Cujo
Stephen King
https://www.databazeknih.cz/img/books/30_/308409/bmid_cujo-B7u-308409.jpg
4
2341
2341
Příběh se odehrává v Castle Rocku v létě roku 1980. Jeho zdánlivý pokoj naruší bernardýn nakažený vzteklinou. Z milého a přítulného psa se stává hrozná bestie, která terorizuje Donnu a jejího syna Tada uvězněné v rozbitém autě, a kolem není nikdo, kdo by jim pomohl... Vydání třetí, v nakladatelství Pavel Dobrovský - Beta s.r.o. druhé.... celý text
Přidat komentář
Asi nejslabší dílo, co jsem od Kinga zatím četla. Námět i myšlenka dobré, jen to fakt přehnal s nechutarnama v místech, kde se to nehodilo. Bylo tam pak nadlehcovani situace, aby žena nějak přežila konce a nějakého závěru.
Každopádně takto to dopadá, když XY lidí ztratí zájem o druhé. Tolik příležitostí, jak se dal zvrátit osud, ale lidé neposlouchali instinkty. Proto říkám stále, buď pozorný k intuici i ke svému okolí nikdy nevíš, kdy jsi hráčem důležitým v něčí změně osudu či záchraně.
Co dodat, vše podstatné už bylo řečeno. Snad jen na rozdíl od většiny komentujících mně rozvleklý začátek trochu vadil a proto jen 4*. Jinak skvělá kingovka.
Tohle bylo hodně těžký. Hodně.
Každý nezodpovědný chovatel, který si řekne: ,,Na co očkovat.", by měl projít tímhle skvělým emocionálním peklem.
Většinu příběhu jde shrnout úslovím ,,Tak blízko a přitom tak daleko." což vede k neutuchající potřebě, nedat knihu z ruky. Některé knihy jde milovat a přitom nenávidět tak jednoduše...
(SPOILER)
Čím dál víc zjišťuji, že tohohle autora opravdu miluju! Každá jeho kniha má něco do sebe, každá je jiná, ale každá nese jeho jednoznačný rukopis. Zkrátka, tenhle autor opravdu umí.
Neskutečně se mi líbí, jak si na začátku vždy "připravuje půdu" a že i v takto krátké knížce navodí tu správnou atmosféru a nikam nespěchá.
Příběh si pomaličku graduje, nabírá na intenzitě, až to bouchne v dokonalé a mnohdy srdcervoucí drama.
Taky se mi líbí, jak si autor hraje s čtenářovou psychikou. Hlavní "postava" není to žádný démon, kterého nenávidíte od první strany, ale je to obyčejný a hodný pes, který měl smůlu a onemocněl. Takže mi ho vlastně bylo líto, ač se z něj stala krvelačná bestie.
Zároveň jsou v knížce zase krásně popsané různé vztahy, rodinné problémy apod., které mě bavili stejně, jako scény s Cujem. Opravdu autor jde prostě až na kost a nic nevynechá.
Ještě musím zmínit, že autor neděsil jen Cujem, ale bylo zde několik dalších hororových aspektů - SPOILER: Strašidelná skříň.
No co víc dodat, autor prostě umí a fakt jsem si ho oblíbila! Na prvním místě zůstává Zelená míle, ale i tato knížka si zaslouží jasných 5*. Moc doporučuji.
Dobré, zvláště, když napsáno v období jeho těžkého alkoholismu a drogové závislosti. Ani nevěděl, že to napsal....... Jak sám říká, několik desítek let do roku 1988 si toho moc nepamatuje. Takže souvislý písemný projev takové úrovně je víc než obdivuhodný.
Mám ráda rozvleklejší začátky, které navozují atmosféru a gradují napětí a King právě takový pomalý úvod umí využít pro neuvěřitelně barvité popisy pocitů, myšlenkových pochodů i nejrůznějších vztahů. Nikdy nepíše jednoduše a přímočaře a příběh o bernardýnovi, který se nakazil vzteklinou není jen o tom, jak pes vraždí, ale primárně je o vztazích.
Děj knihy tvoří dramatický příběh dvou rodin, jehož vyvrcholením je uvěznění matky a čtyřletého Tada na odlehlém místě v nepojízdném autě. V příšerném vedru, bez vody a bez spojení bojují v rozpáleném autě o holý život před vzteklým psem.
King umí svými popisy vykouzlit propracované postavy a jeho "Ich forma" zvládne brutálního násilníka stejně jako malé dítě nebo týranou ženu. A umí psát i z pohledu psa. Právě pasáže Cuja se mi líbily snad nejvíc ze všech.
Knihu doporučuji, třebaže jednu hvězdičku jsem sebrala za Tadovu "strašidelnou skříň", která podle mne vyzněla zbytečně a jejíž význam jsem v příběhu vlastně nepochopila.
