Čtvero ročních období v Římě
Anthony Doerr
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/380552/bmid_ctvero-rocnich-obdobi-v-rime-9GM-380552.jpeg
4
283
283
Výjimečná kniha – je plná mimořádných postřehů a popisuje Doerrova dobrodružství v jednom z nejúchvatnějších měst na světě. Anthony čte Plinia, Danta a Keatse ‒ staré kronikáře Říma ‒ a navštěvuje náměstí, chrámy a pamětihodnosti, o kterých tito muži psali. Účastní se vigilie umírajícího Jana Pavla II. a v prosinci vezme svá dvojčata do Pantheonu, aby jim ukázal, jak dovnitř okulem padá sníh. Společně se svojí rodinou se spřátelí s místními řezníky, zelináři a pekaři, jejichž hlučné příběhy a osobité výchovné rady jsou stejně neodolatelné jako samotný Řím. Tato osobní kniha odhaluje mnohé, je oslavou Říma, úžasným novým pohledem na rodičovství a úchvatným příběhem spisovatelského řemesla ‒ díky němuž Doerr přetváří své zážitky a zkušenosti do vět.... celý text
Literatura světová Cestopisy a místopisy
Vydáno: 2018 , MOBA (Moravská bastei)Originální název:
Four Seasons in Rome, 2007
více info...
Přidat komentář
Doerr prostě moc nepíše o pocitech/ píše jen o pocitech … je legrační sledovat mínění čtenářů o této knize… Ale opravdu: jak by nemohl mít plno pocitů, když se mu právě narodila dvojčata, se kterými se přestěhoval do Věčného Města? Je jich plná kniha. Je to takový postmoderní cestopis po Římě a okolí, docela zajímavý, ale na konci už trochu jednotvárný. Kdo však hledá, najde tu mnoho zajímavostí a souvislostí z dějin i současnosti. Je to i záznam toho, co čeká každé rodiče dvojčat. Hodně mě bavily citace z Plutarcha a našel jsem si také obrázky Toskánska. Připomněly mi jižní Moravu. A úžas Amíka, přesazeného do jiného světa mi připomněl můj vlastní úžas, když jsem byl v Americe.
Pár let před četbou knížky jsem několik dní v Římě strávila - autor přesně zachytil atmosféru.
V Římě jsem nikdy nebyla, ale podívat se do tohoto města je mým snem... Kniha pana Doerra byla příjemným nahlédnutím do atmosféry této evropské metropole... spíše o pocitech než o příběhu či turistickém průvodci.
Díky tomu, že jsem od knihy nečkala nic závratného, se mi nakonec docela líbila. Oceňuji velmi lyrické popisy místní přírody a architektury, obyčejných lidí a jejich příběhů, protože "prožít město" není o návštěvě turistických atrakcí a známých památek, ale spíše o vstřebávání místní atmosféry, kterou máme možnost procítit pouze ve chvíli, kdy vstoupíme do města jeho obyčejných obyvatel.
"Řím viděl, jak přichází a odchází taková spousta umělců, a zanechal na nich všemožné stopy, že já nestojím ani za zmínku, nejsem ani stéblo trávy. To Řím samotný a jeho pojem přetrvá, přežije všechny jedince, kteří jim projdou. Lidé se mu na chvíli věnují a pak je obíhající ruce ročních období smetou pryč. Řím je neosobní, téměř nehmotný. Řím je to, co existuje mezi domy, pod trávníky, ukládá návštěvníkům povinnost rozpoznat, co je skryté."
Kniha nás přivádí do Říma, kde americký pár se svými malými dvojčaty tráví rok svého života. Nemůžu souhlasit s některými čtenáři, že jsou to pouhé pohledy bez pocitů. Podle mě je autor Římem uchvácen a všímá si i detailů. Navíc život s dvojčaty je plný nečekaných překvapení. Knížka je prostě pro ty, kdo rádi cestují a chtějí se potěšit obyčejným příběhem, který je ale plný neobyčejných postřehů. Vezměte ji do ruky, pokud zrovna nechcete řešit vraždy nebo se bát u hororu a mysteriózních příběhů. A alespoň malá ochutnávka:
"Přes ulici za ambasádou roste borovic asi půl tuctu. jedna řada strká své koruny přes třiašedesátiletou zeď, která lemuje trávníky Akademie. Nepředpokládal jsem že Řím bude mít takové stromy, že bude třímilionové město živoucí zahradou s mechem v prasklinách zdí, stuhami břečťanu zamotanými do klenby podloubí, starověkými zdmi oděnými do závoje kapra, tymiánem pučícím z věží kostela..."
