Cudzinec
Albert Camus
https://www.databazeknih.cz/img/books/30_/30875/bmid_cudzinec-OKn-30875.jpg
4
2389
2389
Novela Cudzinec patrí do „absurdného obdobia“ Camusovej tvorby. Zvyčajne sa interpretuje ako umelecké prenesenie filozofie absurdity obsiahnutej v Mýte o Sizyfovi, ktorý vyšiel v ten istý rok (1942). Jeho sujet je jednoduchý: spisovateľ nám predstavuje svojho románového hrdinu vo chvíli, keď ľahostajne pochováva svoju matku. Deň po pohrebe sa stretáva s pisárkou Mariou, stáva sa kamarátom pasáka, svojho suseda. Nato sa odohrá dráma: Mersault bezdôvodne zabije na pláži Araba, súdia ho a je odsúdený na smrť. V tomto na pohľad jednoduchom príbehu je zhrnuté Camusovo chápanie absurdnosti sveta. Camus navodzuje predstavu, akoby to, že Mersault zabije Araba, bolo iba dielo náhody - nezabil ho on, ale vražedné africké slnko a oslepujúce svetlo, ligot mu zatemnil zrak a zvrátil rovnováhu dňa... Udalosť sa odohrala, ale zároveň k nej nemuselo dôjsť. Akoby bol však odsúdený preto, lebo neplakal na matkinom pohrebe... Jeho postava je vyhnancom, cudzím človekom, cudzincom medzi ľuďmi. Próza Cudzinec je filozoficky spätá s esejou Mýtus o Sizyfovi: obidve diela sa vzájomne dopĺňajú a sú základnými piliermi Camusovej tvorby. Albert Camus, francúzsky existencialistický spisovateľ, esejista, románopisec, dramatik, sa narodil roku 1913 v Alžírsku, ktoré bolo v tom čase francúzskou kolóniou. V chudobnom detstve predčasne osirel, no napriek finančným ťažkostiam vyštudoval v Alžírsku filozofiu. Počas druhej svetovej vojny sa aktívne zúčastnil na protifašistickom odboji. Po roku 1945 bol šéfredaktorom časopisu Combat. Roku 1957 dostal Nobelovu cenu za literatúru. Zahynul pri automobilovej nehode roku 1960 (v Petit-Villeblevin v departemente Yonne). Jeho bohaté literárne dielo zahrňuje drámu, publicistiku, prózu, esejistiku. Diela Rub a líce (ĽEnvers et l’Endroit, 1937), Svadba (Noces, 1938), drámy Caligula (1938), Nedorozumenie (Le Malentendu, 1944), Stav obliehania (ĽEtat de siége, 1948), ale i neskoršie adaptácie majú neraz dramatickú formu. Publicistické Aktuálnosti I, II, III (Actuelles I, II, III, 1950, 1952, 1958) sú zasvätené aktuálnym politickým zápasom. Napísal prózy Šťastná smrť (La mort heureuse, 1938, vyšla až po jeho smrti 1971), Cudzinec (1942), Pád (La Chute, 1956), Vyhnanstvo a kráľovstvo (L’Éxil et le royaume, 1957), Mor (La Peste, 1947). Jeho posledný román Prvý človek (Le premier homme) vyšiel až po smrti. Vo filozofickej eseji Mýtus o Sizyfovi (Le mythe de Sisyphe, 1942, s podtitulom Pokus o absurdno) definuje absurdnosť ľudského osudu. Postoje k otázke ľudskej vzbury proti osudu historicky rozvádza vo filozofickej eseji Vzbúrený človek (ĽHomme révolté 1951).... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2005 , Petit PressOriginální název:
L'Étranger, 1942
více info...
Přidat komentář
" Z jedné české vesnice se vydal jakýsi muž do světa za výdělkem. Po pětadvaceti letech se vrátil jako boháč, se ženou a s dítětem. Jeho matka a sestra měly doma společně hostinec.Chtěl je překvapit, a tak nechal manželku s dítětem na nocleh u konkurence a sám se odebral k matce; přišel a matka ho nepoznala. Napadlo ho, že si z matky udělá dobrý den, a najal si u ní pokoj. Se svými penězi se nijak netajil. A v noci ho matka se sestrou utloukly kladivem, oloupily ho a mrtvolu hodily do řeky. Ráno přišla manželka a bezděky prozradila, kdo vlastně neznámý nocležník byl. Matka se oběsila. Sestra skočila do studny...."