Docela jednoduchá napínavá příhoda se vzteklým psem, ale obohacená o mnoho propracovaných postav s vlastními mikropříběhy. Čte se to jedním dechem, má to jen něco přes 200 stran. Úsměvný je překlad, myslel jsem, že v roce 2009 by pan Němeček mohl vědět, co je Saturday night live, nebo že nikdo neříká popcornu pražená kukuřice:)
Tohle je King jak ho mám ráda!
Pomalý rozjezd, důkladné seznamování se s postavami tak, aby jste měli pocit že je dobře znáte. Rodinné drama, které se stane ničím oproti tomu co teprve přijde. Ty postavy správných “balíků z vidlákova.
A pes Cujo. Ten nejhodnější bernardýn pod sluncem. Dokud nevleze do té podělané díry a nedostane vzteklinu..
Série nešťastných náhod, která dovede Donnu a jejího čtyřletého syna Tada v boj o holý život. Boj o čas. Uzavřeni v nefungujícím autě drženi vzteklým psem.
Tak moc jsem Donně fandila, už jen proto, že sebe považovala za neschopnou. Fandila jsem policistům i manželovi. Vlastně mi po celou dobu bylo líto i toho psa, protože i jeho smýšlení dokázal King hezky vykreslit.
Posledních sedmdesát stran prostě nejde kniha odložit. Čtete, čtete rychle, protože víte, že už jde o každou cennou minutu a čekáte na šťastný konec.. a King to ví a hází další a další klacky pod nohy.
Pokud jste od autora ještě nic nečetli, za sebe doporučuji tohle. Jen překousněte tu vatu kolem a budete odměněni.
Tak s tímhle jsem musel více zápasit :D. Rozjezd měl Cujo skutečně poněkud chcíplý a první třetinu jsem jel spíše na setrvačník, protože se snažím za každou cenu dodržet zásadu že když už něco rozečtu, neodložím to ;D. A vyplatilo se. Mistr King zde vystavěl okolo jednoduchého námětu (vraždící "monstrum") solidní drama dvou rodin, které tvoří většinu děje. I přesto že to místy zavání zbytečně roztahovanou vatou, jedná se o poctivé "kingovské" prohlubování vedlejších příběhů/osudů. Ty mě sice postupem času bavily víc, nicméně vysoké hodnocení zajistila až poslední třetina. Ta byla totiž opravdu parádní jízdou. Závěr byl neuspěchaný, za to opět pochvala. Jediné co bych tak vytkl nad rámec zmíněné vaty byla chlapcova nadpřirozená skříň. Ta byla na můj vkus dosti patetická, zvláště když prakticky nikam nevedla a nakonec vyzněla totálně naprázdno (tedy jestli jsem něco nepřehlédl). Tentokrát je to ve výsledku na slabší 4 hvězdy... ;)
Setkání s Kingem, kdy jsem ještě nevěděla nic o jeho dalších dílech , mě zcela dostala do kolen. Knihu jsem četla v době, kdy jsem na ni měla čas, nikam jsem nespěchala a vychutnala jsem si ji plnými doušky do úplného konce. Naprosto šokující zvraty vedoucí do šílených závěrů, které si čtenář při četbě domýšlí - a já nebyla výjimkou. Zaklapla jsem dočtenou knihu a oddechla si.... abych za pár dnů hledala v knihovně dalšího Kinga
Je svojim spôsobom fascinujúce, že King dokázal napísať tak dobrú knihu v alkoholovom opare tak silnom, že si na jej písanie vôbec nespomína.
Príbeh má pomalý rozjazd, to však nie je na škodu. Priateľský bernardín z malomesta prenasleduje králika, natrafí na jaskyňu, od tej doby to ide pomaly ale isto dolu vodou a King udržuje čitateľa v napätí. Kniha je o to uveriteľnejšia, že niečo takéto sa kľudne môže stať.
Dejová línia Charity a Bretta mi ale prišla trochu zbytočná.
Tohle je vlastně tak prosté a přesto to funguje. Na scénu vystupují propracované postavy, které jsou uvěřitelné, mají hloubku, no zkrátka jen ožít! Přestože s nimi nemusíme souhlasit, rozumíme jim. Potom stačí do toho vhodit jedno obří psisko se vzteklinou a je vymalováno.
Cujo utahuje šrouby, napětím vám místy až není dobře. Po dramatické stránce je to skvost. O to víc, že nejde o nic fantastického, ale o něco, co by se klidně stát mohlo.
Jednu hvězdičku ubírám za pomalejší rozjezd. Já vím, že to je u mistra hororu typické, ale vždycky mi tak trvá, než se do knihy začtu a začnu ten příběh naprosto hltat. Začínala jsem číst s tím, že co se tak asi může dít kolem vzteklého psa. Chyba! Velmi jsem Kinga podcenila, protože celý příběh a jeho vykreslení je naprosto geniální. Na posledních stránkách jsem z toho nemohla spustit oči, ač jsem věděla, že mám jít spát, protože ráno vstávám, tak se od toho nedalo odtrhnout. Na konci jsem na něj byla strašně naštvaná a zdrcená, ale King nedává nic zadarmo. Neskutečné. Velmi povedené dílo!
