Dcera sněhu
Eowyn Ivey
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/483192/bmid_dcera-snehu-8aG-483192.jpg
4
623
623
Nesmírně silný, jímavý, brilantně napsaný příběh o nevšedním osudu dvou lidí, toužícího po dítěti tak moc, až si jeho existenci přivolají. Román se odehrává v odlehlé aljašské divočině a dny jeho hrdinů - Jacka a Mabel - jsou naplněny těžkou prací. Manželé se velice milují a trápí je jen marná touha po dítěti. Když toho roku napadne první sníh, ze samé radosti postaví venku před domem sněhulačku. Následující ráno je včak sněhulačka pryč . na cestě jsou vidět drobné stopy. V příštích dnech Jack a Mabel několikrát z dálky zahlédnou blonďatou holčičku osaměle bloudící v lese - ale neodvažují se tom zmínit jeden druhému ze strachum že se jedná o přelud, podnícený dávno pohřbenými nadějemi na vlastní dítě... V tajuplné, překrásné, ale mimořádně drsné krajině se věci mohou jevit jinak než ve skutečnosti.... celý text
Literatura světová Dobrodružné Romány
Vydáno:
2021
,
Fortuna Libri (ČR)
Originální název:
The Snow Child, 2012
více info...
Přidat komentář
Kniha trochu klame telom. Zatiaľ čo anotácia sľubuje snáď prerozprávanie známej ruskej rozprávky o dievčatku zo snehu, ktoré sa vracia cez zimu a na jar odchádza, obálka zase naznačuje istú ľahkosť a rozprávkovosť. V skutočnosti však ide o veľmi realistickú fikciu s niekoľkými záhadnými a nečakanými prvkami, vďaka ktorým vzniká zaujímavý kontrast. A ten ešte podčiarkuje občas až bolestnú realitu tohto príbehu.
Jack a Mabel sú vykreslení obdobne. Starnúci manželia, ktorí sa nikdy nedočkali vlastných detí, žijú vo svojej bolesti a bez toho, aby k sebe pustili toho druhého. Pritom žijú jeden vedľa druhého, no pokojne by mohli stáť na opačných koncoch sveta. Ich odlúčenie napriek zdanlivej blízkosti ešte podčiarkuje opis prostredia.
Aljaška je riedko osídlené miesto, kde pri pohľade z okna často vidíte len kilometre nedotknutej prírody. Máte tu teda priestor na nerušené premýšľanie, no to občas môže byť na škodu. Podobne ako v prípade Jacka a Mabel. Obaja žijú zatvorení vo svojich mysliach. Každý z nich žije svojimi vlastnými myšlienkami. Najmä bez toho, aby sa o nich rozprávali s tým druhým. Čo zobrazuje smutný úpadok ich vzťahu. Čosi, čo vidíme denne okolo seba, možno to sami prežívame.
Tieto okamihy na čitateľa dokážu zapôsobiť o to silnejšie, že Ivey sa nesnaží nikoho citovo vydierať. Jej štýl je na to miestami možno až pristrohý, ale o to viac dokáže vyniknúť. Vďaka navodenej pochmúrnej, no zároveň krásnej atmosfére. Aj vďaka nej je také ľahké uveriť, že sa v tichom lese deje čosi zvláštne. Že tu ozaj môže žiť podivné čarovné dievčatko menom Faina, ktoré sprevádza líška.
Táto kniha neponúka zložitý dej. Nemá čitateľa ohúriť rôznymi nečakanými zvratmi a nemá mu vyraziť dych dynamikou. Ide o pomalé prežívanie. O vychutnávanie každej emócie, každého obrazu a o žití v danom okamihu. Podobne, ako sa to vďaka Faine učia Jack a Mabel. Lebo budúcnosť je možno dôležitá. Na Aljaške, ešte viac ako kdekoľvek inde je potrebné myslieť na to, čo prinesie zajtrajšok. Ale zároveň je tu aj dnešok. Ten musíme prežiť ako prvý. Táto kniha okrem iného pripomína aj toto a v tom tkvie jej sila. V tom, ako čitateľa núti premýšľať.
Dcéra snehu je kniha, ktorá neohúri prekombinovanosťou deja, ale čitateľa si získa krásnou atmosférou. Realistickou a zároveň pochmúrnou, no plnou krásy a možno aj štipky mágie. Vďaka tomu si čitateľ môže naplno vychutnať každý moment a hlavne má priestor na premýšľanie. Text v sebe nesie nejedno posolstvo a dokáže vyvolať mnoho emócií. Z tých najvýraznejších myšlienok najviac zarezonuje nielen potreba žitia v danom okamihu, ale aj pripomenutie, že to, čo v živote najviac potrebujeme, občas nájdeme vtedy, keď to prestaneme hľadať.
