Ďabiel DeFoe
John Maxwell Coetzee
https://www.databazeknih.cz/img/books/68_/68648/bmid_dabiel-defoe-tEA-68648.jpg
3
34
34
Na opuštěný ostrov vyplaví vlny polomrtvou trosečnici. A vzápětí se ukáže, že ostrov není tak pustý, jak se zdá: žije na něm muž jménem Cruso a jeho černý sluha Pátek. V mysli nám nemůže nezaznít ozvěna dávného dobrodružného příběhu o Robinsonovi. Susan Bartonová se později z ostrova zachrání, a zatímco Cruso na lodi umírá, Pátek ji následuje do Anglie. A právě to je chvíle pro pokušitele, přítele-nepřítele, záhadného spisovatele, jemuž Susan začíná svěřovat svůj příběh... Magické, napolo snové vyprávění působí s nezvyklou naléhavostí a pod zdánlivě prostou vypravěčskou formou se skrývají hlubiny stejně znepokojivé jako dna oceánů se spočívajícími příšerami, kostlivci a vraky. Co je skutečné a komu to vlastně příběhy svého života vyprávíme...?... celý text
Přidat komentář
Kniha se nečte špatně, i když po jejím přečtení zůstávají spíše otazníky než odpovědi. Je to však klasická ukázka postmoderního otevřeného díla, jehož dějovost a časoprostorové určení jsou upozaděny a do popředí vstupuje spíše mystifikace a hra s realitou, která umožňuje vícero možností interpretace. Spíše než o román jde v tomto případě o literární teorii alegoricky promítnutou do příběhu.
Je to text spíše pro fajnšmekry, každý na něj zřejmě žaludek mít nebude. Klasickou robinsonádu rozhodně nečekejte.
Je to vskutku zvláštní kniha a člověk neví, co si o ní myslet. Ze začátku se tváří jako variace na Robinsona Crusoe (jakási méně romantická alternativa, jak to také mohlo být), v druhé části se to jaksi zašmodrchá. Nevíte, jestli se to hlavní hrdince zdá či se prostě pomátla na rozumu nebo se titulní postava - spisovatel Ďabiel DeFoe jaksi imaginárně potkává s postavou kterou vytvořil, anebo jestli je to třeba ještě úplně jinak. Trochu mi to připomínalo Kafku. V každém případě je ale kniha psána velmi čtivým stylem a klade spoustu závažných otázek (a také naznačuje odpovědi na některé z nich) - ať už se jedná o specifické problémy spisovatelského řemesla, nebo otázky naší svobody, odpovědnosti za jiného člověka, kterého k sobě připoutám, způsobu života, morálních pravidel apod. Rozhodně nelituji, že jsem tuhle svéráznou, ale myšlenkově velmi bohatou knížku přečetl.
Knihu jsem nakonec dočetla...jen proto, že není tak dlouhá a že jsem čekala, co z toho vyleze. Nedočkala jsem se. Když jsem knihu kupovala, čekala jsem něco jako Robinsona, z jiného pohledu, klidně úplně jiný, ale nějaký děj. Ale nepřišlo mi to vůbec zajímavé. Za mě škoda času.
Celkom zaujímavé čítanie, ale násilné. Násilné v zmysle že ak nieje o čom písať spisovateľ by nemal tlačiť na pílu. Najväčší problém mi osobne robilo ľudožrútstvo Piuatka ktoré bolo zveličené. Nu ale ostatné veci sa mi zdali tiež trošku nadnesené. Zrejme zámerne, no pre mňa už násilne. Inak myslím jedna z tých kníh vhodná na zamyslenie a diskusiu, no vypichol by som iba tie najhlavnejšie myšlienky. Pamäť človeka, prirodzenosť, zodpovednosť za niekoho ... a vynechal tie pre mna v tejto knihe nepodstatné vedľajšie veci ako - nájdenie(nenájdenie) dcéry hl. postavy, a celé bláznenie okolo spisovateľa. Knihu hodnotím ako zaujímavú.
Přidávám se k nelichotivým komentářům. Také mě to velmi zklamalo. Proč jen spisovatelé nezůstanou u pár knih, které se jim fakt povedly (Život a doba Michaela K. / Čekání na barbary ) a musí se rozmělňovat a kazit si jméno ? Nechápu. Škoda.
Tuto knihu jsem začal číst, protože mě zajímalo, zda a v jaké podobě a míře v ní bude odkaz na Robinsona Crusoa (jak název napovídal), ale její četbu považuji za promrhaný čas. Vůbec nechápu, o co tady autorovi šlo a knihu jsem dočetl jen silou vůle.
Při čtení takových knih se nepřestávám divit tomu, čím vším se lidé mohou živit ... a zejména tomu, že je to uživí (myslím spisovatele...)
Štítky knihy
ostrovy trosečníci společenské romány jihoafrická literatura dobrodružné romány
Autorovy další knížky
| 2001 |  Čekání na barbary |
| 2006 | Život a doba Michaela K. |
| 2002 | Hanebnost |
| 2007 | Chlapectví |
| 2008 | Deník špatného roku |
“Prosím, zapamatujte si, že ne každý, kdo nese pečeť trosečníka, je trosečníkem i ve svém srdci.”
Už jen kvůli téhle jediné dokonalé větě to stojí za to přečíst.