Danse Macabre - Svět hororu
Stephen King
https://www.databazeknih.cz/img/books/34_/346893/bmid_danse-macabre-6DO-346893.jpg
4
175
175
Knihu o hororu jako kulturním fenoménu napsal Stephen King s vervou a velkou láskou k tématu. Do podmanivého průvodce specifickým žánrem vložil pronikavé postřehy i upřímná vyznání, odhalil své zdroje inspirace a nabídl zasvěcené komentáře ke slavným i obskurním dílům. Čeho se bojíme? Kdo jsou lidé, kteří horor vyhledávají? O Draculovi či Frankensteinovi hovořil Stephen King už v původním vydání z roku 1981 a nyní se v dodatku z roku 2010 vyjadřuje i k novějším příběhům, jako je Záhada Blair Witch. Kniha je pro všechny, kteří horor nejen rádi čtou, ale také přemýšlejí o jeho významu.... celý text
Horory Literatura naučná O literatuře
Vydáno: 2017 , Beta-DobrovskýOriginální název:
Danse Macabre, 1981
více info...
Přidat komentář
Za mě hodně dobře napsané, ale když už je ten Stephen tak plodný a píše tolik let, ocenil bych něco podobného až do současnosti.
ČÁST DRUHÁ
Pořádně nevím, co napsat za komentář ke knize, která je jeden dlouhý komentář ke všem dílům (jak filmy, tak knihy), které určitým (pokaždé jiným) způsobem rozebírají hrůzu. Tak snad se postupně rozepíšu :)
(Jak to nakonec dopadlo, rozepsala jsem se moc, takže část druhá.)
A pokud jste se necítili dostatečně uplaceni, v poslední části přijdou na otřes ty nejdůležitější knihy. A ta část, kdy jsou spoilery velké. Protože zde King neukazuje pouze principy. Ale udělá kompletní rozbor díla. Hodně se rozpovídá ohledně Petera Strauba, jeho díla a především Ghost Story v rámci konceptu příběhů spojených do jednoho příběhu. (To jsem přeskočila, zrovna se na knihu chystám.) Potom přijde koncept strašidelného domu, kde je zmíněná mě neznámá Anne Rivers Siddons (její Sousední dům u nás bohužel nevyšel, velká škoda) a kdo jiný než Shirley Jackson, kde popisuje hezké paralely právě s jejím Domem na kopci. (Mmch těmhle dvěma prvním částem se King věnuje nejvíc.) Zde je samozřejmě zmíněný a rozebraný ten nejkrásnější úvod, který byl kdy popsaný v knize. Protože jak jsem psala u knihy Dům na kopci, už jenom ten odstavec se vryje tak drsně do duše, že se nějaká současná Darcy Coates může jít klouzat. To jsem v její knize nenašla. A to jsem hledala celou dobu. Kurnik, tady to mám hned v prvním odstavci. To je to vysvětlení, proč se k ní King jako k autorce stále vrací? Je pod kůží tak rychle! Potom následuje Ira Levin. Toho mám taky na seznamu, takže prozatím přeskočeno. Jack Finney, kterého český vydavatel ignoruje, potom Ray Bradbury (u něj teprve s objevováním začínám), Richard Matheson (na jehož Zmenšujícího se muže se šíleně těším, ale pochybuji, že to vyjde ještě letos, takže zatím též přeskočeno). Toto uzavírá Ramsey Campbell, James Herbert a Harlan Jay Ellison.
Na konci knihy je takové menší zamyšlení nad žánrem. Podobné jako nedávné "Počítačové hry zvyšují násilí ve společnosti." (což se už vyvratilo, takže ligo psychopatických matek najděte si něco jiného), kde jsou i úryvky, kdy se lidé inspirovali a na konci někdo umřel. Co k tomu dodat, než že čtení a sledování žánru na tohle nemá vliv. Vždy se najde nějaký blázen. A je jedno, zda čte horory nebo poslouchá metal, byť je to pro média mnohem přitažlivější. Ale na druhou stranu. Kolik psychopatů se vzhlédne v současné místy zvrácené literatuře z romantického ranku, kde mi občas přijde, že je psychopatů mnohem víc? Ale to ve zprávách neřeší. Proč? Protože krev není hned, ale až za chvilku...a není to cool.