Krásná kniha, ale tak moc smutná. Nadherně popsané prostředí, a ta zima! Doporučuji číst s teplým čajem a v teplé posteli, nebo u krbu s ohněm. A ten smutek, dlouho se mi nestalo tak často u knihy slzet, zároveň je zde ale i oslava krásy a života. Nečekaný čtenářský zážitek, knihu doporučuji.
Autorka o všem, o čem psala, musí hodně vědět – o životních podmínkách na Aljašce, o její divoké přírodě, o lásce mezi manželi i o lásce rodičů ke svým dětem. A i když je vyprávění o takhle silných citech, není kýčovité. Působí jednoduše a střízlivě. V jednu chvíli jsem se bála, že to fantastické kouzlo kolem Fainy zmizí, ale na konci příběhu dostála své tajemné povaze.
Nádherná knížka z nádherného prostředí. Přestože je smutná má svoje nezapomenutelné kouzlo.
Nádherný příběh se špetkou mystična a převahou reality. Je to hluboký příběh z prostředí Aljašky. Dotýká se hezkých i naopak temných stránek lidského života a poukazuje na jeho křehkost a důležitost okamžiku. Je to zároveň čtivé a odpočinkové. Dlouho jsem neobjevila tak krásnou knihu. Hned se jdu pustit do další knihy od této autorky.
Tak z této knihy jsem byla nadšená. Neobvyklý příběh, parafráze na ruskou pohádku o Sněhurce. A to jsem si ji zprvu nechtěla přečíst, protože mne odrazovaly nadpřirozené momenty. Jenže nakonec stejně není jasné, zda je "dítě sněhu" skutečné, na život v divočině zvyklé stvoření nebo vysněný přelud.
Jsou knihy u kterých jde hmatatelně cítit, že autor popisuje svou zkušenost a tato patří mezi ně. Americký manželský pár ve středním věku potřebuje radikální změnu, tak zvolí život na Aljašce.
Píše se rok 1920. Aljaška teprve začíná být osídlovaná ve větším měřítku a svou přívětivou stránku ukazuje po střípcích.
Mabel a Jack to zažívají na vlastní kůži, nic není v této krajině zadarmo. Potřebovali zaplnit místo po dítěti, které nikdy neměli a sblížit se. Zde se ale naopak odcizují a ticho se zvětšuje.
Tato první část mi hodně připomněla knihu Velká samota, kde taky hrála jednu z hlavních roli tato nehostinná část Ameriky, která člověka buď rozdrtí nebo zocelí, nebo vše dohromady.
Popis krajiny čekej nádherný, poetický i drasticky krutý.
Pak přišla další část, kdy se objeví postava z názvu knihy a místy jsem se přistihla znuděná u roztáhlých pasáží, kdy se neustále řešila tajuplná holčička. Jestli se objeví či ne, stále dokola.
Ale ke konci to opět nabralo spád a Aljaška dostala víc prostoru a ruku v ruce s ní i polemizování nad mírou smutku a bolesti, kterou je schopný člověk snést. Tušíte dobře, hodně.
A toto je knížka o tom, jak je těžké vstát a jít dál. Jde to. A je taky o bolesti, která může rozdělit nebo spojit a rozhoduje si to každý sám.
Mé plné hodnocení patří hlavně dějišti příběhu a pak té krasné pochybnosti o existenci holčičky, podpořené poetikou mezi řádky.
Děj knihy se odehrává v pro mě naprosto úchvatném prostředí zasněžené Aljašky. A i když se neodehrává pouze v zimě, zima zde každopádně hraje prim. Již samotné prostředí ve mně vyvolává dojem klidu, míru, pohody, i když je mi samozřejmě jasné, že život zde jednoduchý a idylický zas až tak úplně nebude. Ale četlo se o tom krásně.
Celá recenze v záložkách recenzí od Knižní střípky.
Kniha je moc pěkná. Člověk u ní neví ,po celou dobu čtení, na čem je, jestli je sněhové dítě z masa a kostí a nebo zda je magického původu. Krásně, ale vykresluje lásku k přírodě, touhu po dítěti a následně lásku k dceři.
Jedna z nejlepších knížek, které jsem kdy přečetla. Budu na ní asi ještě dlouho myslet :)
Príbeh plný života a hrejivej lásky odohrávajúci sa v mrazivej Aljaške. Rozprávka ako skutočnosť a možno aj naopak.
