Hovězí v žaludku - Andělské rakvičky
Martin D. Antonín (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/79_/79177/bmid_hovezi-v-zaludku-andelske-rakvicky-rtW-79177.jpg
4
32
32
V druhém díle Daemonicy pokročíte ve svém vzdělání na nové, netušené mety, protože zjistíte, za co dostanete dva démony zdarma, zda se operace Svatý Rohatec definitivně vymkla kontrole, koho pasou pražští bačové, kolik zatáček má Přímočarý plán, jestli je vítězství ve volbách do shromáždění světových Rájů důležitější než spasení lidské duše, kteří démoni rádi plavou ve svěcené vodě, jestli smí andělé nutit lidi konat zlo, který český mág nosí nejpohodlnější papučky a jakou barvu špendlíku má konec světa. Není divu, že se po Pekelném nářezu v prvním díle dostávají do kurzu Andělské rakvičky, ale brzy ochutnáte i Českou sekanou - a nesmíte mít autorovi za zlé, pokud se nechá strhnout megalomanským kulinářským nadšením a zakončí celou hostinu Všesvětovým gulášem. Přesto se nic nemění: Toto není kuchařka. Věřte nám. Vařit podle této knihy by bylo opravdu nemoudré. Arnošt Hovězí se distancuje od veškerých zažívacích potíží, které by Vám ignorováním této rady vyvstaly, a jedním si buďte skutečně jistí: On už o žaludku ví všechno.... celý text
Přidat komentář
Konečně se dostávám k psaní komentářů ke knihám, které jsem přečetla loni. U téhle mám navíc neodbytný pocit, že to autorce dlužím. Daly jsme se do řeči na červencové besedě s Kevinem Hearnem v pražské knihovně, a pak se znovu střetly na Coniášovi. Už z toho důvodu jsem se rozhodla si něco od Martina D. Antonína přečíst. Podívala se na hodnocení na DK, zvolila titul a omylem si v knihovně vypůjčila druhý díl. I když mi chyběla návaznost v ději i orientace v postavách, zorientovala jsem se, myslím, poměrně rychle a vskočila do tohohle rychlíku řítícího se šílenou rychlostí.
Po dodatečném přečtení jedničky musím konstatovat, že vytvořený svět si mne naprosto získal a hodnotím ho všemi deseti. Souhlasím ovšem s komentářem níže, že víc než hlavní linka mne více bavily a zajímaly linie a postavy vedlejší. Bitva o Housku byla dechberoucí a vše jsem viděla před očima jako v kině. Pekelné úklady a intriky podráždily moji zvědavost a i když jsem pokaždé, když kapitola skončila a děj přeskočil, nadávala, přesto jsem četla dál a chrochtala si nadšením, co ještě přijde. Některé pasáže mi přišly zdlouhavé a zbytečné (honička po pražských ulicích s knězem v zádech nebo klub), ale styl humoru, užité příměry a další skutečnosti to vytáhly na velice silné 4 hvězdy.
Platí vše, co jsem napsala k prvnímu dílu, s tím rozdílem, že tady bylo více vedlejších linek, což podle mě prospělo, protože to trochu zamaskovalo, jak málo se odvine z hlavního příběhu. Bohužel mě vůbec nebavila celá část kolem klubu. Zato se mi líbila bitva o Housku, čeští mágové, více prostoru pro všechny... Vlastně mě tentokrát bavily hlavně vedlejší linky. Zato mě opravdu rozhořčilo, že to není dopsané. Na rozdíl od jiných čtenářů si nemůžu pomoct - když něco čtu, tak chci vědět, jak to dopadne.
Škoda, že jsem po křtu knihy nevyrazila na after-párty. Možná by mě to přimělo přečíst si to v době, kdy jsem se cítila více jako cílová skupina. Každopádně jsem si kvůli zjištění, že třetí díl ještě pořád není, poslechla nedávný rozhovor s Dari a doufám, že až se dostane do klidnějšího období, tak to tedy dopíše (pokud by tranzice náhodou měla jako vedlejší účinek dopsání nedopsaných sérií, tak bych vážné zamyšlení nad identitou doporučila ještě jednomu Martinovi...).
Byl bych blázen, když bych čekal něco jiného, než od první knížky. Navíc v případě druhého dílu objemově v jednou takovém provedení. Autor je blázen, v dobrém slova smyslu, protože to, co se mu honí hlavou a předává to dál do tohoto příběhu, to mi hlava nebrala. Děj mě vlastně ani tolik nezajímal, ale neustále jsem byl zvědavý, kam se ten svět pekelníků bude ubírat dál. Jsou tu neuvěřitelné pasáže, jsou tu slabší pasáže, ale v celkovém kontextu je to něco, co už asi nikdy nebudu číst. Autor má neuvěřitelnou představivost a naladit se na jeho vlnu je pro mě, co by čtenáře, docela náročný proces. Nemůžu říct, že bych byl nadšen, ale mnohdy to byl opravdu fascinující zážitek. Navíc jsem četl, že konečně chystá třetí díl, tak třeba ti nadšenci, co tu jsou, se jednou dočkají zakončení. Příběh by si to zasloužil. Kór, když je tak nevybíravě utnut.
