chci, aby mi totiž neunikl ani jeden jediný detail a díky tomu, že občas myšlenkami vypnu a čtu, ale nevnímám, si musím některé věty přečíst několikrát.
Autor mě nadchnul natolik, že jeho v ČR nově vydanou knihu Couchsurfing v Íránu si musím jít co nejdříve koupit. Jeho Couchsurfing v Číně tu snad bude vydán brzy :-)
Couchsurfing je určitě skvělá příležitost, jak poznat život místních, resp. tamějších, obyvatel. Když pak své zkušenosti a zážitky někdo zpracuje formou cestopisu, může mnoho lidí potěšit. Jen by to chtělo si vybírat hostitele pro danou zemi typické, normální, obyčejné, a nikoliv jen výstřední, žijící rozhodně jinak, než je v zemi zvykem. Tady se však autor rozhodl podle svého hesla: "Co je normální, to je zoufale nudné. Zajímavé to začíná být až tam, kde měřítko estetiky hraničí s extrémem." Přece jen nezapřel, že je spíš bulvární novinář než cestovatel. Jak se obyčejným Rusům žije, jsme se tedy moc nedozvěděli, zato nám pan autor, s typicky německou povýšeností, nezapomněl neustále vnucovat své propagandistické poučky.
Styl psaní však byl jinak celkem příjemný a některé informace přece jen zajímavé. Např., že v některých oblastech v Rusku mají za povinný předmět šachy (s.72).
A ještě pár citátů: "Čím větší auto máš, tím dál pro tebe musí traktor zajet." (s.162)
"Ne každý, kdo dělá kroky, postupuje vpřed. Ne každý, kdo stojí na místě, je bez pohybu." (s.185)
"Když něčemu stejnému věří téměř sto procent lidí okolo, je docela snadné potlačit nejprve jakékoli protiargumenty a poté i vlastní rozum." (= názor autora - docela výstižný i ve vztahu k masovým demonstracím, s.192).
Oceňuji překlad knihy a zejména četné vysvětlivky, které mnohdy sloužily nejen k pochopení, o čem se píše, ale i jako opravy autorových nepřesností.
Jo a ti medvědi a balalajky tam jsou! Podtitul je nepravdivý...
Dobrý, čtivý a zajímavý cestopis o setkáních s obyčejnými lidmi. A z faktu, že autor je novinář, je patrný i druhý rozměr knihy - tolik se bojí ruské propagandy, že ji vidí téměř všude. Jen ne propagandu z vlastní, západní strany. Vadí to ale jen trochu, pokud píše o tom, co viděl a poznal, je uvěřitelný. Jen ty závěry...
Zajímavý způsob cestování, asi jediná možnost, jak poznat život obyčejných lidí v odlišných oblastech federace (Moskva, Kavkaz, Volgograd, Krym, Petrohrad, Jekatěrinburg, Novosibirsk, Altaj, Krasnojarsk, Irkutsk, Jakutsk, Mirnyj, Chabarovsk, Vladivostok. Autor-mladý německý novinář bez problému navštívil místa, která dříve byla tabu. Všímá si nepravdivé propagandy médií ze strany Ruska i EU. Na závěr děkuje 99 skvělým lidem, se kterými se setkal a konstatuje, že pouze jednou narazil na pitomce (nácka). Každá kapitola (21) obsahuje velmi trefný postřeh. Oslovil mě závěrečný postřeh-Člověk by měl více cestovat, a ne pořád jenom sedět u počítače.
Určitě je to přehled zajímavých míst a informací, ale jelikož jsem nedávno četla Ziburu, tak jsem se u této knihy strašně nudila. Ladislav hold nasadil laťku vysoko :-)
Cestopisy nečtu, ale tady jsem udělala výjimku a dobře mi tak. Krásné čtení a autorův vytříbený smysl pro černý humor, který byl chvílemi černější než noc, dodával celé knize ten správný šmrnc. Velká poklona také překladateli - David Krásenský odvedl velmi kvalitní práci ( vysvětluje i počeštěné varianty ruských slov a názvů) což je skvělé.
„Maximálně 1 procento lidí je absolutně skvělých a dokonalých a 1 procento je úplně špatných. Zbylých 98 procent tvoří komplikovaná směsice dobrého a špatného. Když chceš žít mezi anděly, musíš lidi okolo sebe vyprovokovat k tomu, aby ukázali jenom své dobré stránky."
Autorovy další knížky
| 2018 |  Couchsurfing v Rusku - Aneb jak jsem málem začal rozumět Putinovi |
| 2012 | Lituji, minuli jsme přistávací dráhu |
| 2019 |  Couchsurfing v Číně: Cesta přes obýváky nové supervelmoci |
| 2019 | Couchsurfing v Íránu: Moje cesta do země za zavřenými dveřmi |
| 2021 | Couchsurfing v Saudské Arábii |
Rusko a couchsurfing, to jsem si prostě musela přečíst a rozhodně nelituji. Sám o sobě couchsurfing, ač už ne tak populární jako dříve, nabízí skvělé možnost jak procestovat svět s trochu větším vhledem do místní reality a Stephan jakožto novinář se rozhodl toho povznést na úplně novou úroveň. Kromě Mosky a Petrohradu tak procestujeme spolu s ním opravdu ti nejméně pravděpodobná místa Ruska, kam byste na dovolenou asi nevyrazili - Grozný, Yakutsk, provincie Tuva - místa o kterých běžní lidé v Evropě ví jen málo. Stephan se navíc umí dobře ptát a nesoudí. Další jeho knížky o couchsurfingu si určitě přečtu a tuto určitě doporučuji každému, kdo se chce dozvědět o Rusku i něco pozitivního.