Štvrtkový klub detektívov
Richard Osman
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/470806/mid_stvrtkovy-klub-detektivov-2Kr-470806.png
4
167
167
Každý štvrtok sa v Coopers Chase, luxusnom mestečku pre seniorov niekde uprostred kentských lesov, stretávajú amatérski detektívi a venujú sa nevyriešeným vraždám miestnej polície. Coopers Chase stojí na pozemkoch bývalého kláštora a tamojší developer, arogantný vulgárny muž, majiteľ veľkého červeného klavíra, sa usiluje využiť biele miesto v zmluve, aby na mieste kaplnky a cintorína postavil osem nových bytov. Očividne mu nie je súdený dlhý život, a keď mu niekto pichne smrtiacu injekciu, štvrtkový klub detektívov má pred sebou reálny prípad vraždy.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Romány
Vydáno: 2021 , Slovart (SK)Originální název:
The Thursday Murder Club, 2020
více info...
Přidat komentář
(SPOILER) "Skupinka dochodcov riesiaca vrazdy" mi znelo zaujimavo, lebo mam rada neobvykle konstelacie, ale nedostala som, co som chcela. Dost nudne, nezaujimave postavy, ktorych tam bolo aj zbytocne dost. Obcas som natrafila na nejaku nelogickost, ktora ma zmiatla a potom rozuzlenie, ktore ma sklamalo. Mam rada, ked vsetky zlociny spolu suvisia a na konci sa nam ukaze riadny gordicky uzol, ktory hlavny hrdina (jeden, max dvaja!) roztne svojim intelektom a detektivnou pracou. Dost ma sklamalo, ze tu islo o viacero liniek, ktore spolu suviseli len velmi povrchne a nakoniec vlastne ani neboli zaujimave. Napr pribeh otca Matta by som tam vobec nepotrebovala mat, bola to pre mna naozaj zbytocna odbocka.
Celá kniha se mi líbila, asi proto, že jsem už věkem blízko k hlavním hrdinům. Ale ten konec mě trochu zklamal. Přesto jsem ráda, že jsem si ji přečetla.
Když vidím v názvu knihy slova jako spolek nebo klub, přepadá mě obrovská chuť si ji přečíst. Láká mě ta často nesourodá skupinka lidí, kteří mají jednu společnou vášeň, a díky ní se navzájem poznávají. A ani tentokrát jsem neudělala chybu. Kniha Čtvrteční klub amatérských detektivů byla přesně taková, jak jsem čekala. Pohodové čtení o skupince seniorů, jejichž zálibou je vyšetřování vražd. Žádné hrůzy při kterých by mi stály vlasy na hlavě, jen poklidné pátrání po tom, kdo je vrah a proč. Občas se objevily vtipné situace a párkrát i ty sentimentální, jak se dá ve vesničce pro seniory čekat. Kniha mě bavila, tak odpouštím i pár drobných nejasností a překlepů.
Chytrá a příjemná knížka o seniorech z komunity, o které by si leckdo pomyslel, že je dávno odepsaná. Jsou tady chvilky, kdy se člověk musí zamyslet o stáří a všem, co obnáší, a jsou tady chvilky velmi vtipné a chvilky, které člověka mile pohladí. Rozhodně doporučuju k přečtení, budete milovat Joyce, Elisabeth, Ibrahima i Bogdana! A určitě i oba detektivy, kteří se ani zlobit nemůžou...
Po delším čase jsem sáhl po detektivce, i když poněkud netradiční. Hlavní roli v ní totiž hrála parta gerontů z jakéhosi městečka pro bohaté seniory.
Začátek byl docela slibný, hlavně díky náznakům lehkého britského humoru. Ten se však postupně vytrácel a místo něj autor splétal příběh jen stěží uvěřitelný: detektivové amatéři i profesionálové, vrahové, mafiáni - všichni svorně jako jedna rodina řeší hned několik vražd (čerstvých i padesát let starých). V této pohodičce Osman sem tam zahraje na city čtenáře. Jedním slovem- slátanina.
Tento román je směsí chytrosti, vtipu, lásky, přátelství a pochopení. Nevyhne se ani citlivějšímu tématu stáří a k němu patřícím neduhům, ale to ho právě dělá realističtějším.
Kniha se bude líbit všem, kteří mají rádi jemnější detektivky se špetkou humoru. Ale pozor, je tu i pár velmi dojemných chvilek.
Stala se vražda a Čtvrteční klub amatérských detektivů se tak ocitne u prvního skutečného případu. Dovedete si představit, jak se čtyři osmdesátníci snaží vypátrat vraha?
Přišla jsem na to, že mám radši severské detektivky a morbidní vraždy a tato oddechovka mě do kolen, bohužel, nedostala. Chvíli zabralo, než jsem poznala všechny postavy, takže se začátek docela táhnul. Ačkoli mám britský humor ráda, tady jsem asi byla naladěná na jinou notu, protože mi to moc vtipné nepřišlo.
Poslední třetina byla nejlepší a celkový dojem vylepšila. Pokud si chcete přečíst takovou netradiční detektivku, mohli byste zkusit dát čtyřem amatérským detektivům šanci.
Sama nevím, co si o knize myslet. Začnu obálkou – jo, ahá, liška. Mno, za mě nevypovídající. Ano, příhoda s liškou se v knize mihne, ale že by to byla nějaká ústřední linie, tak to v žádném případě. A zhruba v tomto duchu se nese celé dílo.
Na tuto knihu jsem si „vystála“ zatím nejdelší frontu v knihovně. Z toho důvodu, a taky ovlivněna spoustou oslavných recenzí, jsem čekala zázrak.