A teď hluboký nádech a myšlenka:
Jaká byla moje první hororová kniha? Stopy Hrůzy, konkrétní nevím.
Jaký byl můj první hororoý film? Na to nikdy nezapomenu. Vetřelec.
(V obou případech nepočítám pohádky.)
Dobře sestavená kniha. Povedlo se :)
PS: moc se omlouvám, ale můj názor nezastaví ani omezení znaků ;)
ČÁST PRVNÍ
Pořádně nevím, co napsat za komentář ke knize, která je jeden dlouhý komentář ke všem dílům (jak filmy, tak knihy), které určitým (pokaždé jiným) způsobem rozebírají hrůzu. Tak snad se postupně rozepíšu :)
(Jak to nakonec dopadlo, rozepsala jsem se moc, takže část první.)
Člověk ve svých názorech/preferencích postupem času v životě mění. Ale něco zůstává stejné. Principy, na kterých věci fungují. Já sama pomalu objevuju stále nové věci a jsou to převážně staré věci. Protože, co si budeme, je tolik a tolik autorů, kteří se inspirovali zde zmíněnou klasikou, která prostě funguje, protože má i po těch letech stále funkční základy. Pokud nejsou základy, dům správně nepostavíte. Ale to neznamená, že si přítomností nemůžete upravit ingredience, aby to chutnalo stále stejně dobře. Inspirovat se. Protože i ty inovace staví na stejném základu.
Takže ano, dost rozebíraných filmů jsem neznala. Takže jsem si dala do knihy hodně lepíků, abych nezapomněla. U dost věcí si potvrdila, že se na ně chystám (film i knihy) oprávněně. A též často kývala, že "jo, přesně tak jo, tak to vidím i já". Je King v téhle knize velký a zlý spoilerátor? Tak napůl. Ano, dost děl King kompletně vyspoileruje. Ale je to takový problém? Většina těch věcí patří do kategorie, kdy čtenář byť nečetl, stejně moc dobře ví, o čem přesně jsou a jak příběh skončí, protože to mezi námi koluje už tak dlouho, a prostě to víme. Třeba vyzrazení pointy Opičí tlapky či Zrádného srdce. To jsou pilíře žánru a je tedy pochopitelné, že jsou na nich vysvětlené věci. Ostatně, píše to i u filmu Vymítač ďábla. Že "přeskočíme na to hlavní, tady nebudu popisovat děj, protože předpokládá, že tohle každý viděl, jinak by ani tuhle knihu nečetl". Nebo u knihy Drákula a Frankenstein, kde rozebírá, jak ovlivňuje vnímaní knihy její adpatace a zpátky. Je tam hodně podobných klasik, o kterých si lidi často říkají, že je zbytečné číst, když ví, o čem kniha je. Ale ne vždy je důležitý děj sám o sobě, ale jeho poselství, co chce říct a jaké má čtenář pocity. A potom tam je zmíněno dost filmů, které jsem neviděla, ale ukazují se tam přesně ty funkční principu, ale samozřejmě nejvíc si čtení užijete, když jste film viděli. Ale těch je tam taky hodně. A potom přijde závěrečná část, kde ty spoilery mohou vadit hodně. Mě tedy ano.
King zmiňuje i rozhlas. Tam jsem kývala celou dobu čtení. (U televize jsem kývala méně.) Protože je to skvělá ukázka média napůl cesty mezi filmem a knihou, ale zároveň to funguje v posluchači jinak. No, a ne všechno v něm funguje na 100%, s čímž naprosto souhlasím, a bylo to skvěle napsané. (Hned jsem si vybavila, jak jsem se schovávala pod dekou s rádiem a sluchátky, protože pustit si televizi by bylo hodně nápadné.) Ale i tak bylo fajn, že je pasáž kratší. Jinak by mě z toho kývání bolelo za krkem.