Každý se občas cítí jako cizinec sám v sobě. Co když je tento stav trvalý? Hlavní hrdina - Mersault - se jeví jako bez citu, život mu bez povšimnutí protéká mezi prsty, na ničem mu doopravdy nezáleží, nikdy se nedá unést emocemi - žádné nemá. Je vůbec možné si představit někoho takhle prázdného? A co když se v jeho životě stane něco zásadního - zemře mu matka, zasnoubí se nebo někoho zabije, projeví se u něj nějaké pocity? Samozřejmě, že ne, jak by mohly? A právě za to je odsouzen širokou veřejností. Prázdný člověk je člověkem zcela zbytečným, zrůdou mezi květinami. Mersault to ale ví, nepopírá svou zbytečnost. Ba co víc, je s ní smířený, stejně jako se smrtí, protože ví, že je to něco, čemu nemůže vzdorovat. Jeho jediná jistota...
Na této depresivní rovině je člověk schopen zcela otevřeně přemýšlet o tom, jaký jeho život (ne)má smysl, co v něm určuje jeho momenty. Možná se budete chvíli cítit lépe - vy přece nejste tak prázdní jako hlavní postava. Vy máte city, naděje, víru, empatii, dokážete milovat. A přesto skončíte stejně.
Coby filozofický existenciální román, výborné. V tomhle smyslu má kniha skutečně co nabídnout. Coby román jakožto literární dílo... inu, řekněme, že kdybych to četl jenom jako knihu takhle od pasu bez znalostí pozadí, asi bych z toho nebyl nijak extrémně nadšený.
Lhostejnost a necitlivost hrdiny, která byla tak upřímná a čistá, mě dojala skoro až k pláči..Absolutní odosobnění a trýzněná mysl - něco o čem se někdy nepřestane psát. A s takovou bravurou a lehkostí, která ale dokáže způsobit určitý tlak na prsou, to umí opravdu málo autorů. A také to že JE to klasika - a odůvodněně - by mělo nalákat čtenáře. Camus prostě mistrně ovládl necitlivost a lhostejnost - dal jí hranice a tvar a to se mi moc líbilo.
První část knihy mě ještě bavila, ale ta druhá, kde je popisován život v cele a soudní proces, již nikoli. Spád nabírá opět až poslední kapitola. Děj nabízí přesto mnoho zajímavých životních úvah.
Hlavního hrdinu jsem si zamiloval. Přemýšlivý lhostejný chlápek, který neví jestli Marii miluje, ale klidně si jí vezme. Mám pocit, že hlavního hrdinu dokonale chápu. Společnost ho odsoudila jenom kvůli domu, že nedostatečně teatrologicky vyjadřoval své emoce. To svědčí spíše o pokrytectví společnosti než jeho vlastním charakteru.
Myslím, že i svojí maminku miloval, pouze to nedával tak okázale najevo jako někteří jiní.
Hrdina je neskutečně uvědomělý. Ví, že život půjde dál i bez něj a je s tím smířen. Většina těch, co ho soudili, by začala plakat a volat maminku. Pokud by se hrdina naučil dostatečně předstírat, pravděpodobně by žil dál. Svým způsobem je to kritika společnosti, která si hraje na něco, co není. Osobně tento fenomén nazývám malomšěťácké buddhovství. Lidé soudí mnohem častěji než by měli.
3 zásadní momenty života - smrt maminky, zásnuby s přítelkyní a zabití člověka nechávají hlavního hrdinu uplně netečného. Smyslem jeho života je žít pro svou pravdu a tou pravdou je, že život je zbytečný a žádný opravdový smysl nemá. Jednoduchý děj vyvolává spoustu otázek, na které není jednoduché odpovědet.
