Čtvrtá oběť
Håkan Nesser
https://www.databazeknih.cz/img/books/16_/168108/bmid_ctvrta-obet-LC0-168108.jpg
4
230
230
Inspektor Van Veeteren série
< 2. díl >
Někde uprostřed města sedí vrah a v klidu si sestavuje svůj další plán. Kaalbringen, klidné letovisko, je ovládnuto hrůzou – v rychlém sledu zde došlo ke třem brutálním vraždám... Kdy a kde může znovu udeřit „vrah se sekerou“, jak se mu začalo říkat? Odejde odtud jen tak pryč, nebo už má vyhlédnutou další oběť? Komisař Van Veeteren musí rychle najít skryté vztahy v té sérii nevysvětlitelných vražd. A čas se rychle krátí, protože čtvrtá oběť už se nachází ve zlověstném sevření vraha...... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi
Vydáno:
2013
,
MOBA (Moravská bastei)
Originální název:
Borkmanns punkt, 1994
více info...
Přidat komentář
První detektivka, kde jsem celou dobu fandila vrahovi. Pár severských se mně líbí víc, nebyl to zas takový sympaťák, na jakého celou dobu vypadal. Za přečtení však rozhodně stála.
Bohužel mne kniha nezaujala..., případ se tak nějak vyřeší "sám", stále jen všichni nad něčím dumají, přemýšlí, obědvají, hrají šachy, pijí pivo..., nulový náboj...
Zajímavý rozbor psychiky hlavních osob příběhu. A docela nečekaný závěr... Pěkné čtení.
Už napoprvé mě Nesser okouzlil, píše prostě... jinak. A to se mi, s časovým odstupem větším, než jsem původně plánovala, líbilo i ve druhém díle série s inspektorem Van Veeterenem.
Líbí se mi to počáteční váhavé shledávání hubených vodítek bez raketového tempa akčních profíků, spíš instinktivní osahávání možností, krok dopředu, dva zpátky, zázraky se nedějí.
Líbily se mi i tentokrát obyčejné dialogy, obyčejné postavy, humor, skrytý a nevyčnívající. Líbilo se mi pěkně vymyšlené pozadí; dějiště a "rekvizity" používané při vyšetřování.
A ano, dostalo se i na regulérní porci napětí, když příběh vrcholí.
Přesto hodnotím trochu zdrženlivěji, než první díl. Ta neuchopitelnost, která mi přišla v Síti orignální a zajímavá, místy už trochu příliš zbrzdila přirozené tempo příběhu a zamlžila jej až na hranici jakési chvilkové strnulé bezdějovosti.
Pak se mlha zvedla a - dořešeno. Cítila jsem se trochu rozpačitě.
Asi mi to tentokrát - jak zaznělo v některých komentářích přede mnou, - přišlo taky spíš na rozsáhlejší povídku.
70 %
Druhá kniha série, druhé setkání s komisařem Van Veeterenem ... komisař není nesympatický, je dumavý a někdy málo odhaluje ze svých myšlenek ... příběh druhé knihy měl větší náboj než první , bylo v ní ale také více krve a popisu obětí.... na autora asi nezanevřu a někdy zkusím další díly ...
Pěkná kniha, i když anotace opět neodpovídá pravdě. Jakápak čtvrtá oběť? Tato "oběť" se přece obětí stát neměla a ani nestala. Rozhodně bych si ráda přečetla nějakou další knihu od Häkana Nessera. Za brutalitu hvězdičku dolů.
"Možná se nakonec dá udělat člověk z každého, když se do toho pustíte s vervou... " Bausen, komisař před důchodem.
Hakenův styl psaní detektivek je naprosto odlišný od toho, jak jsou psané jiné, akční a napínavé detektivky. Kdo má rád rychlé akce, tak tady je nenajde. Příběh je psaný podmanivým jazykem, a proto si čtení užíváte, a naprosto nevadí, že neletí dopředu.
Navíc všude nestříká krev, vyšetřování postupuje plynule k závěru a je tu i troška příjemného humoru.