Takže pokud čtenář v knize nenajde nic co zná, najde něco čem si rád přečte nebo se třeba jenom usmívá za ty společné vzpomínky s dílem, je to dobře odvedená práce. A jedno se musí uznat. Jako celek ta kniha dává smysl a je dobře zpracovaná. To Kingovi nikdo neodpáře. A úplně nejlepší je ta část, kdy do textu zapracovává i své knihy, protože si sám jako autor uvědomuje (a připouští) ten obrovský vliv a líbí se mi ten styl u toho použitý. Bere svou tvorbu jako "další housku na krámě", ne jako reklamu nebo něco speciálního (potom k tomu taky něco napíše), ne nijak emocionálně zabarveně "Koukejte vydal jsem knihu, kterou po letech mohu porovnat se svou oblíbenou knihou, jsem pašák!". Což lze poznat i na tom, jak píše svoje knihy, jaké do nich dává odkazy, atd atd. A přestože dost obsahu jsou pro většinu lidí neznámé (zpět k filmům, které jsou tak moc ovlivněny knihami) filmy. Jenže paradoxně se ukazuje, že většina filmů, které jsou v žánru označeny jako klasika, nejsou natočené podle originálních scénářů, ale jedná se o adaptace knižních klasik. A kvůli tomu se dostáváme na začátek pravdy.
Ano, film je médium, které funguje na jiném principu než knihy. Ano, naprosto souhlasím s příměrem s otevíráním dveří. Protože v knize to čtenář skousne mnohem snadněji (nebo si to vyloženě užívá jako já), když se z toho tajemství nedozví na konci vůbec nic nebo minimum. U filmu je to pro mě jiné, tam to i já většinou potřebuji vědět a pokud film nenaznačí alespoň trochu, tak snímek u mě prostě nemůže fungovat.
Vsuvka: King na začátku zmíní film Zrůdy. Pamatuju si, když jsem snímek viděla poprvé (proto absolutně souhlasím s tím, co k němu píše), děsilo mě na něm nejvíc to, že je na něm poznat, že "je to skutečný". Že se nedívám na masky lidí, ale na skutečné lidi, kteří "jsou takový". A lidé to tehdy taky špatně rozdýchávali. Ve mě se zabydlel pouze nepříjemný pocit. A taky jsem tu namyšlenou kozu chtěla kopnout, a všem dát šťastný život.
Stephen King vypráví o svých oblíbených filmech, které z něj udělaly nejznámějšího hororového klasika všech dob! Problém je, že většinu těch starých filmů neznám a asi by mě ani nebavily. Naštěstí je na začátku knihy aktualizovaná předmluva k vydání 2010, kde se probírají moderní horory. Tam jsem se chytal dobře!
A hodně se mi líbí obálka knihy!
Se Stevem mě ( a hordu dalších ) spojuje vášeň k hororovým filmům, to je fakt, i přesto, že nás odděluje pár desítek let a je jasné, že to co fungovalo na publikum před 70-ti lety už moc nefunguje na mou generaci a je k smíchu otrlé mládeži nového milénia. Nicméně být čtenářem této knihy v 80-tých letech, asi dám Stevovi pěstí za ty spoilery :-) a neubráním se domu, že kniha je na zakázku a jako taková mi přijde dost zbytečná, takže dávám střed za pár tipů a snahou vytesat pomník žánru - 50 %
Tato kniha se vymyká ostatním Kingovým dílům, neboť je sepsána jako hold hororům a hlavně konkrétním knihám či filmům. King zde rozebírá vybraná jednotlivá díla, hledá podstatu strachu a co nás děsí. Na základě této knihy jsem viděl pár filmů, které zde doporučuje a které jsem osobně neznal a musím říct, že má dobrý vkus. Není to jednoduchá kniha na čtení, přesto pro fanoušky hororu hodně zajímavá
Tahle kniha je napsána pro nadšence do hororových příběhů, mezi které se počítám i já. Před čtením je třeba mít na paměti hned několik věcí - kniha není beletrie, vyšla roku 1981 a povídání o současném hororu se nedočkáte. Přesto jsem velmi rád, že u nás konečně vyšla.
