Darwin, Wilson, Portmann, Lorenz - Obraz člověka v dílech biologů
Stanislav Komárek
Co soudili význační biologové 19. a 20. století o člověku, jeho původu, evoluci, ontogenezi, povaze, co o původu kultury? Má člověk vůbec něco jako „přirozenost“ a jak ji definovat? Je ve srovnání s jinými živočišnými druhy „přirozeností člověka nepřirozenost“? Jak proběhla ona tajemná hominizace na předělu mezi „typickými“ primáty a člověkem, zejména vývoj řeči, po němž sotva zůstane jaký fosilní záznam? Jaký podíl na vzniku člověka má přírodní a jaký pohlavní výběr? Proč k podobné transformaci živočišného druhu v kulturní došlo v dějinách jen jednou? Jak se liší „kultury“ jiných druhů od naší lidské? Proč nás tohle všechno zajímá a proč nás to vlastně zajímat má? Na tyto a další otázky se pokusí odpovědět předkládaná kniha esejů.... celý text
Přidat komentář
„Poznatek o tom, že značná část interpretace vnějšího světa, v našem případě světa živého, je ve své podstatě nereflektovanou projekcí lidské sociální struktury a jejího fungování, je svrchovaně důležitý. Ukazuje totiž na skutečnost, že pohled na lidskou přirozenost, jeden z fundamentů např. etiky, není nezávislý na kulturně-sociálním kontextu, a tudíž etika, dovolávající se takto chápané lidské přirozenosti a vyvozující z ní dalekosáhlé závěry, se otáčí vlastně v kruhu.“
[Četba k zápočtu na etologii člověka.] Profesora Komárka zbožňuji, ale... Nu, přiznejme si, že tahle knížka nepatří k jeho nejlepším.
Autor formou medailonků představuje šest biologů-systematických myslitelů a jejich náhled na lidskou přirozenost, respektive styčné body a odlišnosti ve vztahu člověka k subhumánním zvířatům. Vybral si Darwina, Wallaceho, Portmanna, Lorenze, Wilsona a Eibl-Eibesfeldta. Wilsonův medailonek ale není příliš o Wilsonovi, spíš předkládá Komárkovu gnoseologii a filosofii přírodních věd, druhotně pak kritiku Wilsona a polemiku s ním. Čtenář nedostane moc materiálu k tomu, aby si udělal názor sám. A chuť číst zakladatele sociobiologie samotného v nás text zrovna nepovzbuzuje.
Tahle část knihy, ač zabírá jen 50 stránek, pro mě každopádně byla přínosná. Oceňuji hlavně shrnutí Eibl-Eibelsfeldtova obsáhlého a dosud nepřeloženého díla; Darwin a Lorenz se podle mého názoru také povedli (vyvážení, přehlední). Horší to bylo se zbytkem dílka (úvod, závěr, apendix), představujícím tříšť páně profesorových myšlenek. Nejsou nijak uspořádané a vzájemně usouvztažněné, kolikrát jde o úvahy nebo celé texty převzaté odjinud (časopisecké články) a do téhle knížky prostě „transplantované“ na základě souvislosti spíše vágní.
Většinu z uvedených myšlenek najdeme, mnohdy formulované doslova stejně, v jiných autorových knihách (Příroda a kultura, Mimikry a příbuzné jevy, Ochlupení bližní, Stručné dějiny biologie, ...). Já si je ke své smůle pamatuji odtud i z přednášek, takže mě opakování nebavilo. Samozřejmě jim ale přiznávám genialitu a schopnost šokovat, nadchnout a změnit pohled na svět tomu, kdo se s nimi setká poprvé. (Najdeme tu stálice Komárkovy filosofie: sociomorfní modelování a koncept vědy jako eklesiomorfní struktury, autodomestikaci člověka, permanentní juvenilitu, portmannovskou teorii autonomie, ...). Takže dávám zapravdu oběma předchozím komentářům: pokud jste s autorem obeznámeni, je tahle kniha spíš luxusem než nutností. Možná vám v ní bude stačit Wilson s Eibl-Eibesfeldtem, tedy strany 42-64.
Mimochodem odjakživa souhlasím s Darwinem, že člověk se od ostatních zvířat liší pouze kvantitativně, tedy MÍROU schopnosti (řeč, náboženství, umění atd.), nikoli kvalitativně, tedy její (ne)přítomností. Většina definic lidské přirozenosti v humanitních oborech vychází prostě jen z neznalosti jiných živočichů. Viz marxismus nebo křesťanství.
precteno hned po vydani - a byl jsem nadsen a povazoval jsem to za velmi inspirativni text
precteno o 24 let pozdeji a uz mi to tak inspirativni neprijde, s radou veci nesouhlasim (ale porad celkem dobry)
Co me ale aktualne na knizce stve, je pomerne ledabyla prace - knihy vysla o 5 let pozdeji znovu, pod nazvem "Obraz člověka v dílech některých význačných biologů 19. a 20. století" (NADACE UNIVERSITAS MASARYKIANA, BRNO, AKADEMICKÉ NAKLADATELSTVÍ CERM V BRNĚ, MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNĚ, NAKLADATELSTVÍ A VYDAVATELSTVÍ NAUMA V BRNĚ) a ani v tomto druhem vydani si autor nedal praci s kontrolou formalnich veci: je to jedina kniha (vydani 1998), kde jsem cetl odstavec o delce tri stran... diky tomuto je cteni fakt narocne ("monotonni monolog"), byt by byt nemuselo... stacilo by jen myslenky trochu lepe usporadat a strukturovat.
Skvela kniha ktera strucne shrnuje prace tech nejvetsich kapacit v oboru Biologie.
Nemuzu si pomoct, ale ze vsech tech Biologu mi nejvice prirostl k srdci Konrado Lorenz.
Autorovi zrejme taky, kdyz si ho nechal jako sladkou tresnicku na dortu ke konec knihy.
V podstatě shrnutí čtyř zajímavých postav z okrohu evoluční problematiky, kde v jednotlivých kapitolách autor v celku krátce shrnuje jejich přínos a myšlení. Jako úvod do této problematiky to není špatná kniha, avšak pro jedince, kteří mají Wilsona či Eibesfelda načteného je to skoro ztráta času...
Štítky knihy
eseje evoluční biologie Charles Darwin přírodovědecké eseje filozofická antropologie dějiny vědy dějiny přírodních věd fyzická antropologie, bioantropologie lidská přirozenostAutorovy další knížky
2019 | Česko na křižovatce |
2020 | Doba koronavirová |
2012 | Intelektuál ve veřejném prostoru |
2011 | Hlavou zeď 2011 |
2012 | Muž jako evoluční inovace? |
"Komárek krásně a zajímavě píše, má často i pravdu, ale ono je poměrně snadné mít pravdu, když polemizujeme se sociobiologií 70. a 80. let (viz přehled použité literatury na s. 112–115). Laický čtenář by si měl být stále vědom, s jak fosilním myšlenkovým materiálem se v této knize potkává – a utkává."
Podrobnou recenzi jsem publikoval už dříve s J. Zrzavým, odkaz na ni jsem vložil do sekce Recenze.