Hovězí v žaludku - Pekelný nářez
Martin D. Antonín (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/41324/bmid_hovezi-v-zaludku-pekelny-narez-cT6-41324.jpg
4
51
51
V prvním díle Daemonicy zjistíte, jestli andělé létají rychleji než dopravní letadla, zda mají démoni televizi, co se na nebi pokládá za ideální politické zřízení, kolik let za opicemi je peklo, jakou barvu má Lilithin nejoblíbenější pokoj, kam vede světlo na konci tunelu a jak nebezpečná je lidská nuda. Toto není kuchařka. Arnošt Hovězí je člověk a recept na jeho přípravu v této knize nenajdete. Pokud tedy nejste démon. Nebo kanibal. Nebo někdo, kdo prostě rád trochu experimentuje. V tom případě to ale také není kuchařka. Ostatně... tohle Hovězí jen tak někdo nestráví.... celý text
Přidat komentář
(SPOILER)
Knihu jsem desetiletí míjela, až si ji přečetla jedna spřátelená literární duše, do nebe (nebo pekla?) ji vychválila, tak jsem se rozhodla ji taky zvládnout.
Nepodařilo se. Na vině je šťastná okolnost, že mi v poslední době přistávají v rukou knihy, které mě nepoměrně víc baví. Ale možná by skončila nedočtená i bez toho.
Jak je u knih nakladatelství Straky na vrbě úplně běžné, jedná se o gejzír úžasných nápadů a... a nic dalšího. Asi největší problém jsem měla s postavami, přišly mi schématické a víceméně všechny jako přes kopírák. Kariel je označen za nemehlo, ale nikdo jiný neprojevuje víc důvtipu či předvídavosti. Arnošt se choval jako nesmírně povrchní osoba (ale kdo na těchto stránkách nikoli). Neměla jsem komu držet palce a o koho se strachovat. To čtenáře ke knize nepřitáhne.
Úplně stejný problém jsem měla s dějem, který vlastně neexistoval. Arnošt přivolá démonku, celá akce se zvrtne (to se dalo čekat), pak se snaží dostat do nebe, skončí v pekle a pak zpátky na světě. Výlet dobrý, ale tak na deset stránek. Zase mi chybělo napětí a očekávání, co se hrdinům semele dalšího.
Humor. Vím to moc dobře, ale naděje opět zvítězila nad zkušeností: humor této stáje autorů mi nesedí. Akorát nad ním protáčím panenky a říkám si, jo ahá, tohle mělo bejt vtipný. Nakonec mě umořilo putování Kariela po pekelném sídlišti Střední Čechy a jeho dohadování s Arnoštem o výhodách či záporech nebe a pekla. Jednalo se o sbírku hospodských keců, které působí zajímavě při třetím půllitru, ovšem při popíjení čaje ve čtecím ušáku znějí nesmyslně a hloupě.
Zbytek knihy jsem prolistovala a dnes definitivně vrátila do knihovny. Druhý díl ani omylem.
Ten kdo to napsal, si mohl ušetřit ty rádoby silácké kecy, míněné jako nezbytné vysvetlivky pro pochopení knihy(zpočátku) a nebezkou birokracii (zkonce) jenž je prý zábavná.
Naštěstí je to jen zlomek papíru co lze vydržet i v této uspěchané době.
Poté již příběh odsejpá, není to tolik složité dílo, avšak občas se něco děje.
Vkostce máte hlavní hrdinku, jenž je i na obale (za ten panu Fibigerovi fakt klobouček), která má v palici duši anděla a duši týpka co si chtěl vrznout a ti se střídají u řízení-v tomhle stavu putuje demonka nebem, zemí, peklem a líhní.
S peklem Bureše nebo Kopřivy se to nedá srovnat, ale seknu i dvojku.
(SPOILER)
Konečně se dostávám k psaní komentářů ke knihám, které jsem přečetla loni:
!!! POZOR SPOILER !!!