Nejprve negativa - King zde hovoří o mnoha filmech, knihách a dalších věcech, které jsem neviděl, nečetl ani neslyšel. Navíc vám v kostce předžvýká a převypráví celý jejich děj. Také je třeba s faktem, že kniha vznikala v jiné éře a to, co zaujalo autora, nemusí nutně zaujmout vás.
Na druhou stranu zde naleznete mnoho tipů na filmy a knihy (dobře, uznávám, že ze zvědavosti se sem tam kouknu na špatný film nebo si naschvál přečtu brakovou knihu). Ačkoli děj mnoha z nich je autorem převyprávěný, z té záplavy spoilerů si s odstupem času pamatuji minimum. Zůstal spíše pocit nadšení pro věc, doprovázený analýzou toho, co se nám na tom líbí, jak to funguje a co je za tím skryto. Minimálně za sebe mohu říct, že se mi po přečtení řada věcí osvětlila.
Pokud vás hororový žánr neoslovuje až tak do hloubky, bude to i přes ,,živý'' styl psaní zřejmě otrava a tři až čtyři hvězdičky si od těch pěti uberte. Já uberu jen jednu - kvůli mírné neaktuálnosti knihy. Mně v knize ty novější záležitosti prostě chybí. :-)
Uznávam, Dance Macabre rozhodne nie je pre každého. Aby ste boli tým pravým čitateľom, musíte byť:
1. Fanúšik filmov, kníh a rozhlasových hier starších ako 20 rokov, pretože novšie tu nenájdete.
2. Veľký fanúšik, ktorý väčšinu už pozná a tak ho neznechutí lavína spoilerov.
3. Najväčší fanúšik, takže vás zaujme aj odpad z hororového žánru, ktorý si v skutočnosti zrejme nikdy nepozriete....
Ja osobne spĺňam požiadavky a knihu som si veľmi užila. Naozaj ma sklamala len absencia nemých hororových filmov a tiež tých z 30. rokov, ktoré preferujem. Najviac na oslovila kapitola o svätej trojici hororových klasik - Dracula, Frankenstein a Hyde.
Sbíral jsem
v márnicích kosti
a rouhačskými prsty
jsem porušoval ohromující tajemství
lidské kostry.
Předem bych chtěl (ironicky) poděkovat nakladatelství Beta za naprosto úžasně nesmyslnou knihu, starou čtyřicet let.
Tato kniha byla novinkou v roce 1980 a už v té době bych Kinga proklínal. Jeho recenze ke všemu v této knize, k filmům, rádiu i knihám a povídkám, jsou plné spoilerů a naprosto krásně skoro ve všem prozradí konec děje.
Citát: Nevím, jak vy, ale pokud jde o mě, jsem v cajku. Určitě jsem pro lásku, ne válku...., pokud budu moci mít Jasona a Freddyho.
Knihu mi hnusil i fakt, že mistr King zde rozebírá věci který vznikali někdy kolem let 1957 až 1980!!!!! Pro mě naprosto zbytečný čtení. Jediné, co je na této knize nové, je předmluva k vydání pro rok 2010. A když si jí přečtete po přečtení této knihy, zjistíte, že už i tam si King úžasně skoro ve všem protiřečí, oproti tomu, čemu věřil v roce 1980.
Malá ochutnávka: (Předmluva k vydání z roku 2010)
V Danse macabre, knize, již jsem napsal před téměř třiceti lety, jsem přišel s tvrzením, že lidé, které to přitahuje k příběhům o monstrech a masakrech, jsou v podstatě docela zdraví (byť někdy morbidní). Kritici této knihy – a že se jich několik našlo – reagovali očekávaným způsobem: „Jo, jasně, a co nám ještě řekneš? Že jste všichni banda vyšinutejch magorů?
Knihu jsem dočetl velmi těžko, nic mě nebavilo, nic pro mě nebylo nové, všechno je jen historie, která vlastně ani není historií. Tato kniha se tu měla objevit o několik desítek let dříve, abychom byly jejím obsahem, alespoň trochu šokováni. Teď jsem spíše šokován její zastaralostí, zahalenou v novém hábitu.
Citát: Nestrkej si to do pusy, nevíš, kde to bylo.