Kniha bohužel nenaplnila má očekávání. Bylo hezké připomenout si některé historické události a projít se s autorem po Římě, ale to je tak asi vše. Nedoporučuji.
Čekala jsem kapku něco jiného, ale bylo docela zajímavé sledovat příběh rodiny, která se z USA přestěhuje na rok do Říma. Některá místa, která jsou v knize jmenována, jsme navštívili vloni při farní pouti ;-) takže Výzva splněna. Líbil se mi zvláště vhled do historie.
Zvláštně pojatá kniha. Jsou to jen takové nesourodé střípky, mišmaš bez vývoje v neosobním duchu. Krátké zážitky s dvojčaty míchá Doerr s úvahami o přírodě, informacemi o historii Říma i tehdejším politickém dění, dále samozřejmě kulturní rozdíly, dorozumívání a jídlo, jídlo, jídlo! Ale všechno je to takové chladné, odtažité, jako by psané nezaujatým pozorovatelem (možná v poslední třetině o něco lepší). Doerr prostě moc nepíše o pocitech a zde by se to jednoznačně hodilo, protože s dvojčaty batolety to musel být velmi intenzivní rok.
Anotace knihy je úplně mimo. Nejsou to mimořádné postřehy, ani dobrodružství, ani hlučné příběhy řezníků nebo výchovné rady. To musel psát někdo, kdo knihu nečetl.
Je to popis jednoho roku, který v Římě stráví americký spisovatel, s ženou a malými dvojčaty. Jsou to obyčejné dny, pokouší se psát, nerozumí italsky a je fascinován Římem a tím, co vidí kolem sebe. Vnímá to s pokorou, s obdivem, ale nikdy se mu nepodaří přejít "hranici" k Italům a úplně si s nimi rozumět.
Řím mám ráda a právě ten obyčejný život se mi líbil, popis vůní, jídel, ale i památek a historie. Není to encyklopedie, ani cestopis, spíše deník, který si autor píše. A bavilo mě vyprávění o dětech, s láskou a laskavostí. Přenesla jsem se v myšlenkách do Itálie, a za to děkuji.
Podle hodnocení jsem se trochu bála, jak se mi kniha bude číst, ale mé obavy byly zbytečné. Líbily se mi postřehy autora o Římě, svých malých synech i životě a světě. Byla to nádherná kniha, díky které jsem měla pocit, že ten rok jsem v Římě strávila taky.
Knížka sama o sobě není nijak špatná. Jen nesmíte počítat s příběhem, ale pouze se vzpomínkami autora na Řím. Znovu bych po knížce nesáhla, nebylo to nic pro mě, ale své fanoušky si to určitě najde.
Autorovy vzpomínky na pobyt v Římě. Kniha je bez souvislého děje, je to řada drobných historek a popisů. Krásně vykreslená atmosféra, ideální pro někoho, kdo si chce Řím připomenout.
Musim kriticky uznst, ze asi nesdilim vetsinove nadseni timto autorem. Pokousela jsem se cist Jsou svetla, ktera nevidime a uz tam jsem nebyla nadsena.
Tato kniha je spise o pocitech a to velmi llmelancholickych pocitech. Autor spise nez aby psal o Rime, tak pise spise o frustraci, ktera provazi peci o mala dvojcata. Pokud cekate cestopis, tak se ho tu dockate v opravdu minimalni mire.
Tady plati i zname nesud knihu podle obalu, jelikoz jsem dle obalu cekala knizku s trosku jinym obsahem. Asi uz vzdam snahu najit v autorovi zalibu.
Ta kniha je prostě nádherná, napsaná krásným jazykem s citem pro atmosféru. Manželé s čerstvými miminy - dvojčaty tráví rok v Římě, v jeho staré části, poznávají život současný i historii a autor o tom píše tak, že jsem tam okamžitě chtěla být taky. Vše podstatné už napsala eva3992, já jen ještě přidám, že po všech těch dětektivkách, přečtených v poslední době, byl tohle opravdu a bez přehánění krásný čtenářský zážitek. :-)
Autorův skutečný příběh, kdy strávil jeden rok v nádherném Římě. Popisuje nám svůj život, myšlenky, pocity, radosti i strasti s malými dvojčaty. Kniha ze života spisovatele, ale zároveň obyčejného člověka, který nás vezme s sebou do svým myšlenek.