Plním slib daný sama sobě a je to ohromně příjemné. Čtu celou sérii znovu, pěkně popořadě, každý díl pomalu, pomaloučku. Všechno, co zdejší milovníci současných thrillerů, vesměs akčních a krvavých, Nesserovi vyčítají, je totiž to, co já si užívám nejvíc. Proto radím: Nessera nečtěte. Nedočkáte se velké policejní akce ani důsledného vyšetřování, ani přehnaného napětí ústícího do finále, při kterém vám zatuhne krev. Vraha možná odhalíte dřív než komisař. A nebo ne, radím naopak: Nessera čtěte. Všechno výše jmenované je u něho nahrazeno vtipem v dialozích a komisařových úvahách, jeho souzněním s názorově spřízněným vyšetřovatelem, a hlavně neotřelými postřehy a jazykem – viz úryvky v komentářích těch, kteří ho mají taky rádi.
Já jsem našla mezi desítkami současných autorů detektivek pouze dva, kteří jsou jiní, rozumějte jedineční. Jejich knížky nejsou prvoplánové, nacházím v nich něco víc, a to mě uspokojuje a dělá mi radost. Nesser je jedním z těch dvou.
Kniha je v modrém hodnocení. Nemá spád, není ani moc napínavá a popis krutého vraždění je minimální, přitom se morduje sekerou a z toho by jiní vyčarovali pěkně krvavé orgie. To jsou skutečnosti, které leckterým milovníkům moderních thrillerů vadí. Mě ne, naopak. Autorův rozvážný styl připomíná mé oblíbené Islanďany. Tady se ale ocitáme úplně jinde: v imaginárním státu, v takovém trochu nafouklém Rakousko-Uhersku, v osmdesátých a devadesátých letech dvacátého století, tedy v době těsně před masivním rozšířením moderních výdobytků velkého bratra, jako jsou kamery, mobily a počítače. V tomto světě se pohybují postavy mírně starosvětského rázu, prožívající a řešící své běžné životní peripetie a co mě na nich baví velmi, jsou rozhovory, zcela přirozená lidská mluva. Tady u mě autor znovu zabodoval maximálně. A nakonec i na tu trochu překvapení a napětí dojde. S inspektorem Van Veeterenem jsem se potkal podruhé a těším se na pokračování.
90 % (aktuálně 180 hodnotících s průměrem 71 %).
…
Cena jeho hudební aparatury tedy značně převyšovala jakoukoli částku, kterou by kdo byl ochoten dát na zbytek jeho starého opelu, a přesně tak to chtěl. Auto je dopravní prostředek. Hudba je prostředek rozkoše.
Je zcela jasné, co má vyšší prioritu.
Moje druhá kniha od autora a nadšení nesdílím. Část knihy zbytečně zdlouhavá, napětí skoro žádné, vysvetleni zaveru tak napůl, detektiv VV mi tedy k srdci nepřirostl, jeho arogantni chovani, no nic pro mne. Já být intendantem, tak bych už u policie nesloužila:-)
Hakan Nesser je podle mě opravdový vítěz - spisovatel detektivních románů!!! Žádná kniha není stejná a když už víte, kdo je vrah, vychutnáváte si literární i psychologickou stránku knihy. Nesser zároveň baví i nutí čtenáře přemýšlet o každodenních věcech. Inspektor Van Veeteren hraje badminton se stejnou vášní i úspěchem jako já, jeho literární profil je dechberoucí - rostoucí s každou další Nesserovou knihou s Veeterenem!!!
Příjemné, oddychové a pohodové čtení ... knížka vůbec není tak špatná, jak napovídá její hodnocení, právě naopak, nádherně se čte a moc se mi líbí jazyk a styl, jakým Nesser píše. Výborný byl u této knížky i překlad.
Autor píše zajímavě, stylem i zápletkou. Není to určitě špička severských detektivek, ale jako oddechová literatura je knížka použitelná. Možná by to měla být jenom povídka, nebo novela, a ne pokus o román. Průměr.
Já tedy zklamaná rozhodně nejsem. Už jen proto, že jsem se po přečtení vrátila na začátek, pod věnování Sanně a Johannesovi: "Pouhá nutnost však přirozeně nikdy nemůže být důvodem ani omluvou. Jen příčinou."