(mírný spoiler k druhému dílu)
Omylem jsem nejprve četla druhý díl, takže jsem věděla, kam se příběh bude ubírat. Čtení to ale nebylo na škodu, ba spíše jsem rychle vplula do světa, kde Nebe nemůže a Peklo to na smrtelníky zkouší, a současně jsem pochopila, co je zač Kariela, která nám vystupuje ve dvojce. Tak jako jinde, i tady jsou pekelníci ti víc cool a odvázaní, a osobně bych ocenila i mnohem víc cool anděly. (Honzieli, doufám, že fakt existuješ!) Chápu ale autorčin záměr a královsky jsem se bavila u volebních výkřiků a agitace jednotlivých politických stran. Stejně jako u druhého dílu vidím jistý nešvar v tom, že - i když je hlavním hrdinou Arnošť - příběh jako takový se poměrně rozkošatil a jednotlivé dějové linie začaly žít vlastním životem. Možná proto zatím čtenáři marně čekají na třetí díl? Já ale doufám, že přijde a že to bude bomba.
Mimochodem: Tohle byla první kniha, se kterou mne viděl můj nový kolega v práci, a nechci vědět, jaký názor si na mne proto udělal :-).
"Kariel je mamlas, a pokud vůbec má nějaké nitro, tak je mamlas i tam. Je mi líto, pokud jsem někoho zklamal, ale hraju s rozdanýma kartama a nic s tím nenadělám."
Je neuveritelné, ako sa zmení život Arnošta Hovězího, keď sa k nemu dostane kniha vyvolávania démonov. A koho by si mohol chlap priať, ako vyvolať krásnu nadržanú succubu. No Boh ma iné plány. Teda zrovna Boh nie, ale demokratické nebo, ktoré vedú svätci a anjeli. Fakt znova dobrý nápad, čo sa týka stvárnenia neba a pekla. Martin D. Antonín je ďaľší z českých autorov, ktorý vytvoril skvelé peklo.
Arnošt sa dostáva do nepríjemnej situácie, ktorej musí čeliť spolu s nešikovným anjelom Karielom. Kariel je anjel, ktorý prekazí plán infiltrovať peklo a preto sám musí získať informácie o útoku na Zem. Arnošt a Kariel sú vtipná dvojka a hlavne ma bavili úseky v pekle. Dúfam, že aj druhá časť bude taká dobrá a dostaneme sa konečne aj do neba.
Celý ten nápad se mi líbil. Mám ráda prdlé fantasy knížky a tahle to splňuje. Ale... Asi by mě to víc oslnilo, kdybych si to přečetla v době vydání. Téma mužského hrdiny v ženském těle by mě tehdy bavilo víc. A bohužel už se nikdy nedozvím, jak by se mi četlo, kdybych si nevšimla, že Darion má za sebou coming out. Jestli bych měla podezření nebo ne (kdysi na akci, kde se křtil druhý díl jsem tedy žádné neměla).
Nižší hodnocení je hlavně za to, že tam Arnoštovi úplně nevěřím některé jeho problémy nebo je přinejmenším nechápu. Celkem dobře se smířil s tím, že už fyzicky není, ale nemůže se srovnat s faktem, že tělo, které "tak nějak má k dispozici" nemá mužské genitálie? Všechny ty poznámky typu "Jsem v ženském těle a je to fakt strašný a nelíbí se mi to." mi přišly takové na sílu. Jakože Barbar asi řekl, ať to tam Darion přidá, aby to bylo věrohodnější a ono to (z celkem zjevných důvodů) moc nepomohlo.
Kdyby to bylo zahraniční, myslela bych si, že jde o velmi nadstandardní "doplněk" nějaké počítačové hry (to "levlení" v líhni a celé nastavení pekla a démonů, to je tak jasné), v našich podmínkách bych tedy přehodnotila na "tady je někdo pán jeskyně". Každopádně už mě "herní psaní" nebaví tak jako v 18.
Druhý důvod k hodnocení pod 3 je velký rozsah a málo příběhu. Ne, že by se v knize nic nedělo, ale kdybychom si měli shrnout hlavní události, tak jich je vlastně málo. Souběžně jsem četla Wetemau, kde je naopak velmi mnoho událostí na malém rozsahu, takže ten kontrast byl značný. Možná kdyby byl příběh dopsaný a mohla bych se nechat ovlivnit tím, jak to všechno dopadne, tak bych to také hodnotila celkově lépe, než když vím, že na konec se čeká už přes 10 let (a asi se ho nedočkám, přičemž "stand-alone" to úplně není).