Osobně, když jsem se nedávno podíval na černobílí snímek Frankenstein musel jsem to vypnout. Tohle už bych prostě v dnešní době nedal. Nehledě na to, že zde King stejně opět prozradil celý děj, vývoj i konec, ale to už jsem psal.
Jediné, co mě tak na knize bavilo, bylo sledovat výroky mistra Kinga a zaznamenat některé vložením do kolonky „citáty“.
Citát: To, co je za dveřmi nebo co číhá na vrcholu schodiště, nikdy není tak děsivé jako samotné dveře nebo schody.
Tuhle knihu nikomu nedoporučuji, nestojí to za to, věřte mi.
Líbí se mi autorův smysl pro humor, ostrý sarkasmus, který často míří do vlastních řad i zajímavé postřehy z filmů, knih i televize. Některé reálie mi poněkud unikaly. Přeci jen americká padesátá léta a tehdejší rozhlasové hry (když pominu Wellse) jsou pro mě poněkud vzdálená realita. Jinak velmi povedené.
Myslím, že tato kniha otevírá oči nám všem, kteří máme rádi hrůzostrašnou literaturu. Není to jenom seznámení a rozbor stylu psaní jiných autorů, ale uvádí nás do světa hororu s myšlenkou, že všemu nesmíme věřit, ale je možné, že i něco z toho by mohla být pravda... Mohlo by se to stát... (che-che-che, jak sám autor naznačuje). Zajímavá kniha, určitě si přečtu i některé další uvedené autory.
Od knihy jsem čekal současnější pohled na tak zajímavé téma. King celou knihu popisuje scény z filmů, které jsem neviděl a ani neuvidím ( zkuste si pustit biják Kočičí lidé, ze čtyřicátých let minulého století...), vzpomíná, jak v padesátých poslouchal rozhlasové hry a na kolektivní podvědomý strach Studené války. Rozebírá staré hororové klasiky a porovnává je s "novinkami," které jsou už dávno v antikvariátech. Neříkám, že není vtipný a bystrý, ale rozhodně není současný. Nemůžu si pomoci, ale cítím z vydání téhle knihy ždímání dobře zavedené značky King.
Jsem rád, že jsem se konečně dostal k této knize od mého oblíbeného autora. První polovina je nesmírně zajímavá a originální, ale popisnost druhé části, kde autor více méně představuje své soukromé "best of" mi už tak skvělé nepřišlo. Možná je to ale i tím, že o Kingových názorech a jeho vkusu už něco málo vím, takže mne jeho závěry tolik nepřekvapí. Přesto je to velice příjemné počtení.
...tento King je delikatesa. Pro fajnšmekry horrorů z určitého období naprostá pecka.
...mých oblíbených 321%
Asi se není co divit, že tento raný Kingův román vychází u nás až jako jeden z posledních. Troufám si říct, že 80 % filmů a knih, o nichž tu King velmi zasvěcěně hovoří a pokouší se je analyzovat, moc tuzemských čtenářů nezná, a to je trochu problém. Ono totiž, když píše o něčem, co čtenář zná, čte se to mnohem lépe, než když mluví o tom, co nezná (lépe se to celé představuje a člověk má povědomí o tom, jak ty scény / pasáže knih vypadají). Každopádně Danse Macabre je výborná kniha, z níž je znát úžasný Kingův rozhled a schopnost nahlížet pod povrch hororu, což se málokomu chce, navíc všechny potěší tím, že jen potvrdí, že fanoušci a autoři hororu nejsou divní lidé, jen vidí realitu trochu jinak. Oceňuji opravdu hluboký vhled do historie hororů, který čtenáře vrací až do dob, kde prim hrál rozhlas a jeho hry, což je dnes nepředstavitelné a absolutní Kingovu znalost snad každého, i toho nejméně zásadního díla. Pro dnešního čtenáře tak může kniha sloužit jako směs tipů, co si sehnat a co si přečíst. Jen je škoda, že kniha je stará už skoro čtyřicet let, protože vše se za tu dobu zcela změnilo, takže by bylo zajímavé, kdyby King napsal alespoň pokračování, nebo knihu doplnil o několik stránek rozboru současných hororů (ať už knižních či filmových), které se s těmi, o nichž tu píše, vůbec nedají srovnat. Poctivé čtyři hvězdy a 80 %, vracet se ke knize ale asi bude hodně málo čtenářů (v porovnání s dalšími kingovkami).
