Čtvero ročních období v Římě
Anthony Doerr
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/380552/bmid_ctvero-rocnich-obdobi-v-rime-9GM-380552.jpeg
4
286
286
Výjimečná kniha – je plná mimořádných postřehů a popisuje Doerrova dobrodružství v jednom z nejúchvatnějších měst na světě. Anthony čte Plinia, Danta a Keatse ‒ staré kronikáře Říma ‒ a navštěvuje náměstí, chrámy a pamětihodnosti, o kterých tito muži psali. Účastní se vigilie umírajícího Jana Pavla II. a v prosinci vezme svá dvojčata do Pantheonu, aby jim ukázal, jak dovnitř okulem padá sníh. Společně se svojí rodinou se spřátelí s místními řezníky, zelináři a pekaři, jejichž hlučné příběhy a osobité výchovné rady jsou stejně neodolatelné jako samotný Řím. Tato osobní kniha odhaluje mnohé, je oslavou Říma, úžasným novým pohledem na rodičovství a úchvatným příběhem spisovatelského řemesla ‒ díky němuž Doerr přetváří své zážitky a zkušenosti do vět.... celý text
Literatura světová Cestopisy a místopisy
Vydáno: 2018 , MOBA (Moravská bastei)Originální název:
Four Seasons in Rome, 2007
více info...
Přidat komentář
Knize bych dala 5 hvezdicek, ale s ohledem, ze to ma byt cestopis jsem jednu odebrala, jelikoz cestopis si predstavuju proste jinak. Ale kdyz se od tohoto oprostim, musim rict, ze se mi kniha velice libila. Rim miluju a znam a z knihy na me presne dychala jeho atmosfera, uplne jako bych tam s hlavnimi postavami skutecne byla. Kazda veta, ktera popisovala pocasi, architekturu a tak byla jako bych to sama citila a videla. Z tohoto pohledu byla kniha dokonala
Nedočteno. Zasekla jsem se v půlce, a tam i skončila. I když je to cestopis, čekala bych trochu záživnější vypravování a nějaký malinký děj, ne naprosto stejnou každodenní rutinu od psaní knihy po nakupování těstovin. 1*/5*
Normálně komentáře nepíšu, ale tady jsem si řekla, ze prostě musím. Po 20 stránkách jsem chtěla knihu odložit, ale říkala jsem si, že tomu dám šanci a třeba se to zlepší. Bohužel opak byl pravdou - tak nezáživnou knihu už jsem opravdu dlouho nečetla.
Původně jsem tuhle knížku ani nechtěla číst, ale když na mě v knihovně vykoukla - co vykoukla, vysloveně se tam drze vystavovala :-), nakonec jsem jí dala šanci.
Z knížky mám 2 zásadní pocity - 1) závist - mít zaplacený rok v Římě a ještě byt s terasou by byl splněný sen
2) docela odvaha vyrazit tam s tak malými dětmi. Ale vcelku chápu, tohle bych taky neodmítla.
Jinak jsou to jak už někdo psal takové deníkové zápisky, špatné to není, nějak zásadní taky ne.
Upřímně nevím, kolik hvězdiček bych téhle knize dala. Byl to můj první cestopis a ještě si myslím, že to nebyl klasický cestopis, ale bohužel to nemám s čím srovnávat.
Kniha mě bavila, krásně a rychle se četla, jen jsem se kolikrát ztrácela v tom, kde právě jsem, přišlo mi, že autor dost přeskakoval z minulosti do přítomnosti a naopak.
Byla to rozhodně zajímavá zkušenost.
Mám ráda Itálii, Žít rok v Římě by se mi líbilo. Ale kam knihu zařadit si nejsem jistá. Najdete tam problémy spisovatele s tvůrčí krizí, problémy rodiče čerstvě narozených dvojčat. Odborné pojednání o Římě - v knize je spousta citátů a na konci pak odkazy. Co se mi dost líbilo, byly autorovy problémy se zvládáním cizího jazyka. Úplně jsem ho chápala. Sice mluví italsky, ale domluvit se skoro nedokáže.