Kniha se ke mě dostala jako dar bez jakékoliv reference. Začátek se mi zdál takový nemastný, neslaný a málem jsem knihu odložil. Naštěstí jsem vydržel a pak se začali dít věci... Kniha je napsána tak neotřelým způsobem, že vás vůbec nezajímá jak to cele dopadne, ale chcete vědět co vám spisovatel/ka podstrčí v další scéně za bizárdnost. Něco podobného jsem naposledy zažil u John na konci umře, ale tam se to nakonec zvrhlo do strašného patosu, což u Deamonicy se naštěstí nestalo.
Autorka touto knihou dokazuje, že má bezbřehé množství nápadů. Čtenáře vtahuje do prostředí démonů, vystřeluje si z nich jak jen může. Nápady ale překypuje natolik, že mnohdy je to tedy opravdu na hlavu. Kdybych já měl její myšlenkové pochody, tak pak si řeknu, oukej, takhle by to šlo, ale za normálních okolností? Ze začátku mi přišlo, že text je chytlavý, zábavný, hodně vtipný, ale postupem času jsem zjišťoval, že příběh se nikam zvlášť vlastně neposouvá. Knihu čtu pro tu absurditu neděje, než že by mě nějaký děj táhnul dál, jak by to standardně u knihy mělo být. V celkovém kontextu se jedná o hodně neobvyklé fantasy, ale určitě ne pro každého. Plus jelikož o autorce už trošku něco vím, tak mám i pocit, že v Karielovi se při psaní tenkrát trošku našel. Totální úlet z jiného světa.
Zpočátku mi to přišlo zajímavé a zábavné, ale dočetl jsem jen do půlky, pak mě to přestalo bavit. Druhý díl ani další už zkoušet nebudu.
Šílené, nicméně pořád v mezích, aby to nepřešlo do nečitelné blbosti. Autor využil tradičního souboje mezi Nebem a Peklem, nicméně na původním motivu nezůstal kámen na kameni. Antonín si Nebe i Peklo upravil k obrazu svému, takže například v Pekle bydlí v panelácích, v Nebi mají demokracii a úředníky... Nebyl by to Antonín bez pořádného humoru, proto i tentokráte mnohdy nezůstalo u pouhého pousmání. Popravdě, vážně nechápu, kde autor na ty nápady chodí. Těch nápadů je tam tolik, že některým autorům by to vystačilo na celý život, Antonín to narval do jedné knihy, potažmo trilogie. Prostě čtenář nemá šanci, Antonínovu stylu naprosto propadne a vysvobozením je až konec knihy, kdy se budete modlit, abyste měli po ruce další dva díly. Nicméně i taková výborná kniha jako Daemonica má své zápory. Podobně jako v Zelené, ke konci pomalu humoru ubývá, naopak přibývá akce a erotiky (ne že by ta v Zelené byla). Obojího je možná v závěru až příliš. Dobrý dojem z knihy to ale nemůže pokazit a doufám, že další díl vyjde co nejdříve.
Asi jsem čekala trochu větší odvaz. Po komentářích a hlavně po předmluvě jsem byla nachystaná na něco většího, na něco pořádně ujetého. Toho jsem se bohužel nedočkala. Vtipné narážky jsem sice postřehla, nevadily mi, ale nějak by mi tam ani nechyběly. Nebylo to špatné, ale odvaz se teda nekonal. Na to, že jsme celou dobu byli v těle sukuby...
V té knize vlastně není nic zásadně špatného. Ono je tam tak nějak vše, co tam být má. Dobrá práce.
Jenže... nějak jsem se do toho nevžila. A to bych měla Rostbífa... eh, pardon, Arnošta... teda Rose docela chápat s tou jeho Dokonalou znuděností. Ale občas jsem nechala knihu i několik dní, aniž bych po ní sáhla. Byla jsem schopná zaklapnout knihu úplně kdykoli a jít se věnovat něčemu jinému.