Na třetí díl už nevěřím a moc mě to mrzí, protože tak originální a zábavný vesmír se v české sf/fantasy - a co - možná i světové, jen tak nevidí.
Kam se hrabe nějaký Amber, Ursula le Guinová nebo Prachett. Jen by to potřebovalo ještě aspoň dvacet dílů, aby to byla důstojná sága.
Rád bych se dozvěděl co je ve městě Dis a v jiných končinách mnohorozměrného pekla, jak rebel Azazel ví o všem co se šustne a co sežral Belzebub na schůzce u Mammon. I to jak to dopadne s dvojčaty a jak vypadají volby na Nebi a co podnikne výsadek TIP na Housce.
No nic. Smůla.
Za mě jeden z nejzajímavějších počinů v rámci žánru (co je to vůbec za žánr?)
Líbilo se mi to o něco víc než první díl (teď lituju, že jsme si dala mezi díly pauzu). Je to hrozně zamotané a propletené (ale v dobrém, nehrozí, že byste se v ději ztratili). Jen škoda, že trojka pořád není a kdoví, jestli kdy bude... Konec je dost otevřený :-/
Btw. Víte někdo, kdo je ta tajemná autorka? Nejdřív jsem si říkala, že to bude Kariela, ale teď už teda fakt nevím :-D
Nevím, kolik odboček má Přímočarý plán, zato Andělské rakvičky jich mají opravdu hodně. Občas jsem pod tím nánosem bitek, vedlejších linií a zbytečných postav až skoro zapomínal, o co vlastně jde. Ve zkratce: Peklo se dere na povrch, Nebe mu v tom chce zabránit, do toho se nějak míchají jednotliví hrdinové, jejichž úlohu v příběhu už jsem místy vážně nechápal a u mnohých ji doteď nechápu. Výplňové vaty je v Andělských rakvičkách tolik, že se pod jejími ulepenými nánosy pomalu ztrácí samotný děj. Jinak řečeno: Oproti jedničce zde máme dvakrát více stran, na kterých je dvakrát méně děje. Otázkou tedy je, proč jsem druhému dílu Daemonicy šlehnul čtyři hvězdičky... Ta vata je totiž tak neskutečně lahodná a návyková, až se bojím, že do vydání trojky budu trpět nesnesitelným absťákem. Hltal jsem stránku za stránkou a posledních cca 250 stran už jsem dal na jeden zátah. Autor píše velmi čtivě a vtipně, to mu upřít nelze, jen škoda toho (podle mě) zbytečného rozsahu. Nicméně kniha se čte tak dobře, že jsem ochoten jí odpustit všechny nedostatky, i když objektivně je jednička asi o něco lepší... 75% P.S. Jakkoliv se to tak může jevit, nejedná se o oddychovku. Čtení jsem věnoval maximum pozornosti a stejně jsem měl v některých pasážích pocit, že ani nemá smysl se je pokoušet pochopit...
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2004 |  Křivé ostří |
| 2009 |  Město přízraků |
| 2015 | Pekelná šleha |
| 2010 | Hovězí v žaludku - Pekelný nářez |
| 2008 | Zelená |
Už je to nejaký čas, čo som čítal prvý diel, ale pri čítaní druhej časti som sa dostal rýchlo do obrazu. Ono jedno sa musí uznať, nápad to bol dobrý. Martin Antonín je jeden z prvých, čo sformoval v českej tvorbe nebo a peklo do takejto formy. Ide o politické situácie oboch frakcií. Nebo, aj peklo majú svoje problémy a do toho im ešte vstupujú ľudia.
Témy pekla sú v dnešnej dobe dosť obľúbené. Vedel by o tom povedať Roman Bureš či Kopřiva. Ich podanie je veľmi podobné, no podľa môjho názoru lepšie spracované.
U Martina Antonína mám určité veci, ktoré mi vadili. Jedna z nich je, že ma viac zaujali vedľajšie línie ako samotný hlavný príbeh. Mám pocit, že sa autor miestami sám zamotával a nevedel, ako z toho vykľučkovať. Menenie pohlavia pri Arnoštovi mi vadilo. Niekedy som sa už strácal, kto je kto. Viem, že má autor podobný problém s identitou, ale do knihy to nemusel prehnane vkladať. Pochváliť naopak musím boj pod Houskom a niektoré pasáže v pekle. Avšak, najviac ma štve, že to nie je dokončené. Tento diel bol vydaný v 2011 a doteraz tu nie je 3. časť. Nemám rád, keď je niečo nedokončené.