Naprosto šílené dílo. Nečetlo se mi zrovna nejlépe. Děj je vyprávěn strašně suchopárně, hrdina je opravdu jakoby bez emocí a jeho jediným popudem je sex. pud a radost z přírody. Má to málo stránek, což je výhodné. Nicméně, nebýt to na seznamu, tak bych se tomu asi vyhla.
Když jsem si přečetla krátkou anotaci knihy, moc mě to nelákalo, neviděla jsem v tom žádnou zápletku, nic vzrušujícího. A ono tam vlastně ani nic takového není. Ale právě proto je to tak výborná a dokonale napsaná kniha. Lhostejnost hlavního hrdiny k životu je velmi zvláštní. Osobně jsem na konci knihy necítila lítost, ale na druhou stranu mi to úplně jedno nebylo. Zkrátka v nás pan Camus vyvolal možná ještě zajímavější pocity.
Výrazné dílo, je jako krajina, místy se zdá vše suché až bezkrevné, místy je cítit silný neklid pod nohama jako před zemětřesením. Hlavní hrdina je zkoupán nejen za čin který provedl, ale za "jiné pocity" a protože jiné pocity neexistují tak je, dle veřejného mínění, pro jistotu nemá, je velmi zajímavým, tvrdým a bolestným a přesto jakoby omluvitelným způsobem odlištěn.
Knihu jsem četl jako součást povinné četby k maturitě a asi bych ji jinak nečetl nemít ji s seznamu knih a to by byla velká chyba. Klasické dílo, které nikdy nezestárne.
Myslím, že není potřeba sálodlouhé vypisování. Čtivá, zajímavá kniha. Navíc je u většiny škol součástí povinné četby, takže se nikdo nemusí bát "nudných břeček". Sama mohu potvrdit, že jsem ji v podstatě přečetla za pár hodin a to i když nejsem milovník tohoto typu knih.
Určitě doporučuji. :)
Strhující. Tahle kniha mi dala hodně podnětů k přemýšlení. Jednoznačně nejlepší dílo, které jsem četl k maturitě.
Velmi zajímavá kniha, pro mě už jen proto, že všichni, kdo ji v mém okolí přečetli, odsuzovali hlavního hrdinu, že neměl žádné emoce, byl chladný vůči komukoliv a hlavně vůči své matce apod., já to ale přesto vnímala jinak, soucítila jsem s ním a naprosto ho chápala. Ze začátku mě to děsilo, jestli nejsem teda zrůda, ale pak jsem se utvrdila, že to bude nejspíše tím, že lidé jsou až příliš subjektivní. (No nějak jsem si to odůvodnit musela, abych si nepřipadala jako zvíře, haha).
Nejdříve jsem se do knihy nemohla začíst, ale zaujala mě spousta myšlenek a dala hodně podnětů k přemýšlení.
Výsledný pocit z této velmi dobré knížky můžu popsat jako tísnivý. Chladnost, citová oprostěnost mě zneklidňovala.
Štítky knihy
zfilmováno francouzská literatura morálka trest smrti Alžírsko spravedlnost existencialismus rozhlasové zpracováníAutorovy další knížky
| 2005 |  Cizinec |
| 2006 | Mýtus o Sisyfovi |
| 1997 | Mor |
| 1968 |  Nedorozumění |
| 2015 | Pád |
Pro mě rozhodně jedna z nejdepresivnějších knih, jaké jsem četl. Člověk, který není schopen cítit nic k nikomu a jen tupě přežívá jeden nudný den za další smířen se svým koncem, vás donutí zamyslet se nad tím, v čem má vlastně pravdu a včem ne. Existencionalismus hadr.
Někomu může připadnout, že je kniha nudná, plitká a zdlouhavá. Souhlasím s ním, ale to poselství které v sobě nese je tak silné, že si ho uvědomí každý čtenář, který vydrží až do konce. Těch pár desítek stránek zhltnete jakoby nic...
Celý dojem ke knize mi ještě umocnila skladba, kterou jsem skoro po celou dobu a která se ke knize perfektně hodí na vykreslení atmosféry .. Doporučuju! Díky tomu jsem měl sto chutí zalézt po přečtení do postele a nevylézt.. Až tak je to silná kniha . http://www.youtube.com/watch?v=STzONgaXE-U 00:35:20