Krásny rozprávkový príbeh zasadený do neľútostnej aljašskej prírody.
Faina bola vykreslená tak dokonale, že som dlho nevedela či je skutočná alebo je to ich prelud.
Na začiatku, ba ani v polovici knihy som ešte netušila, že na konci budem roniť slzy.
Jediné mínus bolo pre mňa, že Fainine vety neboli oddelené úvodzovkami ako pri ostatných. Miatlo ma to.
Mabel a Jack sa po ťažkom životnom období presťahujú na Aljašku. Novým domovom sa im stane zrub na samote. Čaká ich veľa práce, aby zúrodnili okolitú pôdu a vybudovali si vlastnú farmu. Napriek ťažkej práci obom stále chýba to jediné, čo by ich urobilo šťastnými. Podvečer, keď po prvýkrát nasneží, postavia spolu dievčatko zo snehu. Ráno svoj výtvor už nenájdu, ostanú po ňom len stopy smerujúce k lesu. Nasledujúce dni sa medzi stromami z času na čas mihne drobné plavovlasé dievča. Naozaj v lese niekto pobehuje alebo sa kvôli silnej túžbe po dieťatku už načisto pomiatli?
Knižné príbehy sa celkom často odohrávajú počas teplých letných mesiacov alebo naopak v temnej studenej zime. Pri čítaní "Dcéry snehu" uvidíte zimu z inej perspektívy, stále chladnú, občas krutú, ale zároveň nekonečne krásnu.Protikladom k mrazivej Aljaške sú vrúcne vzťahy medzi jednotlivými postavami. Roztomilé, láskyplné okamihy dopĺňajú dojímavý príbeh, ktorý ma úplne pohltil. Dej sa nesie v duchu magického realizmu, hranica medzi realitou a fantáziou je veľmi tenká. Autorka výborne rozpracovala charaktery postáv, rôzne povahy a myšlienkové pochody.
Na obálke knihy sa píše, že zmení Váš pohľad na život, to potvrdiť nemôžem, ale rozhodne vo mne vyvolala mnoho emócií. Smutný, no zároveň nádherný príbeh plný túžby, súdržnosti, rešpektu, priateľstva, sily prírody a najmä lásky.
New York Times je posledne roky hodnotenie za ”inakost”. Zvykli sme si. Ale nebolo to vobec zle, styl rychly, malo to spad, chcelo sa to citat “samo”, len ta celkova pointa - asi mi to fantasy- realita uplne nesedi.
Knížka, u níž pochopíte, že její zařazení do krásné literatury není dáno jen odborným hlediskem. Skutečně krásná; a také poetická, citová a kouzelná. Čistý příběh propojující mateřství, přírodu, přátelství, lásku, práci, tajemno. Skutečno a neskutečno provázané tak jemně, že jsem přijala obojí jako rovnocennou součást. Mabelin sklon k nadpřirozenu a Jackovo vědomí reality se neruší, převrácené pojetí zimy (jako šťastného období) a léta (jako touhy po zimě) je neotřelé. Chybějící uvozovky v dialozích s dívenkou podtrhují její neuchopitelnost a jakoby posouvají její postavu do fantazie, nebo naopak: milující se lidé se přece mohou domlouvat i jinak, než je běžné.
Jedna z mých nejkrásnějších letošních knížek.
Veľmi príjemný a napriek veľmi vierohodnému opisu zimného prostredia aj hrejivý príbeh. Jediné, čo ma mrzelo, že sa v posledných 100 stranách vytratilo tajomno a kúzlo okolo Fainy. Záver bol ale opäť fajn a trochu opäť zvýšil celkový dojem z knihy.
Za okny ještě vládne Královna Zima - s posledními dozvuky, než předá žezlo Bohyni Vesně ....
A za námi přichází sněhová víla Faina - z daleké mrazivé Aljašky, s poselstvím její necivilizované přírody , s nadějí a smyslem života pro bezdětný manželský pár .....
A nakonec i s darem lásky pro další pokolení ....
Pěkný, mystický příběh o touze, jejím naplnění a lidské pospolitosti ....
Trochu pohádka - ale kdo ví ?
Štítky knihy
Aljaška příroda americká literatura manželství tajemství magický realismus rodičovství sníh, vločky zima divoká zvířata
Mám smíšené pocity, příběh jako takový nebyl špatný, líčení přírody a krajiny se mi velmi pěkně četlo ale celkový dojem mi příliš kazilo neustálé zabíjení všeho živého a jeho detailní popisy.