Od autora už jsem četla knihy Jsou světla, která nevidíme a Město v oblacích. To, jak píše, miluji, takže je mi jasné, že vždy, když se mi dostane do rukou jeho kniha, tak si ji přečtu. I tentokrát, ač to nebyl klasický příběh, ale rok jeho života, jsem byla nadšená a čtení jsem si moc užila.
Kniha nás skutečně přenese do Říma, poznáme tak jeho ulice i obyvatele, památky, dopravu i počasí. Měla jsem chuť se tam rozjet a podívat se na vše vlastníma očima.
Ač je kniha o jeho životě a pocitech, dokáže zde vykouzlit tak nádherné věty a krásné myšlenky. Při čtení jsem se díky tomu usmívala a prožívala celou škálu emocí. Možná i díky tomu, že jsem matka, jeho příhody s malými dvojčátky mi byli blízké a dokázala jsem přesně pochopit, jak se rodiče cítí.
Do příběhu autor zakomponoval všechny důležité události, které se ten rok ve světě staly. Co bylo skvělé, tak prvotní porovnání běžných věcí v Evropě a v Americe.
Kniha je pohodová, milá, úsměvná, ale donutí nás i k zamyšlení, ať už nad sebou nebo celkově nad světem. Zhltla jsem ji jako malinu a klidně bych brala ještě pár stránek navíc.
Nechala jsem se zlákat obálkou a titulem knihy, protože jsem milovník Itálie. Každopádně kniha byla taková nemasná, neslaná. Tím, že to byla má první kniha od autora, se bojím, abych si od něj ještě něco přečetla.
Můžu tvrdit, že jsem šťastný člověk, protože se mi také podařilo nějaký čas strávit v Římě, jak se píše v anotaci, v jednom z nejúchvatnějších měst na světe. Vím, jak to tam vypadá a jak nádherné město to je. Proto jsem si sáhla pro knihu, abych si to po té dlouhé době znovu připomněla a vzpomínala. Jenomže táhle kniha o tom to nebylo, bohužel. Americký spisovatel vypráví jak nezvládají nový pobyt, jak nezvládají být rodiče dvojčat, nezábavné, nevýživné, nudné a líčí historické prostředí Říma opravdu nevkusně (např. Sixtinská kaple voní jako plesnivé noviny???). Jako kdyby tam byli za trest. Dvě hvězdičky dávám kvůli Římě a kvůli nádhernému obalu knihy. Pokud někdo chce něco dozvědět o Římě, má si vybrat jinou knihu. Tohle bych spíš (ne)doporučila pro rodiče s miminem, k pobavení.
Neurazí ani nenadchne. Takový deník amerického spisovatele z pobytu v Římě. Včetně popisu co kdy jeho dvojčata delala, jedla, proč nespala.
Kniha je místy čtivá, mnohdy se tam objeví zajímavá zmínka ohledně Říma, ale to je asi tak všechno v mém případě. Kniha mi nic extra nedala. Myslím si, že jiné autorovy knihy jsou daleko lepší.
Když si knihu nepřečtete, tak o nic vlastně nepřijdete.
Štítky knihy
místopisy Řím rodičovství církevní památky archeologické památky historie měst, obcí a regionůAutorovy další knížky
| 2015 |  Jsou světla, která nevidíme |
| 2017 |  O dívce Grace |
| 2016 | Zeď vzpomínek |
| 2016 | Sběratel mušlí |
| 2018 | Čtvero ročních období v Římě |
V Římě jsem nebyla, ale knihy od Doerra mám ráda, a tak jsem si chtěla přečíst i toto. Kniha je takovou malou oslavou všedního života v Římě, kdy tam bydlíte a nejste jen turista, který se tam zjevil na prodloužený víkend. Doerr popisuje jejich život v tomto městě s jejich malými dvojčaty, poznávání města, ale líčí i jazykovou bariéru. Jsou to mile sepsané útržky vzpomínek na rok, který tam strávil. Bohužel ale nemohu udělit vysoké hodnocení, protože by mi to asi víc sedlo jako blogové zápisky, než aby to byla celá kniha. Ostatní knihy má Doerr prostě mnohem lepší.