Ze začátku mě kniha moc nebavila, začala mě bavit až tak v polovině. Ale autor vše popisuje opravdu krásně.
Pro mne byla tahle kniha krásným vzpomínkovým výletem do Říma, města, které mám moc ráda a v němž jsem prožila několik báječných měsíců. Při čtení se mi vybavovaly ty běžné každodenní příhody i objevování památek, o které člověk doslova zakopává na každém rohu, a historie tohohle úžasného místa. A o tom ta kniha je. O normálním každodenním životě dočasného obyvatele tohohle města. Nehledejte žádný hluboký příběh, spíš úžasně odvyprávěný deník.
Přišlo mi to, že to bylo jako jeho deníček, kde si zapisoval věci o jeho pobytu a co všechno se stalo. Mě osobně to nějak nenadchlo.
Doerr má neuvěřitelný talent psát o ničem tak, že je to naprosto neodolatelné a zároveň psát o důležitých věcech tak, že víte, že není nic nedůležité. A snad právě proto mě v případě téhle knihy neustále při čtení rozptylovalo to pomyšlení, jaké by to asi bylo, kdyby své síly jednou spojili pánové Doerr s Backmanem a seznámili své děti. Ta kniha by mohla být víc než jen dokonalá, rozhodně lepší než tahle.
"Spisovatel vytváří sen. A každá pracovní verze by měla představovat verzi snu, která je vylíčena přesněji a je konzistentnější a trvalejší než ta předchozí. Každé ráno se snažím připomenout si, abych se tomu bezvýhradně oddal, abych nad vším dumal, abych na trhlinky ve snu otestoval každou větu."
Po řemeslné stránce knize není co vytknout, krásný jazyk a práce se slovy. Ale tento sen o Římu s autorem nesdílím. Možná, tím jak byl spánkově deprivovaný a unavený z péče o dvojčata, viděl Řím příliš melancholicky a vyšel z toho text bez energie.
Ráda se do Říma vracím, stejně tak se ráda někdy vrátím k této knize, a to ideálně v Římě. Autor popisuje svůj život s rodinou během pobytu v Římě. Seznamí nás s Římem v každém ročním období, kulturou i běžným životem v tomto městě. Poznáváme Řím v historických souvislostech, současný Řím, radosti i strasti cizince žijícího v cizí zemi. Krásný styl psaní.
Italy - itsn’t a country, it’s an emotion...., napsal někdo moudrý. A Řím či Toskánsko jsou ztělesněním všech emocí, které vnímavého návštěvníka této krásné země skutečně naplní až po okraj. O tom je daná kniha. Někdy se kapku utápějící v popisu strastí a slastí při výchově malinkých dvojčat. Anebo občas v obtížně uchopitelných úvahách. Přesto velice zajímavá. Doporučuji hlavně všem, kteří už Itálii a především Řím "ochutnali". My měli to štěstí už několikrát - být tam někde u Tibery, nebo na Forum Romanum, či v Trastevere, nebo se procházet po ztichlé večerní Via Appia Antica.... Cítit vůně, slyšet místní zvuky, vnímat vzdálenou zpěvnou italštinu. Ale stále nám to nestačí....
Nebetyčná nuda. Kniha psaná na efekt. Nedojal vás snad popis jednotlivých památek..? Pak vás zaručeně musí rozněžnit jakýkoli pohyb dvojčátek...
Kniha se mi moc líbila, absenci děje vynahradila “každodennost”, vhled do běžného života. I “unavený rodič” mě zaujal, ale to možná souvisí i s životní fazí :)
"Deníkový záznam je pouze pro spisovatele; pomáhá mu pročistit, vnímat a zpracovat svět kolem."
