Cyrano z Bergeracu
Edmond Rostand
Cyrano, známý pro svůj velký nos, své hrdinství a vtip, se zamiluje do své krásné sestřenky Roxany. Bojí se jí ale vyznat lásku, bojí se odmítnutí kvůli svému zevnějšku. Roxana se zamiluje na první pohled do krásného Kristiána de Neuvillette, který slouží se Cyranem u stejného pluku. Kristián ale není schopen slovem vyjádřit svůj cit, proto mu Cyrano radí vše, co má říct a píše za něj dopisy pro Roxanu (ona nic netuší). Roxana a Kristián se vezmou, ale ještě téhož večera jsou povoláni spolu s jejich plukem do ležení. Oba odchází. Roxana hnána svou láskou ke Kristiánovi, která roste s každým psaním, které od něj - Cyrana - dostala, doráží do ležení za nimi. Přiznává Kristiánovi, že nyní víc než jeho tvář miluje jeho krásnou duši, která k ní tak vlídně promlouvala z každého psaní.Když začne bitva, Kristán umírá. Roxana uniká, ale žalem zdrcená následně vstoupí do kláštera. Až o patnáct let později se teprve dozví, jak to vše bylo doopravdy, kdo ji všechna ta milostná psaníčka psával a do jehož duše se zamilovala. Už je ale pozdě. Hra o pěti dějství - první čtyčři se odehrávají v roce 1640, páté v roce 1655.... celý text
Literatura světová Divadelní hry
Vydáno: 1975 , OdeonOriginální název:
Cyrano de Bergerac, 1897
více info...
Přidat komentář
Jedno z mých NEJ - NEJ. Od puberty jsem milovala Cyrana a rozčilovala mě nedovtipná Roxana... Některé pasáže si pamatuji pořád a když na jevišti zaznělo" Svůj širák odhazuji v dál" nebo "To gaskoňští kadeti jsou", naskakovala mi husí kůže. Jen mi do hlavní postavy víc zapadl pan Hanzlík...
Pokaždé když to čtu, nebo vidím v divadle, modlim se, aby si Roxana při ty scene na balkone všimla, že k ni mluvi Cyrano...
To já nedám bez slz, slova která dělají Cyrana Cyranem jsou komentářem sama o sobě, jestli se někdo přistihne že se u něj nudí nebo něco podobného, měl by se stydět. Strašně stydět.:) kdo se přistihne, že je Roxana natrvrdlá může na sebe být pyšný a kdo u závěrečné scény neuroní slzu je suchar:)
"Odkládám svůj plášť opršalý, sepnutý párem zašlých spon, a tasím kord.."
Cyrano mne probodnul hned v úvodní promluvě před několika lety a doteď jsem se nevyléčila. Co chvíli nalistuju úryvek z jeho dopisů a vkládám ho naivně do úst všech mužů místo jejich typických řečiček. Na divadle si potichu šeptám scénu od scény, až na mě syčí vedlejší lóže. A marně hledám Cyrana v dnešní uspěchané době. Miluju tu knihu, ty verše, miluju Cyrana...
"Svůj širák odhazuji v dáli a s grácií. Tam leží on..."
Jak jsem si na konci každého představení přála, aby ten trám přišpendlil k zemi Roxanu. Kolikrát jsem chtěla vyběhnout na scénu a tý naivní slepici nafackovat. Cyrano je nesmrtelný. Cyrano, milá Roxano. Cyrano, ne Christian. Ani za uhrančivý oči Vincy Péreze ne, k čertu ne.
Je to to nejlepší, co jsem četla. Tenhle příběh mě velice ovlivnil a můžu ho jenom doporučit.
Až na zmatek na začátku prvního dějství, kdy se mi pletly postavy a snad všechno, co jen šlo, se mi knížka velmi líbila. Je to komedie, je tam láska, je tam i něco (podle mě) trochu k zamyšlení - láska zevnějšku nebo láska duše?
Přečetla jsem to jedním dechem, verše se čtou krásně a rychle, Cyrano je opravdu mistr slova (smála jsem se chvílemi přes celou místnost) i meče.
Štítky knihy
komedie divadelní hry francouzská literatura francouzská dramata Cyrano de Bergerac, 1619-1655Autorovy další knížky
1947 | Cyrano z Bergeracu |
1911 | Romantikové |
1920 | Orlík |
1929 | Postupímský zločin |
Smích, slzy, napětí, filosofie... tam je prostě všechno. Úžasná, úžasná, úžasná...