Cujo
Stephen King
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/486985/bmid_cujo-JQ0-486985.jpg
4
2341
2341
Také tento příběh se odehrává v Kingově oblíbeném městečku Castle Rock, tentokrát v létě roku 1980. Jeho zdánlivý pokoj naruší bernardýn nakažený vzteklinou. Z milého a přítulného psa se stává strašlivá bestie, která terorizuje Donnu a jejího syna Tada uvězněné v rozbitém autě, a kolem není nikdo, kdo by jim pomohl...
Přidat komentář
Moje první kniha od Kinga, kterou jsem četla před 30 lety, když jsem v sádře přežívala jarní období a s depresí sledovala. jak tepe život venku. Při čtení této knihy jsem zavírala oči hrůzou a neskutečně se začala bát o své děti. Psa jsme tehdy měli a neskutečně ho milovali, děti i my jsme ho zahrnovali láskou nebeskou a už jen pomyšlení na to, že by nám - a hlavně dětem- mohl ublížit bolelo.
Přesto jsem knihu přečetla na jedno nadechnutí a DOPORUČUJI....
Vím, že je to horor, ale já jsem konec knihy probrečela. Strašné napětí, bezmoc a strach o Donnu a Tada.. To jediné jsem u knihy cítila. Ty ostatní linky mě spíše zdržovaly a měla jsem chuť je přeskakovat. Toto rozhodně nebyla kniha pro předvánoční čtení. A nejhorší byla ta reálnost příběhu. Psi miluju, ale Cuja jsem nenáviděla , i když za nic vlastně nemohl. Za mě 4* a vím, že ke knize se už nikdy nevrátím.
(12/23)
Stephen King - Cujo
Počet strán: 335
Vydavateľstvo: @knihybeta
Žáner: #horor
Ach Stephen, báť sa, či plakať?
Cujo, úžasný, huňaty, priateľský bernardín, ktorý by za svojich ľudí položil i život.
Až do jedného momentu kedy mu bolo ublížené a on dostal besnotu.
Besnotu, ktorá jeho úžasnú povahu premenila na besniaci nástroj pre vraždu.
No musím sa priznať, že vo veľa prípadoch som ho nútila myšlienkami niekoho zabiť (moja cierna duša musela ), no v inych prípadoch som trpla.
Trpla som strachom o pasažieroch v Pinte. Modlila som sa a dúfala som, že sa zachránia.
Ale samozrejme to by knihu nemohol písať Stephen King, že že?
Pol knihy som prerevala!
Cujo nieje strašidelná kniha aj keď zo začiatku som mala kúštik nahnané ale Cujo je pre mňa hlavne velmi emotívna kniha.
Ďakujem za možnosť prečítať si knihu v štafete @terr_books
Štafeta č. 106
#kniznastafeta #kniznizavislaci #kniznarecenzia #milujemeknihy2 #recenzieTerka #cujo #stephenking
Antonacia:
#uväznenie #triler #hrozba #pes #zlo
Přichází to velice nevinně, jako vždycky. Veliký přátelský pes pronásleduje divokého králíka, který spadne do skryté podzemní jeskyně, a rozvíří spící zlo krutější než smrt sama.
Zděšený čtyřletý kluk vidí, jak se samovolně otvírají dveře jeho šatníku, a vykřikuje při pohledu do démonických krhavých očí, které svítí ze tmy.
Maineské městečko Castle Rock je v zajetí děsivé hrozby...
Tohle pro mě byla v době čtení nejtěžší Kingovka. Jako velké milovnici psů mi bylo neskutečně líto toho psa, ale ani osud dítěte s matkou v autě mi nebyl lhostejný. Poté, co jsem se sama stala matkou, je mi jasné, že už nikdy tuhle knihu číst nechci a nebudu.