Začátek se z mě trochu táhnul, rozhodně jsem četla lepší Kingovy knihy (Misery, Zelená míle), ale od jisté doby do bylo velmi napínavé. Rozsah za mě zbytečně dlouhý, jako povídka by se mi to možná líbilo maličko víc, příběh ženy a syna Joe Cambera byl za mě zbytečný. Co ale oceňuji je to, že se King nesnaží za každou cenu končit své knihy happyendem, jeho příběhy se tak stávají mnohem reálnějšími.
Jestli něco Stephen King bravurně zvládá tak to je napnutí a to, že se ničím nes*re. Do své knihy vás vtáhne svým naprosto dokonalým způsobem, který dokáže snad jen on. Cujo a jeho 245 stránkové ehm..psí poslání. Nervy drásají příběh na každé straně. King vám nenaservíruje jen psychiku lidí, ale i Cuja. 90 kilového bernardýna, který naruší zdánlivý pokoj malého městečka. Který změní život obyvatelům Castle Rocku. Jeho temné vrčení, vražedné tesáky a plíživě kroky cítíte na každé stránce.
(SPOILER) Musím říct, že kdyby nakonec Tad neumřel, dala bych jen 4 hvězdy. Ale za to, že se King nebojí špatných konců, dávám opět 5. Ono to v životě taky vždycky není tak, jak bychom si přáli :-(.
(SPOILER)
Kniha se čte velice jednoduše, protože dílo není rozdělené do kapitol, ale celý román je jednou velkou kapitolou, tudíž čtenář doslova "slintá" po každé další a další stránce. Viděla jsem dříve filmovou adaptaci, ale u filmů natočených na motivy Stephena Kinga člověk musí mít určitý odstup a brát je jako jiné dílo. Opět se setkáváme se skvělou psychologií postav, toxickými vztahy mezi lidmi a roztomilým pejskem, kterého mi je šíleně líto. Zároveň mi Cujo naháněl hrůzu v momentě, kdy Donna a Tad byli v autě zavření. Nepřijde mi spravedlivé, že zemřel jak pes tak i dítě. Bylo mi smutno, když jsem dočítala poslední stránky. U spoustu Kingových románů se setkávám s tím, že špatně nesu, že knihu dočítám a někdy jsem až šťastná, že tu hrůzu, která mě zase bude v noci děsit, mohu dočíst. :D
Líbí se mi mimojiné odkaz na Mrtvou zónu hned v úvodu románu. V prokletém Castle Rocku je něco shnilého, ale tím důvodem není pouze vzteklina, kterou přenáší netopýři v propasti... Těším se i na další díla a povídky z Castle Rocku. Jsem ráda, že toto město mohu sledovat pouze opodál. Co tomuto dílu dává ještě další rozměr je fakt, že Stephen King si nepamatuje, že by titul "Cujo" napsal. Byl silně pod vlivem drog a alkoholu. Pes Cujo je metaforou pro jeho závislost, jak vnímal sám sebe a to je na tom to nejděsivější. Cujo umírá, protože někdo jiný zasáhl. Jediné východisko ze závislostí autora bylo, že zasáhla rodina Stephena Kinga. Knihy Stephena Kinga nejsou jen pouhé hororové fikce, ale jsou i inspirovány skutečným životem, ve kterém je pravda mnohem děsivější.
Zbožňuji číst jeho knihy.
Tato kniha je prostě klasika. Jako snad ve všech Kingových knihách, které jsem zatím přečetla, i zde jsou skvěle vykreslené postavy i jejich vztahy a osudy. King zkrátka umí bravurně popisovat lidi, prostředí i atmosféru. Osobně se mi strašně líbili pasáže, kde byl vyobrazen pohled psa Cuja.
(SPOILER) Mám Kinga rád, fakt že jo. Jenže tohle mi tak úplně nesedlo. Chápu asi dobře myšlenku o tom, kam to může vést, když spousta lidí ztratí zájem o druhé. Jenže tady těch náhod bylo až moc. Nezodpovědný alkoholik zapomene řešit psa, ale nezapomene odhlásit poštu? Dva pohřešovaní a nikoho nezajímá, že se nehlásí policista prověřující důležitou stopu? Zrovna, když je někdo ochoten se na místo zajet podívat, pokazí se klimatizace? Ano, všechny dějové linky mají své opodstatnění, a ač se mohou zdát v průběhu nepodstatné, důkladně připravují půdu pro finální údery osudu. Jenže já tomu nevěřil, v knize nefiguruje nadpřirozeno, takže člověk očekává, že se veškeré zápletky budou odehrávat uvěřitelně a alespoň trochu logicky. A já jsem prostě nevěřil, že během dvou dnů potká hlavní hrdiny tolik náhod, jež jim nakonec zpečetí osudy.
65 %