Dědečkové
Pavel Čech
https://www.databazeknih.cz/img/books/33_/333660/bmid_dedeckove-lUV-333660.jpg
5
241
241
Babičku vydala v roce 1855 Němcová. Její hozenou rukavici teď zvedá Čech - a jako odpověď nabízí rovných devět Dědečků. V tomto ohledu je v rámci české literatury i českého komiksu unikátní. Autorem poetických a nápaditých komiksů je Pavel Čech – tajný člen Rychlých šípů, indián, rekordman v rozdělávání ohně třecími dřívky, bývalý hasič, otec dvou synů – a také malíř, spisovatel a jeden z nejvýraznějších domácích autorů komiksu. Dosavadní vrchol Čechovy tvorby představuje knížka Tajemství ostrova za prkennou ohradou (2009), za kterou v roce 2010 získal cenu Muriel, určenou nejlepšímu českému komiksovému albu.... celý text
Přidat komentář
Víte kdy je umění, nebo text vážně dobrý? No, co dobrý... Skvělý? Když Vám jde mráz po zádech a hrnou se Vám do očí slzy. A tak to mám s panem Čechem já. A doufám, že vy také... Nebo?
Další nádherná kniha Pavla Čecha. I když on své dědečky ve skutečnosti nepoznal, já měla naštěstí oba (zato babičku ani jednu :-(...) A kupodivu, podobali se dvěma dědečkům z titulní stany - dědeček Ondřej, od celoživotní kovařiny nahluchlý a do konce svého života neustále cosi kutící a vyrábějící, byl bezvousý. Zato dědeček Josef honosící se druhým jménem Hieronymus, nosil hrdě bílý knír, kouřil viržinka a každé ráno nazouval kožené kamaše proti vlhku...
Dědečkovské příběhy nepotřebují vůbec žádná slova. Jsou srozumitelné, trochu smutné, vtipné (třeba boj lékařů na operačním sále se smrťákem), nápadité a plné citu a pochopení. Moc se mi líbí drobné rafinované detaily v kresbách i nečekaná vyústění (třeba v příběhu Přání).
Že jsou kresby úžasné, ba nádherné, ani netřeba připomínat.
Doporučuji.
Dojemné, unikátní, kouzelné, perfektní na každé straně. Takto na mě dědečkové působili. Výborný námět a každý z devíti příběhu velmi osobitý, mnohdy dovadejici až k slzám. Stáří není lehká věc, ale čeká každého z nás. I stareckove mají své sny, jsou možná lehce posetili a ti, kteří je ještě stále mají, je jistě z mnoha důvodů milují. Díky za tuto knihu, Pavle!
Zase jedno Čechovo dokonalé pohlazení po melancholicko nostalgické duši. Velké příběhy vyprávěné bez jediného slova a pouze na několika stránkách. Každý obrázek se dá dlouho prohlížet a je možno si vychutnávat jednotlivé detaily kreseb navozující atmosféru časů, které se již nevrátí.
Tohle si prostě musíme "přečíst" - prohlédnout je výstižnější..chytí vás to za srdce..
Dotýkala jsem se dědečků prsty, nejen očima. Fantastičtí a zároveň životní, staří a vrásčití a nádherní, chcete být v jejich společnosti.
Mému romantickému srdéčku chyběl aspoň jeden dědeček, kterého doma čeká babička, v zástěře a s bábovkou na stole.
Krása, krása, krása.
9 krátkých "povídek" vyprávěných obrazem. Některé úsměvné, jiné dojemné, všechny KRÁSNÉ. Obraz vydá za tisíc slov, o čemž nás Pavel Čech opakovaně ujišťuje.
Doporučuji.
Krásná zpracováním i příběhy. Slova netřeba. Hezký kousek půjčený z knihovny, jen nevím jestli tuhle krásku nepotřebuji i u mě knihovně...
Nevěřila bych, že lze tak krásně vytvořit knihu beze slov. Všechny ty výmluvné nostalgické detaily (kočka na komíně, hrnky na laťkovém plotě...) a zobrazení starých uliček a domů vyprávějí tiché příběhy a písmena by byla nakonec zbytečná.
Knížku jsem koupila mému taťkovi, který je taky dědeček, což si už dlouhé roky moc pochvaluje. :)
Je to krásná kniha a trefila jsem se mu do noty, ale taky jsem byla pohlcena, dojata, a byly to moc milé chvíle, které jsem s ní před tím podarováním strávila. Trochu jsem si zavzpomínala na moje dědečky, hlavně na jednoho z nich. Trochu jsem slzela... Bylo to krásné. :)
Na přebalech Čechových knížek se dočtete, že Pavel Čech „má rád zarostlé zahrady, pohled na hvězdné nebe, motýly a brouky, lidi s dobrým srdcem, vůni letních jablek a borového lesa, toulání, oprýskané zdi, indiány, Rychlé šípy, písničku Andělská, pouštění draka, knihy Michala Ajvaze, zrezavělé klíče, stará kina, čistou vodu nebo tajemství.“
A můžete si být jistí, že to všechno v jeho knížkách najdete! … úžasné, geniální, dokonalé, překrásné a nostalgické obrázky hvězdného nebe, oprýskaných zdí, starých zahrad, starých prkenných ohrad, ... prostě všechno to, co určuje, jak vidí svět!