Z počátku jsem se do knihy nemohla moc začíst, dokonce jsem ji na čas odložila. Cca v půlce knihy jsem ale začala chápat co se děje a dějové linie do sebe začaly zapadat. Část jsem poslouchala i jako audio. Knihu proto nakonec hodnotím 4 hvězdami. Byl to zajímavý příběh, hezky vyprávěný s dostatečnou gradací. Líbila se mi pointa, kterou jsem si z toho tak trochu vzala a to, že ač vše napáchal Cujo, stejně za situaci mohli lidé, kteří zanedbali situaci a nechali ho nemocného doma. :/
King určitě napsal mnohem lepší věci.. rozjezd byl hodně zdlouhavý, akci brzdilo příliš vedlejších dějovych linek, které nesouvisely s dějem.
Pořádné napětí se autorovi podařilo vytvořit až k závěru knihy, který byl hodně skličující až depresivní. Za ten přidávám hvězdu.
Neskutečná bomba, ostatně jako každá Kingova kniha. Oceňuji neskutečný talent vytvořit úžasný svět s příběhem, který by skvěle obstál i bez zařazení do hororů. Nádhera
Ač jsem velký příznivec a sběratel knížek Stephena Kinga, tak k Cujovi musím říct "dnes ne, Mistře".
Chápu, že s realistickým vyobrazením onemocnění by to nefungovalo, ale pokud chci vzít něco tak reálného, jako je virus vztekliny, pak není potřeba přibarvovat si to do hororu. Vidět a slyšet nakažené zvíře je samo o sobě dost hororový zážitek. Jenže takové zvíře rozhodně není schopno úkladného a vypočítavého chování, jaké předváděl celou dobu velký a kdysi hodný bernardýn. Kousal by sám sebe, kousal by auto, žral kameny a jiné nepoživatelné předměty, škrábal by se do masa, upadal do křečí, štěkal by nepřirozeným hlasem... možná by lepší službu udělal nádor na mozku. A v tom letním vedru, které bylo dle popisu obzvláště horké, by nejspíš byli ti dva mrtví už první den.
Odhlédnu-li od těchto věcí, není to úplně špatný příběh. Postavy jsou propracované, rukopis je víceméně kingovský. Jenže mi Cujo nechal na okraji, někde na střeše, vysoko nad děním na dvoře opraváře Joa Cambera. K této kingovce se nejspíš už nevrátím.
Před třiceti lety jsem viděla film a dodnes si ho pamatuji . Vůbec nejsem příznivce hororů, ale když se objevilo téma ve Výzvě, nemohla jsem odolat. I v knize je to hrůza, taky mi vadilo trochu moc ,,omáčky,, okolo, ale to prý je u Kinga běžné. Nevím, nic jiného jsem od něj nečetla, ale od téhle jsem se nemohla odtrhnout.
Knihu samotnou jsem sice nečetl, ale narazil jsem na její namluvenou verzi z dob, kdy se tomu ještě neříkalo audioknihy. Na svědomí ji má Hana Makovičková, pro mě neznámá herečka a televizní hlasatelka z dřívějších dob, a musím říct, že se jí to povedlo a namluvení působí i dnes jako profi standard.
Překvapilo mě, že jméno psa má španělskou výslovnost jako "Kucho" a né "Kužo", ale mělo mi to dojít, že se tady bude spíš kuchat než kužit.
Děj samotný zas takové terno není a musím říct, že se mi to šíleně táhlo. On je to teda celý Stephen King - protáhne nás zdlouhavou minulostí různých postav, osvětlí situaci v rodinných vztazích a pohraje si s podrobným vykreslením jednotlivých charakterů, abychom věděli, proč a jaký to má vliv na aktuální děj kolem vzteklého psa. Nicméně zachraňování marketingové kampaně není něco, co bych musel pořád dokola slyšet, když chci trochu horor. A toho tu vlastně moc není. Psího teroru je tam podle mě zatraceně málo a jako horor mi to nepřipadá, nebo alespoň ne s prvky nadpřirozena.
Protože co je tu nadpřirozené? Mihnou se zde sice nějaké náznaky posednutí zlem z městečka Castle Rock, které v dřívějších knihách představoval šílený vrah Frank Dodd, ale... co to má společného s tím, že Cujo chytil vzteklinu od netopýra? Podle mě nic a autor asi ze začátku chtěl to zlo nějak použít, ale nakonec mu to nevyšlo, tak se na to nakonec vybodl... ale už se mu nechtělo ten začátek přepisovat nebo mazat.