A přesně takové to bylo. V Římě jsem byla několikrát a je to jedno z mých nejmilejších míst. Taky si píši poznámky z cest, útržky, které mi navodí atmosféru města po návratu domů. Rozdíl však je, že jsem si vědomá toho, že jim porozumím jen já, a nevydávám je do světa. Toto byl deníkový záznam, změť zmatených a neuspořádaných myšlenek a bylo velice náročné udržet pozornost a nekoukat neustále kolik stran mi ještě zbývá. Takový paskvil si Řím zkrátka nezaslouží.
Řím i knížky od Doerra mám moc ráda, ale tato kniha mě nenadchla tak,jak jsem čekala (ach ta očekávání!). Absence děje mi až tak nevadila,Doerrovy popisy mě jindy oslovit dokáží,ale tady mi mix filozofie unaveného rodiče a historie úplně nesedl a chvílemi jsem četla jen ze setrvačnosti. Asi nejsem úplně deníkový typ :o) nicméně - že je to Doerr a Řím a knížce nelze upřít jistou dojemnost, dávám slabší 4*.
„Na poznání Říma jeden život nestačí“ natož jedna kniha spisovatele, který zde prožil jeden rok na jakési Akademii s dotací – něco jako piš, barde! Tak psal a napsal, jak poznával Řím a Italy, jak se učil italsky, poznával Plinia a další mraky spisovatelů, kteří zde tvořili, pečoval o svoje dvojčata (che belli) a manželku. Mezitím napsal jednu povídku a tuto knihu bez příběhu, podle mne plnou dojmů spíše o všem a o ničem. Knihu, která může sloužit jako připomenutí pro ty, kteří v Římě již byli, pro věřící je zde Vatikán a úmrtí Jana Pavla a dále snad pro ty, kteří se dokáží dojmout na řetízkem kapiček na řídítkách motorini. Hlavně je snad určena těm, kteří svět teprve poznávají, váhavě hledají jeho smysl a žasnou nad řadou banalit, které dohromady tvoří život.
Štítky knihy
místopisy Řím rodičovství církevní památky archeologické památky historie měst, obcí a regionůAutorovy další knížky
| 2015 |  Jsou světla, která nevidíme |
| 2017 |  O dívce Grace |
| 2016 | Zeď vzpomínek |
| 2016 | Sběratel mušlí |
| 2018 | Čtvero ročních období v Římě |
Kniha má smůlu.
1. Je evidentně špatně tematicky zařazená, neb o cestopis nejde a knížka za to nemůže. Jde spíš o časově ohraničené osobní vzpomínky. Na deník je to pro mě málo niterné.
2. Podle mého názoru je knížka určena užšímu okruhu čtenářů a to ji bohužel také determinuje.
Řím docela dobře znám, tedy i místa, která autor zmiňuje. Pro mě je Řím "město měst". Najdete v něm celou stopu lidstva. Všechno důležité, co nás kdy potkalo, v něm prostě je. Autor měl možnost strávit ve městě jeden celý rok. Rozdělení na roční období je logické a docela dobrý nápad. Držela jsem mu palce, aby zažil sníh v Pantheonu a teď je už držím sobě, třeba někdy, náhodou...
Četla jsem kvůli Výzvě, docela mě to bavilo, něco jsem se dozvěděla, takže čtyři hvězdičky. Ta pátá, kterou často nedávám, je osobní a je za připomínku, kde je "ta klíčová dírka". Nemohla jsem si na to vůbec vzpomenout. Za týden se do Říma chystám, takže se jedním okem zase mrknu.
PS. Rada pro zájemce, do Baziliky svatého Petra jděte ráno, jinak si ji neužijete. Je to jedna z mála věcí, kvůli které se vyplatí vstát a být v kostele nejpozději v půl osmé. I snídaně na vás počká. To stejné platí i pro Vatikánská muzea, je dobré, být při otevření už na místě s elektronickou vstupenkou.