Co jsem dostala? Slušný detektivní příběh, roztomilé a sympatické postavy, sem tam vtípek, sem tam dojetí. Jo, je to „k uzoufání britské“, jenže pro českého čtenáře v záplavě překladové literatury nic výjimečného. Tak proč jsem zklamaná?
Postavy byly milé a opravdu báječně vykreslené, ale bylo jich prostě mnoho. Každá měla osobitý příběh, s každou jsem soucítila, takže nakonec to bylo vyčerpávající. BTW by mě fakt zajímalo, čím si Elizabeth vydělávala na živobytí.
Detektivní příběh taktéž. Ano, palec nahoru za věc, která v té spleti hovoří jasně pro autorovo mistrovství – nenašla jsem tam žádnou logickou nesrovnalost, a to já jsem na ně přecitlivělá. Vlastně ano, ale to souvisí spíš s překladem, a o tom později. Jenže zase – řešilo se příliš mnoho případů, příliš mnoho zvratů, a přiznejme si – příliš mnoho mrtvol na malém území a v krátkém časovém úseku. Jinak dobře vystavěnému příběhu tohle snižovalo uvěřitelnost.
Překlad a korektury? Katastrofa, bohužel běžná. Prosím pěkně, kdo pronáší tu úvodní hlášku o ideálním místě pro mrtvolu? Jestli je to tak, jak si myslím, chtělo si s textem víc pohrát (a dalo by se to zvládnout). Penny, která se o odstavec dál změní v Peggy, aby se posléze zase vrátila k původnímu jménu, no potěš. A může mi někdo vysvětlit převod kilogramů na „kameny“? Jako Chris přibral jeden a půl „kamene“? Na tohle je jedna vysoká škola málo.
Kvůli nenaplněnému vysokému očekávání dávám pouhé tři.
Moc jsem se bavila, a přesně tohle čtení jsem zrovna potřebovala. Milé, laskavé, s humorem, ale i trochou sentimentu a dojetí. Příjemná změna po těch pesimistických a ponurých severských detektivkách, ne že bych je odsuzovala. Naopak. Ale potřebovala jsem si asi od nich oddechnout a tohle je přesně na to dělané. Všechny hlavní postavy jsem si navíc moc oblíbila, což se mi zas tak často nestává, a uměla jsem si i jejich jednání představit. Doporučuji tedy pro ty, kteří si chtějí odpočinout od morbidních vražd, temnoty a tísnivé atmosféry některých thrillerů.
Díky doporučení této knihy jsem se těšila na nějaký ten laskavý britský humor, občasnou posmutnělou filozofii o stáří a svérázné postavičky. A to jsem netušila, že se děj odehrává v Kentu a poblíž míst, kde jsem nějakou dobu žila (Tunbridge Wells, Maidstone, Hastings=Fairhaven...), což dává knize vždy přidanou hodnotu.
Přesto jsem při čtení upadala do jakési nudy a ke konci mi vlastně bylo jedno, kdo, koho a proč zamordoval. Bohužel... ze začátku to vypadalo na příjemné čtení o partě zvídavých akčních stařečků, ale styl psaní, nelogičnosti, celkový pohled na věc a neosobní postavy to potěšení ze čtení v mém případě pohřbily jako kosti "kdožetobyl?". Zavírám a zapomínám.
Nehodnotím, pre mňa zlý výber.
Príbeh a štýl je pre čitateľov vo veku 70+. Najväčšie vzrúšo dvoch postáv - senioriek - zakúpenie si a pochlipkávanie dvoch džinov s tonikom cestou autobusom z mesta do domova seniorov.
Autorův styl mě absolutně nenadchl, příliš mě nezaujal ani příběh, který byl absolutně nereálný. Kdysi jsem však dělala v Anglii v hotelu, který měl podobnou klientelu. Knížka tedy ve mně vyvolala vzpomínky na časy dávno minulé a na některé z pravidelných hostů.
A zase jsme u toho, jak se všeobecný vkus míjí s tím mým. Čtvrteční klub amatérských detektivů pro mě nebyl ani vtipný, ani svěží, ani odpočinkový..., byl pro mě úmorný, děj mě nezajímal, postavy mě nebavily, nad rámec vyprávění jsem taky nic nenašla...a dočetla jsem to (zase) jenom proto, že jsem se ještě prostě nenaučila nedočítat...
Pohodová oddechová kniha se zajímavým a překvapivým koncem. Oceňuji vtipné komentáře a celkový nadhled, který asi do daného prostředí patřil.
Tak nevím, zda jsem jen nebyla správně naladěna, ale moc mě to nechytlo. Parta osmdesátníků sice svým jednáním občas vyloudila úsměv, ale vracet se k tomuto titulu rozhodně nebudu
Kniha mi nesedla. Někdy kolem půlky jsem zvažovala i odložení. K jejímu dočtení jsem se musela tlačit.
Vôbec, ale vôbec ma to nebavilo. A štýl písania mi nesadol, celé to bolo také naivné a nudné. Knihu som nedočítala a darovala do kniznej búdky.
Autorovy další knížky
| 2021 |  Čtvrteční klub amatérských detektivů |
| 2022 |  Muž, který zemřel dvakrát |
| 2023 | Nepresná muška |
| 2024 | Kým zomrie posledný diabol |
Pomalý rozjezd, kolísavé napětí a rozuzlení, kdy se nakonec pachatel sám odhalí. No nevím. Celkově vzato dobře napsaná průměrná detektivka, která neurazí, ale za měsíc nebudu vědět, o čem to bylo.