Asi neexistuje lepší člověk, který by se dokázal leproidními chapadly hororu probírat s takovou grácií než je King. Danse Macabre, tedy její české vydání bylo oddalováno až do chvíle než šlo o poslední starou Kingovinu, která u nás nevyšla a důvody jsou poměrně pochopitelné. Ta kniha není pro každého. Je pro fantasty, fanatiky a fajnšmekry, kteří dýchají pro žánr a touží se o něm dovědět více. Strejda Steve už na začátku jasně deklaruje, že půjde o čistě jeho pohled, ale jeho rozlet je obdivuhodný. Přehled filmový i literární je doplněn historkami o tom jak a proč se jeho ručička kompasu přesunula směrem k temné půlnoci. A je to zatraceně zábavné čtení... Píše o pravdě uvnitř lži i o úhlech pohledu. Píše o kouzlech.
Ked som sa do nej zacital, na zaciatku som chcel dat dobre ze nie sest hviezdiciek. Je to nebeletristicka kniha autora hororov, ucitela tvoriveho pisania, chvilami s nostalgiou, chvilami skvela anatomia hororu a mechaniky strachu. Kinga som nemal v ruke snad rok, receptory zavislosti hladne. Zaciatocne kapitoly su podla na najlepsie. Autorove vsuvky z detstva, prve kontakty s horormi, opis povojnovej ameriky, pociatky hororoveho zanru v literature, Frankenstein, Drakula, Mr.Hyde... pre mna dost novych info aj o spisovateloch. Tvrdim, ze keby King pisal trebars aj o viazani kytic, bolo by to putave. O tom ziadna pochybnost.
Uz na zaciatku ma kniha prinutila zobrat si papier, ceruzu, a znacit si filmy, romany, spisovatelov na ktorych sa chcem pozriet. Myslim ze kazdy kto tuto knihu zoberie do ruk, to tak urobi tiez. No ked presiel tymito origins, dostal sa k hlavnej teme a to filmovemu hororu.
No, a tu sa dostanem k hlavnemu minusu. King pise samozrejme o tom co najlepsie pozna, co ho formovalo, o com vyucoval, na com vyrastal. A to je Americky filmovy horror a hororove romany rokov 1950 - 1980. V 1981 je kniha napisana. Aktualnejsie veci o filmoch su len v predslove z roku 2010. Takze prakticky hororovy svet v nej konci Votrelcom, Freddiem. Necakajte analyzu Evil Dead, Hellraisera, (co by asi ani tak nebola lebo to nie je americky film.)
Napada ma, ze vlastne aj chapem preco u nas kniha nevysla predtym. V osemdesiatych rokoch by sme citali o veciach ktore nepozna nik az na majitelov prvych videi mozno. Pridanu hodnotu knihe vratila az doba internetu, dnes nie je problem dohladat si vsetko a pozriet si tie spominane filmy a serialy, tajno stiahnut ebooky spomenutych knih. Fakt je teda skoda ze sa k tomuto King nevratil a neaktualizoval DM aspon dvoma troma kapitolami. Nemusela by vlastne mat 450 stran, ale uz to mohlo byt bohatych 600. Naproti tomu citat o hororovej literature mi pripadalo ovela viac zaujimave.
Tiez je celkom fajn dozvediet sa nieco napr aj o rozhlasovej tvorbe, co dnes vycari usmev, ale zase... nas clovek odchovany inou tvorbou nezaslzi nostalgiou. (Okamzite sa mi vybavili sceny z nehororoveho vianocneho filmu Vanocni pribeh, maly Stephen ako Ralphie leziaci vecer pri rozsvietenom radiu.)
Minus, ktore mne uz dost vadilo, niekomu ale nemusi, su trosku akademicke a obcas filozoficke rozbory, preco a ako horor funguje, ktory nie, ktory ano, preco ano, preco nie. Takze som cital o filmoch ktore som nevidel, hercoch ktorych uz ani v amerike mnohi nepamataju.