Jako vždy u Nessera, obdivuju výstavbu příběhu - ano, je to svým způsobem nuda, klídek, nikam se nespěchá, ale když to někomu (komisaři V.V.) pomůže najít pachatele, tak proč ne? Je přece zbytečné šílet, kmitat a motat se v kruzích. Tím spíš, když se V.V. o jedné oběti dozví: "Byl to hajzl, pane komisaři. Neskutečný hajzl."
Jako odměnu za trpělivost obdrží čtenář třeba i tohle detektivní moudro:
"Každé vyšetřování dospěje do bodu, v němž už nepotřebujeme žádné další informace. Jakmile tohoto bodu dosáhneme, víme už dost na to, abychom případ vyřešili pouhým přemýšlením. Dobrý vyšetřovatel musí usilovat o to, aby se naučil poznat, že se v tomto bodě nachází, nebo spíše že už ho má za sebou. A právě tato schopnost, respektive její nepřítomnost, představuje rozdíl mezi dobrým a špatným detektivem."
Jazyk příběhu - jako bych ani nečetla detektivku, taková je to místy krása. Možná právě proto se vyplatí zvolnit tempo i při čtení a vychutnávat si ta zvláštní spojení, ty věty holé i souvětí velmi rozvitá. Už vím, že Nesserovy české knihy nemají stejného překladatele, ale asi žádný z nich se neubrání nádherným formulacím:
"Pomyšlení na smrt se dostavilo jako skromný host, ale jakmile ho vpustila dál, rozhodlo se zůstat. Najednou u ní bydlelo. Nezvané a neoblomné. Jako ruka, která svírá žaludek. Jako pomalu bující nádor. Šedý mrak, který roste, šíří se jejím nitrem a halí její myšlenky do čím dál beznadějnější tmy."
Takže já na Nessera i nadále nedám dopustit, i když ho doporučím spíš těm, kteří mají v úmyslu si jeho knihy v klidu vychutnat. A nijak netrvají na tom, že detektivka přece musí mít jasný spád a vyšetřovatel si nedá pokoj, dokud pachatele nešoupne za mříže. Což mě znovu přivádí k citaci z knihy - tentokrát už opravdu poslední:
Dotaz reportéra: "Kdy si myslíte, že budete mít pachatele za mřížemi?"
Odpověď policisty: "Přibližně deset minut poté, co ho chytíme."
P.S. A co říkáte na ten název?
Bizarní. Spolu s Beatou to říkám jako čtenář. Nesserovy knihy se čtou dobře. Detektivky jsou takové pohádky pro dospělé. Přináší nám relax a většinou končí dopadením vraha. Ač ten nemusí být tím prvoplánovým zloduchem... Bizarní..
Pořád nevím, jak vlastně o knize smýšlím. Styl autora, který mnoho lidí pobuřuje, se mi líbí, ráda sleduji práci sympatických detektivů i přemýšlím o vrahovi. Ale myslím, že konce knih nejsou autorova silná stránka. Není to první kniha, kterou od něj čtu, a vždy mě konec překvapí a zároveň zklame, protože si přeji, aby byl rozvinut mnohem víc.
Každopádně mi ani tolik nevadí, kdo byl vrahem, ale nedokončené myšlenky. Kdo získal nakonec místo policejního náčelníka? Jak dopadl poslední rozhovor Munstera a Beaty Moerkové?
A proč jsme se nedočkali pořádného rozhovoru mezi Synn a Munsterem? Toho je mi obzvlášť líto. Přesto si kniha zaslouží vysoké hodnocení, nebyla vůbec špatná.
Autorovy další knížky
| 2015 |  Muž bez psa |
| 2012 | Síť |
| 2016 | Dívka, která nikomu nechyběla |
| 2013 | Hlavolam |
| 2019 | Úplně jiný příběh |
Pěkně napsaná detektivka od švédského spisovatele. Severské thrillery jsou mé oblíbené a i tento stál za to. Komplikovaná zápletka, napětí, skvělé popisy emocí a nečekané rozuzlení. Málokdy cítím empatii k zabijákovi, ovšem v této knize tomu tak bylo.