A mně se v tom jeho světě moc líbilo, bylo to krásné, krásné, krásné!
Samotné ilustrace někdy k vyprávění příběhu opravdu stačí!
Úplně totiž stačí, když vidíte ...
… třeba starého muže s plechovkou barvy a lucernou, jak kráčí temnými uličkami (Hvězdář), a už tušíte, jaký příběh se vám otevře před očima.
… dědečka, který přispěchá na pomoc malému chlapci (Hruška), protože ty hrušky jsou tak sladké, z příběhu to přímo cítíte, že si děda pamatuje, jaké to bylo ... být chlapcem.
…. starého muže, kráčejícího zasněženým městem (Knoflík), jak si pak doma za svitu petrolejky precizně přišívá knoflík, a vy cítíte nostalgii, a pak šílený smutek, když zahlédnete … žlutou hvězdu.
A jsou tu další dědečkové, staří, dlouhovlasí, s plnovousem, s moudrýma a laskavýma očima a ve všech najdete něco známého, dědečkovského a zároveň chlapeckého … něco, k čemu slov není potřeba!
Moji dědečkové výrazným způsobem formovali můj život. Proto je mi líto těch člověků, kteří tento dar neměli. Autor promíchal na paletě své touhy, sny a přání a "stvořil" si své dědečky sám. Určitě s nimi prožil krásné chvíle. A díky jeho něžnému a dech beroucímu umění se i jeho čtenáři ( nebo spíše pozorovatelé, protože textu je v knize malinko), mohou vydat na dobrodružnou výpravu za moudrostí stáří. Úsměv mě neopouštěl u statečného dědouška z povídky Hruška a slovy nedokážu vyjádřit, jak hluboce na mě zapůsobil Knoflík.
Nezapomeňte na ilustraci na zadní straně ! Je úžasná !!
Dědečky si čas od času prohlížím znovu a znovu. Pořád nacházím něco nového, co jsem dřív přehlédla.
Tuhle pecku jsem četl ve svém dětském věku a můžu říct, že tahle kniha je geniálním dílem pro rozvoj fantazie a lidského vnímání.
Popravdě řečeno, tvorba Pavla Čecha mě přivádí do stavu absolutního vytržení. Silné příběhy beze slov..laskavé, inteligentní, a nechybí humor.. Listuji a studuji obrázky s Dědečky zas a znova..
Skvostná knížka. Shrbené postavy, prořídlé vlasy, stářím zvrásněná tvář, vlídný bezzubý úsměv, klobouk na hlavě, hůlka v ruce - to jsou na první pohled dědečkové. Pro mě je dědeček jedinečná postava, s nímž mám spojené vzpomínky na hraním karet (naučil mě třeba mariáš a bulku), na společně strávené chvilky na "sejpce", kde nás učil řezat pilkou a vyrábět různé věci ze dřeva, fascinovala mě jeho sbírka budíků, které uměl opravit a modely letadel, které sestavil a je toho ještě spoustu...
Při prohlížení knížky jsem přemýšlela o tom, kým asi postavy dědečků byly, než se z nich stali "vetší staříci", co a koho nechali za sebou, podle výrazu tváří bych řekla, že prožili spíše hezký život...
Prohlížela jsem několikrát a nejvíc mě zasáhl příběh Knoflík. Jakoby se na chvilku zastavil pokaždé čas, když jsem viděla poslední okénko příběhu. I když jsem věděla, co přijde, tak efekt byl vždy stejný... A příběh Ještě něco - nádhera, vykouzlil mi melancholický úsměv na tváři... Bavily mě úplně všechny.
P. Čech je v mých očích nejlepší český autor, jehož knížky jsou postaveny na ilustracích.
Moc povedené. Jen si nejsem jistá, zda jsem si knihu zařadila do "Přečtených" správně, když vlastně nemá text :-))
Autorovy další knížky
| 2014 |  Dobrodružství pavouka Čendy |
| 2011 | Dědečkové |
| 2012 | O zahradě |
| 2012 | Velké dobrodružství Pepíka Střechy |
| 2014 | O čertovi |
Nádherné obrázky, kouzelné příběhy! Nejvíc se mi líbily Knoflík, Ještě něco, Moře a Hvězdář. Několikrát si to ještě prolistuju, nemůžu se na kresby vynadívat! Musím si od Pavla Čecha půjčit další knížku!