Asi to bylo tím, že jsem tak nějak nikomu vyloženě nefandila. Anděla mi bylo až líto, Rosovi se fandit nějak nedalo, uvidíme, jak se to vyvrbí v druhém díle. Snad bude opravdu lepší, jak napovídá její zdejší hodnocení.
Knížka to špatná každopádně není a do druhého dílu jdu. Jen jsem holt čekala trochu víc šíleností a víc humoru. Hodnotit budu po dočtení série.
Btw. Jedna věc mi přišla nelogická. Když se Lilien setká s "důchodcem", ovládá ji Kariel. Ros nikdy nevěděl nic o tom, co se dělo, zatímco byl v Pekle mimo. Kariel mu to musel vždy vyprávět. Když se ale v Líhni setká znovu s Důchodcem, pamatuje si ho. Jak je to možné?
Já vám nevím, z těch negativních komentářů jsem dosti zmatená. Já jsem knížku dostala od známé, že je to na ní "moc ujeté a že mně se bude líbit". A měla pravdu, už jsem ji četla několikrát, pokaždé mě strašně bavila a sedla mi do vkusu literárního, tak do humoru. A donutila jsem ji přečíst i několik známých, kteří ji vždy vraceli do pár dnů, že ji už mají přečtenou a že jim mám donést druhý díl. Od M.D. Antonína jsme četla víc knížek a všechny mě opravdu uchvátily. Už se těším na další a za mě 5*
Tak do druhého dílu nejdu. Pro mě zdlouhavá, nenapínavá blbost... Humoru jsem se teda také nedočkal. Tak snad jen ta originalita...
Od autora jsem četla pár povídek a jeho trpasličí humor se mi líbil, přechod k démonům mu ale podle mého nesvědčí. Kniha mi - možná s výjimkou samotného začátku - nepřišla nijak zajímavě akční, ani zvlášť vtipná, místy spíš nevkusná.
Knihu jsem si koupil před časem hlavně kvůli obálce a faktu, že se mi Antonínovy knihy líbí a že mám rád české autory. Jenže kvůli nedostatku času jsem se ke knize nedostal. Před nedávnem mě na jisté nejmenované stránce zaujala diskuze týkající se právě Daemonicy. A tak jsem si řekl, že mi nezbývá nic jiného než se sám přesvědčit o kvalitách knihy. Výsledek: spíše rozpačité dojmy. Předeně mi chyběl Antonínův úžasný smysl pro humor, který mě v jeho předchozích dílech zaujal. Tady je bohužel nejvtipnější jen předmluva a pokud se vyskytoval dál, tak jsem ho bohužel nedokázal dešifrovat. Příběh - je sice ujetý, ale líbí se mi a svým způsobem je i originální. Postavy mě taky zrovna dvakrát nezaujaly, nejlepší mi přišel Arnošt,částečně i Kariel. Problém jsem měl i s tempem vyprávění - zatímco první půlka se četla sama, do druhé jsem se musel už spíše nutit. I přes spíše negativní dojmy jsem ale odhodlaný jít do druhého dílu. Přeci jen se jedná o první část a ty obvykle doprovázejí porodní bolesti. Tady to bude spojené hlavně s tím, že jsme zatím byli spíš zvyklí na Antonína coby autora samostatných románů odehrávajících se spíše v kulisách klasické fantasy. Věřím ale, že všechny neduhy v Andělských rakvičkách zmizí a užijeme si jízdu, která tentokrát nebude obsahovat zasvěcování čtenáře do pravidel nové hry a světa.
Štítky knihy
česká fantastikaAutorovy další knížky
| 2004 |  Křivé ostří |
| 2009 |  Město přízraků |
| 2015 | Pekelná šleha |
| 2010 | Hovězí v žaludku - Pekelný nářez |
| 2008 | Zelená |
Nejsem nijak extra nadšená. Zábavné scény střídají velenudné scény. Nápad jistě dobrý, ale... Nechce se mi říct, že výsledky nebyly dobré, to bych byla kritická až moc. Ale mezery tam jsou.