Potesilo par veci spod poklicky Kingovych romanov, napr nepouzite pasaze Salems Lot. Ale zase... v case kedy sa toto King rozhodol napisat, mal za sebou asi sest romanov. To zasadne mal stale daleko pred sebou. Zase by to bolo ovela bohatsie, napisat aktualizacie o svojich dalsich romanoch, napisat o dalsich romanoch svetoveho literarneho romanu. Kniha teda trpi vekom a... pre europana, inu generaciu, dost neznamou latkou pod fokusom. Som odrasteny osemdesiatkami, a devatesiatkami, a z tohto som poznal tak Celuste, Votrelca, Exorcistu, Noc ozivlych mrtvol. (Obrazne napisane lebo sa tu hojne spominaju aj scifaky.)
PS: Drtivo viac ma bavili kapitoly o literature ako tie o filme, televizii, rozhlase, komiksoch. Posledna tretina je o romanoch ktore King vybral ako zasadne romany daneho povojnoveho hororoveho obdobia. Takze na dost velkej ploche nasledne pitva Bradburyho, Iru Levina, Jacksonovu, Strauba. Vo velkom, dopodrobna, s citatmi, az prilis. U mna to zhruba prebiehalo pri kazdej kapitole tak, ze "tento si tiez musim zohnat a precitat" az po "no fajn, uz viem tolko, ze to citat ani nemusim".
Horory nemám moc rád. Především ty filmové. Od jisté doby na ně nekoukám vůbec. Nemám rád pocit strachu a nevidím důvod si ho navozovat uměle. Navíc většina filmových hororů je na jedno brdo. Proč jsem tedy – proboha – fanoušek Stephana Kinga? No, já ty jeho knihy jako hororové nevnímám. Mám ho rád jako vypravěče. Jako skvělého pozorovatele života. Toho reálného i toho méně reálného. Zlo, strach a hrůza v jeho knihách působí jen jako katalyzátor pro úžasné nuance lidských charakterů. A mám prostě rád jeho styl, cítím se dobře v jeho světech a většině věcí v nich rozumím. Jeho knihy nejsou prvoplánově psané pro to, aby vzbuzovali ve čtenářovi hrůzu a strach. A to je možná jeden z hlavních důvodů, proč se Kingovo příběhy nedaří dobře zfilmovat. To „gró“ jeho vyprávění, to nejdůležitější v jeho příbězích, je do filmu většinou nepřenositelné. Nestačí na plátno vrazit pár hrůzostrašných scén.
Ale co se týče knihy Danse macabre. Není to kniha, kterou přečtete „jedním dechem“. Já osobně ji mám na stolku a čtu jí po kouskách. Ano – ještě stále ji čtu, i když jí – snad trochu opovážlivě – řadím do kategorie přečtených. I v této faktografické studii se King představuje jako vynikající vypravěč. Chytrý glosátor. Dobrý „tiper“ – v knize najdete tipy na zajímavé filmy, či knihy. Jste-li vášnivý čtenář – je to také trochu kniha o čtení. Jste-li filmový fanda, najdete tu neotřelé postřehy. A máte-li třeba jen rádi Kingovo knihy, je to zajímavý pohled do zákulisí.
Kniha vyšla již v roce 1981. A zabývá se z velké části filmovým a televizním hororem z 50. až 80. let 20. stol. Tedy obdobím, kdy v naší zemi vládl rudý teror – a to byl dosti reálný horor sám o sobě. Jedná se tedy o kulturní období, které se naší části světa příliš nedotklo, ale fanoušci žánru se s většinou zmíněných filmů, seriálů či knih už určitě stihli seznámit. Takže se dá vlastně říct, že kniha u nás vychází časově tak nějak akorát… .-)
King tentokráte nestraší, ani nenapíná, ale poučuje, baví a vzpomíná. A mne tak navnadil na opětovné prostudování svaté hororové trojice Upíra, Vlkodlaka a Příšery beze jména, tedy budu číst Draculu, pana Hyda a Frankensteina.