Prostě: na to, kolik na knihu existuje opěvných názorů a chvály, je to pro mě docela zklamání a knihu řadím zatím mezi tu horší polovinu toho, co jsem od Stephena Kinga přečetl/poslechl.
Už asi nikdy nebudu schopná se podívat na velkého psa a nevzpomenout si přitom na hrůzného Cuja. Kniha to byla hnusná, plná krve, bahna, vedra, vztekliny. Přesto dokázala vzbudit takové napětí, že jsem ji nedokázala odložit a přestat číst. Uff, ale jsem ráda, že je to už za mnou.
Cuja som na poličke už dlhší čas a doteraz netuším prečo som jeho čítanie toľko odkladal. Jedna sa o jeden z najlepších Kingových hororov. Výborne napísané postavy, napínavý dej a veľmi smutný záver. Na konci mi okrem hlavných postáv bolo ľúto aj samotného Cuja, ktorý vlastne za nič nemohol. Vplyvom náhodných udalosti a nezodpovednosti jeho majiteľov sa z milujúceho a dobráckeho psa stal krvilačný netvor.
Napriek svojej "nehrúbke" (nemám moc rád tenké knihy) to bol dosť pútavý a napínavý príbeh, a osobne sa mi ten koniec páčil viac než keby to dopadlo inak. Jediným mínusom teda pre mňa je že to bol taký skromný a málo prepletený príbeh než aké uprednostňujem.
Autor je mistrem svého řemesla. Ač jsem milovnice psů, tak byly chvíle, kdy jsem se Cuja bála i na druhé strany knihy. Skvělá psychologie postav, jen ten konec jsem si přála jiný. Nenechte se odradit pozvolnějším začátkem, stojí to za to.
Jeden z nejlepších Kingových hororů. Pro mně se tato kniha dělí o první místo s osvícením.
Přitom jsem od toho moc nečekal. Tento Kingův horor jsem si vždy nechával na později, protože jsem si nemyslel, že horor se psem mě bude bavit. Opak byl pravdou - Stránky jsem hltal jednu za druhou a nemohl jsem přestat.
Kniha se děli na dvě části: Rodinné drama a potom vzteklý pes Cujo. Jestli vás tato kniha bude bavit, záleží právě na tom, jestli vás bude bavit číst to rodinné drama. Podle mně to rodinné drama zvládl King geniálně. Opět to stojí na postavách, které má King prostě v malíku. Opravdu mi přijde, že ty postavy jsou skutečné a že tyto osoby i po dočtení knihy dále žijí svůj život.
Druhá část je právě ta část s Cujem a tady ani nejde o to, jak Cujo trhá lidi na kusy ale jde o napětí, že se schyluje k něčemu hroznému a nic tomu nedokáže zabránit. Cujo je sakra děsivej a ke konci knihy jsem toho čokla nenáviděl.
SPOILER!!!: Kinga nenávidím a zároveň miluju ze stejného důvodu: Nenávidím ho proto, že vždycky hraje na city prostřednictvím dětského utrpení. A jelikož mám syna ve zhruba stejném věku jako Tad, tak mě to vždycky dostane a to dost. Ale ze stejného důvodu jeho horory miluji, právě proto, že ve mě vyvolávají silné pocity. Ale sakra, tady jsem si hodně přál aby to mělo šťastný konec. Z toho konce mi je ještě teď těžko.
Cujo je kniha, kterou jsem nejenom četl ale zároveň i prožil s hlavními postavami. 5 hvězd je málo.
Čoklík, co tyranizuje Kingovo oblíbený městečko Castle Rock v americkým Maine. Takovej skoro až banální nápad, co člověku přijde na mysl v drogovým opojení. A těch si King v tý době dopřával tolik, že už si ani nepamatuje, jak tenhle román vznikal.
Prej je mu to líto. Další už si naštěstí (díky jeho manželce) pamatuje.
Potkáme se, jako u Kinga ať už pod parou nebo střízlivýho vždycky s fantasticky promyšlenejma postavama. Některejm fandíme, jiný nesnášíme a se zadostiučiněním přihlížíme jejich smrti. Cujo vraždí. Je to pes, co byl v nesprávnej čas na nesprávným místě a jeho původní povaha se naprosto změní.
O Kingovi se říká, že je to mistr hororu a takový ty věci. Jako kdyby někdo potřeboval olíznout a nalepit člověku na čelo nálepku, aby nezapomněl. Aby jedním dvěma slovama shrnul celou podstatu autora. Dost divný. Tady se King pokoušel o hororový prvky z jakýhosi nadpřirozenýho, předem avizovanýho světa. A působí to - červené oči v Tadově skříni - dost prkenně. Samotnej Cujo - ten reálnej a nemocnej - je děsivej dost.
KV : databáze knih, téma č. 3- kniha od J. Austen nebo S. Kinga.
Jako milovnice hororů je asi jasné, kam jsem sáhla ...
Autor opět uměl, skvělé vyvedený příběh s děsivým dějem.
Zvíře nakaženo nemocí bohužel přenosnou na člověka dokáže někdy lidem v okolí způsobit pořádnou "paseku" . Hodný bernardýn, kterého by určitě každý pohladil se během pár desítek minut proměnil na krvelačnou bestii ohrožující životy. Donna, která byla na cestě do opravny se synem Tadem zůstala uvězněná v porouchanem autě s útočným psem. Tadovi se udělá špatně, tak se Donna rozhodne situaci vzít do svých rukou.
Takhle dokonale vyprávěný a napínavě podaný horor jsem dlouho nečetla a vlastně jsem sama na sebe naštvaná, že jsem tu knihu dlouho odkládala. Děj skvěle ubíhá, od začátku se buduje silná psychologie postav, která je čtenáři tak přiblíží, že nikomu nemohou být lhostejné. Příběh je vyprávěn z mnoha pohledů včetně psího a dětského, což jen napomáhá vše vykreslit do detailu. Oceňuji i absenci nadpřirozena, se kterým King velmi rád pracuje. Je vidět, že umí vybudovat mrazivý (ve spalujícím horku) horor pouze s pomocí věcí reálných a dobře známých, jako je vzteklina. Celou zápletku tvoří pouze souhra spousty špatných náhod a vyloženě definice toho "být ve špatnou dobu na špatném místě". Nakonec mě psychologie dvou venkovských rodin bavila ze všeho nejvíc. Rozhodně doporučuji a chápu, proč je to jedno z Kingovo nejznámějších děl.
První kniha letošního roku, a chtěla jsem začít kvalitně. Na Kinga je v tomhle směru spolehnutí, jeho knihy mě nedokážou zklamat. Zato se jim skvěle daří přišpendlit mě k příběhu, slyším je, jak na mě volají “nechoď spát, ještě pár stránek! Cujo nepatří mezi Kingovy dlouhé knihy, jen necelých 300 stran. Ale napínavých. I když víte, co se asi stane, k čemu to směřuje. Toho dobrosrdečného bernardýna MÁLEM netopýr nekousl, Donna SKORO k opraváři neodjela a TÉMĚŘ s sebou synka nevzala. Ten policista JEN O FOUS nestihl zavolat posilu. A těch malých velkých skoro je tam celá kupa, děj díky tomu krásně graduje, a by nervózně čtete dál, protože prostě musíte vědět, jestli to sklo praskne nebo ne, jestli Cujo leží před autem nebo je schovaný ve stodole.
V případě Kinga mi vždy chybí kritičnost, ale troufám si tvrdit, že tohle je skvělá kniha, dokonce i závěr, se kterým u mistra hororu někdy trochu bojuji, si podržel výbornou úroveň. Doporučuji všem příznivcům napínavých příběhů, kteří Cuja nečetli. A zároveň zvažuju přeočkování vztekliny.